PrincaListicka komentáře u knih

Larry Correia se nezapře. Syn černého meče započal svoji fantastickou cestu ve světě, kde Zákon je nadřezen všemu. Ve světě, kde jsou lidé, jejichž životy jsou závislé na kastě kterou zastupují, nelidé, zatracení a společný nepříteldémoni. A právě Rod zabijáků si bere na paškál Ztracený rod. Ten žije mimo zákon a provádí, jak název knihy napovídá, nájemné vraždy. Zákon je zatracuje, přesto je využívá je-li to třeba

Rod zabijáků vsadil na více dějových linií, přičemž nejvíce prostoru dostala Thera, která poněkud neochotně přijala galantní pozvání Sikassa, jenž je hlavou kouzelníků-zabijáku Ztraceného rodu. Přestože by ji nejraději předal inkvizici neučiní tak, neb je Thera vhodným nástrojem pro upevnění Sikassova postavení. A tak se, díky pozvání, zcela proti vlastní vůli začíná užívat svého potenciálu. Tedy místo kouzel dává přednost pádlu, ale o tom si jistě přečtete sami. Rozhodně vás tato dějová linie nebude ani trochu nudit.

Druhá linie sleduje Vrchního inkvizitora Omanda, který pracuje na svém plánu drobné genocidy. Zároveň sledujeme Ochránce Devedase, toho času chůvu archivářky Rady. Mimochodem - zde vás čeká velice vtipná scéna při návštěvě starého přítele.

Ashok, potažmo Synové černého meče, dostali tentokráte prostoru trošku méně než jsem očekával. Nicméně zcela překvapivě jsou pasáže s Ashokem ty nejakčnější. Bojová scéna ve společenském domě je naprosto báječná a ano, zcela ji předčí závěrečný souboj s A tady bych měl končit.

Na samotném závěru se osudy našich hrdinů protnou. A ano, stane se to nejhorší. Poslední řádky vás tak nadchnou, že budete skandovat chci víc, chci pokračování.

Larry Correia má svůj nezaměnitelný styl, za což můžeme být jen a jen rádi. V Lovcích monster ukázal, že akční scény, černý humor i sarkasmus zvládá bravurně. Sága zapomenutého válečníka dokazuje, že umí vystavět svět s fungujícími pravidly, drsný svět, kde je jeden společný nepřítel - démoni žijící v oceánu. Larry stvořil středověké fantasy se vším, co k tomu patří. Najdete zde rozličné netvory, intriky, nějaké to zaříkadlo a končetiny nacházející se tady a onde. Přestože je příběh vyprávěn pomocí rozličných dějových linií, jejich diverzita je výhodou a víte, co můžete očekávat.

Larry má u mne vždy čestné místo a ač se nejedná o dílo intelektuální hodnoty splňuje vše, co splnit má - zábavu. Celkově hodnotím 80%, protože přeci jen některé pasáže by si zasloužily trošku více péče.

10.03.2023

Knihy s tematikou osobního rozvoje nebývají žánrem, který bych vyhledával. Nicméně výjimka potvrzuje pravidlo. Vlastně je to již třetí výjimka za poslední tři roky. Vydavatelství Backstage Books klade důraz nejen na kvalitu prvotně vydané knihy, ale především na zachování standardu této kvality. Díky tomu se nám, čtenářům, dostala do ruky nová publikace Daniela Šmída, kterou není nic jiného než právě Gentlemanual. Kniha, která je onou výjimkou potvrzující pravidlo. U knížky s tematikou osobního rozvoje a stylu je pro mne důležitý první dojem, jelikož musí působit už na první pohled, že stojí za můj čas.

Pokud se podíváme na předchozí knihy Daniela Šmída - Smart Casual a Etiketa domácí, vidíme stejnou filozofii v koncepci knihy jakožto zboží, jako u Gentlemanualu. Kvalitní vazba mající na omak velice příjemný potah zajistí, že pokud knihu vezmete poprvé do ruky budete překvapeni, a pokud již máte doma předchozí knihy, budete potěšeni. Na první pohled vás přesvědčí působivým kabátem. Neodoláte a knihu si prolistujete, nasajete vůní papíru, přejedete po stránce a začtete se do prvních slov předmluvy. A tak by měla kniha zabývající se rozvojem vašeho já působit.

U podobných knih by měl však být kladen největší důraz na samotné gró - osobní rozvoj a styl. V ruce svírám Gentlemanual a přemýšlím nad tím, co mi dal či vzal. Přemýšlím, co vše mám říci a co bych měl zdůraznit, ale obávám se, že nemám dostatek prostoru vše prezentovat. Gentlemanual se zaměřuje na muže jako celek. Zaměřuje se na význam oděvu, klade důraz na vystupování nejen vůči ostatním lidem, ale predevším vůči sobě samému. Gentlemanual je souborem myšlenek vedoucích k poznání sebe samého, prožití okamžiku a především cestou jak být lepší ve světe, kde se slušnost a ohleduplnost vytrácí. Naleznete zde například kapitoly zabývající se významem čajového rituálu, desaterem mužských přikázání či budováním vztahů

Gentlemanual mohu jednoznačně doporučit všem, kteří chtějí lépe poznat sami sebe. Stejně tak jej doporučím všem, kteří hledají v hektickém světě 21. století způsob, jak zvolnit a začít vnímat nejen vlastní život, ale i život kolem nás. Doporučuji ho všem, kteří chtějí žít v krásném světě.

20.01.2023

Od Dominiky jsem v minulosti již četla básnickou sbírku s názvem Slovo je nádych a byla jsem tedy velmi zvědavá, kam se ve své tvorbě posunula. Keď noc umiera je sbírkou věnovanou všem lidem, kteří trpí zrakovým hendikepem, depresemi a panickými záchvaty. Autorka sama má s těmito stavy bohaté zkušenosti, které promítá do jednotlivých básní.
Název sbírky má pak velmi symbolický název, protože noci často bývají plné slz, ale svítání dokáže člověku dodat novou naději a sílu do nového dne.

Musím říct, že po předchozí zkušenosti jsem se trochu bála, jestli po přečtení knížky nebudu v ještě horším psychickém stavu, než před ním. Naštěstí však mohu s radostí konstatovat, že ačkoliv se tato sbírka potýká s těžkými stavy těla i mysli, je zároveň plná naděje a povzbuzení. Nejprve se spolu s autorkou prodíráme tmou, smutkem, zoufalstvím. Pak ale básně začnou být pozitivnější. Začnou vyprávět o tom, že i přes všechno to zlé život stojí za to žít a ten, kdo se nevzdá, jednou možná zvítězí nad svými démony. Zároveň také předávají poselství o tom, že i když se člověk potýká s nějakým hendikepem, nemusí to znamenat, že je jeho život o něco horší či méně hodnotný. Že i tak si lze užívat každého dalšího dne naplno.

Básně jsou psány volným veršem, rýmy zde nehledejte. To však vůbec ničemu nevadí a celé dílo si lze užít naprosto bez problémů. Verše plynou a plynou a vy se najednou ocitnete na konci knihy a řekněte si, že si ji musíte přečíst ještě jednou, že vám to nestačilo.

Tuto sbírku tedy můžu s čistým svědomím doporučit jak milovníkům poezie, tak někomu, kdo teprve poezii chce objevovat. Tenhle čtenářský zážitek vážně stojí za to.

12.10.2022

Předně chci říct, že mě velmi mrzí, jak dlouho mi trvalo tenhle příběh přečíst. Na to, že má přibližně 350 stran to bylo ostudně dlouho.
Celý svět ve kterém se děj odehrává je promyšlený do nejmenších detailů - vše má své přesné popisy, využití, názvy. A ačkoliv mám takto promyšlené příběhy ráda, tady toho na mě bylo už bohužel trochu moc. Popisy se mi zdály příliš abstraktní a náročné na pochopení, takže jsem se dost často musela vracet zpět, abych pochopila, o čem je vlastně řeč. Nicméně obdivuji nesmírnou fantazii autora, já bych něco tak komplexního vymyslet nedokázala.
Nemluvě o tom, že je kniha doplněna o nádherné ilustrace zvláštních rostlin a živočichů objevujících se v příběhu, o které se postaral sám autor.

Trvalo mi strašně dlouho prokousat se první třetinou příběhu. Bael ani Kal mi bohužel nebyli vůbec sympatičtí, necítila jsem nijak velkou zvědavost vůči tomu, co je čeká. Nicméně ve chvíli, kdy se v příběhu objeví Tristaen, věci konečně naberou spád. Dostává se nám také velmi zajímavého záporáka, kterého jsem si poměrně oblíbila.

Už od začátku příběhu je jasné, že je zde ukryté nějaké tajemství, spojení mezi postavami, které se dříve či později dozvíme. V této knize to bylo spíše později, vlastně téměř na úplném konci. A protože se jedná o první část ságy, konec je logicky dosti otevřený.

Autorův styl psaní je dosti výrazný a specifický a mě osobně se nečetl příliš dobře, musela jsem si často dávat přestávky. V několika pasážích se mi také stalo, že jsem nějak nepochopila, co se vlastně děje, jak se postavy vzaly tam, kde jsou, a o čem se zrovna baví. Naštěstí jich ale nebylo mnoho. Nečekejte tedy žádné oddechové počtení, protože se budete celou dobu muset hodně soustředit, aby vám nic neuniklo.

Mé celkové pocity z knihy jsou tedy spíše neutrální, protože pozivita a negativa se vzájemně tak nějak vyruší. Myslím, že až se autor trochu víc vypíše a vybrousí své spisovatelské schopnosti, můžeme se těšit na opravdu epický fantasy příběh. Onero je příjemná ochutnávka, která je toho důkazem.

12.09.2022

Než se vůbec pustíme do shrnutí mých dojmů ze čtení, je potřeba zdůraznit, že se jedná o příběh, který se tak nějak nachází mezi žánry sci-fi, fantasy, grotesky či pop-artu. Je zde spousta situací, které působí jako vystřižené z béčkového filmu, u kterých budete buď kroutit hlavou nad tím, jaká je to kravina, nebo se u nich dobře pobavíte. :D

Jak už název napovídá, jedna se o soubor povídek, vlastně spíš takových kratších deníkových záznamů jednotlivých postav, které dohromady jakž takž dávají dějovou linku. Jakž takž píši proto, že musím přiznat, že jsem tak cca u poloviny knihy byla naprosto zmatená a nevěděla jsem, co se vlastně děje. :D Zápisky jsou sice opatřeny daty, ale to mi v orientaci nijak zvlášť nepomohlo. Nicméně když pomineme výše zmíněná fakta, jedná se o vlastně docela dost fajn příběh.

Máme zde dvě ústřední postavy - Lily a Magora. Jak se v průběhu příběhu dozvíme, mají spolu tak trochu ambivalentní vztah - milují se a přesto si dost často lezou vzájemně na nervy. Lily si nese své "démony" z minulosti a není pro ni snadné se do někoho zamilovat, no a Magor je prostě...magor. Nepředvídatelný pošuk. Lily je studentkou školy Legati Cruentas, Magor je členem uskupení jménem Bravo Kachny. Magor se spolu s ostatními Bravo Kachnami často dostává do zvláštních situací, ve kterých figurují pistole, revolvery, plamenomety či granáty, Lily se do těchto situací často přimotá.

A jak už asi tušíte, i když jsou postavy obvykle často na hranici mezi životem a smrtí (a ve skutečnosti by byly už dávno mrtvé), nakonec vždycky nějak vyváznou. Na pozadí toho se pak nenápadně odvíjí větší příběh, ze kterého nám je ale v prvním díle odhalen jen kousek a předpokládám, že víc se o něm dozvíme v druhém a potenciálně třetím díle.

Musím říct, že hned na začátku čtení jsem byla zmatená jak lesní včela. Vůbec jsem nevěděla co se děje, kdo je kdo a podobně. Bohužel až příliš pozdě jsem zjistila, že autor má na svých webových stránkách poměrně rozsáhlou Wiki, kde má o jednotlivých postavách poměrně dost rozsáhlé zápisy. Nicméně jsem se nenechala odradit, říkala jsem si, že si prostě užiju situačního humoru a toho, čemu budu schopná porozumět. Přiznávám, že prokousat se některými částmi mi trvalo zatraceně dlouho. Ale pak byly části, jako třeba velká bitva v nemocnici, které utíkaly samy a moc se mi líbily. Autor navíc vymyslel svůj vlastní svět, který se velmi podobá tomu našemu, a to jak zvyklostmi, tak názvy míst, což je velké plus. Hodně se mi líbilo také Magorovo zlé alter-ego a impové v jeho hlavě, jejichž konverzace jsou nám místy odtajněny.

Po dočtení bych tedy řekla, že samotný svět a postavy se mi velmi líbí, ale co se týče děje, mám pocit, že by si zasloužil asi trochu víc péče...mrzí mě, že jsem se nedokázala dostat pod povrch a mohla si ho prohlédnout jen okrajově. Doufám, že v druhém díle se tohle trochu spraví. Tuhle podivnou blbinu ( v dobrém slova smyslu) bych tedy doporučila všem, kterým nevadí trocha té absurdity a rádi se zasmějí u nesmyslných či prvoplánových situací.

12.09.2022

Musím říci, že zkraje jsem vůbec nevěděla, co mám od příběhu čekat. Popravdě jsem nečekala, že bude zápletka taková, jaká je. Ale musím také říci, že to bylo překvapení veskrze pozitivní. Nikdy jsem podobný příběh nečetla. A protože jsem člověk, který miluje fakta, byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že autorka svůj příběh skutečně vystavěla na těch malých střípcích informací, které z této doby máme.
Jen se na něj podívala úplně jinak, než všichni ostatní. Především se snažila na vše nahlížet očima ženy tehdejší doby. Četla mezi řádky a do rovnice doplnila neznámé, které se sice mohou jevit jako naprosto liché...ale co když ne? Když připustíte, že je něco takového možné, začne celý příběh dávat smysl a už navždy ve vás zůstane.

Děj knihy neutíká příliš rychle. Vlastně chvílemi máte pocit, že se neděje skoro nic. Jde totiž především o pocity hlavních postav, o jejich myšlenky, morální zásady a pochybnosti, se kterými se musí vypořádávat. Podstatná je duchovní stránka a také víra a bůh. Existuje jen ten křesťanský? Nebo je i jiný bůh, který prostupuje vše kolem nás, který je v každém listu, větvičce či květů? Podobných konfliktů je v knize spousta a i když na ně logicky nedostaneme jednoznačnou odpověď, donutí nás k zamyšlení.

Charaktery jednotlivých historických osobností jsou vykreslené uvěřitelně, rozhodně nejsou ploché či prvoplánové. A i když s přihlédnutím k historickým faktům tak nějak tušíte, jak příběh skončí, je dost nepravděpodobné, že byste předem byli schopni odhadnout, co je oním tajemstvím, okolo kterého se ovíjí dějová linka.
Velkým bonusem jsou pak nádherné ilustrace, které doplňují jednotlivé kapitoly Anežčina příběhu, a které překrásně dokreslují atmosféru děje.

27.02.2022

Podle názvu této knihy s překrásnou polorvrdou zelenou obálkou byste si mohli myslet, že se jedná o soubor map. To ale není tak docela pravda, i když mapy tvoří podstatnou část jejího obsahu. Již v úvodu knihy se dozvídáme, že není nutné být znalcem Tolkienova světa, abyste si tuto knihu mohli užít. Je napsána tak, že se v ní dobře zorientuje i člověk, který viděl pouze filmy a žádné bližší informace nezná. :)

Jednou z prvních součástí knihy, se kterou se setkáváme, je propracovaná časová osa Středozemě a Zemí neumírajících. Zde se dozvídáme, že to, co se odehrává ve všemi tolik milovaných knihách je vlastně jen špičkou ledovce propracovaných dějin světa. Další strany a kapitoly nás pak provedou jednotlivými částmi této časové osy.

To a mnohem, mnohem víc se dozvíte, pokud se nenecháte odradit zdánlivou náročností orientace v dějinách. Na první pohled se může zdát, že není možné si zapamatovat všechny názvy a jména, která se v knize objevují, a občas se mi skutečně stalo, že jsem se do nich trochu zamotala, nicméně vždy se mi podařilo pohodlně zpětně nalistovat příslušné stránky a chybějící informace si doplnit.

Kniha je členěna do kapitol a podkapitol. Autor nám vždy načrtne, co nás na následujících stránkách čeká, a následně nám do podrobna přednese detaily.
Takřka na každé dvoustraně na nás čekají překrásné ilustrace, mapy, časové osy a doplňující materiály, které jen umocní dojem ze čtení a potěší čtenářovo oko.

Nicméně pokud jste milovníky knih plných akce a napětí, pak tato publikace zřejmě není pro vás. Čtenář k ní musí přistupovat skutečně jako k atlasu, který mu má pomoci se zorientovat, a který je nabitý především fakty. Není to oddechové čtení a skutečně vyžaduje, abyste se na všechna fakta plně soustředili, jinak vám nebudou dávat smysl a to bude mít za následek pokažený čtenářský zážitek.

10.01.2022

(SPOILER) První část knihy se zaměřuje především na začátky jeho učitelování. Nejprve je plný energie a nadšení, těší se, že předá svým žákům ze sebe to nejlepší. Že jeho hodiny budou zábavné. Pak ovšem zjistí, že žáci ani zdaleka nejsou tak lačni po znalostech a to, co si pro ně Čenda připravil, je vlastně vůbec nezajímá. Co je ale zajímá je to, jak mu co nejvíc znepříjemnit život, udělat si z něj srandu, a nebo se vzájemně neustále hádat. Ovšem nejen děti jsou problém. Za dětmi totiž stojí jejich naštvání rodiče, kteří přeci nejlépe vědí, jak má taková správná výuka vypadat.

V druhé části knihy se dozvídáme detaily z Čendova života, setkáváme se s jeho rodinou, dozvídáme se, proč se vlastně stal učitelem, jak ho vnímá jeho okolí. Prožíváme s ním také jeho vztahy se ženami, se kterými to taky nemá jednoduché. No považte, nevědět, kde je Aljaška? To je seriózní důvod k rozchodu.

Ke konci knihy se pak také objevuje tématika politická a i nám všem dobře známá nejmenovaná nemoc. Dostává se nám také epilogu, ve kterém se dozvídáme, jak to s Čendou dopadlo.

Já jako učitelka jsem se ve spoustě situací, se kterými se hlavní hrdina setkal, viděla. Taky jsem se s nima setkala. Taky jsem se tak cítila. Jsou dny, kdy jsem ráda, že jsem učitelka, a mám pocit, že to všechno má smysl. Ale pak je velká spousta dnů, kdy si říkám, proč to vlastně dělám. Jestli to mám zapotřebí.

České školství je velice specifickou institucí a není vůbec snadné v něm pracovat. Musíte se podřídit spoustě nařízení, držet se plánů, snažit se zavděčit žákům, rodičům, vedení. A věřte, že to opravdu není lehké. Jsem moc ráda, že autor tuhle knihu napsal. Takřka se všemi jeho názory jsem se ztotožnila. Jsem ráda, že prostřednictvím ní může spousta lidí zjistit, co je vlastně školství zač, jak to v něm chodí, a že to učitelé ani zdaleka nemají tak jednoduché, jak si spousta lidí myslí.

Styl vyprávění je příjemný, spousta historek je opravdu vtipných a člověk se u nich dobře pobaví. Na druhou stranu se ovšem rozhodně nejedná o humorné dílo, na naopak. Postupem času z něj při čtení začněte cítit hořkou pachuť života, naší společnosti, předsudků a stereotypů. Myslím, že je to takové příjemné zamyšlení nad naší společností, nad tím, jak se k sobě lidé chovají. A že třeba může někomu otevřít oči a pomoct mu si uvědomit, že není na škodu jít za svými sny, i když je to zrovna možná proti proudu, že se vyplatí stát za svými názory, i když jsou třeba odlišné od těch většinových,a že není špatné dělat věci jinak, lépe.

Také si myslím, že by si tuhle knihu měli přečíst všichni, kteří se do školství chystají. Otevře jim to oči a budou vědět, co je čeká. Mám pocit, že spousta studentů pedagogiky má své ideály, které se ale obvykle moc neslučují s tím, jaké je být učitelem v realitě. A ano, možná by to některé z nich odradilo. Ale aspoň by pak třeba neutekli z každodenní "bitvy," kterou učitelé za katedrou svádí s vědomím, že to opravdu není něco, co by chtěli dělat.

Samotný závěr knihy je pěkně vyvedený, až idealistický. To, jestli já osobně věřím, že je něco takového možné, je vedlejší. Kéž by bylo. Pak by u nás možná bylo líp. Třeba se toho jednou dočkáme.

10.12.2021

Fantasy jsou obvykle příběhy vyprávějící o hrdinných válečnících zachraňující spanilé děvy. Fantasy jsou obvykle příběhem rytířů, mágů bojujících proti zlu. Fantasy jsou bojem dobra se zlem. Ač jsem rád, když ve skutečnosti vyhraje spravedlnost a dobro tak porazí zlo, ve světě fikce, ve světě knih, filmů či komiksů jsem velice rád za každou chvíli, za každou jednu knihu, která vypráví jiný příběh… příběh kdy dobro je relativní, příběh, který vám dá ochutnat agónie, pomsty a nenávisti a přesně takový je příběh našeho hrdiny Zakhara.

Zakhar by vlastně mohl být i kladným hrdinou, ale to by k němu život nesměl být až tak krutý. Pod tíhou všech událostí, všech křivd, každého okamžiku kdy jej někdo ranil, se nemůžeme ničemu divit. Zakhar se tedy naučil spoléhat jen sám na sebe, na svůj vlastní instikt a především sleduje jen a pouze své cíle. Je tedy vlastně záporná postava? Je hrdinou jež sleduje vlastní cíl nebo je ukázkovým záporákem?

Cesta do neznáma začíná přesně tam, kde končí Na hraně temnoty, tedy na počátku dlouhé cesty k nejtemnější knize, jež spatřila světlo světa. Společně s karavanou, jejíž hlavou je kupec Božidar, v níž třímá roli čaroděje, se vydáváme na dlouhou cestu. Jak jistě tušíte, nebude se jednat o procházku rozkvetlou zahradou plnou nádherných květin rozličných vůní, udržovaného trávníku a vzrostlých stromů poskytujících útočiště před slunečními paprsky. Namísto vůně květin a zpěvu ptáků je Zakhar mučen a trýzněn vlastními myšlenkami, které jej přivádějí k hranici šílenství. V jednu chvíli vnímáte okamžiky nekončící agónie, v jinou pak směsici psychedelického šílenství. Místy jsem se divil, že Zakhar nebyl zavřený v příslušném ústavu. Jenže…

Jenže každou další stránku čtete rychleji, dychtivěji a pak… a pak se začnete smát nad fantastickým humorem, který je pod tíhu temnoty umně a naprosto nenásilně vložen. Tyto vtipné prvky vůbec neruší celý ráz knihy a pouze mají čtenáře, aspoň na chvíli, příjemně naladit.

Musím říci, že díky vhodně dávkované akci, tedy přesněji řečeno preferenci spíše psychologické roviny vyprávění, je kniha neuvěřitelně čtivá a chytlavá. Velkým přínosem jsou rovněž ilustrace, které mi vyhovují svým konceptem mnohem více než předchozí černo-červené fotografie. Jejich zpracování vás donutí jen tak sedět a vychutnávat si jejich provedení.

Přemýšlel jsem jak vhodně uzavřít hodnocení, ale jediné co mne napadá je, že Cesta do neznáma je tím příslovečným větrem do plachet fantasy. Cesta do neznáma je přesně tím, co u všech hrdinů potřebuji. Cesta do neznáma je výjimkou, jež si zaslouží vaši pozornost.

24.09.2021

Musím přiznat, že když jsem před časem četla Nyxii, byl to sice pěkný příběh, ale prostě mu něco chybělo. Postavy byly takové... ploché, naivní. Proto jsem byla z jedné části zvědavá a z druhé trochu skeptická, když jsem se do Vládců popela pouštěla. A hned první stránky mě přesvědčily o tom, že se Scott jako autor posunul o obrovský kus vpřed. Příběh mě okamžitě vtáhl, líbilo se mi postupně odhalovat fungování světa a uspořádání společnosti.

Co se týče originality příběhu, nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. O koňských fénixech jsem slyšela poprvé v životě, což je rozhodně jen a jen dobře. Celý příběh těchto tvorů a jejich fungování je skvěle promyšlený, takže všechno šlape tak jak má.

Postavy jsou skvěle propracované. Střídají se kapitoly ze třech úhlů pohledu, jeden za každého hlavního hrdinu. Kapitoly z pohledu Pippy jsou navíc výjimečné. Jsou psány takzvanou du-formou, tedy v druhé osobě (ty jdeš a něco uděláš...). Na nic podobného jsem v knize ještě nenarazila. Překvapivě se to četlo velice příjemně, dějovou linku to zpestřilo.

Co se týče samotných postav, Adrian ani Imelda mi k srdci dvakrát nepřirostli, paradoxně nejvíc jsem si oblíbila Pippu a následně i Quinn. (Ale o té nebudu spoilerovat.)

Kapitoly jsou vyvážené, všechny postavy dostanou stejný prostor pro to si čtenáře získat. Děj ubíhá příjemnou rychlostí, nic není uspěchané ani naopak zbytečně protahované. Konec je velice uspokojivý. Jedna podstatná zápletka příběhu se vyřeší a druhá se začne rozplétat. A na to, jak to celé dopadne, si budeme muset počkat do dalšího dílu.

05.04.2021

Musím říct, že celá myšlenka světa napůl psů je opravdu originální, není podobná ničemu, co jsem dosud četla. Autorka má celý systém důkladně promyšlený. Proto mi bylo líto, že kniha není delší, spousta zajímavých myšlenek pak nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Věřím, že brzy dostaneme další příběh z tohoto úžasného světa.

Samozřejmě, jedná se o YA romantický příběh, ale není to ani žádná přehnaná slaďárna. Upřímně bych neřekla, že je to úplně feelgood příběh, často jsem si u něj totiž napětím "kousala nehty". Zároveň také nečekejte žádné explicitní sexuální scény - je to kniha spíše pro náctileté čtenáře. Takže pokud vám je "-náct", budete se moci ztotožnit s hlavními hrdiny a nejspíš s nimi také intenzivně prožívat všechny jejich pocity. Pokud vám je "-cet", jako mě, bude to pro vás taková milá, nostalgická připomínka toho, jaké byly vaše první, nevinné lásky.

Yasmin je taková ztřeštěná, drzá puberťačka, se kterou se člověk nikdy nenudí. Will mi na druhou stranu moc nesedl. Je to takový ten typický "good boy", který se sebou nechá často zametat a nedokáže z hlavy dostat svoji bývalou přítelkyni.

I ostatní postavy dostaly své vlastní, propracované charaktery a osobní motivy. Moc jsem si oblíbila Kierona a Lucy.

Příběh je vyprávěný svižně, pořád se v něm něco děje a dostane se nám spousty nečekaných zvratů. Musím říct, že do posledních pár stránek jsem netušila, jak to celé dopadne. S koncem jsem byla víceméně spokojená, i když jsem tak trochu fandila "druhé straně". Také se mi moc líbil epilog, který byl takovou pěknou, dospělou tečkou za příběhem. Myslím, že ten oceníme spíš právě my, starší čtenáři.

Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst originální romantický příběh odehrávající se mimo naši dimenzi.

01.11.2020

Tahle nenápadná knížečka v sobě skrývá 26 básní s širokou paletou témat.
Všechny básně jsou rýmované, bez volného veršování.

Spousta básní se týká květin. Nejen růží, které nalezneme v názvu díla, ale také tulipánů nebo slunečnic. Opěvují jejich krásu, která je jistě nezměrná.

Nejen květiny jsou však tématem této knihy, také stromy, slunce, moře a další krásy naší přírody.

Některé básničky se zabývají životem samým, a tím, že bychom si ho měli užít dokud máme čas. Nalezneme zde i krásnou báseň věnovanou Mamince nebo Vánocům.
Najdeme tu však také varování před minulostí a tím, jak bychom přes špatné chvíle v životě neměli zapomínat na ty dobré.

V básni s názvem Kafi zdar! jsem se našla, konkrétně v téhle sloce:

Krušná bývají brzká rána,
Vždy přepadá mě velký splín.
A potom přijde další rána,
když do práce je čas jít.

V další básni se nás zase autorka ptá:

Zemřít hlady, ale krásná?
Být bez duše tělem?
Jsi takhle vážně šťastná?
Tohle je však cesta jasná,
a vede jen jedním směrem.

A pro milovníky nadpřirozených bytostí je tu taky jedna - Cesta k peklu, která dokazuje, že pomůžeš-li čertu býti šťastný, peklem se ti odmění.

Tahle sbírka se svými 50 stranami sice není nikterak dlouhá, ale myslím, že každý si v ní najde to své. Každý v ní najde něco, s čím sám bojuje, a tahle knížka mu poskytne útěchu nebo radu. Je to takový milý každodenní přítel do kapsy.

11.10.2020

Šerochodec nás zavede do doby pomalého internetu, pagerů, telefonních záznamníků. Do doby kdy vyhledat něco v archivu znamenalo přehrabovat se v zaprášených krabicích. Do doby, kdy vše bylo...pomalejší a klidnější. Hlavní hrdinkou je soukromé očko Harper Blainová. Její obvyklou náplní práce je sledování, pátrání po pohřešovaných předmětech a osobách. Při jedné rutinní práci dostane Harper pořádnou nakládačku a probudí se v nemocnici. Postupem času začíná tušit, že je něco jinak. Stíny se stávají skutečnější, hranice mezi světem živých a mrtvých se pomalu prolíná v Šero...

Mám velice rád urban fantasy, neboť se mi líbí zasazení právě do skutečného světa, do světa, ve kterém žijeme. Šerochodec není napěchován akcí, je fantasy detektivkou, která je sice místy trošku nelogická a zkušenému detektivovi by mohl děj připadat až příliš průhledný. Ale, a to je hlavní, výborně jsem se bavil. Poklidné tempo je v závěru knihy vystřídáno akcí hodnou nejednoho fantasy!

Jediné co mj vysloveně vadilo bylo slovo detektivka, měl bych to uvést na pravou míru a v kontextu. Harper se představuje jako detektivka... no nevím, ale kdyby překlad zněl soukromý detektiv/vyšetřovatel/očko tak by mne to možná neudeřilo tak do očí.

Co mě naprosto potěšilo bylo použití pár odkazů na Bonda, hlavně při popisu jedné z postav – Edwarda. Stejně tak jsem se musel pousmát ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka vychutnávala whiskey Bushmills. Ano, hádáte správně, jedna z mých oblíbených.

Suma sumárum máme tu příjemnou nenáročnou detektivku s prvky fantasy, která pobaví, sice nepřekvapí, ale neurazí.

Hodnocení: 70%

15.09.2020

Styl autorčina psaní je neuvěřitelně čtivý, stránky mizí pod rukama, ani nevíte jak.
Neustále se něco děje, v příběhu nejsou téměř žádná "hluchá" místa, ale zároveň to není ani neustálý běh za záchranou světa.

Některé kapitoly jsou psané z pohledu Sofie (hlavní hrdinky) v ich-formě, ostatní kapitoly o dalších postavách jsou psané v er-formě, což je zajímavé. Sofii se tak můžeme dostat mnohem víc pod kůži, víme, co se jí honí hlavou.

Tenhle příběh není žádná přeslazená romantika. Toho jsem se upřímně docela bála. O knize jsem si záměrně dopředu nic moc nezjišťovala a jsem za to ráda. Je to příběh, který nám dokáže, že ne všechno může být vždycky černobílé a že být na straně těch "dobrých" neznamená, že jsou automaticky všechna vaše rozhodnutí správná. Sofia je toho nejlepší ukázkou, jelikož ona sama je právě tou "šedou". Na jejím místě bych jednala stejně tak, jako ona. Nedělá hloupá rozhodnutí, nechová se naivně, nevěří každému, kdo se na ni hezky usměje. Dokáže jednat sama za sebe.

Ostatním postavám sice do hlavy moc nevidíme, ale i tak jsou nesmírně zajímavé. Každý z nich má svůj motiv, své cíle, kterých se snaží dosáhnout ať to stojí co to stojí. Taky nám ukážou, že každá mince má vždy dvě strany a pokud neznáme obě, pak bychom neměli vynášet předčasné soudy.

Valná většina příběhu se odehrává v překrásném Římě, který je opravdu detailně popsaný a člověk má hned chuť se do něj vypravit na dovolenou.

Konec knihy je trochu uspěchaný, bývala bych uvítala, kdyby byl delší a víc popsaný. Kdyby to byl jen jednodílný román, asi by mě to zklamalo, ale vzhledem k tomu, že je to jen první část trilogie, věřím, že se nám v druhém díle dostane pořádnému vysvětlení. Už se nemůžu dočkat. :)

24.08.2020