yellow komentáře u knih
Autorův styl mě absolutně nenadchl, příliš mě nezaujal ani příběh, který byl absolutně nereálný. Kdysi jsem však dělala v Anglii v hotelu, který měl podobnou klientelu. Knížka tedy ve mně vyvolala vzpomínky na časy dávno minulé a na některé z pravidelných hostů.
Pro mě to byl velmi čtivý příběh. Na rozuzlení zápletky jsem se těšila už od prvního dílu série, takže jsem si druhý díl ani moc neužila a těšila se hlavně na třetí. Jen ten konec mi přišel takový nedotažený. Některé otázky zůstaly nezodpovězeny, takže doufám, že ještě bude navazovat nějaké pokračování, ve kterém dostanu zbývající odpovědi
Musím říct, že na to, že jsem od knížky moc nečekala, tak jsem byla příjemně překvapená. Bylo to vtipné, dobře se to četlo a Adam byl skvělá postava. Trochu mi to kazila Olive, ale co se dá dělat.
Bylo to tak trochu zklamání. Od autorky bych čekala něco lepšího. První část, kde si jen psali, se mi překvapivě líbila víc, než když se potom setkali. Bohužel mi to celkově přišlo takové nijaké, takže i když se mi líbily hlavní postavy, tak mě knížka nic moc nenadchla.
Dnes jsem Cesty formana Šejtročka dočítala dvouleté dceři a byla jsem překvapená, jak moc se jí líbily. Dokonce plakala, že nechce, aby byl konec a babičce nadšeně vykládala o koníkovi. Já si ráda připomněla dětství, i když některá slova mi dala zabrat i v dospělosti. Pana Čtvrtka rozhodně neopouštíme, hned jsme rozečetly vílu Amálku a jakmile ji najdeme (někomu jsme ji půjčili), tak se chystáme i na Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni, mou oblíbenou.
Oddělení Q už není tím, čím bývalo. Příběh byl sice zajímavý a mělo to spád, ale něco tomu chybělo. Nebo možná přebývalo. A za ten cliffhanger by autora patřilo kopnout do zadku.
Táhlo se to. Asi to bylo hlavně tím, že jsem tuto knihu četla ihned po dočtení dílu o Kateřině Aragonské, takže jsem v rozmezí několika dní četla velkou část příběhu ze dvou POV. Anne Boleyn mi byla nesympatická již v předchozí knize a vyprávění z jejího úhlu pohledu jí moc sympatií nepřidalo. Spíš naopak.
Nelze než obdivovat hrdost, odhodlání, víru a nezdolnost s jakými Kateřina Aragonská bojovala za práva svá a za práva své dcery, i přes všechny překážky a utrpení, které jí osud nachystal. Doopravdy nechápu, jak může její manželství s Jindřichem VIII. být označováno za šťastné. Ti, kteří ho tak označují, jsou v mých očích stejně zaslepeni jako královna, jejíž životní příběh kniha podrobně a barvitě popisuje. Autorka se drží faktů, a přesto je kniha lehce čitelná, jen chvílemi trochu zdlouhavá.
Autorův styl mě úplně nenadchl, ale i přesto mě příběh vtáhl a kniha se dobře četla. Postavy mi přišly neskutečně černobílé a myslím, že některé věci by se ve 12. století asi úplně takhle odehrát nemohly, ale i tak jsem si to užila.
Za mě opět skvělý díl se zamotanou zápletkou sahající hluboko do minulosti.
Od tohoto dílu jsem se nemohla odtrhnout. Pořád jsem doufala, že to nebude tak, jak to vypadalo. Ruth jako obvykle skvělá, chudák Beauvoir. :D
Tentokrát byl komisař nucen spolupracovat s ostatními a na jeho vyšetřování se to pozitivně podepsalo. Kniha se mi líbila více než předchozí díly, bylo skvělé, že autor tento příběh propojil s informacemi, které byly zmíněné již v předchozím díle. Oblast salin se mi moc líbila, hned jsem si vzpomněla na španělské saliny, které jsme před pár lety navštívili.
Taková relativně příjemná oddychovka. Komisař je jak už tomu bývá sólista a půlku vyšetřování stráví popíjením kávy. Zápletka nebyla příliš nečekaná, nebylo těžké odhalit, kdo za tím stál. A ty překlepy v knížce...
Zapata si drží dobrou úroveň. Dobře se čte, člověk se u toho i zasměje. Těším se na Dallase a Dianu!
Jedna z mých nejoblíbenějších, když jsem byla malá a musím říct, že i v dospělosti se mi líbí. Jednotlivé příběhy jsou milé, a i když v nich děti létají letadýlkem, tak jsou takové obyčejné. Jak kdyby to tak mělo být. Četla jsem ji dvouleté dceři, která si pak doma hrála na Káně.
Můj favorit brouk Pytlík není, ale malé se jeho příběhy líbily. Mně to přišlo takové dost opakující se a tak trochu o ničem, ale dvouletá dcera vždy přišla, že chce číst Pytlíka. A ilustrace jsou na jedničku.
V podstatě celou knížku jsem přemýšlela, jestli to autorka myslí vážně. Obě dvě hlavní postavy se chovaly neskutečně nedospěle, nekonzistentně a i když se je autorka snažila vykreslit jako soul mates, příliš se jí to nedařilo. Jedinou chemii jsem z nich cítila, když se poprvé potkali, pak už to bylo takové nucené. Příběh nebyl příliš originální, ale zato byl pořádně nastavovaný.
Kulti mě příjemně překvapil, takže jsem se po čase podívala po další knížce. Styl autorky mi sedí, slow burn mám ráda, takže opět příjemná oddechovka.
Nevím, proč se mi neuložil předchozí komentář... Kniha mě příjemně překvapila. Hlavně její jazyk. Po měsících věnovaných četbě převážně anglických textů věnovaných období alžbětinské a viktoriánské éry pro mě byl jazyk této knihy trochu jako živá voda. Hravý a barvitý.
Začátek byl takový roztahaný, téma seancí mě moc nenadchlo, ale celkově se mi knížka líbila. A ten konec a lá Hercule Poirot... Jen doufám, že příští díl už se nebude odehrávat v Three Pines.