Raraku komentáře u knih

Podle zdejších komentářů bude mé hodnocení v menšině, ale přesto - poslední dvě knihy jsou za mě obrovským zklamáním.


Do závěru tohoto veledíla jsem vkládal velká očekávání, která zůstala nenaplněna. Absolutně nechápu proč Erikson rozehrál tolik dějových linek a seznámil čtenáře s takovou plejádou postav, když pak není ochoten jejích příběhy dokončit či dovysvětlit, to v čem spousta čtenářů vidí genialitu, já vidím spíše zamotání sebe samého do spletitého příběhu.. O to víc se jeví jako plýtvání stránkami a časem čtenářů zaplácat 500 stran popisem cesty přes poušť (pokud čtení mělo být stejně úmorné jako vlastní pochod, tak se to autorovi zdárně podařilo), ani si nevzpomenu kolikrát za knihu jsem musel číst o tom, jak někdo chce raději umřít než dál pochodovat, než vidět umírat kamarády, než něco rozhodnout, než být svědkem událostí, filozofické úvahy už také nemají takovou sílu jako v předchozích dílech - ( již určité autorovo vyčerpání v rámci délky ságy?) ..

Spoiler: Nejvíce mi vadí, že v 10ti dílné sáze nejsou uzavřeny základní linie, nepoznáme podstatu některých hlavních postav - Krupe - kdo vůbec byl? Karsa a jeho tažení proti civilizaci - téměř celou knihu ignorován, ponechán někde v Darudžístánu; osud Stříbrné lišky - úplně z děje zmizela. Co se stalo s Malazkou říší? Spousta otazníku kolem Rychlýho Bena - 12 duší v jednom člověku - kdy, kde a proč se tak stalo (tahle postava má mimochodem vývoj jako postavy v japonských anime - od úvodního "normálního" levelu, nám roste do super-over-power osoby schopné ničit armády jedním kouzlem - aniž by bylo vysvětleno, kde se ten nárust moci bere. Kdo jsou Bezejmení (dohlížitelé nad celým světem), kdo je otec Světlo? Jak mohly fungovat chodby když Krul neměl již prakticky žádné uctívače? atd. je toho spousta... krkolomné vysvětlení charakterového twistu Chromého boha, kdy se z hlavního záporáka, stává soucitný dobrák, mi víc než autorův plán připadá jako změna konceptu děje během psaní knihy.. A silně mě iritoval celý děj kolem Tavore - mlčící, necharismatická velitelka, která nikomu nic neřekne, jen se pořád tváři osudově a umírají za ni a její věc tísíce a i sám autor v knize přiznává, že vlastně vojácí ani neví proč a já jako čtenář už vůbec ne (vysvětlení, že proto, že požádala je absurdní).. Abych jen nekritizoval bitvy jsou epické, výborně popsány - zde vždycky byla autorova síla, je zde i několik silných momentů, které v paměti zůstanou dlouho - smrt Bouřnáka a Geslera, boj o pobřeží..nicméně po přechozích dílech, jsem zkrátka čekal něco víc, knihu odkládám s pocitem neuspokojení..

Z celé série mi nejvíce vpálilo do paměti prvních 200 stránek ze 4. dílu (Dóm řetězů) - tak Eriksonovsky netypického lineárního vyprávění o přerodu Karsy Orlonga.. Série jako taková je skutečně pro fajnšmejkry, poměr vaty a děje je s každou knihou horší.. myslím, že nemusí být špatná strategie ukončit čtení série 5. dílem.

2 06.01.2024