Ljova komentáře u knih

První až třetí díl ještě v zásadě ujdou. Čtení těch dalších už je ztráta času.
Silné stránky:
- pěkné zopakování historie českých zemí daného období,
- autor nezůstal jen u toho českého příběhu, začínajícího Sudoměří a končícího Lipany, ale neunikají mu děje celé střední Evropy (výborná pasáž o Olbrámkovi a o dalším životě husitských žoldnéřů v rámci celé střední Evropy, o jejich zoufalých koncích všude po světě),
- zpočátku se to dobře čte, než se to celé začne opakovat,
- překvapivě dobře, jak literárně, tak faktograficky, zpracované samo upálení Jana Husa,
- některé postavy docela čtivé, u kladných hrdinů se jim "dá fandit" (a oni vyhrávají, občas jsem měl pocit, že čtu oddechovku ala Barbar Conan - Jošt)
- aplikované znalosti historie všedního dne, někdy však až dost násilně (řemeslné postupy a technologie apod. - ale občas jako v současném historickém filmu - artefakt - například obrněná válečná technika - se zachoval, tak je třeba, aby jezdil v každé scéně).

Slabé stránky (a těch je prostě více):
- je to v zásadě velmi melodramatické dílo, taková historická červená knihovna, říznutá erotickým románem až trochu pornografickým (nějaký ten sex, dost bizarního typu, v aspoň každé druhé kapitole, to mi už pak připadalo až úchylné),
- (tou první odrážkou je asi řečeno vše, takže nač se čílit dále, ale už jsem začal, tak ještě doplním) na docela věrohodné děje známých historických postav (král Václav, Žižka, Hus) jsou dost násilně naroubovány postavy z rodiny Prokopů. Příklad: Jde-li Jošt do lesa a narazí-li na družinu lapků, tak v družině bude - Žižka. Vleze-li jiná postava do první pražské hospody a jsou-li tam studenti, bude mezi nimi - Hus, potká-li jiná postava zneuznaného mnicha, bude to - Želivský. Jde pochopit, že je třeba ubrat na věrohodnosti, aby se mohl vykreslovat obraz epochy, ale takhle mi to připadalo až moc umělé,
- jazyk knihy - tam jsem zpočátku hodně trpěl, než jsem si zvykl. Chápu, že už asi další Vančura nebude, ale číst v zásadě pokleslou obecnou češtinu 21. století, velmi zvláštně proloženou dobovými výrazy ("moudí"), s různými zvláštními pasážemi, které nepoužije právě ani ta obecná čeština ("nedostavil se mi můj měsíční cyklus a proto jsem obtěžkána"), to té knize ubíralo hodně.
- velmi ploché postavy - na to jsem si v průběhu prvních dílů jakž takž zvykl, ale pak jsem zjistil, že ony se v dalších dílech začínají opakovat (původní postava už mrtvá se vtělila do nové - autor v zásadě umí v té celé trilogii popsat tak dva typy ženských hrdinek, takže všechny ženy byly buď jeden nebo druhý typ, ale u mužů těch typů také o mnoho více nebylo a občas se jeden typ dost nevěrohodně proměnil v jiný),
- zápletky se už potom opakovaly a recyklovaly v rámci postav taky, ať už v linii Jošt-Jindříšek-Jošt a Prokop, nebo Olbram-Jan, Barborka - ta už si pro recyklaci vystačovala zcela sama. Možná, že tím autor chtěl ukázat na to, že šlo o rodové vlastnosti, tedy že je to zákonité, že se opakovaly, jenže mi to spíše připadalo jako strnulá šablona, malé boty, ze kterých se již vyrostlo a ve kterých se přesto snažil pořád chodit,
- duchovní podstata husitství podle mě autorovi zcela uniká. Tu vraždící, loupící, fanatickou, válečnicky geniální a možná snad i vlasteneckou (v tehdejším stadiu) zachytil dobře - stejně tak, že šlo o občanskou válku a dva pohledy na jednu pravdu - ale duchovní postavy a duchovní motivace postav jsou ty nejplošší části, které v zásadě nedávají smysl. Ať už postava z raného společenství jednoty bratrské (zobrazená jako zapšklý podivín), nebo bývalé řeholní sestry Kláry. Všechny církevní postavy jsou vykresleny jako hnané bojem o moc a peníze, Hus asi jako akademický pedant a zarputilý školomet, kazatelé jednoty jako obratní manipulátoři. Chápu, že i takové postavy v rámci tehdejšího náboženského života existovaly, a možná jich i mohla být většina, ale všechny takové prostě nemohly být, to by pak husitství i odpor proti němu postrádaly jeden z hlavních motorů.
- úplně nakonec - protože to bylo strašné - ty úvodníkové pasáže o rozhovoru dvou bratranců, ty byly děsivé, ne úplně valná literární úroveň celé knihy se tam propadla na úplné dno, úroveň nepovedené slohové práce druhého stupně ZŠ, s pořád stejnými a čím dál více nudícími prvky, stejnými rádoby vtípky, to už jsem fakt zoufalstvím nevěděl, jak tyto části přečíst, aniž by mě to zabilo.

Silné pasáže: Husův proces v Kostnici, začátek husitských válek a chaos a loupení v Čechách, život Adama na vesnici 15. století, činnost železářské huti, Olbrámek v Uhrách, táborité a jejich válečná činnost po lipanské bitvě, vykreslení politiky v pražských městech za Jiřího a za Jagellonců.

Celkově za celou sérii: 45 %, první kniha: 60 %.

15 20.08.2019

(SPOILER) Zatím jsem přečetl první díl - průměrné fantasy. Jako hlavní charakteristiku bych uvedl určitou nestřídmost. Příliš mnoho různých motivů a dílčích zápletek, v podstatě naskládaných jedna přes druhou, příliš bizarní osudy postav (přehánění - ať už přehnaně nešťastné dětství hlavní hrdinky, nebo přehnané opovržení všech postav vůči hlavní hrdince, pořád všechno dobře dopadne, a to často velmi umělým způsobem - ztratí se jeden klíč, dostane se jiný, v podstatě se plýtvá předměty, které mají být snad nejmocnější na světě). Přitom ty náměty nejsou úplně špatné, ale kdyby se spíše autorka soustředila na jejich větší propracování, bez toho aby chrlila jeden za druhým, často nepříliš originálním (Harry Potter, Čaroděj Zeměmoří - Le Guin), některé části na mě vlastně působily spíše jako nechtěná parodie (dialog a pak souboj vílích královen). Možná se to však dalších dílech ještě rozvine a zlepší.

Silné stránky:
- některé motivy jsou zajímavé a originální (např. 2 světy, které se mají spojit),
- kniha je alespoň v první půli docela čtivá,
- hlavní hrdinka je docela sympaticky vykreslená a možná je záměrem, aby ten děj byl takový zmatený (neboť hlavní hrdinka je zmatená).

Slabé stránky:
- přehršel motivů a zápletek, nesouvislých dějů (viz výše), závěrem knihy samá bombastická odhalení jedno za druhým, čímž vlastně dochází k jejich devalvaci,
- řada věcí je nelogických (proč jdou svět zachránit děti, proč se víly tak jednoduše vzdávají klíčů, proč se naráz objeví zpátky v ději Lešek, snadno vyřčené jméno, které má být přece tak tajné) - přiznávám, že v dalších dílech by to ale mohlo být vysvětleno,
- ta vzájemná nenávist a faleš dětí je místy až otravná, a řekl bych, že možná určitým způsobem nebezpečná (pro duši dětského čtenáře), byť hlavní hrdinka si v zásadě uchovává svou čistotu,
- některé kapitoly už byly docela nudné (hlavně v druhé půli - četl jsem to pak hlavně proto, abych to dočetl),
- proměna vztahu Feše k Vasilise je taková ne moc věrohodná (možná tam je nějaký záměr pro další díly),
- často to bylo dost předvídatelné, co se stane.

Celkové hodnocení - 55 %.

3 29.01.2020

Tak jestli toto dílo je významným reprezentantem současné romské české literatury, no tak to potěš koště. Snad hlavním motivem sepsání a vydání tohoto díla nebylo naplnění grantového záměru „Podpora romské literatury“, kde 20 neromů žilo dva roky z dotačního titulu, u kterého, aby bylo možno vykázat výsledek, se na závěr grantového období vydalo tohle.

Zkusím přesto vystihnout některé silnější stránky knihy, byť se hledají dost obtížně:
- ty dílčí popisy některých bizarních dílčích jevů asi nejsou úplně nerealistické (zbraně, drogy, prostituce, gangy), a může asi být celkem věrným obrazem určité subkultury, a takový obraz asi může být i cenný (ale pokud mi nějaký znalec onoho prostředí řekne, že je to nesmyslná slátanina, tak mu to nebudu nevěřit).

Slabší a slabé stránky:
- velmi naivní až slaboduché formy popisy dějů, vnitřních myšlenkových procesů postav, různých motivací a prezentace různých mouder apod., přičemž u této naivity se obávám, že to není záměr, ale mez autorčiných literárních možností a schopností,
- celkově to byla vlastně příšerná monotónní nuda, pořád o tom samém, základní zápletka strašná hloupost.

Asi bych nikomu nedoporučoval tuto knihu číst a považuji ji ze všech možných hledisek za ztrátu času.

3 16.09.2019

Doporučuji k přečtení každému trochu vážnějšímu zájemci o historii fantasy literatury. Dnešníma očima již toto není možno hodnotit jako nějaké zvláštní dílo, ale musíme si uvědomit, že zde máme před sebou dílo zakladatele, praotce tohoto žánru, který v 30. letech vytvářel hranice žánru tohoto typu „pohádky pro dospělé“. A přesto, i tak se ta kniha vlastně docela dobře čte, ačkoliv ke konci knihy jsem se už dost nutil k dalšímu čtení, vždy jsem už pak dost na sílu rozečetl nějakou povídku, pak mě to chytlo, no ale to povídka skončila a musel jsem se nutit číst dále.

Silnější stránky:
- spousta různých zajímavých zápletek, labužnický stůl pro každého milovníka fantazie,
- předvídatelný hlavní hrdina, nesmrtelný, neporazitelný, nikdy nezklame, vždy si poradí a nad všemi nakonec zvítězí,
- pestrost žánrů, některé povídky mají charakter detektivní, jiné jsou thrillerem, další pak vlastně už i určitou satirou a parodií žánru.

Slabší stránky:
- ten stůl plný nápadů je často nevyužit a ty nápady a zápletky jsou jen tak předhozeny, aby zase zapadly a byly odsunuty dalšími, což mi připadá škoda. Vlastně většina hlavních zápletek v jednotlivých povídkách by unesla i delší díla,
- conanovský svět, který je názvoslovím nějak propojen se skutečným světem (zkomolená jména současných států či historických území) vlastně dává najevo, že autor se ještě trochu bojí udělat úplný krok do neznáma, jen do říše fantazie – potřebuje ještě berličku skutečných světových dějin a světového zeměpisu a skutečných kultur, což vlastně ty povídky pokřivuje a ubírá jim na rozletu. Protože pak nutně zapojuje do hry čtenářovo hodnocení co do věrohodnosti, jako u historického románu, a při čtení to působí rušivě – buď se prostě od reálného světa neodpoutávat (historický román), nebo se neodpoutávat, ale zapojit jenom určitý magický prvek, který posiluje dynamiku příběhu (magický realismus), nebo se už odpoutat se vším všudy (fantasy),
- no prostě je vidět, že ten žánr je dnes už jinde :)

Kdo má rád současnou fantasy literaturu, ať tohle asi ani nečte, pokud mu je více než 15 let. Kdo by jen trochu chtěl vidět, jak žánr začínal, a rozšířit si tak obzory a literární vzdělání, určitě doporučuji!

2 16.09.2019

Za velmi výstižný považuji předchozí komentář od micha-elly - „pornožvanění“. Zkusím teď svůj, trochu rozsáhlejší komentář.

Knihu považuji za velmi slabou, za jakýsi výtok různých fantazií občas dost násilně stmelených pod určitou jednotící linku (vnitřní monolog prostitutky, která hodnotí svět okolo sebe svýma znečištěnýma očima).

Silné stránky:
- musím přiznat, že napsat něco tak dlouhého asi už chce docela talent, udržet takový žvanivý způsob a styl v jednom slohovém útvaru chce určitou poetickou schopnost, ta kniha má v sobě cosi surrealistického, ten styl je vlastně dost originální a jazykově experimentující,
- možná to není úplně nevěrohodný popis vnitřního světa velmi povrchní a jednoduché ženy.

Slabé stránky:
- navzdory autorčině nesporné schopnosti najít originální styl již vlastně tento styk má úplně tuctový obsah, pokud se vůbec o obsahu dá hovořit (je to vlastně takové toporné, nikam se nevyvíjející, neustálý popis aktuálního okamžiku, který rychle začne nudit),
- popis vnitřního světa velmi povrchní a jednoduché ženy postupně otráví dojem z celé knihy (výsledek působí tak, že jde o povrchní a jednoduchou knihu bez zvláštních kvalit),
- je to vlastně hodně nudná kniha - celá kniha začne postupně působit tak, že je to pořád dokola,
- kniha vlastně vůbec není erotická, člověk je při čtení postupně čím dál více zhnusen (žádná postupně budovaná jemná lechtivost, pouhá obscénnost), aniž by dostával něco na oplátku (žádné obohacení, žádná katarze),
- zvláštní pojmy nebo neologismy vymyšlené autorkou působí časem dost ohraně až otravně,
- autorčin pokus udělat z toho jakýsi úplný výčet bizarních sexuálních preferencí popsaných jejím originálním stylem působí dost uměle, vlastně není zřejmé, proč to vůbec v knize je (jako by tam byla jen touha zkusit o tom v knize napsat – vzrostl počet stran tohoto útvaru, ale to bylo tak vše).

K přečtení nedoporučuji, max. takových 30-50 stran, abyste si povšimli originálního stylu a práce s jazykem, ale pak už je to zbytečně strávený čas.

2 16.09.2019

Zajímavé dílo, ztráta času to rozhodně není. Na dobu vzniku (60.-80. léta) muselo být dozajista průlomové. Ale ona základní otázka v 80. letech, která způsobovala, že jde o průlomové dílo - tedy říkat pravdu o budování komunismu za cenu narušení ideálu - podle mě již není životné téma. Poslouží tedy nejen jako obraz doby 30. let, ale právě i jako obraz doby 80. let, co ve východním bloku mohlo být průlomovým dílem, i když v knize je spousta linek nedotažena a vlastně není dořečeno vše. Více krajní situace, které by poskytly plastičtější obraz Sovětského svazu 30. let, v knize nejsou, neladily by, nebo možná by neladily s vírou autora. Stát, který občas udělá nějaký přehmat (obětí je Saša, ale zas tak špatně z toho nevyjde), ale jde vlastně o docela normální stát a docela normální období, na ruské poměry, což ale podle mě takto nebylo. Kniha tedy neposkytne úplně plastický obraz Sovětského svazu dané doby, což by se snad jevilo. Možná by se snad dalo uvažovat o tom, že jde o vykreslení SSSR 30. let jenom z úhlu pohledu určité společenské vrstvy (ale to ostatně prozrazuje už v názvu) - přesvědčených mládežníků - komunistů, jejichž motivace a vnímání světa jejich očima je vykresleno celkem věrohodně, a kterým se vlastně zase tak moc nedělo a kteří jakýmsi způsobem mohli žít, pracovat i budovat kariéry a socialismus. Hlavní postava - Saša - mi připadá příliš zidealizovaná (možná autorův autobiografický odraz víry ve stranu, velmi naivní), bez jakýchkoliv záporných vlastností, takový skoro Old Shatterhand. Časem se člověk v množství postav začne ztrácet, ale není to příliš na škodu, ty jednotlivé děje okolo postav jsou docela zajímavé. Linka o Stalinovi mi připadá ne moc věrohodná - a zvláště jeho okolí je vykresleno dost jednoduše. Oproti tomu z linek ostatních postav je vidět autorova vlastní zkušenost, a tudíž vše je hodně životné a přesvědčivé (slaběji vykreslená mi připadá Varja, ty její životní obraty mi nepřipadají úplně věrohodné, dobře vykreslen mi připadá Jura Šarok, byť tam se mi jeví, že jde o schematizovaného padoucha - jako se Sašovi vše nedaří a je ve všem morálním hrdinou, tak Jurovi se zase vše daří a ve všem bude jen amorálním odpadlíkem). Zajímavá a dobře vykreslená postava - strýc Mark. Děj však plyne velmi rychle, kniha je čtivá, místy i napínavá. Knihy určitým způsobem podobné, ale lepší - Bulgakov - Mistr a Markétka, Ajtmatov - Popraviště (z pozdější doby sice, ale tahle podle mě má vypadat plastické zobrazení místa a epochy). 75 %

20.08.2019