lubosh komentáře u knih
Začátek vypadá slibně a nadějně, ale pak se příběh zúží ve vyprávění veselých historek převážně z vojny, resp. z Dukly. Když čtete čtyřicátou v řadě, už to trochu nudí... Chybí kontext, chybí tah na branku (autorům, ně obránci), chybí toho dost. Škoda, výsledkem je pak poněkud plochý příběh jednoho skvělého hokejisty.
Hezky se to čte, ale.... Je to spíš obrazová publikace, příběh klouže trochu po povrchu, takový hezky vyrobený pomníček.
Poněkud přeceňovaná kniha, existují lepší sportovní životopisy. O patro níž knihu sráží i překlad. Terminologicky je správný, což u sportovních knih nebývá pravidlem, ale není to překlad literární. Text drhne, Zlatanova mluva zní nepřirozeně, kolísá od hovorové mluvy k hyperkorektnímu vyjadřování. Asi je lepší sáhnout po anglické verzi, máte-li možnost.
Kdyby taková kniha vyšla v roce 1935, dalo by se to pochopit... Ale teď jsme u historické literatury snad už trochu dál. Kniha je napsaná tendenčně, což snad ani jinak nelze, když autor čerpal výhradně z čs.pramenů! Nesnažil se hlouběji vysvětlit motivaci obou stran, jen velmi málo se zabývá příčinami a hlavně důsledky konfliktu atd. V podstatě jde jenom o chronologický soupis incidentů, bojů a šarvátek na Slovensku v letech 1918-20, s minimálním analytickým vkladem.
Četl jsem rozšířenou verzi dotaženou až do 21. století a přišlo mi to lepší než první díl, zejména pasáže o životě v exilu, o atmosféře v německých divadlech atd. Škoda, že 90. léta nebyla rozebraná víc, Tím, že Pavel Kohout nebyl jejich přímým aktérem, by mi jeho svědectví přišlo mimořádně cenné.
Bohužel i tady u Pavla Kohouta funguje selektivní paměť a relativizování viny. Svoji činnost v 50. letech posuzuje shovívavě až téměř žertovně, pro poklesky jiných (v 70. letech) nemá naprosto žádné porozumění. Úplně mimo je pak jeho představa, že komunismus zničili prospěcháři a morálně nepevní lidé, že až do popravy Slánského bylo vlastně všechno OK. Ani slovo o útlaku církve, honu na kulaky, vyhazování studentů VŠ atd. Jako by největším a skoro jediným zločinem komunismu byly křivdy páchané na komunistech...
Takový ten pocit, když si na tak malém prostoru přečtete tak hodně.
Knížku jsem četl asi před měsícem a upřímně, už teď nevím, o čem vlastně byla. Je na ní patrná jistá řemeslná zručnost autorek, ale příběh poměrně fádní, mělký. Nenadchne, neurazí.
Kniha, která neměla být napsaná. A pokud ano, neměla být vydaná. Během série se úplně vytratilo kouzlo a atmosféra první Larssonovy knihy; Lagercrantzovy postavy jsou ploché, děj uměle natahovaný a hlavní zápletka taky podivná.
Asi nejslabší kousek série. Když v knize Van Veeteren několikrát přemítá, jestli by neměl se svou prací skončit, říkám si, že proč vlastně ne...
Rozporuplné pocity. Pár textů je výborných, některé spíše připomínají Vyprávěj.
Víc politický thriller (se spoustou osvěty) než detektivka. Jiné Mankellovy knihy mě bavily mnohem víc.