Nikdo ji nezná tak dobře, jako její kadeřnice...
novinky
PR článek, 20.01.2024
Mara Andecková: SISI - CÍSAŘOVNINY HVĚZDY
Vídeň 1863. Během jedné divadelní premiéry ve vídeňském Burgtheatru upoutá císařovnu Alžbětu nádherný účes představitelky hlavní role, a tak si následně vyžádá setkání s její kadeřnicí. Mladá Fanny Angererová, nemanželská dcera porodní báby, sotva dokáže pochopit své štěstí. Má se stát císařovninou osobní kadeřnicí!
Krátce poté Fanny nastoupí do služby ve skvostném Hofburgu. Každé ráno se věnuje několik hodin císařovnině vlasové nádheře a záhy si získá i Sisinu důvěru. Poté se však Fanny náhle zamiluje a musí se rozhodnout mezi vlastním štěstím a věrností císařovně...
Fascinující pohled do života legendární císařovny Sisi očima její kadeřnice a nejbližší důvěrnice Fanny Angererové.
Ukázka z knihy
„Takže“ Císařovna si mě pobaveně prohlíží. „Jaké nedostatky a vady by tedy slečna Angererová zakrývala mým účesem, kdyby se jí to umožnilo?“
„Ani jediný,“ odpovím, jako když se vystřelí z pistole, a skutečně si to myslím. Nikdy nemluvím podle toho, co říkají jiní. A podnícená Alžbětinou pochvalou pokračuju: „Obličej Vašeho císařského Veličenstva nemá jedinou vadu. Dosud nikdy jsem takovou pravidelnost neviděla. Nedostatky bych viděla spíš v samotném účesu. Ten výtvor je bez fantazie a pěšinka uprostřed působí staromódně.“
Zaslechnu, jak se hraběnka za mnou znovu syčivě nadechne. Ach ouvej, zašla jsem příliš daleko! Ale teď už žádná cesta zpátky neexistuje, a tak nastoupím k útoku.
„Já bych Vašemu Veličenstvu upletla korunu z vlasů, podobnou té, co měla Gabillonová. Nikoli však vysazenou dopředu, protože čelo Vašeho císařského Veličenstva není třeba zahalovat. A také bych nepoužila žádné tak selsky působící copy, jaké mám dnes já. Koruna Vašeho císařského Veličenstva by měla být opravdu vrchnostenská, z lesklých, hebkých vlasů.“
Císařovna se usměje. Postřehnu, že její smích pokaždé začíná v očích a k ústům se dostane až později. Naštěstí nevypadá rozzlobeně.
„Vyprávějte mi, prosím, přesně, jak jste dnes Zerlinu Gabillonovou česala,“ vyzve mě vlídně.
„Inu“ Zaváhám. Co teď? Něco musím říct, jinak by to byla urážka Jejího Veličenstva. „To nejdůležitější je technika splétání,“ vyhnu se. „Učila jsem se ji deset let.“
Císařovna zvedne své jemně kmitající obočí. „Deset let? Kolik je vám?“
Odkašlu si. „Jednadvacet, Vaše císařské Veličenstvo. Učila jsem se to už jako dítě. Přes den v otcově salonu, večer na vlasech mé sestry.“
„Jak jste Gabillonové připravila vlasy,“ vyptává se císařovna, „než jste jí splétala účes? Podrobně mi to vysvětlete.“
„Umyla jsem je, učesala a natřela pomádou, aby“
„Podrobně, prosím!“ přeruší mě císařovna. „Jakými prostředky jste je myla? Z jakého materiálu byl hřeben? A co jste udělala, aby byly tak hebké?“
Sklopím zrak a těžce polykám, protože nemůžu odpovědět. V prostoru se šíří tísnivé ticho.
Císařovna si tiše odkašle. „Je to snad tajemství?“ zeptá se mírně.
Přikývnu, aniž bych zvedla zrak.
„Tak velké, že se nemůžete svěřit ani císařovně?“
Zvednu hlavu a na Alžbětu se podívám. „Vašemu císařskému Veličenstvu bych prozradila každé tajemství,“ odpovím. „Toto však není jen mé. Přísahala jsem, že je navždy uchovám.“
„Přísahala,“ opakuje zamyšleně císařovna. „To chápu. Ale souhlasila by snad osoba, jíž jste přísahala, se mnou jako se zasvěcencem? Já bych vaše tajemství samozřejmě zachovala a patřičně odměnila.“
„Je to přísaha, vyžadující naprosté mlčení,“ namítnu tiše, a když si představím, jaké hromobití by mě hned postihlo, dělá se mi špatně.
„Komu jste přísahala?“ Císařovnin hlas je stále ještě vlídný.
„Své sestře,“ odpovím.
„Sestře, s níž se už deset let cvičíte v česání?“
Poslouchala dobře. Přikývnu.
Císařovna si mě prohlíží se zamyšleným výrazem. Nedokážu na ní poznat, co si myslí.
„Slečno Angererová,“ osloví mě nakonec tichým hlasem. „Vaši přísahu respektuji. Ne, ještě víc, mám velkou úctu k lidem, kteří drží slovo dokonce i tehdy, když stojí před rakouskou císařovnou a mohli by získat z porušení přísahy ohromnou výhodu. A právě to mne láká učinit vám nabídku. Podrobnosti, prosím, projednejte s mou nejvyšší hofmistryní. Velice mne těšilo, že jsem se s vámi seznámila.“
Pokývne, pak odvrátí obličej stranou a já tak pochopím, že rozhovor skončil. Žádné hromobití, to je tedy jasné. Ale jinak nemám tušení, o čem to hovoří.
Ozve se zvonek. Za mnou klapnou křídla dveří. Poklesnu do dalšího hlubokého dvorního pukrlete, pomalu se zvednu a opustím místnost. Přirozeně pozpátku, přesně tak, jak se patří. Což není vůbec jednoduché, protože se málem srazím s dveřníkem.
Když opět stojíme v předpokoji a křídla dveří se zavírají, připadám si mezi těmi jemně žlutými stěnami ve světle lustru jako zmoklá slepice a nevím, co se to se mnou děje. Jakou nabídku měla císařovna na mysli? Já svou přísahu neporuším, bez ohledu na to, co mi nabídne, ona to pořád ještě nepochopila?
Zakašlání odvede mou pozornost k hraběnce von Königsegg-Aulendorf, která ke mně přistoupila. Pohledem ji žádám o pomoc. Její oči jsou však obchodnicky chladné.
„Slečno Angererová,“ pokrčí ostrý nos, jako kdyby pro ni bylo nepříjemné to, co má říct, „vstupujete jako kadeřnice do služeb rakouské císařovny a předtím složíte Jejímu Veličenstvu přísahu mlčenlivosti, kterou nikdy neporušíte!“
To není žádná otázka. Ani žádná nabídka. Je to rozkaz.
Mary Andecková, vlastním jménem Andrea Mecke, (* 1967) je německá spisovatelka a novinářka. Vyrostla v rodině, která byla ovlivněna vědou. Po absolvování Uhland-Gymnasium v Tübingenu vystudovala žurnalistiku a biologii na univerzitě v Dortmundu. S manželem, dvěma dcerami a dvěma psy žije ve městě Rottenburg am Neckar.
Mary Andecková: Sisi – Císařovniny hvězdy, přeložila Zlata Kufnerová, vydávál Ikar, 352 stran, doporučená cena 399 Kč - Knihu můžete koupit zde
Sisi: Císařovniny hvězdy
Mara Andeck
Vídeň 1863. Fascinující pohled do života legendární císařovny Sisi očima její kadeřnice a nejbližší důvěrnice Fanny Angererové. Během jedné divadelní premiéry ve vídeňském Burgtheatru upoutá císařovnu Alžbětu nádherný účes předsta... více