Nartaya komentáře u knih
Za mne pět hvězdiček. Škoda, že autorka již další díla nenapíše. Její styl psaní mne fascinuje a baví. Detaily, k nimž se vrací. Ta provázanost. Na úžasné autory přicházím nahodou, a tak to bylo i se Zuzanou Brabcovou. Díky prozretelnosti za takové "náhody".
Četla jsem šestileté dcerce, ale té přišly některé pasáže zbytečně dlouhé, miluje akci. Nakonec jsem si ji ze zvědavosti dočetla jako oddychovku, abych ji mohla vrátit do knihovny.
Nemohu pochopit, že u nás vyšla pouze jedna kniha od této autorky. Její surové psaní je tak poutavé, že by si zasloužila více pozornosti.
Čtu šestileté dcerce a je spokojená :-) Zatím jsme na cestě, tak uvidíme, kam dorazíme a co nás čeká. Eleanor mhouří oči...
Ztracené životy v prostředí, kde by člověk marně očekával lásku... Nemyslím fyzickou, ale souznění duší. Jenže v takovém prostředí je zrádné nacházet přátele, neb nevíte dne ani hodiny, kdy tito přátelé z vašeho života navždy zmizí bůhvíkam... Ale i v otřesných podmínkách lze nacházet krásu, která vás drží při životě, která vám dává jakýsi smysl, zatímco váš život plyne jaksi mimo vás.
Další z "děsivých" příběhů pro malé děti. Přečte se jedním dechem. Šestiletá dcerka byla spokojená.
Šestiletá dcerka chtěla nějaký strašidelný příběh a tak jsme využily mé návštěvy knihovny, kde jsme měla rezervované dvě knihy, a vybraly si něco "děsivého". Přečetly jsme ji najednou, jde o krátký povídkový příběh - zatímco šestiletá dcerka napjatě poslouchala, dvou a půl letá při mé četbě dováděla a já ji musela překřikovat. Ale byla to pěkná společná chvíle.
Mám ráda vyprávění Olgy Krumlovské. Nechybí ani legrace, ani tajemno.
Přečtená během dne. Žádné zdržování, běh událostí - a přitom se vlastně vůbec nic neděje.
Děkuji za krásné povídání, vzpomínání na dětství a zvláštnosti členů rodiny, pohádky s reálnými konci... Děkuji za náladu, kterou povídání navozuje. Děkuji za svit svíček a lidskost...
Kniha splnila má očekávání - díky ní jsem se na pár hodin vrátila do dětství a z něj plynoucího dobrodružství. Také jsem se ptala sebe samé, zda by takové čtení bavilo dnešní dívky.
Zasmála jsem se, knížku jsem objevila doma úplnou náhodou při hledání jiných pokladů :-) Jelikož máme doma právě dvouletou holčičku, kniha mi byla o to bližší :-) Taky ale máme téměř šestiletou...
A vůbec pohled do minulosti, kdy si ženy v porodnici pět dní v klidu odpočívaly, zatímco dnes odrodíte a za chvilku už máte uřvance na krku...
Po otci Kondelíkovi otec Kulich. Kniha splnila očekávání, příjemné oddychové čtení.
Hodně hodně špatné... Dočetla jsem první "horror"... jen ze zvědavosti, jak se autorka s tématem popere. Hm, nic moc. Druhý příběh jsem už nepřečetla, nuda a ztráta času. Jsou všechny její knížky tak špatné? Dříve byla o dobré knížky nouze...
Ten starouš se nezdál! a ona hned dvojčata!!!
U obou dílů jsem se náramně bavila Herrmannovým nadhledem a vtipem.
Než si zvyknete, nebudete klidně spát :-)
Jenže pak vás omrzí ta ohraná písnička Olgy Hepnarové o trpitelce, které společnost zmrzačila duši. Když jsem z knihy dělala soukromou "reportáž" a vracela se k Olžiným výpovědím, už jsem se musela tomu gramofonu smát... Najednou jsem byla k té její plačtivosti nad sebou sarkastická... Nebyla obětí společnosti, jak sama tvrdí, stala se obětí své vlastní nešťastné povahy...
Radka Denemarková je absolutně nejúžasněji zvrhlá. Díky, že jsem její knížky objevila. Ráda ji čtu - je tak překrásně perverzní.