stagno komentáře u knih
Letmá,ale velice intimní nahlédnutí do života středostavovských Dubliňanů.
Povídky jsou jednoduché jen zdánlivě-mistrovsky vybroušený jazyk přináší i jemně
dávkovanou nedopovězenost a čtenáři tak otevírá velký prostor pro domýšlení,
hledání motivací,interpretaci.Každopádně jedno z děl,které lze číst opakovaně a
vždy přitom nalézt něco nového.
Román nevídané hloubky,podmanivý,přinášející čistý čtenářský prožitek,je ale
třeba číst pomalu a pečlivě.
Autor virtuózně pracuje s časem-jak během těch několika dnů,kdy se odehrává
exodus ztracenců,tak i v závěru,kdy se znovu objevuje doktor,obnovuje své
pozorovatelské úsilí a tím vše/protože nevíme,jak dlouho přerušení trvalo/
relativizuje.Geniální závěr stírá hranici mezi fantazií a skutečností.Výsledkem
tohoto pečlivě zakomponování času do příběhu je nakonec -paradoxně-skvěle
zachycené bezčasí.
Z úvodních nesourodých a útržkovitých vzpomínek mentálně retardovaného
Benjyho vystupuje/zapojením dalších vypravěčů/postupně stále ostřejší obraz
rodiny Compsonů-lidí morálně devastovaných,nešťastných,ubližujících si navzájem
i sami sobě.Jde o nesmírně plastické zobrazení malé výseče života na americkém jihu,
literaturu čtenářsky náročnou,ale v pravém slova smyslu krásnou.Samozřejmě patří
dík i manželům Pellarovým za výborný překlad.
Příjemná kniha sympatického autora o tom,co bylo před,během a po vysněné
cestě do Spojených států.Ve schopnosti zachytit dobu je Zapletal výborný/jeho
Půlnoční běžce považuji za nejlepší román osmdesátých let/.
Spíše než o konflikt člověka a techniky,jak se o románu často píše,jde o velmi čtivě
odvyprávěný příběh tří lidí,kteří prostě patřili k sobě.
Velice vydařená prvotina potomka slovenských emigrantů.Příběh Jozefa Vinicha
zachycuje zejména prvních dvacet let minulého století-dětství,kdy bačoval se svým
otcem,Velkou válku prožitou na italské frontě a poté téměř mccarthyovský návrat
na Slovensko-je strhující četbou.Velmi zajímavý je především pohled na První
světovou válku,relativizující jakékoliv rozdělení na"dobré a špatné",vzdálený
jednostranným historickým interpretacím
Výtečný/ač místy trochu rozvláčný či u vztahového fyzična někdy příliš naturalistický/
román skvěle přeložený Vladimírem Medkem.Ve svém vyprávění překlenuje období
více než stoleté,tak jak se odráželo v osudech imaginárního města Mágina/což je
autorova rodná severoandaluská Úbeda,dílo je tak do značné míry autobiografické/.
Četba je náročnější,vyžaduje soustředění,díky tomu ale-a hlavně pro svou kvalitu-
vytvoří onu základní impresi a vzpomínku,která se vždy vybaví při pohledu na hřbet
knihy zařazené v knihovně.
Za přečtení/tedy asi za dvacet hodin života/tento objemný román stojí.Největším kladem je historicky fundovaný komplexní obraz středověké Evropy v prvních desetiletích po německé reformaci,děj se odehrává mezi roky 1518 až 1555.Popisuje vznik radikální protestantské odnože anabaptistů a jeden z jeho šířitelů,bezejmenný vypravěč,je i hlavní postavou románu.Jeho souboj s tajemným provatikánským donašečem a manipulátorem označovaným jako Q je základním příběhem a narativní kostrou díla.Spíše než antagonisté jsou to ale spíše rivalové,obě ideologie,v jejichž jménu jednají,zanechávají za sebou až příliš mnoho mrtvých.A nesmyslnost zmaru i jediného lidského života ve jménu jakékoli"vyšší pravdy" je asi hlavním poselstvím tohoto románu.
Pro mě srdeční záležitost,český román desetiletí.Pečlivě zkomponované nostalgické retro zachycuje léta šedesátá,hlavně potom sedmdesátá a čas porevoluční a nepřímo téměř celé minulé století.Výborný styl i onen originální/pro někoho kontroverzní,dle mého názoru zcela ústrojný/konec katapultují román do české prozaické extraligy.
I mistr šlápne někdy vedle.Příběh by se dal ještě akceptovat,McEwan je výborný vypravěč,ale monology přemoudřelého fetu byly už vskutku těžko stravitelné.
Velká literární exibice autora,ale i překladatele Aloyse Skoumala.Impresionistické zachycení jednoho dne-16.června 1904-v irském Dublinu.V poklidně ubíhajících pochůzkách Leopolda Blooma se odráží sám život,složitý a neuchopitelný.Skutečný zrod moderní literatury/první vydání 1922/.Román vyžaduje soustředění,je ale překvapivě zábavný a čtivý.
Neuvěřitelné,že jde o autora skvělého"Soumraku dne"/a nositele Nobelovy ceny/.Kýčovitý příběh plný náhod a nepravděpodobností.Čekal jsem,že se na konci vypravěč z toho všeho probudí.
Geniální román a skvělý překlad Vladimíra Medka.Dvě místa,pralesní Santa Maria de Nieva a pouštní Piura,desítky postav,jejichž osudy se prolínají,s určitou mírou nejednoznačnosti,v úchvatný obraz a pro mě v nezapomenutelný čtenářský zážitek.
Velké zklamání.Snad jen zachycení atmosféry a reálií roku 1866 je dobré.Jinak nabubřelý a komerčně vykalkulovaný blábol.Škoda ztraceného času.
Podivný román zaplněný černobílými neživotnými postavami,balastem předsudečných "vidláckých"klišé,ve kterém ekologicky uvědomělé dobro svádí boj s nezodpovědným masturbujícím zlem.
Ať už to měla parodie,alegorie či groteska,nijak mě tento směsný aktivistický bizár neoslovil.Neustálé opakování otravovalo,místo humoru jen jakýsi ironický škleb a i těch oběšených,zastřelených,znásilněných a do studny spadlých bylo až moc.
Nějaké hlubší poselství asi není třeba hledat.Dvě úplně poslední věty/sebeparodující/ naznačují,že ani autor nebere své dílko nijak vážně a že se chtěl především pobavit.
Čistě napsaný román,který přeložil s neokázalou bravurou Bedřich Fučík.Krásné čtení.
Kratší román,výborná psychologická studie nenaplněného života,zoufalství,
osamělosti.A to přesto,že vnější pohled na život středoškolského profesora
Eliase Rukly pro nic takového nesvědčí.Skrytá dlouholetá frustrace nakonec
vyústí ve výbuch katarze.
Britská spisovatelská scéna první poloviny 19.století,tři velikáni-Scott,Byron,
Lockhart ,jejich vzájemné vztahy,mezi nimi ahistorický katalyzátor John Smith,
vypravěč.
Literárně leccos irituje,autorka bude spíše historička než prozaička,bereme-li
ale knihu jako beletrizovanou literaturu faktu,budeme poučeni i spokojeni.
Takto má /nebo alespoň může/vypadat poslední román.Psán s vědomím blížící se smrti,nicméně optimistický,přímočarý,nevyumělkovaný.Patrná radost autorky ze psaní a překladatelů z překládání vede i k radosti čtenáře ze čtení.Pocta životu i milovaném Shakespearovi/"Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci"/.
Poutavá kniha.Jiří Mucha byl mimořádná osobnost,pojila se v něm inteligence,charisma,hedonismus,ale i oportunismus a vášeň manipulovat s ostatními.Byl také agentem ,minimálně STB,rozsah páchaného zla už ale nebude možné nikdy zjistit.
Velmi zajímavý je i vhled do autorovy rodiny,plastická charakteristika rodičů,bratra i nešťastné sestry.Jeho maximální úpřímnost je třeba ocenit.