sarkafarka1900
komentáře u knih
Konec Přemyslovců - Skladba a fungování jejich pozdní monarchie
Josef Žemlička
Napsat v úplnosti svůj názor na tuto knihu by kvůli množství myšlenek, které mě napadají, zabralo neúměrně času. Proto se omlouvám, že svůj názor na knihu vyjadřuji torzovitě.
- Autor je bezesporu erudovaný, ale to bohužel není záruka dobré knihy.
- První polovina knihy se nedá číst. Jazyk je místy "šíleně" šroubovaný. Některé věty podle mě nedávají ani smysl. Jedním ze zásadních problémů je, že pan Žemlička si dal ocenění hodný cíl "rozšifrovat" věcný obsah různých pojmů z dobových pramenů, ale ve chvíli, kdy zjistil, že přes vynaložené úsilí nedosáhl cíle, nepřepracoval celkové pojetí textu. Takže v textu se objevují pojmy, u kterých je opakovaným závěrem, že prameny vlastně neumožňují říci, co ty pojmy znamenají. Aby mi nebylo špatně rozuměno, to že autor připouští, že nenašel na některé otázky konkrétní odpověď, je nezbytným předpokladem kvalitní vědecké práce. Ale bohužel ve velké části knihy je to téměř jediným závěrem. Prvních zhruba 150-180 stran je v podstatě jen výčet nalezených informací, z kterých se přes poctivou autorovu snahu nepodařilo vytěžit nějaké obecně platné závěry. Logickým krokem by bylo provést "druhé kolo" shromažďování a třídění informací, ale zřejmě "nebyl čas". Ono je také otázka, jestli je to při různorodosti, množství a přitom útržkovosti informací z daného období v možnostech autora - člověka. Zpracování tématu v komplexní šíři a přinášející nové závěry možná nebude možné bez "umělé inteligence" ("klasické" využití výpočetní techniky nemá moc potenciál mj. kvůli problémům s definováním charakteristických třídících znaků).
-Nakonec nedávám odpad. Jednak závěrečná pasáž od cca strany 180 popisující "anabázi" Přemyslovců v Uhrách a Polsku je o hodně čtivější a zároveň "najednou" obsahově zajímavá a přínosná. Možná to souvisí s větším množstvím zachovaných historických pramenů v porovnání s předchozím obdobím, možná měl autor tuto pasáž "předpřipravenou". Dále v závěru autor (i když "zlehka" a v podstatě implicitně) uvádí, že si je vědom omezené výpovědní hodnoty některých částí své knihy.
-Jak uvádím výše, první část knihy neměla být zatím publikována. Ale bylo by bývalo zajímavé do samostatné kapitoly zpracovat historii období těsně po vymření Přemyslovců v roce 1306 s odkazem na souvislosti s érou Přemyslovců. V knize jsou roztroušeny jednotlivé zmínky, myslím že by si to zasloužilo samostatnou ucelenou kapitolu.
-Oceňuji, že autor často uvádí doslovně citace z pramenů, takže to není pouze uvedení interpretace pramenu spolu s číslem reference, kterou by bylo nutné pracně vyhledat, aby čtenář zjistil, co je tam uvedeno.
Černá labuť
Nassim Nicholas Taleb
Pro mě plno zajímavých myšlenek a postřehů k zamyšlení. Pokud najdu čas, ke knize se vrátím, přeci jen nemám fotografickou paměť a nedělal jsem si ani poznámky
Prokletá věž: Poslední bitva křižáků o Svatou zemi
Roger Crowley
Téměř vzorově napsaná populárně naučná historická kniha. Hodně informací o dění v oblasti Blízkého Východu v období pozdějších křížových výprav zhruba od 1220 do 1300 zasazených srozumitelně a zároveň čtivě do souvislostí. Pro nepoučeného čtenáře by se hodilo mít na začátku i krátký souvislý popis událostí z období prvních křížových výprav (1095 - cca 1220), ale vzhledem k tomu, že jsem o těchto prvních křížových výpravách četl v jiných knihách, nebyl to pro mě problém. A zde byla připojena alespoň časová osa už od 1095 (mohla být o něco podrobnější). Takže jedinou závažnější výtku mám k líčení bojů na hradbách Akkonu okolo strany 210 českého překladu (u brány sv. Antonína), to je víceméně jediná pasáž, kde ten popis událostí není úplně jasný (byl udělán výpad?, koně byly použity při pouličních bojích uvnitř města?). To může být ale i chyba překladu.
Přemyslovci - budování českého státu
Dušan Třeštík
Čtenář musí akceptovat, že se jedná spíše o sborník příspěvků než o knihu s kontinuálním vyprávěním děje. Pokud čtenář tuto strukturu knihy akceptuje, může se pak soustředit na vstřebání přehršle zajímavých informací. Jedním z velkých plusů knihy je podrobný rodokmen Přemyslovců v příloze a také bohatý obrazový materiál v barvě.
Praha neznámá IV
Petr Ryska
Skvělé jako ostatní díly, jen to číslování objektů v mapě a číslování jednotlivých fotografií v textu by chtělo nějak sladit, aby to nebylo tak nepřehledné.
Praha neznámá III
Petr Ryska
Skvělé jako ostatní díly, jen to číslování objektů v mapě a číslování jednotlivých fotografií v textu by chtělo nějak sladit, aby to nebylo tak nepřehledné.
Praha neznámá II
Petr Ryska
Skvělé jako ostatní díly, jen to číslování objektů v mapě a číslování jednotlivých fotografií v textu by chtělo nějak sladit, aby to nebylo tak nepřehledné.
Evropa v plamenech (1652–1718)
Jiří Kovařík
Jsem rád, že po nepříliš povedeném IV. a V. svazku série Bitvy a osudy válečníků je úroveň tohoto svazku o hodně výše. Konečně je velká část plánků a map udělána tak, že tam člověk nalezne potřebné informace a nejsou to jen nepřehledné černé skvrny zmenšených reprodukcí dobových map a plánů, kde nebylo nic vidět (proč to ale není ve všech případech?). Osnova textu dává smysl, je jasné že kvůli šíři záběru nelze vylíčit vše. Proto, jak jsem poznamenal i dříve u jiné knížky, by se jako příloha hodila časová osa s přehledným uvedením událostí a to i těch, na které se nedostalo a přitom byly významné. Také by se, hlavně u francouzských osob, hodila příloha s jejich přehledem, kde by byly uvedeny základní osobní data, hlavně tituly, hodnosti a důležité příbuzenské vztahy. Takhle se předem nepoučenému čtenáři stává, že nemůže zjistit, že na jedné straně zmíněný vévoda, v další podkapitole zmíněný maršál a jinde zmíněný bratranec krále je pořád jedna a tatáž osoba. To byl z hlediska srozumitelnosti dost velký problém. Na druhou stranu někdy je šlechtic z XY z roku 1bbb někdo úplně jiný než šlechtic se stejným jménem a přídomkem z období o několik let mladším (a taky to není hned z textu jasné). Ale to vše si nemusí autor, který všechny osoby při psaní "důvěrně" zná, asi uvědomit.
Války proti králi (1642–1658)
Jiří Kovařík
Mám rád Kovaříkovy knížky jako rychlý vhled do válečných událostí s uvedením základních souvislostí. Ale tady se kniha moc nepovedla. Obávám se, že se pan Kovařík už vrhá primárně na kvantitu (počet knih). To zásadní:
Dost často je význam vět nejednoznačný a čtenář se musí pracně domýšlet, jak je to "myšleno". Někdy jsou uvedeny protiřečící si informace. I kdyby to bylo už na úrovni primární literatury, seriózní autor to nemůže takto ponechat a je třeba k tomu zaujmout stanovisko. I když je jasné, že není možné se věnovat podrobně všem bitvám a přesunům v Anglii, Skotsku a Irsku během občanské války, v knize není srozumitelně zachycena základní kostra a vzájemná návaznost událostí. Je jen lehce naznačeno, jak se i v pozdějších dobách objevovali dost rozdílné názory na osobnost prince Rupperta a jeho schopnosti. Oliver Cromwell je neadekvátně potlačen. Mapové přílohy by také zasloužily vylepšit.
Praha neznámá V
Petr Ryska
Pro mě super knížka, poznatky z první kapitoly (procházka okolo kostela sv. Haštala) jsem už s rodinou použil i v praxi. Akorát by to chtělo nějak sjednotit čísla objektů v mapách s čísly fotografií, aby se čtenář snáze orientoval. Něco ve stylu když je číslo objektu v mapě 1 a jsou tam jeho 3 fotografie, tak označení fotografií by bylo 1a, 1b a 1c. Sice by i tak někdy číslo objektu nemuselo sedět s číslem fotografie (např. u fotografií zachycujících více číslovaných objektů najednou, kde by shoda čísel byla pouze u jednoho objektu), ale i tak by to hodně pomohlo.
Švédské holínky
Henning Mankell
To se nepovedlo. Pachatel jasný na třetí straně knihy (přitom není vypravěčem a není autorovým záměrem jeho jméno sdělit), části knihy jsou jen bezobsažnou "vatou", hlavní hrdina lékař detekuje u jedné osoby projevy pyromana a přitom i laikovi do očí bijící závěr neudělá.... Prostě odpad.
Sál smrti
Peter May
(SPOILER) Na základě v poslední době přečtených detektivek autorů 21. století mi připadá, jako by si tito autoři dávali cíl, že v každé jejich detektivce musí být minimálně jeden, spíše alespoň dva úplné nesmysly. Přitom skoro až do konce knihy jsem si říkal, že to je výborná detektivka, které dám 5 hvězdiček. Ale pak to přišlo. Co to má znamenat, že pachatelé úspěšně vyklidí kliniku a odstraní všechny důkazy kromě toho, že na stole vědomě nechají jako Deus ex machina nezaheslovaný funkční počítač hlavního pachatele, z kterého byly pouze "smazány" soubory? To je nesmysl i když přihlížím k tomu, že kniha byla napsána už v roce 2000, kdy povědomí o vratnosti mazání souborů bylo menší než dnes. Navíc, když hlavní hrdinka jako "počítačový expert" možnost obnovení souborů zmiňuje. A to je ovšem další nelogičnost, protože pár dní před tím pro ni bylo úplnou novinkou, že se nemaže historie ve webovém prohlížeči. Pokud si May nevěděl rady, jak knihu rychle dovést ke konci, proč si alespoň nevymyslel historku typu, že zločinci dají počítač do krabice od kávovaru, protože v krabici od počítače je kávovar, a pak tam ten počítač zůstane kvůli tomu, že si ničitel důkazů myslí, že tam nechává neškodný kávovar? Proti tomu bych nemohl říci ani "pumpička", protože neuvěřitelné náhody tohoto druhu se dějí. A pokud si čtenář myslí, že "zápletka s počítačem" nejde na posledních pár stránkách trumfnout, tak se May překoná a líčí vniknutí hlavních hrdinů s dalšími policisty do budovy, která slouží únoscům za úkryt. Hrdinové vnikají vypáčenými dveřmi do úzké chodbičky, ze které vede několik dveří. Za prvními dveřmi vidí okénkem uvězněnou ženu, která je v rámci možností dané situace OK. Místo toho, aby s vědomím, že odtud jim nebezpečí nehrozí, postupovali chodbou dále a hledali únosce, Li vykopne dveře a bezúčelně k té ženě dojde, přiklekne a mluví na ni. Druhý policista mezitím postupuje bez domluvy mezi policisty dále, na což ihned doplatí tím, že ho únosce probodne. Únosce se pak s nožem vyřítí i na Margaret, kterou zachrání Li tím, že se konečně vypotácí z boční místnosti a dokáže únosce zastřelit. Přitom vůbec není problémem, že mezi ním a únoscem v úzké chodbičce stojí Margaret. Zřejmě kulka řízená AI. Když jsem se tak "rozohnil", nejde jinak, než že dám maximálně jednu hvězdičku, třebaže většina knihy před uvedenými scénami se mi líbila.
Deset mrtvých komiků
Fred Van Lente
Jak uvedeno v některých komentářích, začátek knihy je náročnější na pozornost, aby si čtenář srovnal, kdo je kdo. Ale mně to vyhovovalo, bavilo mě mj. "promítat" si text děje knihy na plánku budovy a ostrova na předsádce. Kniha i proto má svým způsobem komiksový charakter. Projevuje se to také tím, že postavy působí odosobněně, takže alespoň já jsem si k žádné postavě neudělal bližší vztah. O to víc jsem se mohl soustředit na vlastní zápletku, sledování toho, kdo je kde v daný čas a tvorbu hypotéz o tom, kdo je pachatel, kdo bude další obětí apod. Pokud člověk čte pozorně, zásadní věci ohledně totožnosti pachatele a principu zápletky odhalí ke konci první poloviny knihy, ale i pak kniha drží čtenářovu pozornost.
Řád času
Carlo Rovelli
Mé celkové hodnocení se od cca třetiny knihy s každou přečtenou stránkou snižovalo. V první části je rozhodně několik pasáží s podnětnými názory, ale to samo o sobě nestačí. Jedním z hlavních problémů knihy je, že jednotlivé pasáže jsou nakupeny bez vzájemného konzistentního propojení, dokonce si některé navzájem odporují. Autor správně upozorňuje, že je třeba jednoznačně nadefinovat vědecké pojmy, popis výchozí situace a přístup k řešení a že dost rozporů v diskusi problematiky času plyne čistě z jazykových nejednoznačností a rozdílných chápání významů slov jednotlivými lidmi. Ovšem toto konstatování mu nebrání nejdříve hovořit o vlastnostech času a za pár stránek bulvárně konstatovat, že čas je mrtvý (cituji, "Svět je bez času"). To by měl být v tu chvíli logický konec knihy. Ovšem za pár stran autor opět "vesele" mluví o problematice času. Podle mého názoru jsou také nesmyslné obrázky na stranách 16, 39, 71 a 78 českého překladu, které odpovídají tomu, že člověk by zestárl rychleji tam, kde je tvrzeno, že má "více času" (např. v objektech pohybujících se téměř rychlostí světla). Navíc, jak zaznělo i v předchozích názorech čtenářů, zhruba poslední třetina knihy nemá s počáteční problematikou knihy skoro nic společného. Dle mého názoru je tato poslední část chaotické sebestředné plkání o ničem, jako by autora už nebavilo se tématem zabývat a psal náhodně slova, co ho napadla. U překladu je tedy otázka, do jaké míry je hrozný už originál a do jaké míry to zazdil překlad. Dle mého názoru je to ale z velké části problém originální verze.
Takže na začátku knihy jsem si říkal, že to bude na čtyři nebo pět hvězdiček, po přečtení knihy, že se budu rozhodovat mezi jednou a dvěma a teď, když jsem si utřídil myšlenky při psaní komentáře se rozhoduji mezi "odpadem" a jednou hvězdičkou....
Zimní oheň
Anders de la Motte
(SPOILER) Moc se mi kniha jako celek nelíbila. Částečně jsem si za to asi mohl sám, četl jsem knihu bezprostředně po skvělém Podzimním případu od stejného autora. Kniha je založena na stejné zápletce ve smyslu kostlivci ve skříni po tragické akci teenagerů a tady je to zpracováno znatelně hůře. Např. je nevěrohodně podáno, jak se z hlavní hrdinky, která je kvůli přestálým událostem uzlíčkem nervů, se přes přibývající šoky a nenadálé tragické zvraty stává neohrožená "vyšetřovatelka" (uvozovky proto, že není policistka), div ne ve stylu Jamese Bonda. I kvůli tomuto mě zhruba první polovina knihy nechávala v klidu (dalším důvodem pro mě byla např. nesympatická oběť, ale to je subjektivní). Na druhou stranu je pravda, že pokud dojmy z první části knihy čtenář hodí za hlavu, tak popis děje odehrávajícího se zhruba ve třetí čtvrtině knihy je strhující. Ovšem závěr knihy ve smyslu "já nejsem tvoje dcera, já jsem tvůj dědeček" je velký úlet. Hlavně to, že hlavní hrdinka, která je v rozpoznávání identit učiněný Sherlock Holmes a má na tom založeno své podnikání, nerozezná při téměř každodenním kontaktu skutečnou identitu osoby, s kterou byla v minulosti v intenzivní kontaktu. A přitom stárnoucí oběť skutečnou identitu pachatelky rozpozná po mnoha letech hned "na první dobrou" při letmém kontaktu. Kdyby to bylo alespoň na základě prořeknutí (jako to bylo nakonec u hlavní hrdinky), ale tak to nebylo, vůbec nebylo jasné, na základě čeho oběť skutečnou identitu pachatelky rozpoznala.
Konec léta
Anders de la Motte
Příběh nedrží pohromadě. Například jednání některých postav v první části knihy nekoresponduje s tím, jak se chovají v druhé části knihy. Navíc všechny postavy jsou v první polovině knihy nesympatické a to včetně policisty kradoucího cukr v restauracích (já vím, to je subjektivní, ale píši své hodnocení :-)). Přitom autor ucelený napínavý příběh s různorodými postavami napsat umí, viz jeho Podzimní případ.
Lichožrouti se vracejí
Pavel Šrut
Jakou u prvního dílu, byl jsem "nucen" poslouchat, když manželka četla tuto knihu synovi. I zde za mě nesmyslná, nudná, svým způsobem nechutná kniha (včetně ilustrací). Omlouvám se za expresivní vyjádření, je to subjektivní hodnocení, ale nemohu si pomoci.
Lichožrouti
Pavel Šrut
Poslouchal jsem, když manželka četla tuto knihu synovi. Za mě nesmyslná, nudná, svým způsobem nechutná kniha (včetně ilustrací). Omlouvám se za expresivní vyjádření, je to subjektivní hodnocení, ale nemohu si pomoci.
Jan Lucemburský
Wojciech Iwańczak
Ucelený a docela čtivý životopis Jana Lucemburského. Souhlasím s tessa.mik, že členění na tematické kapitoly je v daném zpracování plus. Nejvíce mi vadil nejasný popis volby krále Svaté říše římské po smrti Jindřicha VII. Je konstatován všeobecně známý fakt, že kurfiřtů bylo sedm. Autor popisuje, že nejdříve proti sobě stáli Jan Lucemburský a Fridrich I. a je řečeno, že Jan Lucemburský měl tři hlasy (včetně svého), Fridrich dva hlasy, ale o zbylých dvou kurfiřtech není v této situaci ani slovo. Pak se děj posune a Jan Lucemburský se kandidatury vzdal ve prospěch Ludvíka IV. Bavora. A autor píše, že Ludvík Bavor měl podporu pěti kurfiřtů (strana 53). To by mělo znamenat, že na Fridricha I. zbývají dva hlasy a Ludvík Bavor tedy výrazně vyhrává. Ale Fridrich prý má proti pěti hlasům čtyři hlasy. To znamená, že ze sedmi kurfiřtských hlasů je najednou devět a přitom to není nijak objasněno. Čtenář se může mj. dohadovat, že Jindřich Korutanský se tam najednou objevil proto, že nechtěl přijmout své sesazení z pozice českého krále, ale vůbec to není rozebráno (např. byl to tedy reálný kurfiřtský hlas ?). A i tak by měl být poměr hlasů 5:4 a vyhrát tedy Ludvík. Přitom skoro celou knihu jsou děje líčeny tak, že jsou dva rovnocenní králové Ludvík a Fridrich. Vzhledem k tomu, že činy Jana Lucemburského jsou úzce spojeny s ději ve Svaté říši římské, je dost často obtížné se zorientovat v jeho vztazích k Říši, když není srozumitelně vysvětlena situace ohledně říšských panovníků.
Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran
Vladislav Dudák
Jen bych opakoval hodnocení od witiko a Vlk.kh, tak je podepisuji :-).