Sigas
komentáře u knih
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Vražedná pomsta, aneb jak se všemocný prezident Snow, vraždící nepohodlné lidi lusknutím prstu, z uražené ješitnosti snaží pomstít bezvýznamné holce. Zlovolnost Kapitolu se definitivně mění v komedii. Řeči o vzpouře, rány bičem, pach krve - to vyvolává spíš úsměv. Peeta mluví jako postava z pokleslého časopisu pro dívky. Napadá mě, jestli literatura pro mládež opravdu musí být takhle naivní.
Naštěstí, když jsem začal pochybovat, že knihu vůbec dočtu, začalo se asi v polovině konečně něco dít a stejně jako v prvním díle, když dojde na zabíjení, tak je to celkem dobré.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
I u posledního dílu série mám silně rozporuplné pocity. Něco mezi naivní vyprávěnkou pro děti ve stylu válka z pera předškoláka a napínavým příběhem boje o přežití. Obzvláště druhá půlka příběhu pěkně odsýpá a je plná překvapivých zvratů. A závěr se mi líbil i z citového hlediska.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Knížku jsem přečetl a byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Jinak jsem ale čekal něco víc. Na strohý, úsečný styl jsem si dlouho zvykal. Chvílemi mi to připadalo nepřesvědčivé: ďábelský Kapitol, ujařmené kraje, umírající Peeta vedoucí lehkou konverzaci apod. K postavám jsem nezískal žádné silnější pouto a celkově mám pocit, že slibné téma poněkud vyšumělo do ztracena.
Přemýšlím, o čem to vlastně mělo být. O lásce? Na to mi přišly city hlavních postav příliš šedivé a neurčité. O lidskosti, o vzdoru vůči totalitě? Ale oni nemají ani žádné vyhraněné přesvědčení. A tak zůstavá jen u toho, že mě zajímalo, kdo přežije.
Kvantová teorie nikoho nezabije
Marcus Chown
Ačkoliv jsem k téhle knížce přistupoval tak trochu s obavami, musím uznat, že autorovi se povedlo přiblížit kvantovou teorii a další objevy moderní fyziky i naprostému laikovi. Obejdete se při tom bez matematiky i bez předchozích odborných znalostí a dokonce máte pocit, že je to srozumitelné, čtivé a úžasně zajímavé.
Navíc ve mně zůstalo kacířské tušení, jak se v případě vědy, která postoupila za hranice toho, co je vůbec přístupné zkušenosti i všemu konvenčnímu uvažování, zásadně problematizuje její vztah k realitě.
Dva zdroje morálky a náboženství
Henri Bergson
Třebaže jsem zpočátku k téhle knize přistupoval s obavami, že mezi mravenci a duchem to nakonec vyhrají mravenci, rychle si mě získala. K tak obtížnému tématu, jako je morálka a náboženství, přistupuje Bergson bez předsudků a s obdivuhodnou jistotou dokáže uchopit podstatu problému. Vzhledem k obtížnosti látky se i docela dobře čte a jeho bystrý pohled přináší spoustu inspirativních myšlenek.
Francouzská suita
Irène Némirovsky
Nevěřil bych, že román o válečné Francii vyznačující se takovým historickým nadhledem bylo možné napsat ve válečné Francii a že ho dokonce napsala žena, která měla pro svůj židovský původ spíše plné právo podléhat bezprostřední nejistotě, obavám a zášti. Líčení válečné porážky a německé okupace je živé, protagonisté jsou uvěřitelní a podaní s pochopením pro lidskou povahu.
Přesto musím zmínit několik výhrad: škrobený, knižní jazyk některých postav (může být vinou překladu), přehnaně akcentovaný třídní pohled na společnost a skutečnost, že většina postav pochází z vyšší společenské vrstvy (sama Némirovská si to v pracovních poznámkách vytýká), jejich charakterové zvláštnosti mají až povahu karikatury, nebo dokonce obojí zároveň. Přesto a navzdory tomu, že z románu stihla autorka napsat jen torzo, je silným a autentickým svědectvím o své době.
