SSTknihy
komentáře u knih
Dokonalá chuť aneb Jak sníst svého manžela
Natalie Young
Lizzie vezme jednoho dne manžela rýčem po hlavě prostě proto, že toho má po třiceti společných letech tak nějak dost. A protože se zároveň rozhodne nejít do vězení, manžela naporcuje, zmrazí a postupně kousek po kousku sní. Upřímně – jako humoristická knížka nabitá černým humorem by to mohlo být docela zábavné, i když místy možná až příliš nechutné. Jenomže zdání klame. Pod pokličkou je ukryta myšlenka o smyslu života, který není takový, jak by si ho člověk představoval, a touze něco změnit, byť cestou hodně radikální. Jenomže sympatie si k hlavní hrdince člověk hledá jen velmi těžko. Vlastně jsem celou dobu doufala, že tomu jejímu hodování udělá někdo rázný konec.
Čekání na bílou smrt
Steve Loveček Lichtag
Steve Lichtag alias Zdeněk Loveček měl odjakživa svůj sen a tím bylo moře. Přestože měl v Čechách docela dobře našlápnutou hereckou kariéru, odešel v roce 1979 do exilu v USA a začal svůj sen uskutečňovat. V knize popisuje svoje začátky a cestu od komerčního potápěče až k uznávanému autorovi a režisérovi podmořských filmů, které sbírají ceny po celém světě. Největším snem ale bylo potkat se tváří v tvář s nejobávanějším žralokem planety - Velkým bílým a natočit ho ve vodě bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. A to se mu nakonec podařilo. Dlouhé měsíce čekání, dramatický průběh natáčení i vtipné historky přináší tato kniha, doplněná skvělými fotografiemi. A pro doplnění doporučuji shlédnout i natočený film Carcharias – velký bílý.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Čtyři kámoši se potkávají po letech na třídním srazu a tváří v tvář počínající krizi středního věku se rozhodnou, že je nejvyšší (a možná poslední) čas dokázat si, že nejsou žádní sráči, že ještě umí a ví jak žít svůj život tak, aby se za něj nemuseli stydět. Že jim to jejich radikální rozhodnutí životy nejdřív pořádně zkomplikuje je víc než jasné, ale nakonec to všechno dobře dopadne. Tedy alespoň většinou. Patrik Hartl má cit pro dialog a barvité vylíčení jednotlivých situací, takže se kniha čte lehce a jedním dechem. Vtipné, zábavné, ale trochu i k zamyšlení.
Brána osudu
Agatha Christie
Poslední kniha, kterou slavná spisovatelka napsala a bohužel už je to jen slabý odvar jejího celoživotního mistrovství. Zápletka ve stylu špionážních románů působí amatérsky, vyšetřování je zmatené, důkazy se velkoryse ignorují a Tommy s Pentličkou bohužel působí jako párek hodně senilních důchodců. Ale kdo by to královně detektivek vlastně zazlíval. I přes to všechno je to pořád Agatha Christie, a proto i tenhle poslední bonbonek její úžasné sbírky stojí za přečtení.
Láska po francouzsku
Fiona Valpy
Pohodová romantika provoněná sluncem francouzského venkova a vůní dozrávajících hroznů. Nečekejte žádná velká dramata ani vyhraněné vášně, děj je nenáročný, postavy bezproblémové a vše s jistotou spěje ke šťastnému konci. Ideální čtení na letní dovolenou, zvlášť když si k tomu otevřete láhev nějakého dobrého, nejlépe francouzského vína.
Vánoce po francouzsku
Fiona Valpy
Starostem, smutku a všeobecnému předvánočnímu bláznění unikne Envie tím, že odjede na vypůjčený statek svých známých, usazený uprostřed francouzského venkova. Tady si, v tichu samoty, hodlá protřídit nejen myšlenky, ale celý svůj dosavadní život. Naštěstí se ukáže, že ta samota nebude až tak úplná, že soused není vůbec nudný a starý, a že oslava Vánoc v kruhu přátel může být vlastně docela příjemná záležitost. Pohodové, nenáročné čtení, které vám může zpříjemnit třeba hektické předvánoční dny. A pokud už jste četli od stejné autorky knihu Láska po francouzsku, bude pro vás milé setkání s některými starými známými z předchozího děje.
Dva dědečci z Dlouhé míle
Hana Doskočilová
Na všechno, co se nám kdy stane, můžeme pohlížet dvojím úhlem pohledu – pozitivně nebo negativně. Je jen na nás, jak k tomu přistoupíme, jak prožijeme svůj život a zda nám ve finále na hrobě vykvete divizna nebo pálivá kopřiva. Obyčejná dětská knížka, která v sobě překvapivě ukrývá velké životní moudro. Jak málo přitom stačí. Škoda, že se kniha dnes prakticky nedá sehnat.
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Luxusní jachta tiše brázdící vlny Severního moře, výkřik uprostřed noci, temné šplouchnutí do ledových vln, žena, kterou kromě hlavní hrdinky nikdo jiný neviděl a uzavřený okruh podezřelých – skvělý začátek, který vás vtáhne do děje stejně rychle, jako vtáhlo Lo do případu její odhodlání dopátrat se pravdy. Jenomže čím déle se loď houpe na vlnách, tím déle se vlastně nic dalšího neděje a čtenář tak trochu doufá, že se z jedné z kajut vynoří třeba Hercule Poirot, aby svými otázkami trochu rozvířil stojaté vody poněkud rozvleklého děje. Ke konci to sice začne mít zase trochu švih a šmrnc, ale poněkud banální rozuzlení a lehce pohádkový závěr už to příliš vylepšit nestihnou. Přesto je Žena z kajuty č. 10 slušná detektivka a stojí za přečtení - třeba během plavby na luxusní jachtě.
Čekání na Bojanglese
Olivier Bourdeaut
Nejdřív si pusťte píseň Mister Bojangles od Niny Simone a pak už se nechte unášet na vlnách nostalgického příběhu, ve kterém je všechno - láska, vášeň, dramatický požár, únos, smích, štěstí, originálnost, nespoutanost, smutek, zoufalství, nostalgie, šumění borovic i tichá hladina jezera. Budete se smát, budete plakat, nezůstanete nepoznamenáni. Jak říkám, pusťte si Mister Bojangles a začněte číst.
Jak ty mně, tak já tobě
Ellen Berg
První setkání s touhle autorkou byla kniha Já ti to opepřím, miláčku a musím říct, že jsem se u ní výborně bavila. Moje očekávání tedy bylo nastavené docela vysoko a bohužel tomu odpovídal i strmý pád zklamání. Příběh působí nevěrohodně, vlastně mě až tak moc nebavil a jen lehká zvědavost, jak to dopadne (samozřejmě super dobře a dle plánu) mě donutila knihu dočíst. Jde o autorčinu prvotinu, tak se zdá, že se v dalších knihách trochu víc vypsala. Ale na víc než čtení na léto k vodě bych to nehodnotila.
Vraní dívka
Erik Axl Sund
Obálka knihy vzbuzovala příjemné očekávání temného trilleru. Bohužel výsledek byl poněkud rozpačitý. Kromě toho, že jsem tu velkou pointu odhalila už někdy v první třetině knihy, děj mi chvílemi přišel příliš rozběhnutý do mnoha linií a postav a je až moc znát, že jde o první díl plánované trilogie. Navíc mi přišlo poněkud nepravděpodobné, že policistka, která šéfuje celé kriminálce je natolik slepá ke zjevným nesrovnalostem, které se odehrávají přímo v její blízkosti. Obávám se, že k přečtení dalších dílů mě autoři nenalákali.
Barva mléka
Nell Leyshon
Kniha, po které jsem sáhla v Levných knihách téměř náhodou a stála mě necelých 30 korun... A přitom malý literární zázrak. Přečetla jsem ji na jeden zátah a myslím, že teprve na poslední stránce jsem vydechla. Příběh vlastně není nijak originální ani výjimečný, ale je podaný s takovou opravdovostí a natolik jedinečným stylem, že vám zůstane zarytý pod kůží ještě dlouho po přečtení.
Kleštěnec z pralesa
Pierre Henri Cami
"Největší humorista na světě!" - to o autorovi prohlásil Charlie Chaplin. Milovali ho surrealisté i obyčejní čtenáři, kteří se chtěli prostě jenom bavit. Moje první setkání s tímto géniem se odehrálo na rozhlasových vlnách - pět mikrokomedií bylo zdramatizováno ve skvělém podání takových herců, jako Ivan Trojan, Alois Švehlík, Josef Somr, František Němec nebo Jaroslava Adamová. Po knižním vydání jsem pak pátrala dost dlouho, ale stálo to za to. Naprosto brilantní čtení, plné černého humoru a skvělých slovních hříček. Dílko, které nestačí číst jen jednou. Je to přesně ta kniha, kterou by měl mít člověk trvale na nočním stolku nebo by ji měli prodávat v lékárnách jako lék na smutek a špatnou náladu. Takže pozor: Zpopelněný se vrací!