Saj Mon komentáře u knih
Konec lidského života býval v rukou přírody. Ale my jsme jí ho ukradli. Teď máme monopol na smrt my. My jsme jejím výhradním distributorem.... V knize Smrtka je nám ukázaná ideální budoucnost bez nemocí, zranění, válek a hladu. Problém přelidnění je však třeba řešit. Kdo a Proč by měl zrovna zemřít? Kdo to rozhodne? Vše vyřeší smrt, prostě zaměstnání, které se nově objevilo na trhu práce.
Druhého dílu jsem se dost bál. Nechtěl jsem si kazit krásné vzpomínky na první díl, kde jsem si hlavní hrdiny zamiloval. A však zvědavost co se s nimi děje dál nedala pokoj a já se ponořil do druhého dílu. Nelituji. Ty dva zas na mé tváři vykouzlili připitomělí úsměv a zamiloval jsem si je ještě víc. Po dočtení knihy bych nejraději sednul na vlak směr Praha nebo Jilemnice a obejmul je.
Trochu Harry Potter křížený první půlku knihy Píseň krve (Anthony Ryan). Nebýt vypravěče, který mě rozčiloval poznámkami pod čarou svým zbytečným "humorem" a egem (jsem lepší a drsnější než kdokoliv jiný), dal bych možná lepší hodnocení.
Velmi aktuální téma ve světě především u našich polských sousedů. U nejedné myšlenky jsem na chvilku přestal číst a zamyslel se nad ní. A tím pozitiva končí. Kniha mě nesedla. Možná kdybych četl od konce (tedy od začátku) bylo by to za víc hvězdiček. Bylo mě tak nějak jedno co se stane s hlavními hrdiny (teda v první kapitole se dozvíme co se stane... takže spíše co bylo s hlavními hrdiny) ... Trochu zklamání od Jodi. Po jejích knihách sahám jako po jistotě.
Škoda jen, že děj byl již prozrazen..... Myslím že je to problém všech klasik. Kdybych nevěděl co a jak se stane, knihu bych si užil o něco víc.
Lev, čarodějnice a skříň byla, aspoň pro mě, více zábavnější. Ale i tak jsem se zas rád vydal hledat dobrodružství do Narnie. Vždy se tak nějak vrátím do dětství :)
Napsal bych komentář ale věřil by tu někdo mrtvím slovům ? A i tak bych si rád přečetl ještě jeden díl.
Neil Gaiman napsal to co mu nadiktovala jeho kočka Princezna. Ta tvrdí, že celý příběh je naprostá pravda a že to ví od své praprababičky, kočky rodiny Thornových. Ale svojí historku mění každý den a ten, kdo věří tomu, co mu povídá kočka, zasluhuje, co dostane. A proto doufám, že jednoho dne, dostaneme další příběh z vesnice Zeď.
Po x letech se Paolini rozhodl opustit draky a vtáhnul nás do hloubek vesmíru. A Sci-fi mu sedne. Není to sic žádná Nadace nebo Duna. Je to takové nenáročné čtení se spoustou dobrých nápadů a s příběhem, který nás nenechá jen tak zaklapnout knihu a přestat číst.
Starý dobrý dobrodružný román plných výprav do džunglí a lovu na divoké lvy či tygry (tedy chtěl jsem napsat draggy).A k tomu špioni, superschopnosti, parní stroje, kolesové parníky a podobně. Jo mě to bavilo. Jen té bojové akce na konci bylo trochu moc. Uvidíme co přinese druhý díl.