uzivatel6780
komentáře u knih
Život je jinde
Milan Kundera
Já Vám nevím, vidím to přesně opačně než většina čtenářů zde. Kundera mne bavil okolo dvacítky, když jsem poznávala kvalitní literaturu. Dnes cokoli otevřu (včera Život je jinde, vloni Nesnesitelnou lehkost), tak skoro nedokážu číst. Pro upachtěnost jazyka. Pro překombinovanost šustící papírem. Pro násilná kompoziční řešení. Pro vidění světa, které snad bylo přežité už v šedesátých, z něhož se nikdy nevymanil. Někteří jej nazývají světovým. Netuším v čem. Román-esej je v jeho podání neuvěřitelně krkolomná záležitost (vůbec radši nezmiňuji Nevědění, to je jak špatná slohovka a Slavnost bezvýznamnosti je špatný vtip.) Dle mého názoru je to náš nejpřeceňovanější autor (s možná jednou dvěma lepšími knihami). Kohout, Korner, Hrabal jsou bezesporu vysoko nad ním.
Bojím se znovu otevřít Nesmrtelnost, která mne před zhruba dvaceti lety uchvátila.
Přemalovat pot
Jan Sojka
Ve srovnání s "Jana bude brzy sbírat lipový květ" u mne vítězí na plné čáře, o několik stupňů výše. Tohle čtěte!
Elizabeth Finchová
Julian Barnes
Překvapivě neobratné, nezáživné, plné neobjevných úvah, sotva dočteno, s přemáháním.
Чачак / Čačak
Alžběta Stančáková
Zdálo se to super, dokud to nezačalo být všechno stejné. Jeden postup, jeden výraz, jedna pozice.
Bublavá samota s rýhou
Karel Hoff
Byla jsem až překvapena hloubkou některých básní. Jiné jsou slabší, ale je to ostatně výbor, i ty jej celkem příjemně provzdušňují.
Světlo vprostřed těla
Jitka N. Srbová
Tato sbírka na mne působí značně nevyrovnaně. Osobně bych ji proškrtala do kvality. Autorka má dar krásných obrazů, ale často jsou jen vrženy na papír a promíchány. Mezitím se naštěstí občas zjeví básně, které jsou propracovanější, ty mne skutečně oslovily. Ostatní jsou jen dojmy, které mnoho dojmů nezanechávají. Hra se slovy, která ale nic neříká. O to víc nad tím vyčnívá, když se autorka zamyslí. Pak dokáže být velmi zajímavou. Navíc konečně někdo, kdo se i v současnosti pokouší o milostnou poezii.
Šlágr o lásce
Jana Štroblová
Nádherná sbírka, linoucí se asi třiceti lety tvorby autorky, přitom zachovávající rozpoznatelný, čistý a jistý styl. Některé básně jsou klenoty. Velká Básnířka!
Sobota
Ian McEwan
McEwan se snaží být Woolfovou, ale nejde mu to. Amsterdamu, Nevinnému a Cizincům to nesahá ani po kotníky.
Dům U Orobinců
Ondřej Krystyník
První oddíl ukazuje Krystyníka jako pravého (nikoli jen chtěného) básníka. Krásný jazyk, metafory, myšlenku; nic nepřebývá, nechybí. Pak přejde k delším formám a začne to být samolibě ukecané, rádoby vtipné, vtíravé. Škoda, že nebylo více materiálu z prvního soudku, pak bych neměla výhrad, jen nadšení.
Úzkost
Josef Hanzlík
První polovina plná úchvatných obrazů, zbytek už působí spíše jako unavené zbytky druhé jakosti.
Mýtinami
Klára Krásenská
Jedna z nejlepších sbírek roku 2023, které se ke mně dostaly. Sevřené, ponuré, bizarní, promyšlené. Skvělé!
(Jediným mínusem je, možná je to jen můj pocit, že autorka píše stejným jazykem jako spousta dalších současných básníků, a její svět je součástí téhož ponurého univerza. Je v tom jistá neoriginalita, poplatnost dobovému stylu. To nic nemění na tom, že z básníků podobně píšících je Krásenská nejlepší.)
Garum
Jan Těsnohlídek ml.
Já to neumím napsat jinak: jednoduchá poezie pro jednoduché lidi.
Vztek
Milan Kohout
V první polovině vybroušená kritika, verše plné sarkasmu, pak vztek překypí a nedá se to číst, vulgarity, výkřiky, agitace, ubohost, která ničí dojem. Když se ale vrátím k prvním básním, je spravedlivé hodnocení někde nad středem. Vlastně jako celek asi nejlepší, co jsem od JT's četla.
