vlkcz komentáře u knih

Knížka, která se musí číst pomalu. Ono to tedy ani rychle moc nejde. Text, ve kterém jako na japonských obrazech záleží na detailu. Úvahy robotky Kláry provokují otázky do jaké míry je, i přes omezení ve své konstrukci a vnímání, lidská, a nakolik my svou lidskost ztrácíme. O potřebě mýtu v životě, objevování transcendence.
Vlastní příběh plyne velmi zvolna, v okamžiku, kdy hrozí nuda přijde překvapivý posun.
Mistrovské dílo.
Za zmínku stojí i doslov překladatelky, která zasazuje knihu do kontextu ostatních podobných děl.

21 11.08.2023

Tíživé, depresivní, bezvýchodné. A jako audio ještě mnohem působivější.
Autorka je v podstatě jenom zapisovatelkou jednotlivých monologů. A kromě seznámení s tragédiemi jednotlivých zpovídaných, dává ve druhém plánu i klíč k pochopení ruské duše. Tedy spíš sovětské, ale stále přežívající.

21 25.02.2023

Nejde jinak. Poté, co jsem předchozí dva díly absolvoval ve společnosti Veroniky Kubařové (opravdu nechápu, jak se jí to mohlo povést načíst), tentokrát jsem ji slyšel i za písmenky v knize.
Pan Boček uzavřel celou sérii perfektně. Nejen svým humorem, ale i tím, že do textu občas "vpašoval" i myšlenku, nad kterou se vyplatí zamyslet. Například. Nebo tím, že v okamžiku, kdy slzíte smíchy vás uzemní větou, která změní slzy smíchu na slzy dojetí.
Už teď se těším na další autorovu knihu, jedno jakého bude žánru. Deníkem kastelána dokázal, že není jen humorista.

21 30.12.2022

Logicky chybí naivita malé Helenky, místo ní nastupuje pubertální idealismus hlavní hrdinky. Tím ubývá komických situací, které se zde také nacházejí, ale jejich vyznění je mnohem mrazivější.
Vzhledem k tomu, že jsem jen o pár let mladší než autorka a začátek 80. let jsem taky prožil v gymnaziálních třídách, nemůžu jinak, už z určité nostalgie za mládím, než dát plný počet.

21 06.01.2020

Čteno ušima. Jan Zadražil výborný, Jan Maxián, jak ho mám rád, tak tady mi přišlo, že trochu tápal. Rozjásaným hlasem přečte přímou řeč, aby pak dodal "zamumlal". A podobných úletů bylo víc, než bych čekal. I když tohle měl asi ohlídat spíš režisér.
Ale k vlastní knize. Skvěle napsaný příběh s návratem do divokých devadesátek, opět s vyzněním, které člověka může uvrhnout do deprese nad stavem věcí veřejných.
Jen mám, na rozdíl od autora, daleko nižší mínění o morálních standardech švýcarských byznysmenů a taky skutečnost, že by člun během půlhodinového kroužení kolem místa "nehody" nenašel postřeleného ve vodě mi přišla dost přitažená za vlasy.
Ale jinak spokojenost a za čas určitě dojde na Terencův další "případ".

20 25.08.2022

Tuhle knížku je snad hřích jenom číst, když je k dispozici v podání takových mistrů jako Jan Hartl a Boris Rösner.
Knížka mě překvapila. Přeci jen mám Twaina zařazeného především jako humoristu a satirika, který mi moc nesedí. A on najednou překvapí takovýmhle až filozofickým spiskem. Tím nadhledem nad všedním lidským pinožením, snahou nevybočit ze společenských stereotypů a podobně trochu připomíná Komenského Labyrint světa. Ale nenabízí Komenského záchranu v náručí pravé víry. Naopak, církev to taky dost schytává. A tam, kde Twain popisuje budoucí války, se člověku s jejich znalostí zatají dech nad přesností jeho postřehů.

20 11.03.2022

Ze začátku jsem měl problém se začíst. Prvních zhruba 50 stránek je tak depresivních, že se dají číst jen po kouskách. Jakmile se ale Cheryl dostane na PCT, celá ta bezvýchodnost najednou začne někam směřovat. V samotě přestává řešit nepodstatné věci a jde na dřeň sebe samé. Ostatně jí nic jiného nezbývá. Začíná vidět své démony a postupem času dochází ke smíření. Hlavně se sebou samou.
Literatura pro ženy? Určitě, ale ani náhodou jen pro ně.
Cestopis? Jistě, ale nejenom po americké divočině, také po vnitřních krajinách, jak už to tak u poutnictví bývá. Místy člověka dostane, jak ta vnější divočina rezonuje s tou vnitřní.
Psychologie, osobní růst, duchovno v tom nejširším slova smyslu.
I když nepředpokládám, že bych knihu někdy četl znovu, stoprocentně ve mně zanechala hlubokou stopu a ve vzpomínkách se k ní budu určitě vracet.

20 04.03.2022

Změna oproti prvním třem dílům. Tedy alespoň ve formě vyprávění. Nejde o chronologické deníkové zápisky, ale o rekonstrukci jednoho dne z několika pohledů. Jinak humor zůstává na úrovni němých grotesek, byť se skvěle vypointovanými dialogy. A Veronika Kubařová knihu načetla taky výborně.

20 22.06.2020

Škoda, že lidem, jako je Václav Cílek se nepopřává víc sluchu. Nejenom, že jde o renesančního člověka, který má hluboký přehled o řadě odborných problémů nejenom ze svého primárního oboru, ale navíc vidí souvislosti a umí je přístupným způsobem předat.
Ale nejvíc mě v této knize zaujal svými úvahami na téma umění, byť i zde podává konotace na různé geologické skutečnosti.

19 21.09.2023

První Richardův velký případ. Brutální jako severská krimi, s mezinárodním přesahem. Když pominu několik časových otazníků (mobily na Slovensku v roce 1990, analýza DNA ve stejné době) napsané je to velice dobře. A vzhledem k době jde vlastně o klasickou detektivku bez počítačů, mezinárodní spolupráce. Zajímavé jsou i některé okamžiky, kdy autor ukazuje, jaké drobnosti mohou pátrání zdržet či dokonce zastavit nebo naopak přivést na stopu.

19 17.05.2023

Klasický styl Zdeňka Svěráka, s nádhernou češtinou, lehkým humorem, ze kterého ale někdy, vzhledem k době, kdy se děj odehrává, mrazí.
Přesto je vidět, že jde spíš o scénář, takže mnohé epizody jsou spíš vizuálně nastíněné a nerozvinuté, což je trochu škoda.

19 18.11.2022

Tímto se řadím do rodiny fanoušků DD. Skvěle napsáno, příběh trochu exotický, solidně gradovaný, ale přesto uvěřitelný. Takže jediný drobný kaz je mírně odbytý překlad.

19 07.09.2022

Napsané trochu syrově, s noirovým nádechem, změkčeným Markovým mládím a k tomu patřící naivitou. Ale to vůbec nevadí, naopak to knihu ozvláštňuje.
Jenom mi přišlo divné, že vzhledem k tomu, co se stalo (čtenář se dozví na konci) by opravdu nebyly nalezeny žádné stopy (i v případě deště). Předpokládám, že autor vycházel z nějakých reálných případů, ale i tak některé věci vypadají divně.
Na to, jak detektivky moc nemusím, tahle mě zaujala a určitě se k autorovi vrátím.

19 29.07.2022

Na to, že jde o knihu 50 let starou, navíc napsanou v brežněvovském Sovětském svazu, jde o velice kvalitní čtení. Pro mě navíc s nádechem nostalgie, protože poprvé jsem jí četl v pětaosmdesátém jako Piknik u cesty. A nutno říct, že i když místy jsem si vybavil Sirény z Titanu, tak mi dnes kniha dávala větší smysl než před lety.

19 19.07.2022

Místy nechutné, pasáže citované z jiných knih, novinových článků nebo vědeckých studií (občas navíc nepřeložené v angličtině) - to jsou momenty, kdy člověk přemýšlí, zda raději knihu neodložit. Ale je nějak magicky chycen, a najednou se dostává k pasážím, kdy jenom kroutí hlavou nad neotřelostí a provokativností některých myšlenek. I přes očekávatelný šokující závěr kniha dýchá u Houllebecqa nezvyklým klidem a smířením.
Dost dobré. Ale ne pro každého.

Napsané je to hodně dobře a tím, že kromě detektivky se v příběhu objevují i aluze na tehdejší realitu, má knížka cenu i jako výpověď o naší minulosti a asi i současnosti. Ve světle toho, co autor píše o práci tajných služeb se i řada záhadných událostí najednou nejeví tak záhadně. Např. jak to asi bylo s Procházkou a jeho půlmiliardovým lupem.
Jen je škoda odfláknuté korektury (časté překlepy), z překladu místy trčí pozůstatky slovenštiny a autorovi na pár místech úplně nesedí chronologie.
Ale na to, jak detektivky nemusím, tahle mě bavila a určitě zkusím od tohoto autora i další.

19 22.06.2021

Skvělá kniha. Velice rychle se mi vybavilo Do tmy od Anny Bolavé. Podobně zvláštní hrdinka, i když zde je více vykreslena její motivace. Stejně nezastupitelnou roli zde hraje příroda, jen je příběh roztažen do většího časového rámce.

19 13.10.2019

Hned je vidět, že knihu napsal člověk, který stromy miluje a dokonale jim rozumí. Přitom vás nezahrne tunami čísel a vědeckých článků a studií. A když ji člověk dočte, už nikdy nebude koukat na stromy a les stejně jako předtím.

19 26.04.2019

Takový Wohllebenův Tajný život stromů o vlcích. Vyvrací mýty, které o vlcích kolují, upozorňuje na rozdílné chování vlků v zajetí a volné přírodě, přičemž se zaměřuje hlavně na ty volně žijící. Fakta prokládá autorka osobními zážitky, takže jde o velice čtivou knihu, ve které se člověk dozví spoustu informací.
A vzhledem k tomu, že vlka pokládám za jedno ze svých "totemových" zvířat (tím druhým je havran, jehož kooperaci s vlky je věnována celá kapitola) nemůžu jinak než dát plné hodnocení.

18 28.03.2023

Jestliže jsem při čtení prvních dílů viděl inspiraci Dunou a Heinleinovým Cizincem v cizí zemi, poslední dvojdíl se svým všudypřítomným hledáním vlastní identity a nejistoty ohledně skutečnosti vnímané reality mi nahazoval myšlenky na P. K. Dicka.
Ale to vůbec nevadí, protože jde skutečně jen o, možná nevědomou, inspiraci a autorka si se všemi tématy poradila originálně.
Jak už jsem poznamenával u Zakázaných směrů, hvězdiček je opravdu v tomto případě málo a upřímně bych přál autorce překlad do nějakého jazyka, který by jí otevřel světovější trh.
Už dlouho jsem nebyl takhle bezvýhradně nadšen.

18 08.02.2023