Znedla komentáře u knih

Velmi dobře vykreslený příběh o tom, jak se dal s velkým kapitálem a pár žoldáky připravit převrat v Africkém státě Zungaro.
Kniha zdařile popisuje všechny postavy a do poslední chvíle není jasné, jak to vše dopadne. Dnes tak trochu téma mimo mísu - neb asi všechno bohatství v Afrických státech patří osobám jako Sir James Manson. Ale za přečtení kniha rozhodně stojí. Zjistíte, že pokud v tom umíte chodit, tak za peníze se dá koupit všechno a každý - i když opravdu každý? Já se při čtení nenudila a konec, ten byl velkým překvapením....

3 21.05.2020

Příběh dvou nerozlučných kamarádek, které se znají od dětství, stejně se oblékají, mají stejný účes, stejné myšlení prostě není nic a nikdo na světě co by je rozdělilo. Ale je tomu opravdu tak?...

Když jsem o prázdninách 2017 přečetla dívčí román pro dívky od jiné autorky, zařekla jsem se že už nikdy podobnou literaturu nebudu číst, že už asi nejsem na takové čtení stavěná. Přesto jsem ale neodolala a v knihovničce po Knize Most do země lásky přece jen sáhla. A byla jsem velmi mile překvapená. Velmi čtivý příběh s nečekaným koncem. Děkuji za malé připomenutí mého dospívání :-).

Přečteno jako Výzva 2020 - Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou

3 28.01.2020

Kniha velmi zdařile vypráví o osudech Hany, mladé a krásné pomocnice v pražské restauraci, kde se setkává s velkou láskou - nemocným Jimešem, pro kterého je ochotná vzdát se i toho nejcennějšího, aby se uzdravil...

Kniha se mi četla velmi dobře. Příběh byl smysluplný a ani se nechce věřit, že byl napsán již v roce 1907. Myslím, že jsem kdysi i viděla černobílý film - jen ta Lída mi tam moc nesedí :-).

3 29.11.2019

Vše podstatné už bylo napsáno v komentářích níže. Tak já přispěji svou troškou do mlýna jen tím, že kniha se mi velmi dobře četla a i já se vrátila do dětských let, které jsem trávila u své babičky v Blatně u Jesenice - Blatno má své vlakové nádraží a jako malé holky jsme také rozpočítávaly jen to bylo: štěstí-neštěstí-láska-manželství-dítě-hubička.
Ale jinak v Blatně nebylo skoro nic a všichni jezdili do Podbořan - to pak byla velká sláva, když jsem do Podbořan mohla jet s babičkou taky :-).

3 17.10.2019

Jednoho dne se Tina rozhodne, že si koupí notes a začne si psát své účtování.
Účtování se svým manželem Jonathanem a jeho velmi povrchními přáteli, se svými dcerami, se svým životem, se světem okolo sebe...

Abych pravdu řekla, jsem v hodnocení knihy tak nějak uprostřed. Asi bych neřekla, že je to oddychovka, občas mě to opravdu vyčerpalo. Někdy jsem s Tinou souhlasila, ale někdy jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, čeho je schopná. Jonathanovi jsem sice moc nefandila, ale ruku na srdce, kdybych měla být doma v jeho kůži a žít s Tinou, tak by mě myklo...... :-)

3 01.12.2018

Velmi napínavé čtení s detektivní zápletkou.

Přečteno jako Výzva 2018 - Kniha s tématikou moře - a moře zde bylo opravdu velmi dobře popsáno: Rachot příboje zůstával za námi, až se ztlumil ve vzdálený šum a najednou se zdálo, že celá ta rozloha, která byla jedna vražedná vřava rozbouřených vod, je náhle ztělesněný klid. Nezlomila se jediná vlna. Ve slunci se mokře leskly ostrůvky vystouplých pláží, poseté oblázky s ojedinělými balvany, vedle a kolem nich ležela jezírka s hladinou čechranou vánkem a kolem dokola se zvedaly černé skály útesů....

3 22.09.2018

Moje zamilované dětské čtení. Knihu jsem dostala k Vánocům v první třídě (vydání z roku 1981) a pamatuji se, jak jsem si jí četla stále dokola. Obrázek, jak si Lucinka sedí na ouškách mě vždy pobaví :-)
Nyní přečteno mým dětem jako pohádka na dobrou noc a také jako Výzva 2018 - kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy.

3 22.09.2018

Deset povídek z cirkusového zákulisí, ale tak trochu s jiným nadhledem - s lehkým úsměvem na rtech (...deset let zpátky jsem president klubu atletů John Žižka...) a malou nostalgií ("Láska, můj hochu . . . láska sama není věrná, jako vítr není stálý a oblaka nejsou pevná. Vděčnost, obdiv, úcta, to jsou štítonoši věrnosti, neboť ctnost se řadí k ctnosti a láska není ctnost . . . ")

Nejprve jsem se do knihy nějak nemohla začíst. Mé myšlenky bloudily někam jinam, ale tak od třetího příběhu se vše ustálilo a já dočetla skoro jedním dechem.

3 09.05.2018

Vždy jsem měla knihu zasunutou někde v kolonce tu už číst nebudu - myslím, že to bylo tím, že byla jako povinná ve čtení asi ve druhé nebo třetí třídě. Teď pro mě byla Výzva 2017 (i když nakonec jsem zařadila jinou knihu). Četla jsem dětem jako pohádku před spaním. Dětem se kniha moc líbila. Já jsem se občas i zasmála, ale myslím, že už se k ní asi nevrátím...

3 09.12.2017

Moje první setkání s tímto autorem. Vše podstatné už napsala Silverdiamond. Já jsem knihu přečetla jedním dechem a zbytek dovolené jsem musela louskat časopisy :-).

3 02.09.2017

Z nedostatku čtiva na chalupě, jsem sáhla po této knize. Přečteno jedním dechem. Moc hezká kniha.

3 15.06.2017

Krásné pohádky s nádhernými ilustracemi Josefa Lady. Kniha mi tu ležela polozapomenutá v knihovně. Bohužel jsou pohádky hrozně dlouhé na čtení dětem před spaním... Ale teď v rámci Výzvy 2017 oprášeno a přečteno. Některé pohádky jsou známé z filmových zpracování, některé jsem nikdy nečetla ani neslyšela. Nejvíce se mi líbila pohádka Zlaté kapradí.

3 28.04.2017

Knihu jsem poprvé četla kdysi dávno. Nyní jsem si v rámci Výzvy 2017 opět osvěžila paměť. A Opravdu všechno, co potřebuju znát, jsem se naučila v mateřské školce..... :-)

3 10.04.2017

Moc hezká kniha o jedné ulici a lidech kteří jí obývají. Děj knihy se opravdu nedá vyprávět, to se prostě musí přečíst :-).

3 30.03.2017

Z počátku mi kniha přišla dost rozvláčná, ale pak věci nabrali ten správný spád a konec jsem dočetla jedním dechem. Někdy těsně před koncem mi proletělo hlavou, jestli náhodou kniha nedopadne tak, jak dopadla...
Příběh se mi moc líbil, jen český překlad měl občas mouchy.

3 25.02.2017

František je hospitalizovaný po odstranění jedné ledviny v sanatoriu. Je to tichý a vděčný pacient pokukující po sestře Aleně a protože ani jí on není nesympatický je jim dopřáno se po jeho propuštění sejít a poznat se blíže a své sblížení zakončit svatbou a společným životem....

Útlá knížečka. Jak jsem předpokládala byla nejspíše určena jako čtení na pokračování pro časopis. Dojemný příběh o vzplanutí, velké naději ale také o nalhávání, přetvářce a lži - i když milosrdné...

2 02.11.2023

Autorka nás provede svým životem, kterým jí prakticky už od dětství provázela různá živočišná stvoření. Ať už šlo o psi, kočky, rybičky, žabky, křečky, morčata, myšky....

Když jsem byla malá, tak nám rodiče pořídili pejska - jezevčíka Endyho. Byl to hajzl, všechny nás pokousal kromě mámy, té se bál. Máma ho řezala vodítkem, což si vždycky vylil na mě a v nestřeženém okamžiku mě rafnul. Nakonec prý ho dostal nějaký myslivec, ale nejsem o tom stoprocentně přesvědčená. Pak jsme měli anduláka - Filipa pos... všechno. Chytit ho se muselo do ručníku a trvalo to minimálně 20min. Jednou v kleci prostě nebyl - máma mi řekla, že asi uletěl. No do dneška mi vrtá hlavou jak mohl uletět ze zavřené klece...
Rybičky se v našem životě také mihly a tím je výčet mých "dětských" zvířátek završen. Mé starší děti si jednou vyprosily zebřičku a křečka. Nakonec jsem se o ně musela starat já a tak jsem se zařekla, že zvířátko do bytu už nikdy.
Myslím, že ač jsme to s těmi zvířátky mysleli dobře, přece jen někdy mohla být naše láska k nim krutá...

Abych řekla pravdu. U čtení jsem byla dost rozpačitá. Někdy jsem měla sto chutí knihu zavřít a nechat v ní spát některé "krutosti" života.
I já si samozřejmě, pamatuji na dobu, kdy se koťata topila, psi uvazovali v lese, žáby nafukovaly brčkem, vrabci stříleli vzduchovkou... Ale tak trochu doufám, že v tomhle už jsme trochu dál, i když dnes nám zase přibyly množírny psů a nezodpovědní chovatelé koní...

2 24.10.2023

Soubor třinácti povídek ze života....

Nemohu soudit, do jaké míry se jedná o autobiografii, ale mám pocit, že autor hodně čerpal ze svého života. Na přebalu knihy je napsáno "Hejnicovy příběhy nám vybavují dobovou atmosféru uplynulých let a alespoň ve vzpomínkách nás vracejí o pár let zpět." A já tedy musím říct, že na mě ta trampská, vlaková, čekárnová, máničkovská a někdy lehce depresivní atmosféra doby dávno minulé tedy opravdu dýchla - bylo to super!
A vlastně také oceňuji tu rock n roll odvahu!

....poztráceli jsme se. Šli jsme dopředu. Někdo došel, někdo zabočil, někdo zabloudil. Už dávno víme, že to byl krásný omyl, myslet si, že svět je báječný rock and roll....

2 27.10.2022

Sedmnáctiletá Špela neměla úplně normální dětství. Místo rodičů jí vychovávala teta Angela. Teď už ale žije s rodiči, chodí do školy, má kamarády se kterými se jde pobavit, zatancovat a tam potká Smajka - jen malé letmé setkání nic víc, nic míň. Ale nic se neděje náhodou, takže Smajk do jejího života vstoupí přes "lavici smíchu". Jenže se Smajkem se Špele do života vloudí jen samé problémy na které ta sedmnáctiletá duše není vůbec připravená....
Pro mě naprosto neskutečná kniha, protože já jsem byla o rok mladší než Špela, když jsem potkala svého Smajka. Teď s odstupem času už vím jak jsem byla hloupá, ale tenkrát jsem ho opravdu milovala...

2 27.09.2022

Vzhledem k tomu, že mám doma manžela a tři syny, tak jsem se nic nového nedozvěděla :-) - ale občas pobavila, taková oddychovka.

2 27.09.2022