ZajDa37 komentáře u knih

Slabé, slabé, aspoň na Shakespeara... Za řeč stojí zmínit alespoň filozofické rozhovory v táboře Řeků, (ještě předtím, než se začali hádat).
Ale jinak nic moc...
Na jedné straně naivní Troilus, co věří na lásku až do smrti a na druhé Kressida, co ho sice "miluje", ale podvede ho s prvním, kdo se namane. Trochu nepoměr? Nad tím ještě ke všemu bdí praotec všech kuplířů, Pandarus.

14.11.2016

Opakuji už to, co jsem řekl u Jak se vám líbí, je to přihlouplé, ale hezky přihlouplé. A navíc ta "lest" na puntičkáře Malvolia. To je asi to nejhezčí, co ta hra nabízí, zvlášť to odposlouchávání. Jinak převleky žen za muže, jsou už tradičním prvkem Willových komedií, takže nepřekvapí.
Ale ty zmatky... A dvojčata... A voda... A božská lady Viola...

A k tomu ta slavná věta: "Žije-li láska z hudby, hrajte dál."

14.11.2016

Veselé paničky... Jediná Shakespearova komedii z anglických luhů a hájů. A jako by při té cestě z všech těch pobřeží Středozemního moře něco odešlo. Nějaký ten burleskní slovní humor italských, španělských a řeckých pánů a klaunů a bylo to vyměněno za ten škodolibý suchý anglický humor, se kterým se paní Pažoutová a paní Brouzdalová vysmívají Falstaffovi.
Ale ta lovestory, co se tam přichomýtla, byla celkem navíc.

Navíc, tohle je takový první spin-off. Shakespeare sem totiž převedl hned tři postavy z Jindřicha IV. A s jakou kvalitou.

14.11.2016

Taková Charleyova teta z renesanční doby. Ne, že byste tady našli Charleyho a jeho tetu z Brazílie, pravlasti opic, hned vedle Peru, ale zmatků (tedy spíše omylů) je tu požehnaně. Ono vlastně muselo být ohromně těžké hrát tu hru bez jakékoliv změny. Je i tak dost náročné sehnat pro nějakou kulturní akci nějaká dvojčata, a to ještě s hereckým nadáním. A tady jsou navíc páry dvojčat dva.
Je to fraška, ale je to vážně jenom fraška. Nenajdete tu žádné oslňující příběh, spíš takové milé pousmání. Takový malý důkaz toho, že i Shakespearovy hry se hodí pro běžného čtenáře.

14.11.2016

(Čteno v překladu Martina Hilského)
Dva páni z Verony je Shakespearova první hra. Už to samo o sobě říká mnohé. Ten kdo tuhle hru začne číst, nemůže počítat s tím, že se mu dostane onoho vrcholného stylu Hamleta nebo Večera tříkrálového. Ale něčeho se mu přece jenom dostane. Bude se moct pobavit jedinečnou řečí klaunů Břinka a Říze a jejich her se slovy, které vás načapají (stejně jako v dalších komediích) vždy u kořene slov a zapojí vaše šedé buňky mozkové, abyste se nechali unášet na vlně slovní komiky.

"Když je pán na sluhu pes, je to pro kočku."

Ostatní věci využil Shakespeare už v pozdějších hrách. Převlek ženy za muže, prostředí lesa, mileneckou dvojici. Dva páni z Verony by mohla být dobrá hra, jenom pokud by Will změnil ten konec. Konec, kdy se nejdřív (spoiler) vyhrožuje znásilněním, pak se odpouští, pak se s ženami smlouvá jako na trhu a pak se nakonec všichni zamilují do všech.

Nakonec ale silných 70 %.

14.11.2016

Plešatá zpěvačka
Ze začátku jsem se snažil ještě trochu chápat smysl replik, ale s postupujícími scénami, kdy přicházel čím dál tím větší nonsens, jsem rezignoval na jakékoliv pochopení. Ionesco je král absurdit. Bezesporu je to jedno z největších děl, co kdy byla napsaná. Už jen pro to hraní s větami. Tuhle hru chci vidět v divadel. Spolu s rodinnou kronikou kapitána od hasičů.

Židle
Nevím proč, ale s tím čekání na Řečníka, mi to trochu připomínalo Beckettovo Čekání na Godota. Ten konec se (spoiler!) sebevraždami a hluchoněmým řečníkem je zajímavý, ale konverzaci s prázdnými židlemi by bylo lepší vidět. V některých replikách jsem viděl i lehkou absurditu z Plešaté zpěvačky. Přesto ale jedno z nejtypičtějších a nejlepších dramat nejen Eugena Ionesca, ale i celého absurdního dramatu.

03.01.2016

Gorkij je často označován za "bouřliváka revoluce" a za vedoucí osobnost socialistického realismu, ale pravdou je, že ačkoliv některá jeho díla můžeme chápat jako socialistická (Matka), tak si Maxim Gorkij vždy snažil uchovat humanistické a lidské cítění. Je to vidět i na díle Na dně. Je nám zde předvedeno několik lidí z úplného dna společnosti, kteří už nemají skoro žádnou naději na život. Najednou mezi ně přijde neznámý poutník Luka, který u některých dokáže vzbudit aspoň o nápravu. Později odchází a snaha končí neúspěšně. Nataša se stává nezvěstnou, Vaska Popel končí ve vězení a Herec se oběsí. Ale Lukova památka tu pořád je.

"Copak lidi: Lidí je hodně: Ale člověk je jen jeden!"