maruska283
komentáře u knih
Na cestě
Jack Kerouac
Četla jsem v esprávný čas na správném místě, dnes už by mě tolik neočarovala. Ale tehdy to byl naprostý zlo. Jakože i takhle se dá psát?
Jak je důležité míti Filipa
Oscar Wilde
Přečteno i naposloucháno. Česky i anglicky a nikdy se neomrzí.
Babička
Božena Němcová
Vyrostla jsem na beatnicích, ale proti Babičce neumím nic mít. Nenuťte ji dětem, je to vlastně docela dospělá četba...
Otec Goriot
Honoré de Balzac
Body za jméno Delfína, jinak mě to neuchvátilo. Vůbec. Marná snaha, chce se mi napsat.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Přečteno po maturitě jedním dechem, co dodat. Byl to zážitek začínajícího léta plného volnosti.
Cesta za mesačného svitu
Antal Szerb
Anglická verze je například v Mahence v Brně. Nemohla jsem přestat číst. Rezonovalo mi to s Hesseho Demianem i s anglickými romány (Austinová, Bronteovi...), ale to mohl být jen osobní dojem. Postavy tu byly neobvyklé, přesto jste jim věřili každý pohyb, každé slovo. Život je zamotal do mnoha náhod a tajemství a oni se jimi nechali nést. Chtěla jsem se zamotávat s nimi, zažít své osobní drama a přitom si na nic a nikoho nehrát. Těším se na český překlad a jsem zvědavá, jak si to pojmenujeme, protože ten název může kdekoho odradit a zmást.
Príbehy obyčajného šialenstva
Charles Bukowski
Doporučuji anglicky, přečtěte si první (!!) a pak už jen náhodně nalistujte pár dalších. Tak asi vyždímate z knihy nejvíc.
Ragtime
E. L. Doctorow
Americká novela nijak nezaostává za jinými. Má to rytmus, má to styl a chcete, aby alespoň trochu byla taky o vás. Četla jsem dávno a ještě se k ní vrátím.
Matka země
Knut Hamsun (p)
Tohle si v sobě ponesu ještě hodně dlouho. Už je to přes rok, co jsem knihu četla a vzpoměla jsem si na ni nedávno při bouřce, která mi náhle zvedla náladu a já měla pocit, že jsem o něco ochuzená, když se před ní můžu jen tak schovat v bytě. Hamsun utrpěl svým příklonem k náckům, ale jeho dílo bych nezavrhla ani omylem. Takový "primitivismus", který přináší jeho postavy i prostředí, ve kterém žijí, v sobě nese mnohé - je to filsofie, životní styl i duchovní směr.
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Snad se neurazíte, když budu srovnávat. Kamarádům jsem ale Plathovou přiblížila jako Salingera s holčičími problémy. Americké novely mají zvláštního ducha a Pod skleněným zvonem není vyjímkou. Píše otevřeně o tématech, které v českých kniihách oblíbených mládeží nikde nenajdete tak "nepovrchně" (nemůžu přijít na slovo, které by to vystihlo bez té negace) popsané. Strach ze sexu, který se stejně nakonec nepovedl, deprese, ... Čtěte a doporučujte dál!
Poštovní úřad
Charles Bukowski
Četla jsem to anglicky - za jediný den a dost mi to zlepšilo náladu. Nic není tak fucked up na to, abych si s tím nevytřela zadek. Tohle je chlapská literatura, kterou snesu. Jo a Bukowski je prasák a genius a má koule a milion dalších věcí.
Krokem bláznivým
Christian Bobin
Pěkný, básnický jazyk. Dítě s vlastnostmi dospělého, s hloubkou v přemýšlení. Celé je to trochu umělé. Jakoby autor nostalgicky toužil ve smutku nalézt tu nejvyšší krásu. Něco tomu chybělo, abych mu to uvěřila.
Milostný dopis klínovým písmem
Tomáš Zmeškal
Knihu jsem měla z knihovny a půjčila jí kamarádce, které se nějak záhadně ztratila. Tak působivá ta kniha je, že to nepřikládám za blbost kamarádce, ale obsahu, který do těch tří set stran Zmeškal vtisknul. Někde ke konci se debata věnuje víře, citují se křes'tanští mystici i církevní otcové. "Věřím, protože je to nesmyslné", nebo "věřím, abych pochopil"? Kdybych měla být nudná - je to skvělý postmoderní román (absurní a magický), který bude bavit i toho, kdo jen povrchně přelouská detektivní zápletku, ale i filosofa srdcaře, který bude všechno převracet do metafor a hledat odkazy na jiná díla. Krása. Ještě se k tomu vrátím.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Jsem vděčná, že do toho Němec šel. Stačí přečíst úryvek některého z rozhovorů, které vede v Hostu, nebo jen editorial, který má na svědomí a je vám jasné, že napíše dobře cokoli si usmyslí. A on si vybral mislostné téma. Shazování svojí bývalé přítelkyně, šovinistické kecy v době, kdy se to sakraa nesluší. Štval mě od začátku do konce a ještě víc, když se snažil ukázat, že na to mám vlastně právo, aby mě štval. Příjemná konfrontace, mám chuť mu něco chrstnout do obličeje a část stránek z knihy vytrhat, protože jsou tam navíc. Přečtu si i další knihy, které Němec vydá. Vidí dál než většina lidí, jsem zvědavá čemu svůj talent zaprodá příště. A body dolů za Spotify playlist, je fakt zlý.
Půjdeme do Mů
Ivan Wernisch
Nic, chtěl bych jenom
ve stínu u zdi
maličko umřít,
než zase půjdu
Jsem jaký jsem
Jacques Prévert
Sbírky této série jsou povedené všechny. Tato se ke mně navíc dostala v pravý čas.
Zdi iluzí
* antologie
Povídka o tom, jak měl autor na starosti slunce je skvělá, nikde jinde se sehnat nedá :)