ThePetinka komentáře u knih

Víte, jak se často stává, že druhé díly jsou v mnohém lepší, než ty první? Tak tohle není ten případ. Takže vás předem musím upozornit, že pokud od druhého dílu Zabíječe čekáte víc než od prvního, budete pravděpodobně zklamaní. Já jsem tedy byla.
Ale kniha má samosebou i pozitiva - třeba to, že přibylo akce. Hodně přibylo akce a také je tu víc rozebírána psychologie nepřátel, tedy skavenů. To mě, Ódine odpusť, docela nudilo. Neskutečně často byla na scéně nějaká krysa, která jen s notnou dávkou ovládá vlastní žlázy (jo, narážím na to věčné pižmo strachu). Ovšem také je tu větší množství hlášek a ironických poznámek, u kterých se člověk docela dobře baví.
Tahle kniha mi ale i přesto dala tak nějak zabrat. Dokonce jsem jí i odložila a už jsem ani neměla moc náladu se k ní vracet. Ale pak jsem si čapla znovu a přečetla ji za nějaké dva dny. Jsem z toho trochu zmatená, ale nechme to. Číst se dá asi stejně jako první díl, prostě taková mírná oddechovka.

09.12.2013

Knihu mi doporučil přítel a jeho banda žvanících šermířů. Tak jsem si jí od nich půjčila, přečetla ji a řekla si: "Co na tom sakra ti šermíři mají?" Jaksi jsem nezaznamenala nic, co by mě nutilo číst další pokračování, nezaujala mě žádná postava a co si budeme povídat, děj je také poněkud... jednoduchý.
Je to vlastně jen průměrná fantasy obohacená o vtipné hlášky, které však kupodivu nepůsobí nepatřičně. Je to jedna z mála věcí, které dělají z téhle slátaniny čtivý příběh.
Kniha je navíc rozdělená na takové podpovídky, které na sebe sice navazují a tvoří celistvý příběh, ale dělí je vždy určitý časový úsek. Začínají vždy úryvkem, který je jako z knihy, kterou později vydal Felix. To se mi sice líbilo, bylo to zajímavé, ale na druhou stranu to ukazuje, že Felix očividně všechno přežije. To je docela velké mínus, když vezmu v potaz, kolik pokračování kniha má.
Po dlouhém přemýšlení jsem dokonce i přišla na to, co tahle kniha má a jiné postrádají. Dlouhé popisy soubojů, to je věc, která šermíře uchvacuje! Protože promyšlený děj to asi nebude.
Závěrem? Určitě to není nic světoborného, ale jako oddechové čtení mi to příjde dobré. Pokud máte za sebou nudnou povinnou četbu, tak si u Zabíječe trolů odpočnete a ještě se zasmějete, protože ten trpaslík je vážně číslo.

09.12.2013

První díl jsem četla už před hrozně dlouhou dobou, myslím, že už to bude nějakých pět let. A přitom děj všech knih dohromady zabírá dobu asi jednoho týdne. Je to hrozně matoucí a pokaždé, když vyšel nový díl, měla jsem s tím potíže. Teď o to větší, protože se mi ani nechtělo moc číst (předchozí kniha mě totiž pořádně nakrkla). Nakonec jsem dokonce i ustoupila od toho, abych si pořídila vlastní vydání, knihu jsem si jen půjčila.
Vztahy mezi Sofií a Joshem se naštěstí urovnaly, což mě hodně potěšilo. Všechno také relativně dobře dopadlo. Tedy jistě, až na to, že z Joshe se stane Smrt (muž s hákem), Ódin, Hel, Prométheus a pár další starobylých bytostí natáhne bačkory… Vlastně, když to vezmu kolem a kolem, kniha sice dopadla poměrně dobře, ale i přesto mě, jako vždy pěkně nasrala (Scott by na sebe měl být pyšný, takhle silné emoce ve mně jen tak něco nevyvolá).
Díku tomu, že v poslední době na nic nemám čas, dočítala jsem knihy v autobuse a později ještě ve škole. A i když jsem se snažila ovládat svoje mentální pohnutky, přesto jsem byla na veřejnosti sprostá, nadávala na pana Scotta, brečela a jako vrchol všeho jsem knihu neustále otevírala a zavírala. A to jsem přitom předem věděla, jak to dopadne (přečetla jsem totiž poslední kapitolu v knihkupectví, jsem ostuda).
Myslím, že Kněžka je velmi působivá kniha, která rozplétá snad všechny záhady, na které jsem během čtení předchozích dílů narazila. Na nic se nepozapomněla, všechno je hezky vysvětlené a to co není přímo v příběhu, to doplňuje Joshův dopis pro Sofii na konci. Je sice pravda, že jsem byla vzteky bez sebe, když jsem četla, co jsou zač rodiče dvojčat (které vlastně ani nejsou dvojčaty), že mě opravdu mrzelo, že Ódin umřel (i když předtím sejmul pěkných pár nepřátel svým "laserovým" okem) a že jsem nesla vážně dost těžko, když jsem zjistila, že John Dee ani Nikola Machiavelli už vlastně nejsou záporáci, ale přiznávám, že jsem si čtení užívala.
Série Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela je jedna z knižních sérií, která končí naprosto hrozně a přitom svým způsobem velmi dobře. Jsou to knihy, které rozhodně stojí za to si přečíst.

08.12.2013

Na tuhle knihu jsem se těšila jako malá, protože závěr té minulé byl absolutně neúnosně otevřený, což jak jistě víte, opravdu nemám ráda. Rodiče se navíc rozhodli, že ještě znásobí moje utrpení a knížku hezky zabalili a nechali Ježíška, aby mi jí donesl až pod stromeček. A víte co? I tenhle díl má otevřený konec *znuděný výraz*
Většina autorů se knihu od knihy zlepšuje, ale mám pocit, že Michael Scott zvolil spíš opačný směr. Přijde, že v tom má tak trochu bordel, v důsledku čehož se do toho začal zamotávat.
Kniha opět představuje jen nějakých dvanáct hodin ze života hrdinů. A že těch hrdinů a časových rovin, ve kterých se pohybují je. Až moc. Začetla jsem se do příběhu Sofie a její staré tety, která, jak se ukázalo, je ještě straší, než si Sofie myslela (o nějakých deset tisíc let) a najednou BUM a další kapitola byla o tom, co vyvádí Johanka z Arku ve vězení na Danu Talis. Už se ve všech těch postavách prostě nevyznám. Na druhou stranu - velké plus - v téhle knize dostal mnohem víc prostoru Ódin s Hel.
Z Joshe se stal debil, který Sofii určitě ublíží (počkejme si na to další rok), Machiavelli ukázal svůj charakter a po boku Billyho the Kida se postavil Johnovi Dee a jako třešnička na dortu se ukazuje, že rodiče dvojčat jsou Isis a Osiris, což mě až nemístně rozčílolo.
Když si to tak po sobě čtu, musím uznat, že tahle recenze vůbec nevyznívá pozitivně - to je ovšem chyba, protože kniha rozhodně hezká je, to zase ano! Četla se skoro sama, bylo to napínavé a zábavné.

08.12.2013

Vždyť mě znáte - pro knihy s mytologickým základem a spoustou fantasy prvků mám prostě slabost. A dokážu přetrpět i to, že jsou na pokračování, mají otevřený konec a vystupuje v nich bezpočet postav s hlpupými jmény, které se vám po čase začnou plést a máte tušení.
Docela dlouho jsem čekala, až tenhle díl vyjde. Nebylo to tak těžké, jako když jsem dřív čekávala na Harryho Pottera, ale těžké to bylo. S neuvěřitelnou radostí jsem se proto na knihu vrhla. A našla jsem v ní Ódina (ok, byla mu věnovaná jen jedna ne moc dlouhá kapitola, ale to je detail). V tomhle díle se objevila i Virginie Dareová - a já jsem si musela najít kdo to je. Řekněte sami? Není to úžasné, když vás beletristická kniha zároveň vzdělává? Podle mého to rozhodně úžasné je. Ale zpět ke knize.
Vždycky, když se po letech dostanu k dalšímu dílu, chvíli mi trvá, než se zorientuju. Je to všechno hrozně zvláštní, protože já čekám dva roky a v knize se pak odehrají dva dny. Ale musím říct, že jsou geniálně popsané dva dny. Líbí se mi, jak jsou sledovány různé linie děje. Každý dělá něco, ale zároveň tím ovlivňuje ostantní, i když jsou třeba na druhé straně světa. To mě baví, i když je někdy k vzteku, když se kapitola utne v nejlepším a dalších 100 stran je věnováno nějakému jinému hrdinovi.
Kniha se mi moc líbila, je velice akční a svým způsobem také poučná. Nutí člověka k zamyšlení. Určitě ji doporučuji.

08.12.2013

Tuhle sérii jsem si docela oblíbila, i když mi vadí čekat, než vyjde další díl. Autor má totiž v oblibě otevřené konce (narozdíl ode mě). Knihy jsou však velice čtivé a také docela poučné. Vystupuje v nich velká spousta nesmrtelných bytostí, které vychází z původních bájí, mýtů a pověstí našeho světa, takže člověk se i leccos dozví.
Někdy mi trochu vadí, že kniha zabýrá hrozně krátký čaový úsek. Na 400 stranách se odehraje nespočet věcí, ale všechno se stihne za pouhé dva/tři dny. Je to matoucí.
Na druhou stranu je však kniha velice dobře čitelná, příběh plyne skoro sám a člověk se u toho nikdy nemá šanci začít nudit. Mám pocit, jako by to někdo vyprávěl jedním dechem a bál se zastavit, protože by ho někdo mohl vyrušit. Je to prostě výborný a hodně nabitý příběh. Určitě stojí za přečtení.

08.12.2013

Čaroděj je druhým pokračováním knihy Alchimista a přiznávám, že kniha je to stejně dobrá, neli lepší. Vypadá to, že autor se do knihy rozhodl zakomponovat snad všechny historické postavy, které kdy žily a také všechny dávné bohy a bojovníky. Jen čekám, kdy se na obzoru vyloupne Ódin po boku s Lokin a v těsném závěsu za nimi Karel IV s Gilgamešem po levé a s Ježíšem po pravé straně.
Na jednu stranu je velké množství postav v knize naprosto okouzlující, nicméně na straně druhé je někdy těžké se v nich také vyznat. Uvítala bych jakýsi žebříček, výpis hrdinů, který by mi připomenul kdo je a kdo a na jeké straně stojí. Trochu matoucí je i to, že kniha má 400 stran a vypráví příběh pouhých 4 dnů. Jsou to velmi nabyté dny, to jistě, ale pokud mám čekat další půl rok na pokračování knihy, pochybuji, že si zapomatuji víc než polovinu postav. Záludné.
Přesto je to však kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Je strhující a úchvatná, plná akce, boje a napětí. Výborně se čte, nemá žádná hluchá místa a musí nutně nadchnout každého fandu fantasy literatury.

08.12.2013

Knihu mi půjčil můj spolužák a dobrý kamarád, který mě má nejspíš naprosto prokouklou, protože tvrdil, že se mi kniha bude líbit a měl pravdu. Jsem z ní nadšená, je naprosto úžasná. Úplně jsem jí zhltla během jediného dne a umínila jsem si, že si ji musím pořídit do vlastní knihovničky.
Autor pracuje s tolik oblíbenou legendou o Nicolasovi Flamelovi a jeho ženě Perenele a zaplétá do toho hromadu různých historických či mýtických postav, takže se člověk zároveň vzdělává, protože si zjišťuje kdo je kdo, co v historii sehrál za roli apod. Já osobě historii miluji a mýty ještě víc, takže se asi není co divit, že jsem z toho tolik nadšená.
Děj hezky odsýpá kupředu, jen mě trochu zaráží, že kniha popisuje jen období několika málo hodin. Je takové zvláštně jiné, protože většina knih popisuje přinejmenším dobu několika týdnů (pokud s nejedná o povídky, jistě). Přesto se však kniha výborně čte a musím vám ji doporučit.

08.12.2013