MaxK komentáře u knih

Tuto knihu jsem začal číst, protože jsem na ní nalezl odkaz v knize Soumrak stíhacích dvojplošníků. Těšil jsem se na strhující příběh republikánských pilotů, kteří podnikají odvážné akce v improvizovaných podmínkách. Na ideologické zabarvení jsem byl připraven.

Kniha však pro mě byla zklamáním. Již od počátku se příběh rozpadá do neúměrného množství postav, ve kterých jsem postupně ztrácel orientaci. Své místo tu má i Magnin z letecké jednotky ale spolu s ním i snad padesát dalších postav. Místo děje se zápletkou je kniha prošpikována dialogy na téma kdo je komunista, levicový socialista či anarchista a proč bojují. Nechci snižovat statečnost republikánů, ale při čtení této knihy jsem si říkal, že pokud takto do nekonečna rozprávěli o svých ideálech, pak se nedivím, že válku prohráli.

Autorka věnuje na začátku hodně prostoru vykreslení některých postav a jejich životních podmínek, což je potenciál, který později nevyužije. Název knihy a občasné, skoro by se chtělo říct lehce ironické, pasáže psané z odstupu, čtenáři prozradí, že výprava nebude mít úplně šťastný konec. Prožitek z čtení není tedy založen na napětí ale spíše na sledování dělání lidských rozhodnutí, které ke katastrofě vedou. A právě v tom spatřuji největší hodnotu této knihy. Poddůstojník Nyhof, který je pověřen velením výpravy hodné důstojníka. Směs hrdosti, obav ze selhání a chlácholení nadřízených, které ho vedou k přehlížení nedostatků celé výpravy: neznámý terén, nedostatečná mapa, nezpůsobilý průvodce, nedostatek zásob. Narychlo sehnaní nosiči, bloudění ale i společenské bariéry, které znemožňují přiznat bezradnost a poradit se v širším celku. K tomu trocha nepřízně osudu. To vše tvoří po drobných krůčcích posloupnost, která vede ve velkou katastrofu.

Jorge Amada považuji za autora, který dovede vykreslit ty nejchudší lidi jako šťastné a žijící svůj život naplno ale zrovna tuto jeho knihu považuji z dosud přečtených jako vymykající se mému názoru. V Pastýřích noci jsem narazil na pojem „kapitáni z písku“, kterému jsem moc nerozuměl a když jsem zjistil, že se tak jmenuje i kniha, neváhal jsem a přečetl jí. Kapitáni z písku jsou v překladu z roku 1949 tlupa, my bychom dnes řekli gang, dospívajících chlapců (a jednoho děvčete) bez jakékoliv životní perspektivy. Kradou, někdy dosti promyšlenými a rafinovanými způsoby hrajícími na slabé stránky lidské duše, a někteří z nich to dotáhnou i k vraždám. Bídně přežívají epidemii neštovic a vzdorují státní moci, která je jejich největším nepřítelem. Amado se nevyhýbá ani tak choulostivé stránce jejich života jako jsou homosexuální styky a provádí nás jejich plným vstupem do dospělosti a rozmanitostí jejich osudů po opuštění tlupy Kapitánů z písku. Z tlupy samotné se stává komunistická bojůvka.

Pokud jste si mysleli, že mnohé dnešní obchodnické triky a marketingové akce jsou výdobytkem nedávné doby, budete vyvedeni z omylu. Velké reklamní akce, prodávání pod cenou, likvidace malých specializovaných obchodníků, cenové války, uspořádání obchodního domu tak, abyste museli projít kolem zboží, které koupit nechcete a mnozí ho pak koupí, rozdávání balonků zdarma dětem pro nalákání jejich rodičů ke koupím, celé dny strávené v obchodním domě, nesmyslné utrácení vedoucí až ke zruinování domácích rozpočtů, to vše Zola popsal již v roce 1883.