luc_hru
komentáře u knih
Druhé město
Michal Ajvaz
Jako nadšený příznivec latinskoamerického magického realismu jsem nedávno objevila v tomto žánru i českého autora – Michala Ajvaze. Jeho kniha představuje pro mě zcela nový a fascinující zážitek. Ajvazův styl je naprosto unikátní a osobitý, a fantazii, kterou do díla vtiskuje, by se nemusel stydět ani leckterý malý fantasta. Při čtení této knihy jsem zažila několik nezapomenutelných okamžiků, kdy mě příběh zcela pohltil, a společně s autorem jsem na velku prozkoumávala okolí Klementina nebo pozorovala světelkující zvěř, která pobíhala po Karlově mostě. Snové pasáže dominují knize, ale autor si zachoval skvělou rovnováhu mezi poetickými výlety do surrealistického světa a udržením pevné dějové linky a výsledné pointy. Výjimečná kniha a určitě jsem ji nečetla naposledy.
Proč jsme tak naštvané?
Šárka Homfray
Velký dík za tuhle knížku. Feministickou literaturu mám docela načtenou, ale málokdy se objeví něco přímo z ČR, co by odráželo současnou rétoriku a situaci, kterou tu máme. Autorka velmi trefně popsala situace žen, které se z nějakého důvodu rozhodnou, že nepůjdou běžnou cestu svých babiček a matek a budou žít život trochu jinak, než od nich většinová společnost očekává. V tomto jsem se s knihou ztotožnila velmi a bohu potvrdit, že na takovéto cestě se skoro se všemi problémy sepsanými v knize potkáte až jsem se musela u některých pasáží zasmát, jak trefně jsou popsané, jako by u těch situací autora byla se mnou. Velmi se ztotožňuji i s názorem autorky na výchovu dětí a kritikou pohledu české společnosti nejen na malé děti, ale i na jejich rodiče. Uvidíme, jestli se za pár let dočkáme pokračování a kam se nějaká v knize popsaná témata pohnou.
Moje Pacifická hřebenovka
Monika Benešová
Knihu jsem přečetla za den, skvěle mne vtáhla do děje a příběh autorky mne inspiroval udělat něco i se svým životem. Jde o moji první knihu o hřebenovce a tak nevím, zda jsou podobné příběhy běžné, každopádně bylo skvělé sledovat proměnu autorky během treku.
HHhH
Laurent Binet
Poslouchala jsem knihu jako audioknihu a rozhodně je to nejlepší dílo, které jsem kdy slyšela/viděla s tématem jak Heydricha tak atentátu na něj. Velmi příjemný byly i občasné promluvy autora o tom jak si jednotlivé kusy historické skládačky pořizoval a jaký na ně má názor, to dokázalo oživit knihu i tam, kde jsem trochu ztrácela pozornost.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Skvělá kniha na pomezí reportáže a cestopisu. Skvělý úvod do nečeho tak velmi odlišného jako je severokorejská kultura a společnost. Líbí se mi, že autorka situaci kterou pozoruje nějak zásadně nehodnotí a nechává čtenáře si trochu popřemýšlet. Určitě si přečtu i další její knížky.
Mozaikou Íránu: S průvodkyní po fascinující zemi plné kontrastů
Lenka Hrabalová
O Ìránu jsem před přečtením knížky nevěděla zhola nic a asi jsem žila i trochu ve stereotypech co sama autorka v knize popisuje. Po přečtení jsem rozhodnutá, že se do této země musím podívat. Popis země v podání autorky mě prostě dostal. Je vidět, že o zemi nejen hodně ví a zná ji, ale má ji i velmi ráda a cestopisy od takových lidí čtu nejraději. Kniha má navíc nádhernou grafickou úpravu a spoustu obrázků, které vás do íránské reality hodně vtáhnou.
Země nomádů
Jessica Bruder
Myslím, že pro každého z vás kdo je konzument trendu videí o ideálním životě v obytné dodávce je tohle prostě povinná četba. Autorka popsala život na kolech ve všech jeho barvách, i když se vlastně pohybuje jen v USA. Příběhy lidí v knize popsané nejsou většinou vůbec veselé, ale tak nějak na mne dílo jako celek působilo pozitivně. Kromě toho obsahuje nezpočet typů jak vlastně život v dodávce na full time přežít, takže se může částečně jednat i o návod popř. varování pro každého, kdo se na tuhle cestu chce vydat. Knížku jsem slyšela jako audioknihu v češtině a zpracování bylo skvělé.
Kokrhání kohoutů, pláč psů
Wojciech Tochman
Série knih od prokletých reportérů se opět ukázala jako nepřekonatelná. Kokrhání kohoutů, plac psů je mou třetí přečtenou knihou z této série a opět mě nenechala na pochybách o kvalitě a síle vyprávění. O Kambodži už jsem nevěděla před jejím přečtením úplně málo, ale způsob, jakým autorka/z autorů přibližují příběhy obyčejných lidí moje znalosti posunul úplně na jiný level.
Vynikající je právě to, že kniha představuje Kambodžu skrz autentické zážitky místních obyvatel. Oceňuji autorovu schopnost zachytit atmosféru a emocionální podtext událostí, což tvoří jádro síly téhle knihy.
Je však třeba souhlasit s názorem některých recenzentů, že pokud čtenář očekává podrobný historický diskurz o Kambodži, mohl by být zklamán. Tato kniha se spíše zaměřuje na odhalení hloubky lidských duší kambodžského lidu. Ačkoli nenabízí encyklopedické informace, přináší nesmírně cenný pohled na každodenní život a vnitřní boje lidí v této zemi.
Určitě to není poslední autorova kniha, co jsem četla.
Vyhlaďte všechny ty netvory
Sven Lindqvist
Knize se minulý rok u nás dostalo v jistých kurzích velmi vřelého přijetí a recenze byly velmi pozitivní o to větší bylo moje zklamání. Pokud bych měla dát knize přízvisko, pak by to bylo: O kolonialismu pro začátečníky. Asi nejzajímavější je na knize souhrnné sepsání zločinů (z dnešního pohledu ) kolonialismu evropských zemí v Africe a málo i v Latinské Americe. Tyto pak autor vkládá do souvislostí a spojuje například s myšlenkou holokaustu. Z neznámého důvodu, ale autor píše i o své cestě do Afriky, kterou s dějem knihy nepropojuje a tak působí celkově velmi rušivě. Naprůměrné hodnocení dávám hlavně proto, že kniha obsahuje myšlenky, které by si asi měl přečíst každý a nabízí je v celkem čtivé formě (přečteno za dva večery). Čtenáři tak nabízí odrazový můstek ke studiu tématu kolonialismu, například četbě vynikajícího díla Josepha Conrada na kterého jsou v knize četné odkazy.
Brazílie - Návod k použití
Pavel Šembera
Knih pozitivně popisujících Brazílii není nikdy dost a tohle je jedna z nich.Mám tuhle knihu doma už poměrně dlouho, ostatně jakožto milovník Brazílie a všeho brazilského nešlo jinak, než si ji pořídit okamžitě jak vyšla. Vždy jsem do ní čas od času nahlédla a přečetla jednu kapitlu, ale nikdy jsem ji vlastně nečetla od začátku do konce. Až teď. Pro mě asi největší její hodnota tkví v tom, že se na Brazilce dívá bez neustálých odkazů na karneval, fotbal nebo drogové gangy. Nejde snad o to, že by byla kniha veskrze pozitivní a nekritická, ale Brazílie a Brazilci jsou naprosto něco jiného než to co vidíme v českých médiích. Moje a autorovy zážitky ze života a cest do Brazílie jsou hodně podobné a proto se i se spoustou zážitků dokážu ztotožnit. Pro kohokoliv kdo do Brazílie jede je to určitě dobrý návod jak poznání země vzít z toho správného konce.
Couchsurfing v Rusku - Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi
Stephan Orth
Rusko a couchsurfing, to jsem si prostě musela přečíst a rozhodně nelituji. Sám o sobě couchsurfing, ač už ne tak populární jako dříve, nabízí skvělé možnost jak procestovat svět s trochu větším vhledem do místní reality a Stephan jakožto novinář se rozhodl toho povznést na úplně novou úroveň. Kromě Mosky a Petrohradu tak procestujeme spolu s ním opravdu ti nejméně pravděpodobná místa Ruska, kam byste na dovolenou asi nevyrazili - Grozný, Yakutsk, provincie Tuva - místa o kterých běžní lidé v Evropě ví jen málo. Stephan se navíc umí dobře ptát a nesoudí. Další jeho knížky o couchsurfingu si určitě přečtu a tuto určitě doporučuji každému, kdo se chce dozvědět o Rusku i něco pozitivního.
Na dvoře krále králů
Ryszard Kapuściński
Tuhle knížku jsem přečetla jakožto hlavní dílo pro přípravu mé cesty do Etiopie a dočetla ji až tam, což myslím mělo velký vliv i na finální hodnocení. Celé dílo se hodně točí, jak už název napovídá, okolo posledního etiopského (habešského) krále Haile Selassie, kterého dodnes Habešané milují a uctívají přestože se v knize dozvíme i velmi kontroverzní stránky jeho vládnutí. Díky propracovaným výpovědím lidí, kteří se okolo krále pohybovali během celého života, nabízí kniha detailní pohled do zákulisí královského dvora a musím říci, že dokáže člověka velmi jednoduše do habešské atmosféry přenést. Pro toho, kdo jede do Etiopie je to určitě nezbytné čtivo, pro ostatní zajímavá kniha od krále reportážní literatury.
Střípky ze Srí Lanky
Vladimír Kořínek
Tuhle mini knížku jsem si našla v knihovně jakožto jeden z cestopisů, co vyšel minulý rok. O Srí Lance nemám velké povědomí, takže jsem si říkala, že dám šanci neznámému autorovi a dojmy jsou rozporuplné. Knížku přečtete asi za hodinu, je velmi malá a z půlky jsou v ní naprosto zbytečné informace na které narazíte na wikipedii a googlu. Druhá část knížky je ovšem opravdu skvělá a čtivá. Autor zde sdílí příběhy ze svého vlastního několikaletého pobytu na ostrově, práce v místním resortu a života s místními lidmi trochu za hradbou turistického cirkusu. Škoda, že autor tento svůj repertoár příběhů trochu víc nevyužil. Pokud se chystáte na Srí Lanku, je to asi dobré čtivo před cestou, pro nás ostatní co rádi čteme cestopisy je to průměr.
Moja čínska dekáda
Pavel Dvořák ml.
Tohle české vydání knihy se ke mně dostalo v rámci nákupů na Velký knižní čtvrtek. Autora jsem předtím neznala stejně jako toho moc nevím o Číne. Knížka je naprosto skvělá po všech stránkách a naprosto splňuje všechny požadavky, které mám na výborný cestopis. Autor Čínu zná velmi dobře, mluví místním jazykem a navíc je z každé stránky cítit, jak má zemi o které píše rád, i když to i tam někdy není jednoduché. Asi nejlepší stránkou knihy je popis první návštěvy autorovy čínské ženy v Evropě, který mi dal dost námětů k přemýšlení o tom kam jako společnost spějeme. Pokud by se autor chtěl pustit do dalšího pokračování, určitě se hlásím jako věrný čtenář. Teď se alespoň pustím do čtení blogu, na který jsou v knize četné odkazy.
Amazonka
Robin Furneaux
Na začátek to chce trochu nostalgie. Nevím jestli je to první cestopis co jsem kdy četla, ale rozhodně první co se mne do žánru nadchnul. Přesně si pamatuju, kde jsem před dvaceti lety seděla, když jsem ho četla. Amazonka to je samozřejmě cestopisně atraktivní téma samo o sobě, ale autor naprosto přesně vystihnul co má dobrý cestopis obsahovat: znalost historie místa, kde cestuje a napínavý příběh, který místo kde autor cestuje dobře popíše. Kniha není úplně čistým cestopisem, protože její hlavní část se zabývá dějinami celé amazonské nížiny a všemi významnými událostmi a lidmi, kteří regionem prošli až do roku cca. 1968. Dozvíme se o prvním výpravách španělských a portugalských dobyvatelů , včetně slavné Orellanovy výpravy, která je v knize tak poutavě popsaná, že dodnes si pamatuji líčení o tom, jak museli dobyvatelé z nouze jíst podrážky svých kožených bot. Mne samotnou pak zaujaly zejména kapitoly o kaučukové horečce, o které jsem potom hledala další informace a zjistila, že autor byl vlastně jeden z prvních kdo téma alespoň trochu historicky věrohodně téma popsal. Kniha obsahuje i postřehy z cesty autora, ale nejsou úplně její podstatou. Pokud vás Amazonie zajímá, tak toto je jednoznačně dobrý úvod do toho o čem tento region je.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Určitě jde o dobrý přehled, bylo tam pro mne spousta zajímavých informací nebo dobrých shrnutí již známého, ale asi jsem čekala víc, hlavně jakousi nadčasovost. Knihu jsem přečetla až teď v roce 2022 a hodně částí už jsem jen přeskočila díky neaktuálnosti.
Máma má práci
Šárka Seydler Kabátová
Tato kniha představuje osvěžující pohled na spojení práce a mateřství prostřednictvím rozhovorů s různorodými ženami (a jedním mužem). Její nezpochybnitelná hodnota spočívá v tom, že adresuje klíčová témata života žen, které skloubily svoji profesní kariéru s mateřstvím.
Autorka si zaslouží uznání za širokou paletu rozhovorů, která zahrnuje ženy z různých oblastí, od záchranářek po slavné tenistky. Přestože se některé rozhovory úplně nedotkly mého osobního zájmu a názorů, celkově považuji tuto knihu za poutavou a hodnotnou.
Autorka se nebojí zkoumat různé úhly pohledu na téma a i když možná nesouhlasím se vším, co bylo prezentováno, celkové vyznění knihy vybízí k respektu ke zkušenosti každé ze zainteresovaných žen.
Celkově vzato je kniha důležitým příspěvkem k diskusi o rovnováze mezi pracovním a rodinným životem žen. Děkuji autorovi(ce) za odvahu a snahu přinést do popředí tato důležitá témata a poskytnout čtenářům inspiraci a informace o různých cestách, jak skloubit mateřství s profesním růstem.
Prokletý, kdo přichází
Bára Bažantová
Pokud hledáte knihu, která se odvážně vyhýbá konvenčním prostředím, pak je tato volba jistým zážitkem. Spolu s autorkou se totiž dostanete do prostředí squatů v Barceloně. Kniha je úplně odlišná od toho, co jsem očekávala. Ano, vyskytují se tu drogy, chaos, hnus a lidé na okraji společnosti, ale o nich to vlastně celé není a to, co nejvíce vyniká, je jakási celková beznaděj. Připadá vám, jako by se hlavní postavy neustále potácely někde na hranici života a smrti, a kdokoli s většími ambicemi než je celodenní zevlení a noční paření, nakonec z tohoto prostředí nezvratně mizí nepozorován. Zajímavý počin. Jsem zvědavá na druhou autorčinu knihu.
Indonésie, jak ji pozná málokdo
Veronika Škvárová
Nemůžu se zbavit pocitu, že autora a Indonésie si prostě náturou nesedly. Toto téma je to hlavní co si z knihy pamatuji. Celkově je kniha spíše než cestopisem zaměřením průvodce, popisuje všechny možné způsoby dopravy, ubytování, možnost jídla, popisuje také možnost jak jet studovat do Indonésie na delší dobu. Bohužel časem hodně informací naprosto ztratilo na aktuálnosti a o Indonésii jako zemi se tu ve své podstatě zase tolik nedozvíte, nemáte pocit, že by autorka opravdu pronikla do místní kultury, spíše ji ten rok co tu strávil nějak přetrpěla. Možná by knize pomohl nějaký zcelující příběh na kterém by autorka svoje zážitky lépe popsala, takto to bylo takové hala bala sdílení rad pro cestování a negativních dojmů z života v zemi. Plus dávám za velmi hezkou grafickou úpravu knihy a fotografie, ale celkově mě kniha nenadchla.
Do světa
Hana Machalová
Po přečtení mám hodně rozporuplné názory. Kniha je určitě pro cestovatele začátečníky, těm co už na vlastní pěst cestují zase tolik nedá. Autorka je mi hodně sympatická a z celé knihy čiší její nadšení pro cestování. Líbí se mi taky to, že v knize propaguje cestování na vlastní pěst a k němu zároveň nabízí hodně užitečných rad. Bohužel na druhé straně je tyto rady třeba v knize hodně lovit mezi neustále se opakujícími tématy: nenechte se odradit a ušetřete co nejvíce. Občas jsem z knihy měla dojem, že cestování je něco jako slevový leták v Lidlu a vy zněj máte vyzobávat jen věci v akci, což mi úplně s životním stylem cestování na vlastní pěst nesedí. Věřím, že kdyby autora tyto dvě poučky napsala pouze jednou, zkrátil by se obsah tak na polovinu a zbylo by na více povídání o jejich cestách, které vypadají opravdu zajímavě.