uzivatel4187
komentáře u knih
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Fantasy normálně nevyhledávám, a ani nemám příliš rád. Martinovu Píseň ledu a ohně jsem si oblíbil, protože jde vlastně o historický román s prvky fantasy, kterými autor velmi šetří. To, v čem je dobrý, je v budování komplexního světa a psychologie postav, kde se magie a nadpřirozeno odráží kdesi na pozadí, a přestože jsou pro děj zásadní, rušivě nevyčnívají. Bohužel tato sága asi nikdy nebude dokončena. Při hledání možné náhrady mi byla doporučena Malazská kniha padlých. Napoprvé jsem si přečetl prolog a řekl si, že ne. V dubnu jsem v knihkupectví zahlédl nové české vydání Měsíčních zahrad (které je nádherné po typografické stránce, opravdu kniha, se kterou si nakladatel vyhrál) a jako by mi říkalo: „zkus to znovu, kup si mě!“. Koupil jsem. Po padesáti stranách jsem byl v pokušení toho nechat a už se ke knize nikdy nevracet: tam, kde Martin svůj svět pomalu buduje, tam nás Erikson hází rovnou doprostřed dění, nic nevysvětluje, s ničím se nezdržuje. Nakonec jsem si řekl stop a znovu: blok a tužka a dělat si poznámky, a hlavně, nějaké základní věci si nastudovat na The Encyclopedia Malazica. Zdá se, že Malazská kniha padlých je příkladem toho díla, které od vás opravdu vyžaduje hodně úsilí, na druhou stranu, čím víc jí ho dáte, tím více se vám nakonec čtenářsky odmění. Chápu, že to není čtení pro každého, a úplně souzním s těmi, „co to nedali“. Ale po přečtení celé série (v angličtině, kam jsem přesedlal), mohu říct, že promyšlenější fiktivní svět s tak komplexním příběhem jsem zatím nečetl. Není to asi sága pro každého, ale pro mě bez debat pět hvězd.
