vlkcz komentáře u knih
Přečteno za jeden den a naprosto mě to uchvátilo. A až si tuhle knihu dám za rok, počítám, že to bude stejné. A to přesto, že literárně trochu pokulhává a nabízí velmi depresívní pohled na naši budoucnost. Ale pokud se člověk rozhodne skutečně převzít odpovědnost sám za sebe, tak ho to zase až tak moc trápit nemusí.
Já jsem byl touto knihou velice zklamán. Když jsme ji začal číst poprvé, tak jsem se dostal do půlky a odložil ji. Napodruhé, s asi dvouletým odstupem, jsem vydržel až do konce, ale příliš odlišný dojem jsem si neodnesl.
Příliš mnoho postav. Dějová linka Luciena Crocé a jeho rodičů je z pohledu hlavního příběhu naprosto zbytečná. Na druhou stranu je možná zajímavější než zbytek knihy. Jiné postavy jsou klišovité a bez vývoje (patologická hráčka, policista trpící pocitem viny, že kvůli němu zamřela jeho rodina atd.).
Nepřehledné dialogy. Občas člověk neví, kdo komu při rozhovoru odpovídá, komu přisoudit kterou repliku.
Nesrovnalosti v ději. Např. Luc nastupuje do letadla poté, co oslavil s matkou 31. narozeniny (o den dřív), při výstupu z letadla se dozvídáme, že promarnil 33 let života.
Naprosto otřesný překlad, zejména tam, kde se jedná o drogový slang, a tam, kde se autor odkazuje na americké, britské či čínské reálie.
Trochu Vonnegutovská vize budoucnosti, místy (zejména v závěru) mi to připadalo jako Heinleinův Cizinec v cizí zemi, ovšem na rozdíl od zmíněných autorů bez humoru a příliš patetické.
I když jde o knihu velmi kvalitní, na Irvinga je o trochu slabší. Zejména kvůli jisté ztrátě "drajvu" ve střední části.
Moudrost západního taoisty.
Medvídek Pú mě nikdy moc nezaujal, ale tahle koláž z Tao Te Ťingu a dalších taoistických textů, citátů z Milneho knihy, Thoreaua a vlastních autorových vsuvek je naprosto perfektní. Možná toho medvídka vezmu na milost a zkusím ho ještě jednou.
Na americkou pohádku dost dobré. A vlastně nejen americkou.
Dobře napsáno, ale někde kolem dvousté stránky mi přišlo, že vše už bylo řečeno a již sdělené myšlenky se opakují jenom proto, aby se pokryla celá modlitba sv. Františka, na které je kniha postavena.
Velice dobrá kniha, která má jen jeden nedostatek. Je z období, které bylo v Anglii velmi turbulentní a, alespoň pro mě, poněkud nepřehledné. Spousta postav, velmi propletené rodinné vztahy jednotlivých hrdinů, to všechno místy vyvolává v mysli čtenáře zmatek.
Kniha je vyprávěna optikou málo známé matky pozdějšího krále Jindřicha VIII. Sledujeme její dětství a dospívání v období válek mezi Yorky a Lancastery, i její krušné soužití se zakladatelem tudorovské dynastie Jindřichem VII. Tudorem. Hlavním motivem knihy jsou střety Alžbětiny dobroty s krutostí tehdejšího světa. Zajímavou postavou, i když spíše vedlejší, je král Richard III., který je ale vykreslován výrazně jinak, než v dramatu tudorovského apologety Shakespeara.
Dojemná kniha, která ale i poučí.
Jen jsem nakoukl, mám pocit, že se jedná o totéž dílo, které bylo později vydáno jako Nemáme na vybranou. Zda v plném rozsahu nebo přepracované, to nevím.
Moje seznámení s Arnoštem Lustigem bohužel nedopadlo úplně dobře. Množství postav ve mně občas vyvolávalo zmatek v tom, kdo je kdo, zvlášť, když kromě jmen je ještě pro některé postavy občas použitá přezdívka.
Téma bylo zajímavé, ale některé postavy a dějové linky mi přišly nadbytečné, revize a zkrácení o nějakých 50 stran by z toho pro mě udělalo stravitelnější záležitost.