Set123
komentáře u částí děl
Menší zlo a Konec světa jsou mezi povídkami první knihy největšími moralitami. Stejně, možná ještě více než předchozí dvě povídky i tato čtenáři prezentuje klasické pohádky a zasazuje je do magického pozdního středověku, v čele s mutantem, jehož úkol je efektivně rozseknout každou zápletku.
Menší zlo prezentuje pohádky jako Zlatovláska, Sněhurka a sedm trpaslíků a Šípková Růženka a rozkládá je pohledem cynickým, nebo spíše realistickým. Osobně si dovedu jako opravdového představit spíše hajného, který odvedl Renfri, nežli toho, který odvedl Sněhurku. Vedle pohádek také staví lidskou pověrčivost a krutost, stejně jako bezohlednosti, které jsme schopni, abychom si dokázali, že máme pravdu. A jakoby to samo o sobě nebylo málo, nechal se pan Sapkowski inspirovat také Shakespearem a jeho Kupcem Benátským. Konec konců co jiného je Renfriin proslov o tom zda je, či není monstrum, když ne Šajlokův proslov o židech? Z toho všeho vzniká moralita veliké síly. Jsme tím, čím jsme. To je první závěr, který je nám zřetelně presentován. Ale co druhá otázka? Menší zlo? Větší zlo? Střední zlo? Anebo je zlo prostě zlo? Osobně mám jiný názor nežli Geralt, ale to je na každém z vás.
Jedna z nejúžasnějších povídek knihy a možná jedna z nejlepších co jsem v žánru fantasy četl vůbec.
Mezi lidmi v mém okolí je obecně známo, že Zaklínač jako celek je mou absolutně nejoblíbenější literaturou a nikdy ho v mém srdci nic nenahradilo. Právě díky tomu, že je tato skutečnost takto známá jsem byl opakovaně konfrontován lidmi, kteří se snažili se Zaklínačem začít. A jejich obvyklé tvrzení? „Já přečetl první povídku a jako hrůza, vůbec mě to nebavilo.“ A na to odpovídám: „Tak jsi blbec? Nesmíš číst první povídku!“ Tedy prolog.
Je to povídka špatná? Ne, vůbec. Je skvělá, ale jenom když si ji přečtete až po dočtení ságy.
Její děj je poněkud plochý, obsah vůbec, není nikterak zajímavý, ale postavy? Konkrétně Korin a Visenna. Když už za sebou máte celých pět, nebo vlastně šest románů a dvě povídkové knihy a cítíte lásku k jejich hlavním postavám, konkrétně potom myslím Geralta, nemůže vás nebavit hledat jeho společné charakterové rysy s Korinem. A vlastně i s Visennou. Je jich hodně, opravdu.
Jak říkám, není to asi objektivně příliš dobrá povídka. Dokonce se mi zdá, že musela být napsaná v značeném časovém rozestupu se zbytkem knihy, protože její vyprávěcí styl je jaksi líný, ale pro milovníka Zaklínače je to nezbytná věc, kterou právě jenom milovník opravdu docení.
