Milka73 komentáře u knih

Zpočátku jsem měla trochu obavy, aby se Bohemian Royals příliš nepodobalo Princezniným deníkům od Meg Cabotové, monarchie a královská rodina v současné době. Což se ovšem ani v nejmenším nestalo a za to, jak autorka příběh uchopila, můžu jen a pouze smeknout. Příběh sám na první pohled vypadá, že je přímý a jasný, ale tím se nenechte zmást. Rodinné intriky, náhledy do politiky zevnitř, služba národu, k níž modrá krev zavazuje, veřejný život, to jsou jen střípky toho, s čím se hrdinové Bohemian Royals musí potýkat. Prostředí, autorka má až neuvěřitelný talent pro obrazné popisy. Stačí jí jen pár slov, aby si čtenář vytvořil konkrétní představu místa, což jen napomáhá tomu, aby příběh sledoval skoro jako film. Navíc samotné to prostředí, Praha a Pražský hrad? Úchvatná práce s fakty a skutečnostmi, můžete se těšit i na přiložený plánek. Postavy, každý z hrdinů v podstatě představuje jiný postoj, který lidé v jejich situaci mohou zaujímat, ať už je to nucenost do postavení, obětování všeho pro monarchii, vězení či prostá touha po moci: s postavami je tu rozehraná napínavá hra, a to nejen s jejich charaktery, ale autorka bravurně pracuje i se jmény: i postavy mají v knize svůj rejstřík, budete se v nichž však vyznat i bez něj. Krev je víc než rodina. Narážky na bohemisty jsou vtipnými vsuvkami. Bohemian Royals bych označila spíš za heavy contemporary než feel good: příběhem se prolíná nejedno vážné téma, a to nejen ta týkající se monarchie, ale i obyčejného života. A vše je umě zapracované do fantastického příběhu plného intrik, napětí a tajemství, který je čtivě a příjemně psaný, tohle budete chtít přečíst na jeden zátah, protože do příběhu vpadnete a on vás pustí až na konci: teda vlastně nepustí, budete honem toužit po dalším dílu.

Egyptská mytologie, a jak ukazuje nejen hned několikero filmů z tohoto prostředí, zle ji zpracovat mnoha způsoby - a Jal se pouští do obrazu vpravdě zajímavého a poutavého. Děj se odehrává v současnosti, což poskytuje zajímavě protnutí právě mytologie a dnešního světa. Styl psaní, jimž je knížka vyprávěná, je příjemně odlehčený, přesně takové to co na srdci (v hlavě), to na jazyku, jak to mám ráda, a zároveň si zachovává svou osobitost.
Postavy, které příběhem provází, přiznávám, sama jsem si k nim vztah nevytvořila, ale to se mi stává dosti často. Nejrozvinutější charakter nabízí hlavní dvojice hrdinek, ale i ostatní si nesou své specifické rysy, ačkoli maličko věští hloubka by jim neuškodila - nicméně mějme na paměti, že máme v rukou pouze první díl chystané série.
To, co pro vás autorka v této knížce přichystala, vás nejenže strhne, zároveň vás bude nutit přemýšlet a vymýšlet mnoho různých teorií. Co se stalo, že to vedlo zrovna k tomuhle? Jaký tohle bude mít dopad? Co je tahle postava skutečně zač? Můžete se těšit jak na scény drsné, drzé, uvolněné, scény z alkoholového opojení, převrácených rodinných vztahů - a že tohle vás donutí otevřít pusu - tajemství, nebezpečí, a spousty dalšího.
Zároveň s tím se autorce podařilo svět vykreslit způsobem, že začnete toužit po jeho zfilmování. Vizuálně je velmi vyvedený a budete si přát vidět Jal zfilmovaný, protože by to vypadalo sakra poutavě.
Tuhle knížku si jednoduše zamilujete a budete co nejdříve chtít další díl.

1 18.01.2022

Ač anotace na mě byla vcelku nekonkrétní, měla jsem od knížky veliká očekávání. A zklamání se rozhodně nekonalo, ba přímo naopak.
Knížka sleduje dystopický svět cca sto let do budoucnosti. Krutý a nemilosrdný, a od začátku do konce s kulhánkovskou atmosférou . A že svět je to vpravdě dechberoucně zpracovaný. Jako by vypadnul z filmů natočených podle příběhů Philipa K. Dicka, ale ještě o nějakou tu úroveň výš. Obě strany světa možná na první pohled působí, že vedle sebe snad ani nemohou existovat, ale opak je pravdou, jak jsou až příliš pevně, pro čtenáře však téměř nepostřehnutelně propojené. To vše v pohlcujícím vyprávění a barvitých popisech, že zatímco koukáte do knížky, máte pocit, jako by se zde vyprávěný příběh odehrával přímo kolem vás. Hra se slovy je něco, co autor už od první stránky ukazuje, že vskutku umí. Žádné odlehčené vyprávění, žádná smršť cizích slov - příběh je vyprávěný dokonale vyváženým stylem, kde se za slovy skrývá mnohem víc, kde se stanete součástí příběhu, který vás spoutá pod svou hladinou, a všechno (včetně technologií) funguje tak bezvadně, že z toho zkrátka a jednoduše běhá mráz po zádech. A vypravěči? Jsou dva, ale tím se nenechte odradit. Každý představuje jinou tvář světa, každý je úžasně lidský. Každá postava je jiná, je sama sebou, má své vize štěstí i noční můry, své cíle, kterým se snaží dojít. A zasazené do tohoto světa pod nachovou Oponou je to něco neuvěřitelného.

1 16.10.2020

Kniha mě lákala, protože jsem ji zaregistrovala na portálu, kde se dají zveřejňovat knihy začínajících, ale i známých autorů. Kniha v době vzniku vyhrála i nějakou soutěž. Na věk autorky v době vzniku, slovní zásoba, fantazie, klobouk dolů. Těším se na další tituly.

1 01.12.2019

Prapůvodní chaos je sbírka, básnická sbírka tvůrce, kterého můžete znát z Instagramu, ale nyní si sbírku můžete pořídit i v papírové podobě. Ukrývá v sobě texty, které spojuje nejen velká osobitost, ale i to, že působí velmi osobně. Při čtení těchto básní jsem z nich cítila, jako by autor opravdu dával všanc své nitro, otvíral dosud bráněné a zamlčované stíny vlastní mysli; zároveň se v těchto textech ale také objevuje i obecnost až komplexnost, myslím to v tom ohledu, že se v řadě z nich najde také mnoho, mnoho čtenářů, ne-li každý. Jako by autor nepsal jen o sobě, ale o nás všech, ale ne obecně, nýbrž o jednotlivcích. Básně v této sbírce vypráví příběh, příběh, který se odhaluje už při prvním čtení, ale rozhodně se neukáže celý, s každým dalším opakovaným čtením dá něco nového, něco jiného, ukáže další svou možnou tvář. Některé básně jsou o naději, možná ji najdete i tam, kde zamýšlena nebyla, jiné jsou o strachu a bolesti, v dalších najdete přímé odkazy na aktuální dění posledních let. To všechno tam je, i mnohem víc, tak jako velká láska a hlavně úcta k přírodě, což dnes potřebujeme slyšet také. V básních se také vyskytují opakující se motivy, které přináší dojem zacyklenosti a snadno se v tom dá najít koloběh roku, koloběh života.
Sbírka se čte hodně dobře. Nemusíte se bát žádných jazykových složitostí, vlastně jsou to jednoduché věty chytře naskládané za sebe s jen občas vystaveným slovosledem tak, aby zachovala rýmy. Není to ani taková ta "standardní" poesie s mnohými zákruty, na kterou jsme často zvyklí ze škol (a kterou mnoho lidí nemá úplně rádo), ale ani to není moderní poesie mající leckdy tendenci popírat jazyková pravidla, je to něco mezi, takové lidské, a proto si myslím, že má Prapůvodní chaos velký potenciál zaujmout i čtenáře, kteří jinak poesii příliš neholdují.
Děkuji moc za tento nádherný čtenářský zážitek.

14.01.2024

„Naděje existuje do té doby, dokud žijeme.“
Jakkoli se to může zdát znít poněkud divně, tato kniha patří mezi tituly, které u mě zadrnkaly na notu nostalgie. Je to tak - protože tohle je poctivá fantasy, která dýchá parádním dojmem klasičnosti, zároveň to vyvažuje silnou a sebevědomou ženskou hrdinkou, která moc dobře ví, jaké jsou její schopnosti, a navzdory mým ne úplně vysokým očekáváním - obálka mě zcela uchvátila, ale s fantasy příběhy z Pointy mám spíš špatnou zkušenost - mě kniha naprosto uchvátila.
Jak se můžete dočíst hned v předmluvě knihy, svět Melior Annis, v němž se kniha odehrává, je vystavěný podle stejnojmenné textRPG hry, jestli jsem to pochopila správně, ale pokud tuto textovou hru neznáte, nebojte: stejně jako v předmluvě knihy padlo, i já můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že pokud tu hru neznáte, na to, abyste si tuto knihu užili, na tom se to vůbec nijak nepodepíše.
Styl psaní má autorka úžasně čtivý a na mě působí i dost vypsaně, nevědět to, vůbec bych si netipla, že je tohle debut. Zároveň bych řekla, že jsem z textu cítila i velký respekt vůči příběhu, což jen podtrhuje celou atmosféru díla. Z příběhu na mě křičí slovo "komorní", ač to není úplně nejpřesnější vyjádření - i když možná ano. Máte tu ústřední dvojici, Sal a Natana, kteří mezi sebou mají úžasné pouto, kteří jsou na jednu stranu "jen" součástí příběhu a světa, ale na tu druhou se vše odehrává kolem nich, což je skvělá kombinace. Příběh je zavádí do situací, které spolu souvisí mnohem víc, než by se mohlo zdát, a co začíná jako jednoduchý přímý příběh, se může snadno rozvinout do epické komplexní pavučiny mnoha dějů - ale taky nemusí a pokud se tak nestane, nebudete mít pocit nevyužitého potenciálu.
Jak jsem zmínila výš, hru Melior Annis neznám, a možná právě i proto mě okouzlil právě svět, v němž se příběh odehrává - ale není to jen jeho fungování, ale hlavně vizuální zprostředkování, které se autorce do textu podařilo promítnout. Nesetkávám se často s tím, že bych si na základě popisů dokázala místa a lokace představit tak konkrétně a barvitě a plasticky, ale tady je to zvládnuté na jedničku.
Pokud máte rádi klidnější tradičnější fantasy, kterým ale zároveň vůbec nic nechybí, Do skonání věků můžu jedině a plně doporučit.

05.01.2024

Recenze pro @humbook #humbookblogeri
.
Slova mají moc. Poté, co za údajnou zradu popravili Amáliina otce, nejvyššího slovoděje, se projevilo, že zdědila jeho schopnosti. Protože je však v nemilosti a nemá kdo ji naučit s novými schopnosti a funkcí s tím spjatou zacházet, pod bedlivým dohledem musí dokázat, že jí její místo náleží.
Uzavřené město v meziválečné době bez jediného kontaktu s vnějším světem, v němž je každodenní součástí života magie, přesně tam vás Slovodějky zavedou. Právě slovodějové jsou ti nejdůležitější, hledají nová slova, „kouzla“ pro usnadnění všeho, zastávají v podstatě technologický vývoj, a právě mezi nimi se ocitá Amálie. Má to ale jeden háček: doteď moc patřila výhradně mužům. Teď však přešla do rukou žen.
Feminismus, ten je hodně velkou součástí této knihy, řešení otázky moci a vlivu žen, odmítající postoj mužů, řeší tuto otázku vlastně celá kniha. Místy možná až trochu moc agresivně.
Velmi důležitou roli v knize hraje knihovna, magie, slovodějství a jak to spolu souvisí. A to je věc, kterou jsem si na knize naprosto zamilovala. Ona v podstatě cca polovina knihy je spíš o poznávání tohoto systému, jeho ukázání, včetně komplikací, které může přinést, a to jsem si nesmírně užívala. Autorka knihovnu pojala osobitě a po svém a naprosto kouzelně a úchvatně, až jsem si říkala, že je škoda, že kniha není delší, aby tam knihovny mohlo být více. Pak se kniha víc stočila k příběhu, opět se zabývajícímu feminismem hodně, a v této oblasti by mi možná nevadilo trochu víc akce.
Postavy jsou v knize taky naprosto kouzelné. Amálie možná nebyla vyloženě charakterově výrazná, ale o to byla pro mě příjemnější vypravěčkou, se kterou jsem se mohla pěkně ztotožnit. Postav je tu nemálo a ne všechny dostaly takový prostor, jaký by mohly, ale přitom si každá zachovává svůj charakter a většina z postav velmi sympatický. Hugo, Bedřich a babička, tahle trojka je naprosto topová. Jak naznačuje i anotace, knize se nevyhne romantická linka...
Autorka ukazuje, že rozhodně ví, jak pracovat s textem, píše velmi čtivě a poutavě, a i když pár výtek mám, kniha u mě zanechala dobrý dojem.

03.11.2023

Podle mě největší kouzlo poesie spočívá v tom, že každý na ni hledí jinak, každému dá něco jiného. A to nejen v závislosti na člověku, ale i na době, okamžiku, kdy danou poesii čte. Proto čtu poesii moc ráda, ale proto se mi také špatně hodnotí.
Všechno, co jsem zapomněla je sbírka moderní poesie rozdělená do pěti částí, v nichž jsou k sobě přiřazeny básně tématicky si bližší, a zároveň názvy jednotlivých částí trochu korigují směr, kterým se může porozumění sbírce ubírat. Já v tom vidím příběh, příběh i naději, zklamání, pádu, bolesti, ale i sbírání síly a opětovného povstání. To je právě to kouzlo, že každý a kdykoli v poesii vidí něco jiného, proto toto své vnímání a rozumění nebudu rozepisovat víc.
I zásluhou svého studia se na poesii také dívám z technického hlediska. Tato sbírka je poesie moderní, volný rým a volný verš, v případě některých básní zajímavá práce s grafikou (odsazování, tučné písmo, kurzíva atp.). Čímž kniha zvyšuje svůj potenciál zaujmout nečtenáře poesie, kterým se tato kniha bude číst mnohem lépe než díla, v nichž je přísně dodržována časomíra a další nepsaná pravidla poesie.
Každá jedna báseň v této sbírce má svou váhu, svůj význam a své sdělení. Možná tam od autorky vložené je, možná není - jako u každé jiné poesie, i tady jde o rozumění čtenářů. Některé básně mě zasáhly méně, jiné opravdu hodně. A s jistotou mohu říct, že i tato sbírka patří k těm, ke kterým se budu vracet.

02.05.2023

Epické fantasy, obzvláště s tématem putování, výpravy, mám načtené opravdu hodně. V prvé řadě je třeba říct, že kniha přinesla něco trochu jiného, než by čtenář v žánru čekal. Už kvůli tomu, že svět, až na dva bojující draky a jeden prvek k tomu, působí dosti mírumilovně, smířeně, velký důraz je v něm kladen na přírodu a vztah k ní, což je zároveň i nenásilný apel pronikající do reality. Svět je prodchnutý atmosférou lehce duchovní, ale ne ve smyslu víry, spíš nadhledu, odstupu.
Příběhem provází hned několik postav, nejen ti zmínění v anotaci, ale i další. Každý charakter je jiný, vynikají v jiných schopnostech. Z jejich strany se do knihy dostává humor, emoce, ovšem vzhledem k celkové výstavbě je to občas trochu na sílu. Ocenila bych větší rozpis jejich charakterů než jak vypadají a co mají na sobě, ale věřím, že na jejich rozvoj dojde v dalších dílech.
Celkově je příběh jednodušší, myslím v tom smyslu, že je vcelku přímočarý, bez napěchování mnohých dějových odboček: několik se jich objeví, ale putování za cílem výpravy si ponechává hlavní slovo.
Kniha ke psaná čtivě, příjemně, ovšem možná až trochu honosně; to se dostává do kontrastu s hovorovými promluvami postav (v nichž není nouze o hovorové koncovky): postavy mluví všechny vesměs stejně, způsob jejich vyjadřování je necharakterizuje.
Svět příběhu přináší velký potenciál: při čtení této knihy je určitě třeba pamatovat na to, že se jedná o první knihu vícedílné série, tudíž svět a příběh spíše otevírá a připravuje na to, co teprve přijde.

26.02.2023