sarkafarka1900
komentáře u knih
Boje o trůny (1588–1626)
Jiří Kovařík
Čtivé, zajímavé. Přečetl jsem jedním dechem už před delší dobou a tehdy to bylo za pět hvězdiček. Po přečtení dalších dílů řady, kde se od IV. dílu objevují problémy (zřejmě kvůli "kadenci", kterou autor při psaní knih nasadil), jsem před napsáním komentáře k této knize první tři díly prolistoval a připomněl si některé kapitoly. A skutečně, v prvních třech dílech řady se ty problémy s plánky, osnovou atd. v podstatě neobjevují. I plánky vytvořené na základě dobových materiálů jsou většinou ještě srozumitelné a dost plánků je načrtnuto nově. Je pravda, že i zde by se jako příloha hodila časová osa obsahující i další významné události, aby byl obsah knihy zasazen do širších souvislostí. Takže možná trochu nadsazuji, ale přesto nechávám 5 hvězdiček.
Války pro víru (1526–1588)
Jiří Kovařík
Čtivé, zajímavé. Přečetl jsem jedním dechem už před delší dobou a tehdy to bylo za pět hvězdiček. Po přečtení dalších dílů řady, kde se od IV. dílu objevují problémy (zřejmě kvůli "kadenci", kterou autor při psaní knih nasadil), jsem před napsáním komentáře k této knize první tři díly prolistoval a připomněl si některé kapitoly. A skutečně, v prvních třech dílech řady se ty problémy s plánky, osnovou atd. v podstatě neobjevují. I plánky vytvořené na základě dobových materiálů jsou většinou ještě srozumitelné a dost plánků je načrtnuto nově. Je pravda, že i zde by se jako příloha hodila časová osa obsahující i další významné události, aby byl obsah knihy zasazen do širších souvislostí. Takže možná trochu nadsazuji, ale přesto nechávám 5 hvězdiček.
Titanic
Miloš Hubáček
Už je to hodně dávno, co jsem to četl, tak si jen neurčitě vybavuji, že kniha nebyla tak čtivá, jako jiné Hubáčkovy knihy, a hlavně tam byly určité nejasnosti v popisu a rozboru faktů.
Invaze
Miloš Hubáček
O trochu méně čtivé, než Hubáčkovy klasiky o bojích v Pacifiku. Ale stále výborná kniha.
Levhart
Jo Nesbø
Úvodem napíši, že mám rád detektivky a válečnou literaturu a tedy zastávám názor, že popis násilí může být součástí výborné knihy. Ale tady jsem knihu odložil po přečtení první kapitoly, protože se jednalo pouze o samoúčelný sadistický text od zřejmě samolibého psychicky narušeného autora. Rozhodně se ke knize nikdy nevrátím a pochybuji, že začnu číst jinou knihu od Nesbeho.
Války v krajkách (1709–1748)
Jiří Kovařík
Za zhruba první třetinu knihy 5 hvězdiček, za zhruba poslední třetinu odpad. Prostřední třetina je jako na houpačce. Vylíčení tažení švédského krále Karla XII a života admirála Tordenskjolda jsem si "vychutnal" (myšleno veskrze pozitivně). Popis bitvy u Mollwitz je rozporuplný, např. nerozumím tomu, proč vedle srozumitelného plánku bitvy na straně 190 je přetištěna málo vypovídajíci reprodukce plánu bitvy na straně 195 (ale v některých knihách je to ještě horší, zde je alespoň zhruba dodržena orientace mapy a pokud má čtenář před sebou plánek ze strany 190, tak se zhruba vyzná i v tom na straně 195). Kapitoly 4 a 5 hlavně o dění v Čechách jsou OK, i když pokud bych o těch událostech neměl určité povědomí, byl bych asi kritičtější. Dvě kapitoly na stranách 275-375 byly ale "čtenářovo utrpení". Absolutně se nepovedlo skloubení vylíčení života maršála de Saxe se všeobecným líčením událostí z té doby v následující kapitole. Bitva u Fontenoy je líčena zbytečně dvakrát s tím, že ten druhý jako by podrobnější popis pro mě byl zcela nesrozumitelný. Přitom stačilo trochu málo rozšířit popis bitvy u Fontenoy v kapitole o de Saxe a pak se už jen odkazovat. Ze čtyř plánků bitvy u Fontenoy na stranách 356-369 není pořádně použitelný ani jeden (jakž takž ten na straně 367). Přitom stačilo pracovat s tím pátým plánkem na straně 310 a rozkreslit ho pro více časů (ale jaká je orientace z hlediska světových stran?). Poslední kapitola už tak nějak dovleče autorovo líčení ke konci, neomluvitelné je, že zářijová bitva u Žďáru se najednou odehrává v květnu...
Války na moři (1652–1712)
Jiří Kovařík
Po přečtení prvních dvou kapitol jsem uvažoval o tom, že knihu odložím, protože je rezignováno na smysluplnou osnovu úvodních kapitol knihy a čtenář, pro kterého jsou popisované události neznámé, neví, co si z toho chaosu informací vybrat. Úplně nesmyslně je na úvod popisována bitva u Lowestoftu v roce 1665 (v obsahu knihy je překlep 1656, v textu to je rok OK) z druhé anglicko-nizozemské války a druhá kapitola najednou popisuje události války první (1652-4). Navíc i některé odstavce jsou místy psány "divným" jazykem. Pak se to postupně zlepší, "korzárské" kapitoly jsou zajímavé a docela zasazené do kontextu, závěr knihy se ale opět co se týká osnovy rozpadá. Chápu, že nelze popsat všechny události a souvislosti ve zvoleném období, o to větší musí být věnována pozornost osnově. Jednou z možností je např. na dvou třech stranách knihy udělat samostatnou podrobnější časovou osu (včetně událostí, které se do knihy nevešly), ke které se čtenář může snadno neustále vracet.
Kniha si také zasloužila samostatný slovníček některých pojmů. Např. jak autor sám uvádí, námořnictva různých států měla některé pojmy definovány různě/opačně - např. směry větru, levobok/pravobok, návětrná/závětrná strana, směry mořských proudů. Sice je to v textu zmíněno, že v tom je zmatek, ale chtělo to samostatně vypíchnout do přílohy a jednoznačně tam i definovat, které definice používá autor v textu, aby to bylo snadno k nalezení.
Také uvádění dat by to chtělo vyřešit jinak. Buď měla být důsledně uváděna obě data podle gregoriánského i juliánského kalendáře, nebo prostě opět v příloze se základními pojmy mělo být řečeno, že se budou uvádět data podle toho a toho kalendáře (podle mě by měl být zvolen gregoriánský), a ať si čtenář z hlediska Angličanů odčítá automaticky daný počet dní (teď tedy nevím, jestli je rozdíl 10 dní, jak je v knize nebo 11). Takto, pokud je v textu zrovna jen jedno číslo dne, čtenář dost často ani z kontextu neví, podle jakého kalendáře to zrovna je.
Překlepů by mohlo být méně.
Závěrem je nakonec možné říci, že nelituji, že jsem knihu přečetl a ty korzárské kapitoly jsou skutečně zajímavé a čtivé. Ale nemohu dát víc jak dvě hvězdičky knize, kde jsou "ošizeny" některé základní autorské zásady, kterými by se měl autor řídit.
Prodané vítězství: Poslední válka za osvobození Itálie 1866
Luboš Taraba
Bohužel musím knihu v hodnocení "odpálit". Líčit bitvy v literatuře faktu bez map, to je "na hlavu". V kapitole o bitvě u Custozy není vůbec žádná mapa, ve zbylých kapitolách jsou kvůli černobílému provedení a realizované velikosti pro orientaci v textu zcela nepoužitelné dobové mapy, které vypadají jako černobílá beztvará klubka čar. Takže není vůbec možné získat konkrétnější představu o pohybu vojenských oddílů. Přitom téma zajímavé a pro českého čtenáře neotřelé.
