Marmarek
komentáře u knih
Antialkorán aneb nejasný svět T. H.
Patrik Ouředník
Řekl bych, že výstižné v mnoha směrech, ale jak už v komentářích zaznělo, vypadá to trochu jako vyřizování účtů s Halíkem a textu ani moc neprospělo, že jde o čtyři původně samostatné věci (opakuje se). Některé obrazy (kavárna) jsou super. K něčemu bych měl i výhrady: diskriminace náboženství se od rasy a národa zase tolik neliší. Autor píše, že náboženství je o rozhodnutí, ale i rasa a národ jsou víceméně sociální konstrukty a kritéria a rozlišovací znaky jsou dost libovolná a v rukou těch, kteří mají moc a chtějí na základě nich škatulkovat. Dále mi přišlo zvláštní, že jako něco špatného jsou otvírací hodiny bazénu jen pro ženy - to bych zrovna bral jako určitou vstřícnost vůči muslimkám, předpokládám, že to není na celý den a ostatní tam mohou jít jindy. Osobně by mi nevadil ani specializovaný bazén, stejně jako máte košér a halal restaurace. Jít do košér restaurace a říkat, že jste ve svobodné zemi a chcete vepřové, taky zavání hloupostí. Občas najdeme i podivné oslí můstky. "To byl poslední případ odsouzení za rouhání v Evropě. Do roku 2015." Jako kdyby šel teroristický útok srovnávat se státním odsouzením. Atd. Ale SAMOZŘEJMĚ JE SUPER, ŽE TAKOVÉTO TEXTY MOHOU VZNIKAT A VZNIKAJÍ :)
Brodiova zpráva
Jorge Luis Borges
(SPOILER) Borges, jak má být. Já ho mám moc rád. Navzdory doslovu si ale nemyslím, že "návrat k realističtějším námětům mu tak prospěl. Kdyby nebylo titulní povídky, dám možná jen tři hvězdičky )a to mám tematiku jižní Ameriky rád). Ale rozhodně to za přečtení stojí.
Tychona Brahe cesta k Bohu
Max Brod
(SPOILER) Ještě se mi asi nestalo, abych dal knize hodnocení jako první :) Byla to také první kniha od Broda, kterou jsem přečetl. Je pěkně psaná a zajímavá i svým obsahem, ale vydání z roku 1917 má už své mouchy, zejména jazykové, ale i některé popisné a úvahové pasáže jsou trochu moc zdlouhavé. Určitě se mi to ale líbilo. Uvěřitelnější by pro mě kniha byla, kdyby skončila Tychonovu skeptickou litanií, úplný konec je nečekaně pozitivní. Chápu, proč tam je, ale už mi to nepřišlo tak uvěřitelné.
Černé hory
Janet Tanner
Přečteno v rámci výzvy - oblíbená kniha rodičů. Sám bych si ji nevybral. Myslím, že je vidět, jakou neplechu mohou nadělat sériově vyráběné obálky a anotace, psané někým, kdo knihu nečetl...
Neříkej to mámě
Svatava Antošová
Nemám rád příliš jednoduchou psychoanalýzu, ale tohle mě šokovalo to je dobře :)
Rozum
Rudolf Sloboda
Díky románům Terezy Boučkové, díky kterým jsem se o tomto autorovi dozvěděl :)
Bruno v hlavě
Xindl X (p)
(SPOILER) Něco super (vypravěč a věci kolem toho, prase a tahání peněz z lidí), něco celkem klišé (Novela, malování obrazu, vztah Monika-Petr). Doporučuji, ale asi se k ní už nevrátíte :)
Paranoidní pijavice
Jana Jirásková
(SPOILER) Zhruba stejné jako Kanička. TJ. ten styl se mi líbí, někdy je to opravdu výstižná zkratka, ale něco trochu přechází v kýč a sentimentalitu, takže anotace, že Jirásková je novodobý underground, mi moc nesedí. Občas jsem se smál nahlas, občas jsem si řekl "to je zajímavý nápad", na rozdíl od Kaničky je ale povídek trochu moc a už se příliš variují. Ta poslední to ale pěkně shrne.
Lázně
Martin Reiner
Poetické - někdy až moc, nejsem si úplně jistý, jestli jsem vše pochopil správně. Ale mnohé obraty velmi pěkné, zajímavá lehká ironie, zřejmě postupný rozpad vnímání reality... těžké, možná se ke k tomu ještě jednou vrátím.
Snaživky
Jiří Šimáček
(SPOILER) Vtipné, ale na Charaktera to nemá :) Tupé a egoistické postavy jako vypravěči, to je vždycky vděčná záležitost, když to člověk umí. A pan Šimáček umí, snaživka je zcela uvěřitelná. Skvěle jsem se bavil, ale zůstává pachuť a mrazení v zádech - asi jako u Zlodějky mýho táty od Hůlové nebo u první povídky Folného Buzíčků. Povrchní idioti jdoucí tvrdě za svým cílem jsou zdá se čím dál drsnější a bezohlednější... Konec mě až tak nepřekvapil, vlastně je super, že román - přes svou proklamovanou jednoduchost - nutí čtenáře vylovit z toho balastu náznaky roztroušené už předtím. Promyšlený plán totiž není nijak zvlášť avizován a nejvíc mě mrazilo asi z toho, že takové pipině by vlastně člověk uvěřil všechny ty řeči o náhodách a shodách okolností, protože na nic jiného "přece její mozek nemá"... Jelikož čtu Šimáčkovy knihy jaksi pozpátku, došlo mi leccos na konci Charaktera až teď. Ale jestli se Sedláček objeví ještě v nějaké knize, asi vyskočím z kůže :D
Lístek na cestu z pekla
Jaroslav Žváček
(SPOILER) Mám smíšené pocity. V poslední době jsem přečetl pár knih začínajících autorů a tahle je mnohem lepší. Talent. Je fakt, že je tu příliš mnoho témat, která spolu nedrží úplně konzistentně (ačkoli mnohá z nich jsou neotřelá a dobře uchopená - pro mě určitě nejlepší: podivínská vzpoura proti systému, Mongolové a palčivé problémy Jeremiáše a Báry), a že hlavní hrdina je až protivný tím, jak všechno svádí (nejen u sebe) na rodiče a hladiny různých hormonů, ale je to celkem dobře vyrovnáno určitou groteskností, ironií a právě ich-formou (tj. nemyslí si to autor, ale postava... doufám). Místy jazyk dost balancuje na hraně (doslovné líčení sexuálních scén). Něco je schematické přespříliš (otcové), něco neuvěřitelné atp. Vzhledem k názvu a ústřednímu tématu by mě také zajímalo, co je ten lístek z pekla - dát od palčivých témat ruce pryč, zdrhnout s rodinou na venkov a zbytek života už se v ničem neangažovat a jen držet hubu a krok? Tohle vyznělo poněkud nedotaženě... Kapitoly označené písmeny (narážka na řazení kostek autistickým Patrikem) také nedojdou ani do poloviny abecedy, jako kdyby autorovi došel dech. Nebo chystal druhý díl (nevím ale, zda by mě ještě zajímal). Určitě ale stojí za pozornost. I za přečtení.
Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar)
Jiří Šimáček
(SPOILER) Rozhodně lepší než Malá noční žranice, byť stylově podobné. Nečekaný závěr, kdy se ukázalo, že charakter je vážně charakter :) Líbilo se mi, jak vyřešil svou minulost i současnost jedním tahem, vlastně za cenu osobního "štěstí" s paní Alžbětou, za cenu svého psa a hezky v kontrastu k Mikuleho strachu z vězení.
Vyhnanci
Františka Jirousová
(SPOILER) Skvěle vtáhnulo, skvěle zachycena psychika dvacátníků, se všemi plusy i minusy, skvělé obhájení anarchismu, dekadence i víry v boha, jen přerod v poslední třetině knihy a a závěru byl pro mě možná trochu moc neuvěřitelný. Trochu mě zarazila změna perspektivy, Pavla píše nejdřív v ich-formě, pak vystupuje jako postava nakonec zmizí. Co se domem nakonec stalo, není jasné. Skvělá atmosféra devadesátek, trochu jako Jízda nebo Samotáři :D Místy ovšem trochu doslovné nebo se opakující. Velkou roli pro mě sehrálo, že pasáž s Velikonocemi byla čtena o Velikonocích :)
Lucka, Maceška a já
Martin Reiner
Krásně napsáno, příběh ne zcela obvyklý, spousta náznaků, které si čtenář musí domyslet.
Otcové a bastardi
Iva Procházková
(SPOILER) Vztahová kniha, něco je originální a neotřelé, něco víceméně stereotypní. Jak už zde zaznělo, nadpřirozeno je tam trochu navíc, díky němu je možná i interpretace, že všechny lidské osudy ze zákulisí ovládá ten plyšový medvěd...