Phoenix16.cz
komentáře u částí děl
Příběh jsem už znala z knihy Dítě času, takže jsem věděla, jak to dopadne. Přesto samotná povídka, kterou později na knihu rozpracoval Silverberg. Příběh není typický pro Asimova a přesto je to jeden z jeho nejlepších (i dle názoru samotného autora). Je to další důkaz toho, že Asimov může napsat prakticky cokoliv a vždy se to bude líbit.
Celkem zajímavé zamyšlení se nad tím, co vlastně Harri Seldon sledoval svými zjeveními a celkově význam psychohistorie jako celku.
Skvělá povídka, která pěkně zapadá do Asimovova universa. "Nevykrádá" nějakou konkrétní scénu z nejslavnějších autorových knih, ale bere si od každého malý kousek a sestavuje nový příběh, který působí velmi realisticky.
Nejprve mi trochu vadilo, že posádku neznám. V povídce není prostor na dlouhé charakteristiky. Po chvíli bylo jasné, proč je posádka neznámá. A když všichni umřeli, strašně moc mi události připomínaly Clarkovu Odyseu. Originální povídka to úplně asi není, přesto se dobře četla a děj odsýpal.
Skvělá, úsměvná povídka s jednoduchou zápletkou a originálním koncem. Autor hezky odhadl, co by se asi jednotlivým členům posádky mohlo honit hlavou a kočičí reakce jsou adekvátní. Borgové jsou už jen třešnička na dortu.
První část povídky mi připadala trochu zbytečná, stačilo stručně uvést kdo je proti komu a pak už rovnou do knihovny, kde klidně mohli strávit více času a hlouběji rozebrat plány do budoucna. Jako vždy Asimov to není, přesto je toto důstojná náhrada.
Vraždící hlávka zelí? No, nevím... Téma genetického inženýrství může být velmi zajímavé, ale v této povídce to prostě nějako nefungovalo. Málo vědy, málo SF a pokus o detektivní zápletku, kdy od začátku víte, že to bylo zelí. Určitě by se dalo podobné téma zpracovat lépe.
Navázat na Asimovovy "ocelovky" je moc hezké, ale už předem je to tak trochu předurčené k neúspěchu. Ono překonat původního autora nemá význam se ani snažit. Přesto povídka je poměrně příjemné připomenutí Asomovovy představy budoucí Země. Tak trochu nostalgie proložená příběhem, který nenadchne ani neurazí.
Povídka je většinu času taková nijaká. Tak trochu mi připadá zbytečné míchat mezi sebe pěstování kytek a fyzikální problém. Nicméně, konec vše zachraňuje a poměrně hezky vysvětluje vznik vesmíru, přičemž jemně naznačuje myšlenku, že vesmír byl, je a bude...znovu.
Taková pěkná motivační povídka, která v sobě skrývá hodně přátelství.
Typická zápletka s prvním kontaktem se stává mnohem zajímavější, když zjistíme, z pohledu koho je vyprávěná. A že jsou lidé zabednění předsudky? To není nic divného a pavouk má prostě na lidské poměry příliš mnoho nohou.
Tato povídka/báseň se dá ocenit pouze s minimálně základní znalostí světové literatury. Netvrdím, že mám načtené vše, co autor zmiňuje, ale bylo příjemné zavzpomínat na hodiny vysokoškolské literatury. A já jako fanoušek autora si ráda přečtu, co jeho celoživotní tvorbu ovlivnilo nejvíce.
Tato povídka na mě byla mystická až moc. Autorův styl psaní se tu nezapře, je to typický příběh, kde se něco nekalého plíží v pozadí. Ale nakonec se mi nějak nepodařilo z povídky pochopit, co přesně to bylo a tím pádem na mě příběh působil trochu chaoticky.
Tato povídka opět patří mezi to nejlepší, co má autor na svědomí. Téma povídky odpovídá době jejího vzniku. Kdo alespoň tuší, jaké postavení tehdy černoši měli, dokáže se vcítit do všech zúčastněných postav. Svým způsobem by se to dalo nazvat spravedlnost.
Jediné, co mě na téhle povídce zaujalo, bylo, jak to ten chlap vydržel tolik let? Jeho způsob řešení nic moc a tím pádem mě vyznění celé povídko moc nenadchlo.
Tomu se říká ironie osudu... Ale líbilo se mi, jak se tím děvčata víceméně netrápila a budoucnosti si dokázala vysnít i bez chlapa. A myslím, že samy měly pocit, že bude možná i lepší.
Trošku naivní povídka zaměřená na cestování časem, ale u Bradburyho to nikdy není o vědě a technice, ale způsobu vyprávění. Ten je i zde pro autora typický a skvělý.
V dnešní době už by asi takovýto problém nenastal. Děvčata by věděla, co že se jim to tam na stráni děje, protože by si to nastudovala na internetu včetně detailů... Jinak opět imaginativní způsob vyprávění.
Od "stěžejního" díla této knihy jsem čekala trochu víc. Příběh už známe z HP, takže určitě by si zasloužil rozšíření. V podstatě do této knihy nic nového nepřinesl a tudíž považuji za deja vu.
V této povídce se opět skrývá těch morálních hodnot trochu víc. Určitě by pro současné školáky mohlo být zajímavé podívat se na text z environmentálního hlediska:-)