Zorka
komentáře u knih
Děti na zabití
Milada Golobová
Smutný příběh dvou dětí. O to smutnější, že jde o autentický příběh. Sice ze 30. let minulého století, ale přitom tak "dnešní". Celou dobu mě napadlo, proč někdo neudělal pro ty děti něco dříve, když se všeobecně vědělo... Knížka je psaná formou vzpomínek, žádné přílišné přímé řeči, proto se možná někomu bude číst hůř. Na druhou stranu to hodně přidalo na autentičnosti - není to žádný prvoplánový bestseller.
Tak trochu úžasní
Dawn French
Docela fajn kniha, rozhodně bych ji nehodnotila jako humoristický román, ale je ze života - a neřekla bych, že je nám Anglie tak vzdálená. To si možná jen namlouváme, že u nás puberťáci takhle nemluví... Moc se mi líbily kapitoly z různých pohledů, protože pravda je vždycky někde uprostřed. Za mě doporučuji přečíst, přestože je to "jako chvílema fakt hustý" :-).
Toulavý autobus
John Steinbeck
Měla jsem problém se začíst, ale stojí za to dočíst až do konce. Děj nabere na obrátkách a zvraty v jednání postav, které se dostanou do "krizové" situace, jsou velmi zajímavé.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Přiznám se, že jsem nejprve viděla divadelní zpracování, a tak jsem mezi řádky viděla neustále to geniální ztvárnění hlavní role Bárou Hrzánovou. I tak je ale knížka skvěle napsaná ... to naivní, spontánní a přitom tak pravdivé vidění tehdejšího světa...
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Knížku jsem právě dočetla a přiznám se, že jsem zklamaná. Čte se dobře, nicméně slovy klasika, je to "kravinium". Téma pro mnoho lidí atraktivní, i když chvílemi spíš směšně zpracované. Pořád jsem doufala, že se rozkryje víc psychologický profil jednoho z hlavních hrdinů, který vysvětlí "důvody", hlavně kvůli tomu jsem knížku dočítala. Bohužel. Možná v druhém díle??? Nicméně první díl mě nemotivoval k tomu, že bych se ihned vrhla na druhý. Jako oddychovka ok, ale jako kniha roku 2012? O nějaké kvalitní literatuře nemůže být řeč, stylistická a jazyková úroveň je dost bídná...
Věž
William Golding
Pána much nepřekonala, ale pořád je to hodně kvalitní kniha, která nenabízí čtenáři jednoduchý děj a předem průhledný konec. Do poslední chvíle jsem čekala, jak a zda to "dopadne"...
Babičky
Petr Šabach
Typicky pelíškovský humor, začátek chytne, konec je ale slabší. Přiznám se, že jsem měla za dva dny problém vzpomenout si, jak to vlastně skončilo.
