zazvorek komentáře u knih

Jelikož s takovými lidmi - blázny- přicházím často do styku, bylo to pro mě velmi zajímavé čtení. Je skvělé, jak se u všech jako červená nit vine, že chtějí ta stará místa zachraňovat nejen pro sebe (v podstatě často ani nepočítají s tím, že se toho za svého života dočkají), ale hlavně pro další generace.
Vedení rozhovorů bylo nevyvážené, otázky se často opakovaly, někde na sebe moc nenavazovaly... a i když teda chápu umělecký záměr, z mého pohledu by takové knize víc než přepálené inscenované fotky slušely atmosférovky jako u rozhovorů A. Palána.

1 08.10.2022

Bratříčku,
na to, abys měl svobodnou a lehkou duši, nemusíš nutně jezdit do rumunských hor. Tahle kniha tě pošťouchne správným směrem. Čti, dívej se, dojímej, čichej, miluj, žij...

9 05.10.2022

(SPOILER) Překvapivě ponuré čtení.
Sérii příběhů o Anně mám ráda pro všudypřítomnou radost ze života, lehkost i naivitu... A přitom její autorka zažívala v životě povětšinou přesný opak. Smutné dětství a dospívání, odmítání ze strany novin a nakladatelů, chudoba, nešťastné manželství, syn napřesdržku, deprese a jiné psychické potíže, hledání štěstí a (ne)smíření se se životem... Koho by to nepoložilo? Ale Maud potřebovala bytostně psát, psát a psát. To z ní nakonec udělalo slavnou, významnou a dobře situovanou spisovatelku, kterou milovali a milují fanoušci po celém světě. Obrovský kontrast...

2 21.08.2022

(SPOILER) Přečetla jsem si po letech knihu znovu, abych si osvěžila příběh před nově přeloženým pokračováním Tancuj, tancuj, tancuj. A nadávkem jsem zjistila, že Ovce je stejně už třetím volným pokračováním příběhů o Myšákovi. Nu dobrá...
Hrdina je klasicky murakamiovský - mladý zoufalec, co se cítí starý, žije nudný život a neví, co se sebou. A vnějšími okolnostmi je dotlačen k akci. Vzhledem k tomu, jak často se tam opakovalo, že je šíleně průměrný, měla jsem při prvním čtení pocit, že mu celý hon na magickou ovci přichystali přátelé, aby měl alespoň nějaké to povyražení. Ale kdeže.
Kniha je (až na úvodní kapitoly) napínavá celá, ale od chvíle, kdy se vyprávění přenese na ostrov Hokkaidó, začíná tak skvěle hutná atmosféra, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Při setkání v chatě jsem se tím nechala strhnout dokonce natolik, že jsem málem zapomněla vystoupit z vlaku.
Zajímalo by mě, zda má v Japonsku Ovčí mužík nějakou symboliku (jejich bůžků a strašidel je tolik!), nebo zda to je skutečně jen poděs navlečený v ovčí kůži. To se ale stejně jako plno jiných věcí v knize nedozvíme....

3 14.08.2022

Posloucháno jako 10 dílná četba na pokračování na ČRo. Dlouho jsem si musela zvykat na hlas herečky, která Annu namluvila, nakonec ale myslím, že byla zvolena celkem výstižně a s Anninými vrtochy si poradila skvěle.
Hrdinka mi trochu připomíná Janu Olgy Tokarczuk, jihočeská příroda a sousedské vztahy mě zase přenesly do knih Jiřího Hájíčka. Ale dílo je to osobité, tísnivé, magické. Vodní víla s pochroumanou duší i tělem, která se osvobozuje s létem a sběrem bylin.
Rozhodně mě to nalákalo i na volná pokračování "trilogie".

16 05.08.2022

Posloucháno jako výborně namluvená četba na pokračování na ČRo.
Naprosto skvělě fungující směsice černého humoru, nadhledu, tragédie, evropských dějin, poťouchlosti, smutku, odvahy, síly i odevzdanosti. Ta bláznivá ženská vám chvíli poleze na nervy a chvíli ji budete obdivovat. Jednou ji zatratíte, podruhé pro ni budete mít pochopení. Tu se pobavíte a jinde zmáčknete slzu. (Napůl) fiktivní žena vypráví svůj (napůl) fiktivní příběh s ozbrojující otevřeností a upřímností.

A jestlipak víte, co vznikne poté, co se z tulipánu stane okurka, ze které vyleze ústřicová marmeláda, kterou přelijete vajíčko? :-D

7 10.07.2022

Nádherná kniha, která vám o životě ve tmě poví i to, co by vás nenapadlo. Naprosto komplexní zachycení světa, který je trochu na druhé koleji. Sice pro dětské čtenáře (školáky), ale i dospěláka může fascinovat. Milé ilustrace. Prostě krása do každé knihovničky :-)

1 21.06.2022

Čtvrtý díl série sleduje Annu coby ředitelku střední školy v Summerside. Zato tentokrát vůbec poprvé nesleduje osudy rodiny ze Zeleného domu (což mi je trochu líto) a Annina snoubence Gilberta (což mi naopak vůbec nevadí, neb Anna pro mě má kouzlo víc bez milostné zápletky). Ozvláštňuje ho forma dopisů, ve kterých se Anna hrozně vykecává, ale nijak to knize neubírá na čtivosti. Tentokrát je tu vykresleno mnoho, přemnoho postaviček ze Summerside (to město je snad plné starých pannen!), ke kterým se vážou více i méně věrohodné zápletky a do kterých prakticky vždycky musí Anna šťourat. Její úspěchy na poli udobřování, napravování a odkrývání lepších já jsou už trochu mimo realitu a její osoba je tu adorovaná až otravně moc, na druhou stranu z jejího odhodlání nevzdávat se bychom si mohli vzít příklad všichni. Jak říká jedna z postav knihy - to její "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" prostě funguje, alespoň tedy zde. Krom toho je tu tentokrát opravdu dost humoru a nadhledu a zase ta krásná kanadská příroda a detaily, kterých si všímá jen Anna. Takže i když vyprchalo kouzlo prvního dílu, pořád je to čtivé, zábavné a důstojné pokračování.

4 15.06.2022

Tentokrát je to trochu červená knihovna, trochu Pýcha a předsudek, trochu Malé ženy a trochu stará dobrá Anna Shirleyová. Chybí mi tu úžasné Avonlea a jeho příroda, ačkoliv je jasné, že příběh se musel s ohledem na vývoj hrdinky přesunout. Na druhou stranu se tu přesouvá a posouvá až moc - 4 roky studií na univerzitě se smrskly na procházky, večírky a konstatování, že děvčata zkoušky zvládla na výbornou. Co vlastně studují, se dozvíme až před promocemi.
Ale! Celkem trefně je tu popsána proměna dívky v mladou ženu. Její myšlenkové pochody, zasnívání se nad zdánlivě dávným mládím a zároveň plácání se v milostných problémech jsou dost autentické.
I když už kniha ztratila kouzlo předchozích dílů, jsem zvědavá, jak si v tom dalším Anna povede.

8 30.05.2022

Zase mě Anna pobavila, dojala, rozněžnila, zasnila a utvrdila v tom, že lepší je mít ideály, láskyplné srdce a poetické představy než ve všem a všech vidět to nejhorší. Anna je krásně napsaná postava, reálná a pohádková zároveň.

Anna po jednom velkém zklamání:
"Marillo, podívejte se na tu velkou hvězdu nad javorovým hájem u pana Harrisona, jak svítí na vznešeně stříbřitém nebi. Mám z toho pocit jako při modlitbě. Když si uvědomíte, že člověk dokáže vidět takové nebe a hvězdy, drobná zklamání a nehody nejsou proti tomu nic, viďte? "

A z konce knihy:
Slečna Levandule si stěžovala, že ji nic moc nezajímá, ale nad krásnými šaty ji v očích přeci jen zajiskřilo. "Co jsem to za pošetilou, marnivou ženskou," povzdechla si. "Hluboce se stydím, že mě dokázaly nové šaty... i když jsou z pomněnkového organtýnu... takhle rozjařit, když se to nepovedlo mému čistému svědomí a štědrému příspěvku na zahraniční dobročinné misie." To jsme holt my ženy :-)

5 22.05.2022

Kniha skvěle propojuje tři velká témata - tradiční čínskou medicínu, jógu a aromaterapii, a to velmi funkčním a na pochopení i provedení jednoduchým způsobem. Pro každý tělesný i psychický neduh nabízí sestavu ásan a aromaterapeutickou péči. Pěkné.

24.04.2022

Dvě malé holčiny příběh o princezně žijící v lese samozřejmě dost oslovil. Která by si nechtěla nechat česat vlasy rosou, snídat med, hrát si se zvířátky a chodit spát v doprovodu světlušek? :-) Velmi milé čtení s krásnými originálními ilustracemi.

08.04.2022

Ačkoliv jsem velkou fanynkou příběhů o Mumincích a autorčina próza Kniha léta patří k mým vůbec nejoblíbenějším knihám, s jejími povídkami jsem se sešla jen v pár případech. Vůbec mi nevadí úsporný styl, ale často mě štvaly ty úplně otevřené konce, kdy povídka najednou z mého pohledu ztratila pointu. Ty více uzavřené - namátkou snaha o usmíření dvou nepřítelkyň, Racek nebo Skleník - byly naopak parádní.
Nedokážu popsat proč, ale v některých povídkách na mě trochu dýchla atmosféra knih Haruki Murakamiho. A naopak tenhle odstavec je celá Tove: "V neděli ráno Viktorii probudilo vyzvánění, v dálce odbíjely kostelní zvony. Možná, že to je dobrý nápad a prospěje mi to, řekla si. Pro jednou. Ale když se chystala obout, uviděla v koutě stát své turistické boty a rozmyslela si to. Bylo takové krásné ráno. A projevila by skutečně málo podnikavosti, kdyby nezjistila, kam vede hlavní silnice, ta široká silnice pod vesnicí. Do kostela přece může zajít, až bude zataženo."

08.04.2022

Neobvyklá kniha. Myslím, že na podobný námět jsem ještě nenarazila - dětičky žijící v hlíně pod zemí, starající se o veškerou havěť (to mi přišlo trochu strašidelné, neb co si budeme povídat, podzemní hemžení není zrovna k pomuchlání), na jaře v plné polní vyrážející probudit život "tam nahoře" a na podzim se zase vracející do náruče Matky Země... Z ilustrací mě nejvíc oslovily ty s bohatě pojednaným orámováním, což bylo zřejmě pro autorčiny práce typické. Rozhodně stojí za přečtení.

24.03.2022

Kdysi na gymplu jsem si myslela, že čtu Želary, a ona to byla Jozova Hanule. Pak jsem pochopila, že se o postavách mohu dozvědět víc, ale trvalo to nějakých 15 let, než si ke mně Želary našly cestu. A je to krásný zážitek! Autorka psala dost specifickým, úsporným a zároveň všeříkajícím stylem, někdy jen naznačí, aby člověk pochopil o desítky stránek dál, jindy neúprosně vpálí realitu do první věty. Žádný sentiment, přesto pochopení pro ty nešťastníky z Beskyd. Jen bych si ty příbuzenské a vztahové propletence měla příště psát, vyznat se v nich je opravdu oříšek...

11 19.03.2022

Poslouchána velmi povedená zdramatizovaná verze na ČRo. Ta je rozhodně zajímavá, ale určitě v ní chybí některé roviny literární předlohy, po jejím přečtení bych hodnocení možná ještě upravila...
Postava Jany mi připomíná hned několik žen v mém okolí, takže se mi navzdory vyšinutosti zdá uvěřitelná, i když ne vždy úplně sympatická (ale povětšinou ano). Vyprávění je rozmanitá směsice věcí, které mi jsou blízké. Rozhodně to je neotřelé a téma zabíjení zvířat a morálních hodnot i velmi aktuální. Možná to není dokonalé dílo, ale už jen pro tu originalitu si ho cením.

9 22.02.2022

Tohle je úžasné spojení: zainteresovaný a připravený tazatel + místo, které musí svou osobitostí a dlouhou historií učarovat každému (i když Jiří Reynek by vám toho genia loci asi už omlátil o hlavu :-)) + můj milovaný umělec a básník BR + obdivuhodní bratři (navzdory všemu kultivovaní po petrkovsku) + humor a cynismus + bohatý doprovodný materiál. Dohromady to tvoří výbornou čtivou knihu rozkrývající osudy několika generací tak trochu (ne)dobrovolně uvězněných v Petrkově. Osudy jsou to často smutné, přesto v podání obou bratrů nevyznívají tragicky.
Malá poznámka na okraj: oba bratři Reynkové byli neprůstřelný důkaz toho, že i člověk prakticky nepolíbený klasickou školou může být intelektuál s rozhledem... :-)

5 12.02.2022

Kniha slibuje až 100 stínových zvířat, ale spousta z nich se buď opakuje (variuje se třeba jen ucho/ tlama apod.), nebo si vůbec není podobná (myslím, že mám velkou představivost, ale ani ta mi nepomohla někdy pochopit, proč zrovna tohle má být třeba gepard), nebo si lze jen těžko představit, jak v některé krkolomné pozici sehrát ještě jakés takés divadlo (ok, tady by třeba pomohl trénink). Každopádně nás to s dětmi baví, i ony sem tam něco zkouší, vymýšlí vlastní postavy a jako inspirace na zimní večery je to paráda.

1 03.02.2022

Dcery ke čtení paralelně po částech sledovaly i známý Večerníček a také méně známý německý hraný film z roku 2018, takže příběh mohly poznat perfektně. A vážně moc je to bavilo, inspirovalo nás to ke spoustě čarodějnických her a dost jsme se nasmály. Kniha mi sice z tohoto tria zpracování vychází jako nejslabší, ale to jen proto, že filmové verze jsou prostě úžasné a taky lépe pochopitelné pro nejmenší děti, kniha je přeci jen ideální spíš až pro prvočtenáře. Ovšem správňácká čarodějnická holka a její sympatický kámoš Abraxas jsou skvělé charaktery a ten závěr, kdy to všem natřou, je hodný ovací vestoje. Myslím, že příští filipojakubská noc bude velký rokenrol! :-)

2 29.01.2022

Posloucháno jako desetidílná četba na pokračování.
Celý příběh mě po všech stránkách velmi, velmi oslovoval, jen ten závěr mě vyloženě nas...štval. Zdál se mi najednou jaksi zrychlený, někde mezi úlevou a depkou, ale dost možná to tak mělo být, vím já?
Hájíčkovy ústřední (mužské!) postavy mi jsou většinou dost sympatické, Zbyněk není výjimka. Jejich umanutost mi je blízká a důvěrně známá; pro okolí je nepochopitelná a otravná, ale hrdina má v sobě prostě ten vnitřní hnací motor, který ho z nostalgie/zvědavosti/lásky/potřeby najít sám sebe žene do boje (i kdyby se zdál už předem prohraný). Nemůže jinak, je to jeho podstata a nepřestane, ani když dostane nafackováno a vypadá jako největší ztroskotanec.
Zato ženské postavy u Hájíčka až na výjimky vnímám jako unylé, protivné, arogantní... Čím to je, pane autore? :-)
Prolínání vzpomínek na dětství a mládí na vesnici s problematikou čachrů s pozemky, krizí středního věku, nespavostí, k tomu hledání křídel, fascinující strejda Tonda a indián, který jde do boje (!!!), to u mě zafungovalo skvěle.

4 21.01.2022