TimetoStyle komentáře u knih

Tuhle knížku jsem si zamilovala úplně hned. Koupila jsem si ji v pátek odpoledne a hned druhý den jsem ji měla přečtenou. Moc se mi líbíla. Tini jsem si zamilovala hned, jak jsem si uviděla v televizi. Za mě můžu jedině doporučit :-)

4 04.02.2018

Díky této knížce jsem se dozvěděla hodně věcí. Pořídila jsem si ji, když jsem věděla, že Čivava je přesně pro mě. Knížka je moc hezky zpracovaná, moc se mi líbily fotky a povídání o tomto úžasném plemeni. Za mě můžu jedině doporučit :-)

4 04.02.2018

Ze začátku jsem měla strašný problém se jmény, ale nakonec jsem se v nich už vyznala. Další povedená knížka od Jenny Han :-) Dávám *****

4 17.10.2017

Příběhy se mi velmi líbily. Prvních pět, které jsem četla, mě něčím okouzlily. Autor má vážně dar psát pohádky, jsou velmi čtivé a něčím vás překvapí.
Musím také velmi ocenit zaklíčovaná mravní ponaučení.
Těším se, až si ji přečtu celou a objevím kouzlo zbývajících příběhů.

3 28.12.2022

Do školy jsem si měla přečíst pár pohádek a musím říct, že mám z knihy rozporuplné pocity. Příběhy jsou nádherné, ale zároveň dost surové.
Určitě se k ním brzy vrátím a přečtu si ji postupně celou. Zajímá mě, jak se aktuální pojetí daných příběhů liší od ztvárnění bratří Grimmů. U některých jsem nestačila zírat, jak odlišné jsou.
Dětem bych ji rozhodně nedoporučila, je to spíše pro starší či dospělé čtenáře.

3 27.12.2022

Do knížky jsem se začetla velmi rychle, stránky mi jen ubíhaly pod rukama. Když jsem ji četla před spaním, tak jsem si řekla Musím už jít spát, už je pozdě, ale potom jsem se stejně k příběhu vrátila a pokračovala ve čtení. Musím ocenit i obálku, která je podle mě hodně originální, krásně pasuje k příběhu.
V tomto příběhu se hlavní hrdinka jmenuje Penny, která trpí úzkostí. Její mamka pořádá svatby v různých tématech, tudíž hodně cestuje. Penny pojede s oběma rodiči do Ameriky do New Yourku kvůli jedné svatbě. Tady vlastně začíná příběh, který souvisí s klukem, o kterém Penny začne blogovat.
Hrozně se mi líbilo, že Penny si spolu s jejím kamarádem Eliottem vymysleli takový šifrovaný způsob komunikace přes zeď. Různý počet zaklepání znamenají jinou věc. U některých jsem nezjistila význam, tak snad se ho dozvím v příštích dvou dílech, protože mě to zajímá.
2 zaklepání – Můžu přijít?
3 zaklepání – Můžeš přijít.
4 zaklepání – Jasně, přijď hned.
5 zaklepání – Jseš vzhůru?
6 zaklepání – Miluju tě.
8 zaklepání – Mám tě rád.
10 zaklepání – Pojď okamžitě ke mně. (Používají to v případě nejvyšší pohotovosti.)
Taky se mi líbil Den kouzel a tajemství, ze kterého bych byla jako malá nadšená. Co se při něm dělá si už musíte zjistit sami
Měla jsem pocit, že o mně někdo napsal knihu. Taky mám blog, jsem občas taky nešikovná a občas mě přepadají úzkosti, ale ne tolik jako Penny. Tyhle dvě věty mě vystihly dokonale, protože se mi to občas stane s nápadem na článek:

Cítím, jak mě začínají svrbět prsty, protože mě zčistajasna napadne téma pro můj blog. Někdy má člověk pocit, že škola je jedna velká divadelní hra a my všichni musíme neustále hrát role, které jsme dostali.

U tohohle odstavce jsem se smála, protože na mě taky sedí úplně dokonale:
Podívám se na smsku, kterou jsem napsala, a ušklíbnu se. Tři pusy… to je příliš. Obzvláště když on mi žádnou neposlal. Vymazávám polibky. Jenomže teď ten text vypadá fakt nijace, tak nějak nepřátelsky… Doplním ho tedy o smajlíka. Jenže to zase vypadá dětinsky. Že bych ho vyměnila za mrkajícího smajlíka? Ne, to zase vypadá moc vyzývavě. Mažu dalšího smajlíka a přidávám P jako Penny. Jenomže to pak vypadá, jako bych jen zkopírovala Noahovu zprávu. Musím vymyslet něco, co bude aspoň trochu originální, co bude mít trochu šťávu. Tři výtahy přijedou a zase odjedou, ale já tam pořád jenom stojím, píšu a mažu, píšu a mažu. Jak se dá vymyslet něco originálního a „dospělého“ a nepůsobit až moc snaživě nebo formálně? Nakonec tedy napíšu jen „Já děkuju TOBĚ, Penny“ a přidávám emotikon s palcem nahoru. Což se mi zdálo jako super nápad – ale jen do okamžiku, než jsem stiskla ODESLAT.

Autorka tuhle knížku napsala už před x lety, ale určitě pomohla hodně lidem s jejich úzkostí, protože v knížce se objevilo hodně tipů na to, jak ji zvládnout.
Co mi ale fakt vadilo, tak byla nešikovnost hlavní hrdinky. Sama taky občas zakopnu, ale Penny byla tak strašně nešikovná, že se jí dělo něco vlastně pořád. V tomhle mi hodně připomínala Bellu ze Stmívání, která to měla stejně. Tohle vlastně bylo jediné, co mi fakt vadilo.
Už se hrozně těším na druhý díl, který má taky hezkou obálku stejně jako tenhle díl.
Je to úžasná série, která přímo vybízí k přečtení během letních prázdnin.

3 05.07.2021

Na tuhle knížku jsem narazila v knihovně, kde mě zaujala svojí obálkou.
Asi před dvěma roky jsem si s radostí koupila nádherně kvetoucí orchidej s tím, že jsem si předem o ní zjistila jen pár informací. Bohužel mi časem umřela, tak jsem si koupila další a ta mi taky umřela. Na čas jsem se rozhodla dát si s jejich pěstování pauzu.
Letos přišel zlom v tom, že jsem si řekla, že je prostě budu kupovat do té doby, dokud mi znovu nevyrostou a nebude se jim u mě dařit. Nevím, jak je to možné, ale právě teď mi kvetou obě, co mám doma.
Mrzí mě, že jsem tuhle knížku neobjevila dřív. Zjistila bych si, jaké přesně druhy doma mám a taky bych dostala rady, jak se o ně co nejlépe starat. Podle knížky mám doma dvě Phalaenopsis Amabilis Blume, jedna má růžové květy a druhá žluté.
Určitě si ji zajdu koupit, chci ji mít doma, abych se ji mohla kdykoli otevřít a najít si informace o daném druhy orchideje.
Zaujal mě tento odstavec. Žádnou věc ze seznamu jsem doteď nedělala, odteď už to budu dělat správně.

Orchideje jsou nejspokojenější a nejkrásnější, když jsou čisté a upravené:
Každý týden z listů odstraňujte prach navlhčeným měkkým hadříkem.
Odstraňujte odumřelé listy nebo hnědé kořeny, aby rostlina nezačala hnít.
Zahnědlé špičky listů odstřihujte. Zkontrolujte, že rostlina má správné množství vody a světla.
Odstraňujte odkvetlé květy, nenechávejte je spadané v květináči.
Hnědé a suché květní stvoly po odkvetení odstřihněte.

Taky jsem se dozvěděla, že pokud orchidej kvete, mám ji hnojit „růstovým hnojivem“. Má vysoký obsah dusíku, který podporuje vznik nových listů a pahlíz. Má se používat ve fázi aktivního růstu.
Pokud nekvete, tak mám do zálivky přidávat „květové hnojivo“. Má vysoký obsah draslíku, který pomáhá novým listů a pahlízám dospět a podporuje vznik nových květů. Má se používat na konci růstového období, kdy listy a pahlízy už dostatečně vyrostly a také během kvetení, aby květy déle vydržely.
Našla jsem jeden druh orchideje, který mě zaujal na první pohled, nese název Stromobytec. Je jednoduchý na pěstování a taky má květy na stonku do výšky a ne do šířky. Dokonce se i jednoduše množí dceřinými rostlinkami. Taky mě zaujala Dendrobium Spring Dream, která nemá ráda vedro stejně jako já Taky se mi zalíbila Vanda, která má takové hezké modrofialové květy, které mi připomínají noční oblohu s hvězdami.
V knížce bylo opravdu hodně tipů na jejich pěstování. Měli tam i nápady na orchidejové zahrádky, které mě zaujaly na první pohled. Bohužel na ně nemám moc místo, na každém světlém koutě v pokoji mám kytky.
Dozvěděla jsem se, že se dá orchidej pěstovat jako kokedama, což jsem doteď nevěděla. Přemýšlím, že bych to zkusila, protože orchideje nepotřebují až tak moc vody, takže to je zároveň praktické a navíc to vypadá fakt hezky.
Po přečtení bych si domů nejraději pořídila snad polovinu druhů, co byla v knížce zmíněná.

3 08.06.2021

Od Johna Greena jsem přečetla už čtyři knížky, tudíž znám jeho styl psaní. Když vyšla kniha jeho bratra, myslela jsem si, že to bude ve stejném duchu. To jsem se ale mýlila.
Po dočtení říkám jen „Páni!“ prostě „Páni!“, ale hezky popořadě…
Na knížku jsem narazila v Dobrovským, kde byla za bezkonkurenční cenu. Měsíc čekala v knihovně, než jsem se k ní dostala. Celou první polovinu knížky jsem četla rozkouskovaně, jen tahle část mi zabrala asi půl roku. Dělo se v ní dělo vlastně skoro to samé pořád dokola. Opravdu mě ubíjelo číst to, ale nikdy v knihách nepřeskakuju, tak jsem to přetrpěla. Udělala jsem dobře, protože druhá polovina byla vážně skvělá.
Kniha nabrala spád a já ji odkládala jen tehdy, když jsem musela někam jít. Líbilo se mi, jak autor do příběhu zahrnul různá témata. Objevila se tam bisexualita, na kterou si hodně lidí stěžovalo, že se tam nehodila, ale mně to nevadilo. Potom tam bylo téma, které je aktuální, a to sociální sítě. April byla hodně aktivní na Twitteru a i na YouTube, díky němuž se proslavila po celém světě, když zveřejnila první video o Carlovi. Autor ukazuje, že závislost na sociálních sítích je zlo a že se nám díky nim můžou stát dobré i špatné věci. Vystihuje to přísloví „Je to dobrý sluha, ale zlý pán.“
„Sláva, koneckonců, je jen součet všech nedorozumění, která se shromáždí kolem nového jména."
Teď v lednu jsem se k ní vrátila, abych ji konečně dočetla a zjistila, jak to celé dopadne. Svým způsobem jsem to zjistila a i nezjistila. V originále vyšel i druhý díl, ve kterém se toho určitě dozvíme víc a pokud vyjde i u nás, tak si ho určitě přečtu :-)
S April jsem se ztotožnila, měla hodně stejných názorů jako já:
1. Fakt nechápu lidi co mají pořád všude uklizeno. Je mnohem efektivnější udělat občasný úklid, než všechno pořád udržovat v pucu. Plus můj mozek má nepořádek rád. Jako bych svět kolem sebe potřebovala mít rozbordelený, aby moje umění a nápady byly čisté. Jednoduchost v designu, naprostá katastrofa ve všem ostatním. To byl celý můj étos.
2. Všimli jste si toho? Jeden můj kamarád mi kdysi řekl, že i kdybyste po sobě text přečetli třeba tisíckrát, když poprvé otevřete finální verzi svojí knížky, hned na první stránce, na kterou se podíváte, najdete překlep. Fuj.
Hrozně ráda bych se podívala na její zfilmovanou podobu, musel by to být vážně skvělej zážitek. Třeba se i jednou dočkáme, knížky Johna Greena jsou z velké části zfilmované. Chtěla bych vidět, jak vypadá Carl a taky podobu hlavních hrdinů ♥
Doufám, že vyjde i pokračování této knížky, protože mě hrozně zajímá, jak to celé bude.

3 25.01.2021

Ze začátku jsem se nemohla začíst, bylo to zhruba 100 stránek, než se začalo někdo opravdu dít. Ale pak tam byly náznaky děje, jimiž nás autor pomalu připravoval na akci, která následně přišla. Jay pak nedal hlavním hrdinům ani chvilku na odpočinek. No vážně, když spali, tak jim učitelé provedly jednu věc a to kvůli zkoušce. Tady vážně šlo o život. Při tom jsem skoro nedýchala, protože jsem to prožívala s nimi.
Pokud nemáte rádi poznámky pod čarou, tak byste tuhle knížku fakt číst neměli. Bylo jich opravdu požehnaně, pár jich bylo dokonce přes půlku stránky, takže jste nevěděli, co máte dřív číst. Samozřejmě se na to dá zvyknout. Hodně lidí kvůli tomuhle dalo nižší hodnocení, ale já ho nedala kvůli tomuhle. Nelíbil se mi opravdu hodně pomalý rozjezd.
Ale abych jen nehanila tohle dílo, tak sem napíšu i nějaká pozitiva, a že jich bylo požehnaně. Moc se mi líbila hlavní hrdinka Mia, protože se do všeho pouštěla po hlavě. Autor počítal s hodně věcmi půl knížky dopředu, ale nebudu vám říkat s čím, protože bych vám toho vyzradila až moc. Hodně krát jsem si říkala ,,Sakra, proč tohle autor udělal?" Taky se mi líbila zařazená milostná linka, která příběh krásně dokreslovala. Výběr jmen byl podle mě naprosto dokonalý, nejvíce se mi líbilo pojmenování kocoura - ne-kocour.
Nejdřív jsem měla problém se začíst, když jsem měla příležitost, tak jsem knížku zavřela, ale od strany 100 se děj rozjel tak, že jsem měla opačný problém a to knížku na chvíli odložit.

Když je krev všechno, je krev všechno.

Hrozně se mi líbilo, že Mia uměla ovládat stíny a taky že měla spojence v podobě stínu. Byl ve tvaru kocoura, ale vlastně neexistuje, takže to byl ne-kocour. No není to dokonalý? ♥ Uměl pít Miin strach, to proto se nebála. Mia ,,Nikdy neutíkej. Nikdy se neboj. A nikdy, nikdy neustupuj."
Musím ocenit hodně dobré citáty, kterých bylo v knize požehnaně. Nejzajímavější mi přišel tenhle:

Cítila přítomnost něčeho - nebo přesněji řečeno, nepřítomnost něčeho.

Musím říct, že se mi hrozně líbila škola vrahů svou atmosférou. Postavy mi přišly živé a taky jednoduše zapamatovatelné. Tric mi přišel prostě dokonalej, měl vtip a byl prostě boží. Už se těším, až se s ním setkám ve druhém díle, snad nebude mít stejně dlouhý rozjezd, protože to už podruhé nezvládnu.
Ještě vám musím říct, že v téhle té knize se opravdu hojně vyskytujou sprostá slova a taky opravdu divná přirovnání, které ne úplně všem sednou. Uvedu příklad za všechny - ,,Znal svou pravou ruku jako třináctiletý kluk." Pak tam hned ze začátku byla věta ,,Šuk*j mě,..." vydechla. Tohle slovo bylo na 19. straně. Řeknu vám upřímně - koukala jsem na tu knížku s otevřenou pusou :-D
Víte, co mi opravdu trhalo oči? V knížce bylo na str. 86 tenhle paskvil - Losti a nejlepšý starožitnosti. Bylo tam docela dost překlepů. Nejen, že tam byly tyhle překlepy, ale taky tam byly pavěty, které nedávaly absolutně žádný smysl. i když jste si je přečetli vícekrát.
V knihovně se vyskytujou knižní červy, kteří jsou opravdu velcí a nebezpeční. No nemají úžasný název? Mia měla opravdu ráda knížky, její rozhovory s knihovníkem jsem si oblíbila. Hrozně se mi líbil tenhle útržek - Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás. Vidím v tobě stejně dobře jako v sobě. Jsi dcerou slov. Dívka, která má příběh hodný vyprávění.
Tohle byla moje první fantasy knížka, zvolila jsem si sice trochu náročnou četbu, ale nakonec se mi to opravdu líbilo. Hlavně konec byl fantastický.

3 14.09.2019

Tuhle knížku jsem měla na základce jako povinnou četbu. Vybrala jsem si ji podle názvu a taky podle zajímavé anotace. Tehdy jsem si ji musela přečíst z "nutnosti" a ani jsem ji moc nepochopila.
Letos (asi po 5 letech) jsem se k ní s radostí vrátila a musím říct, že se mi moc líbila. Byla čtivá a taky zajímavá. Díky ní jsem se podívala do dětského domova a viděla ho v očích třináctileté Dany. Moc hezký příběh, sice trochu smutný, ale i tak se mi moc líbil :-)

3 30.03.2018

Konečně jsem našla diář, který mi vyhovuje. Moc se mi líbí jak uvnitř, tak i venku. Můžu jedině doporučit :-)

3 04.02.2018

Konečně jsem našla diář, který se mi moc líbí :-) V roce 2017 jsem ho všude s sebou nosila a zapisovala jsem si do něj moje zážitky. Holkám se moc povedl.

3 04.02.2018

Dash nesnáší Vánoce, Lily je miluje. Oba dva tráví Vánoce bez rodičů. Dash je rád, ale Lily je z toho smutno. Lily nechá ve starém zapadlém antikvariátu červený zápisník s instrukcemi, které mají jeho nálezce dovést k ní - tím nálezcem se stane Dash. Pomocí zápisníku si spolu začnou v ulicích New Yorku dopisovat. Tímhle začíná jejich úžasné vánoční dobrodružství, plné filosofických úvah, humoru a romantiky... Nápad na knížku byl vynikající, zase to bylo velmi originální. Dozvěděla jsem se o staré knižní šifře - stránka/řádka/slovo. Knížka se mi jinak líbila, někdy se sice dalo předpovědět, co se stane, ale to bylo jen málo. Konec knížky zůstal pro mě takový otevřený a to já fakt nemusím...

3 06.12.2017

Tak tahle knížka mě velmi zklamala. Čekala jsem od ní mnohem víc. Nejdřív jsem si myslela, že píšou jméno Will špatně. Ale oni to udělali tak, že v první půlce knížky to píšou s malým počátečním písmenem a v druhé půlce to píšou normálně s velkým písmenem. Byl to zajímavý příběh, ale strašně se vlekl. Dávám 1*

3 24.11.2017

Knížka se mi ze začátku moc nelíbila, ale nakonec jsem se do ní fakt začetla a moc se mi líbila. Dávám jí ****.

3 10.11.2017

Fakt božská kniha! Moc se mi líbila, vybrala jsem si ji ke čtení zrovna když jsem měla nastoupit na střední. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Dávám *****

3 17.10.2017

Tato knížka se mi moc líbila, protože miluju Čivavy. Po přečtení jsem se rozhodla, že toto plemeno je přesně pro mě :-) Za mě můžu jedině doporučit.

2 04.02.2018

Fakt božská kniha! Moc se mi líbila, vybrala jsem si ji ke čtení zrovna když jsem nastoupila na střední. Od čtení jsem se nemohla zase odtrhnout, moc krásně napsaný druhý díl. Dávám *****

2 17.10.2017

Příběh, který se týká studentky s rakovinou, do čtení jsem se musela ze začátku nutit, ale potom jsem se ke čtení moc ráda vracela. Dávám jí ****.

2 17.10.2017

Tato knížka se mi líbila, měla jsem ji vypůjčenou spolu se 4 dalšími, které taky byly o astmatu. Řadí k těm lepším, které jsem zatím přečetla.