padola
komentáře u knih
Intelektuálové
Paul Johnson
Tolik zášti a zloby v jedné knize jsem snad nikdy neviděla. S kým autor nesouhlasí, ten je pomýlený, amorální, nevědecký ... Cílem knihy zjevně není podat kriticky zpracované informace o některých známých či významných osobnostech, ale naplivat co největší špínu na lidi, s jejichž názorem se autor neztotožňuje. Totální bulvár!
Taky se mi zdá, že si autor plete Rusko a Prusko, ale možná je to jenom překlep.
Nulté číslo
Umberto Eco
(SPOILER) Je to takové divné splácané. Že začátku jsem se ohromné bavila. Až k té konspiraci o Mussoliniho dvojníkovi. Jako kdyby Eco napsal dvě knihy v jedné.
Zpověď lovce ekonomik
John Perkins
Po lopatě popsán mechanismus korporátní nenažranosti. Vadil mi populistický styl psaní. Autor to prezentuje jako kdyby se jednalo o nějakou konspiraci. Úplně stejně se ale chovali Španělé, Britové a jiné evropské mocnosti při kolonizaci tzv. "nového světa" a ve 21. století se stejně chová Čína.
Klíčová informace, na kterou bychom neměli zapomínat, je to, že expanzivní a imigrační politika země je vždy taková, aby to vyhovovalo té dané zemi. Bez ohledu na to, co nám tvrdí populističtí politici.
Královna a divoška: Být sama sebou
Anselm Grün
Ty příběhy nejsou špatné. Je dobré vidět, že i v Bibli jsou ženské postavy, které nejsou pasívní a nečekají, až se vyjádří muž. Je ovšem potřeba oprostit se od balastu, jakým autoři příběhy vykládají - v některých případech jde o čistou manipulaci.
"Je vědecky prokázáno, že žena je lepší lídr pokud je zároveň i matka." - kdybychom chtěli něco takového "vědecky dokázat", nejspíš bychom zjistili, že žena je naopak lepší lídr, když není matka. Má tak víc času na práci lídra a dostává se do komplexnějších vztahů, než jsou vztahy rodinné. Obdobně "aby mohla žena vést, musí mít po boku muže." "Žena vede lstí." Muži jsou opakovaně prezentováni jako egocentrická mlátička nepřítele. Mně osobně to dost vadilo.
Kočovníci severu
James Oliver Curwood
Roztomilá knížka! Dobrodružství dvou zvířecích kamarádů, psa a medvěda. Objevila jsem ji díky nahrávkám Českého rozhlasu.
Management svlečený do naha
Jo Owen
Vtipná knížka pro všechny, co někdy řídili lidi nebo firmy nebo projekty ... nebo prostě cokoli. Určitě se v tom najdete a s mnohým budete nadšeně souhlasit. Pro nového manažera je to ale celkem nepřehledná sbírka anekdot z autorova profesního života.
PS - Osobně si myslím, že manažeři by měli chodit na manažerské kursy. Praxi nenahradí, ale to ani není jejich cílem. Jak se říká - teorie bez praxe je jalová, ale praxe bez teorie je slepá.
Jak se dobývá hrad
Miroslav Šlouf
Miroslav Šlouf byl navzdory průměrné inteligenci, průměrnému vzdělání i průměrnému vzhledu po celá desetiletí jednou z nejdůležitějších osobností české politiky. Tato průměrnost – asi nepřekvapivě – čiší i z knihy. Autor se „lidovým“, místy buranským, slohem prošpikovaným sprostými slovy a celou řadou klišé, na téměř 230 stranách chválí. (“David Rath mě z vazby nechal pozdravovat a vzkázal mi: ‚Udělal jsem chybu. Škoda, že jsem se více neřídil tím, cos mi říkal.‘ “ :-))
Velká část knihy je věnována způsobu, jak sociální demokracie poprvé vyhrála volby a dále jak byl Miloš Zeman poprvé zvolen prezidentem. M. Šlouf rovněž na mnoha stránkách s hlubokým smutkem píše o „zradě“ Miloše Zemana po prezidentských volbách („ta urputnost a někdy až zloba, se kterou popíral, že mám cokoli společného s jeho cestou na Hrad, i když jsem ji vymyslel, prosadil, realizoval, vedl a také do jisté míry platil. A rozhodně to nebylo málo času, úsilí, energie a peněz... „)
M. Šlouf byl nazýván technokratem moci, což kniha rovněž potvrzuje. Pojmy jako osobní integrita či morální hodnoty jsou zjevně jedna velká neznámá. Když jsem se dozvěděla‚ že M. Šlouf upřímně nerozumí, proč tolik lidi nemá rádo Miloše Zemana, když přeci při volební kampani neudělal žádnou taktickou chybu, nebo že opoziční smlouva je důkazem politické vyspělosti Miloše Zemana a Václava Klause, „ať si pravdoláskařští novináři píší cokoli” – nevěděla jsem, zda už jsem v té části knihy, kdy si mám zoufat nad stavem české politiky.
„Politika není svinstvo, je to obraz mezilidských vztahů v celé společnost.“ S tím naopak nelze než souhlasit.
PS - kniha se jmenuje Jak se dobývá Hrad.
Dědictví
Eva Tvrdá
Napsané je to hezky, ale hlavní hrdinka je taková manipulátorka, že mi z toho bylo téměř fyzicky nevolno. Pasivní agrese z každé stránky téměř kape. Dočetla jsem jenom proto, že jsem ji dostala jako dárek.
Cena
Marek Hnila
Zajimavy namet, skoda, ze neni rozpracovany do poradneho romanu. Silna hadanka!