tomas6658 komentáře u knih

Autobiografické dílo Maxe Broda, v Praze narozeného německy píšícího židovského autora. Osobní formou podaná významná literárně-historická analýza a představení významných pražských i mimopražských německy i česky píšících autorů, židovského, německého i českého původu. Komplexní a fundovaný vhled do uměleckého vývoje v Praze i v českých zemích, zhruba od poloviny 19. století do období po konci 2. světové války (polovina 20. Století).

Max Brod patřil mezi významné osobnosti uměleckého a myšlenkového dění v Praze od přelomu 19. a 20. století do roku 1939, kdy jako Žid musel opustit město před hrozbou nacismu. Definoval Prahu jako město polemické, město, kde se po staletí střetávali lidé převážně trojího etnika Češi, Němci a Židé. V tomto díle podává subjektivní a velmi živý obraz pražského německého literárního života, s doplněním o další německy i česky píšící autory z jiných oblastí českých zemí, kteří měli k Praze určitý vztah. Brod se zde projevuje po mém soudu jako brilantní vypravěč, který prezentuje dnes už převážně zapomenuté (možná vyjma určité módy kolem Kafky) především pražské německy píšící autory (Židy i nežidy), kteří se významnou měrou zasloužili o kulturní, duchovní a společenský rozmach Prahy a českých zemí v dané době.

07.08.2023

(SPOILER) Soubor povídek s hlavním motivem postav, ocitajících se v situacích, kdy se jejich doposavadní (často přehledný a spořádaný, až nalinkovaný) život velmi radikálně proměňuje a nabývá zcela odlišných podob. Dalším společným prvkem povídek je hledání vlastní identity a víry, tváří v tvář všem osobním slabostem a pochybení. Hrdinové povídek jsou konfrontováni s něčím novým, neznámým a dosud nepoznaným (a navýsost přitažlivým) pročež opouští svoji doposavadní zajištěnou existenci - hledají tedy svoji možnou duchovní spásu. Děj povídek se odehrává v autorově rodném Haliči a v Paříži, kde Roth prožil závěr svého krátkého a pohnutého života.

Leviatan
Příběh vesnického židovského obchodníka s korály Nissena Piczenika. Jeho obchodní úspěch a oblíbenost v širokém okolí jsou ovšem v kontrastu s postupně rostoucí vnitřní nespokojeností (nešťastné manželství a především touha poznat a porozumět světu moří a oceánů jako místa, která jsou místem původu korálů a také domovem Leviatana, bájné starozákonní mořské nestvůry). Vlivem několika situací (setkání s námořníkem, který pochází ze sousedství, návštěva Oděsy a jejího přístavu, nástup obchodní konkurence - obchodníka s umělými korály) a sílící touhy po životní změně, doprovázenou krachem obchodu a odlivu všech zákazníků a následném úmrtí manželky, se Nissen rozhoduje navždy opustit svoji rodnou vesnici a vystěhovat se do Kanady. Parník, kterým se plaví, se však potápí a Nissen umírá situace je vykreslena jako návrat k něčemu, co bylo hlavnímu hrdinovy zdánlivě vzdálené, ale přece tak blízké a přirozené - návrat k sobě samému a své duchovní podstatě. Povídka je parafrází na starozákonní legendu o Leviatanovi, strážci všech moří.

Falešné závaží
Státní cejchovní úředník Eibenschütz, rodák z Mikulova, je po dvaceti letech vojenské služby přeložen do Haliče k ruské hranici kontrolovat obchod. Svojí služební nesmlouvavostí si brzy v kraji pašeráků a nepoctivých obchodníků udělá řadu nepřátel. Postupem času se ovšem vlivem několika zásadních událostí (nevěra manželky, zatčení a odsouzení místního mocného zločince Jadlovkera a úřední správa jeho hostince a především milostné vzplanutí k milence Jadlovkera, cikánce Eufemii) stává z Eibenschütze postupně alkoholik, který ztrácí chuť žít. Navíc propukne v kraji epidemie cholery, na kterou umírá i manželka hlavního hrdiny a její dítě. Vlivem nesrovnalostí počas epidemie se Jadlovker dostává na svobodu a s pomocí svého kumpána Kapturaka osnuje vraždu Eibenschütze. Po jejím vykonání upadá mezi lidmi velmi neoblíbený úředník Eibenschütz rychle v zapomění.

Fallmerayer
Přednosta c.k. Jižní dráhy Fallmerayer se v předvečer první světové války při řešení železniční nehody seznámí s ruskou šlechtičnou, do které se zamiluje. V touze po ženě se přihlásí jako dobrovolník do války a ocitne se po určitých peripetiích na Ukrajině. Zde se, koncem války, opět shodou náhod setkává s hraběnkou Walevskou a stane se jejím milencem. Podaří se jim únik přes Istanbul do západní Evropy, kde začínají nový život a zplodí dítě. Obratem v tomto novém začátku je ovšem návrat manžela hraběnky, kterému se podařilo uniknout bolševické revoluci. V ten okamžik Fallmerayer svoji milenku opouští.

Legenda o svatém pijanovi
Poslední Rothova povídka, napsaná krátce před jeho předčasnou smrtí. Slezský rodák Andreas se po době, kdy se živil jako horník v Quebecu a po odpykání trestu za vraždu, ocitá jako žebrák a alkoholik v Paříži. Jednoho dne se setká s člověkem, který mu daruje dvě stě franků s tím, že je má vrátit, až bude mít na splátku, do kostela panny Marie batignolleské. Následuje šňůra podivuhodných setkání (s ženou, kvůli které se ocitl ve vězení, s bývalým spolužákem - známým fotbalistou, kamarádem z dolů) a další zázraky v podobě nabytí dalších peněz. Slib splatit půjčených dvě stě franků však zůstává (i přes několik neúspěšných pokusů) nenaplněn. Při posledním pokusu dostát svému slibu Andreas umírá.

31.05.2023

(SPOILER) Soubor čtyř povídek z protektorátního období. Na rozdíl od dalších souborů je zde zajímavá skutečnost, že žádná z hlavních postav povídek není židovského původu. Tři ze čtyř povídek se odehrávají za doby Květnové revoluce v Praze roku 1945.

Leitmotiv všech povídek sbírky je hrdinství v mezní situaci, hrdinství civilního a neokázalého. Popis vnitřního vývoje situace a zrání postav, které vedou k danému jednání. Náznak nejistoty budoucnosti. Přednost dostává popis vývoje děje a vnitřního rozpoložení postav nad jejich popisem, ten je spíše základní či náznakový. Osud postav je pak jakoby pouhou malou součástí většího celku děje, který se odehrává všude okolo (např. osud lidí schovaných ve sklepě v době Pražského povstání).

Dívka s jizvou:
Příběh Jitky Thelénové, jejíž rodiče byli popraveni za podporu odboje po atentátu na Heydricha a jež se ocitá v pražském ústavu pro německou převýchovu. Dospívání hlavní hrdinky (ve velmi striktních podmínkách ústavu) se mísí s její rostoucí touhou po odplatě za smrt svých rodičů. Pod záminkou koketerie se sblíží s jistým německým poddůstojníkem, který se poté stává terčem oné plánované odplaty Povídka byla vydána posléze i v přepracované verzi v souboru Neslušné sny.

První před branami:
Sirotek, kterého vychovává jeho babička, se ocitá v předvečer Pražského květnového povstávní v nemocnici, která je ovšem zabrána pouze pro německé vojáky. Všimne si jej důstojník SS a doporučí jej německé doktorce. Při té příležitosti se chlapec dostává do styku s posádkou SS, která je v obranném postavení blízko jeho bydliště. Přes varování a zákazy své babičky se chlapec (touha po prožití dobrodružství a zapojení se do rodícího se povstání) začne s vojáky sbližovat a jednomu z nich se pokusí ukrást pistoli. Je při činu přistižen a spolu s babičkou oběšen. Jednání babičky je proloženo citací biblických žalmů a jednání velitele vojska je demaskováno jako licoměrné domáhání se božího práva a etiky.

Modrý den:
Německá zaměstnankyně pražského pracovního úřadu Inge (a prostitutka pro německé důstojníky) se při propuknutí povstání setkává s německým vojenským soudcem pražského vojenského soudu (a fanatickým nacistou), který u ní v bytě hledá úkryt před odchodem do ilegality. Tváří v tvář neodvratnému konci a kapitulaci nacistického Německa je fanatický nacista odhodlaný udělat vše pro svůj únik, bez schopnosti jakékoliv sebekritické sebereflexe a Inge (která nikdy nebyla fanatickou přívženkou nacismu) tím ovlivní. Pod vlivem této indoktrinace Inge vyvěšuje uprostřed povstání z okna svého bytu vlajku s hákovým křížem a v zápětí umírá i se soudcem po útoku povstalců. Povídka vyšla později v rozšířené a přepracované verzi samostatně.

Hodiny jako větrný mlýn:
Mikropříběh náhodného setkání devíti lidí, kteří se ve sklepení židovské radnice v Maiselově ulici v Praze ukrývají před náletem za pražského povstání. Jejich předešlý osud je naznačený pouze útržkovitě. Skupina je objevena třemi mladými vojáky wehrmachtu, kteří, fanaticky indoktrinovaní nacistickou ideologií, hledají v touze k odplatě přeživší Židy. Skupině se podaří z tohoto nebezpečí vyváznout, ovšem dům se v zápětí dostane pod palbu německého děla Nejednoznačný konec, kdy se čtenář nedozví, jestli skupina přežila.

19.05.2023

(SPOILER) Román popisující závěrečné okamžiky 2. Světové války a různé příslušníky nacistické mašinerie v dané situaci. Na prostoru devíti kapitol čtenář sleduje vývoj charakterů a jednání vojáků tváří v tvář nevyhnutelné porážce, všeobecnému chaosu a v neposlední řadě i svým deziluzím. Absurdní zbytečnost prodlužování angažmá Němců v prohrané válce, rozpoutané kdysi Hitlerem a jeho posluhovači z čirého šílenstí a pohrdání rozumem, je zachycena v nyní již neudržitelné fázi, vyžadující zbytečných obětí a způsobující další zločiny proti lidskosti. Jednotlivé postavy si v ní poté volí své vlastní osobní přístupy (bestialita do poslední chvíle, rezignovanost, nekomplikovaný útěk do amerického zajetí atd.). Ve všech devíti kapitolách je určitým tmelícím prvkem postava vojáka (a bývalého malíře) Feinhalse spíše antihrdiny, který povětšinou jen pasivně pozoruje okolní zmar a rozvrat.

Autor zachycuje válku a události v ní v její absurdnosti (např.: v jedné kapitole je obnoven zničený most jedné zapadlé slovenské vesnici jen proto, aby byl v zápětí zničen při ústupu). Tyto absurdnosti mají tragické vyústění. Bestialita některých aktérů (např. obersturmführera Filskeita jako symbolu zaslepeného přisluhovače nacistické mašinerie), je stavěna do kontrastu humanitě a lidskosti některých postav (např. Židovka Ilona).

V závěrečné kapitole umírá hlavní postava Feinhals na prahu svého rodného domu, zasažen sutinami z ostřelování německého dělostřelectva v posledních dnech války. Na jeho mrtvé tělo padá i bílý prapor, který byl na domě vyvěšen jeho rodiči. Jednou z možných interpretací je opět absurdnost této tragédie, vyplývající z pasivity hlavního hrdiny jako její nechtěné součásti a odsouzení této pasivity (scéna s padajícím bílým praporem).

09.04.2023

(SPOILER) Soubor sedmi povídek z prostředí terezínského ghetta o lidech žijících pod neustálou hrozbou smrti. Leitmotivy povídek jsou hledání odvahy k činu, třeba i zoufalému. Touha po blízkosti a citech jako protikladu k osamocenosti v mezních situacích, pociťované morální zábrany a svědomí, sebeklam, absurdnost existence v době nelidskosti, hledání naděje i tváří v tvář smrt. Tenká hranice mezi etickými hranicemi člověka a živočišností - přežitím bezohledně a za každou cenu. Významné autobiografické rysy. Náznakovost a používání skrytých významů. Mísení času prožívaného postavami povídek (subjektivního) a vnější reality (objektivní čas). Řetězení situací a mísení časových rovin.

Návrat:
Hlavní postavou je čtyřicetiletý Hynek Tausig, skrývající se před transportem z Prahy do Terezína pod falešnou totožností. Během zoufalého úniku ze skrýše dochází vlivem duševní katarze k odvržení života v úkrytu a k dobrovolnému nástupu do transportu. Tváří v tvář hrůzným prožitkům v ghettu (ponižování, fyzické násilí, atmosféra rezignace a očekávání smrti) se však Hynek odhodlává k útěku...

Růžová ulice:
Střetnutí prosté židovské ženy se zástupcem velitele v terezínském ghettu s tragickou dohrou pro ženu. Snaha hlavní postavy o důstojnost i tváří v tvář utrpení a smrti. Děj se zaměřuje na myšlenky a představy obou aktérů onoho střetnutí v kontextu dalších událostí. Kontrast snahy o důstojnost židovské ženy, usilující o zachování lidství i v mezní situaci blížící se smrti, s cynickou bezohledností, násilnictvím, chamtivostí a intrikami příslušníka SS. Náznak naděje, ztělesněný v postavě a konání německého vojenského řidiče.

Děti:
Přátelství dvou chlapců v terezínském ghettu. Snaha o přežití, nalézt naději i v nelidských podmínkách a navzdory všem okolnostem. Konfrontace se smrtí (odvoz těla staré ženy z domu pro přestárlé) a se svědomím (ona žena by mohla být ta, po které chlapci kdysi pro zábavu házeli kousky tvrdého chleba). Konfrontace myšlenek na lepší život s jeho konečností. Pomíjivost a proměnlivost naděje "lesklé jako oblouk dlažby, po níž klouže od rána do večera den, než utone ve tmě."

Morální výchova:
Hlavní postava, chlapec Karlíček, se snaží stát jedním z party na pokoji 16 v terezínském ghettu. Je konfrontován se smrtí jednoho z chlapců z party a snaží se vyhýbat nucené práci. Touha stát se jedním z party jej přivádí k naplánování krádeže chleba a margarínu, při kterém zraní ženu s dítětem. Následně se u Karlíčka a pár dalších hochů z party probouzí svědomí, jiní naopak čin bagatelizují nebo chtějí co nejdříve na vše zapomenout. Svědomí a "cena" za získání jídla je v kontrastu s touhou být jedním z party a udělat pro to i nemorální věci.

Štěpán a Anna:
Setkání dvou mladých lidí v terezínském ghettu a jejich platonické milostné vzplanutí. Touha uniknout tíživé realitě a sny o společné budoucnosti. Touha nebýt sám a cítit opravdovou lásku. Dívka Anna je však poslána brzy transportem do vyhlazovacího tábora na východ...

Modravé plameny:
Parta mladých výrostků v terezínském ghettu, plných mladosti a sexuální touhy, tváří v tvář hrozby transportů na východ do vyhlazovacích táborů. Kontrast s postavou člena Rady starších, Marmulstauba, který se snaží uchovat své místo v ghettu za cenu jakéhokoliv kompromisu a servilnosti vůči komandantovi tábora a SS. V závěrečné scéně umírá jeden z výrostků, kovář Mahler, v zoufalé snaze se bránit útoku německých vojáků. V nastalé represi ze strany SS je vypraven transport do vyhlazovacího tábora, ve kterém končí jak Marmulstaub tak i zbylí z party chlapců.

Naděje:
Starý manželský pár Šimon a Chana. Noc v baráku starších v ghettu a čekání na jídlo, které ten den služba nepřinesla - symbol hladovění. Daná situace je prokládána Šimonovými myšlenkami ohledně lidského údělu a existence člověka. Snaha neztratit naději jako jednu z mála posledních věcí, držících člověka naživu.