Livien
komentáře u knih
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Hodně silné dílko. Zanechá ve vás hluboký dojem...
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Humorově zatím nejchudší dílko Úžasné Zeměplochy, které jsem četla. Přesto to pro mě byla odpočinkovka k báječnému uvolnění, a proto je podle mě zcela zcesné nazvat ji jako knihu "mizernou". :)
Senior Quintet
David Jan Novotný
Dobrodružství pěti naprosto charakteristických starců mě bavilo od začátku do konce. Šlo o nenáročnou četbu, která byla náročná snad jen v pochopení jednotlivých rodinných vztahů. Až budeme všichni staří a bez chuti do života, měli bychom se u doktora Steina, Ozeáše Josky, Jana Rokose, Aloise Lebánka a Viléma Houdy inspirovat. (A to i přes "kosmetické" chybky knihy typu nečekané změny jména pana Lebánka.)
Struktura štěstí
Milan Exner
Samomluva mouchy mě skutečně zaujala, Dlouhá pivní čára přinesla jen a jen utrpení spolu s domněnín, že žádnou další stránku už nepřečtu a Vyhýbka před konečnou reputaci opět trochu napravila. Bohužel jsem se při čtení poslední prózy nemohla zbavit dojmu, že čtu ve zkrácené verzi to samé, jako v autorově románu Zoufalství. Abych ovšem nebyla jen kritická, velmi se mi líbila myšlenka uspořádání knihy podle tří generací a obou pohlaví.
Zoufalství
Milan Exner
Ze Zoufalství jsem poměrně zoufalá a hlavně rozpolcená. Na jedné stránce mě zpočátku styl psaní, myšlenkové pochody hrdiny a samotná jeho osobnost velice fascinovaly (stala jsem se také pomyslným estétem zvědavosti), jenže tak od půlky se fascinace změnila v utrpení. Každá věta pomalu připomínala výkřiky blázna, na sebe téměř nenavazující útržky, spousty nedokončených výpovědí, což možná prve bylo zajímavé, ale dříve nebo později to pro čtenáře začne být poměrně úmorné.
Nepopřu jistou literární hodnotu, bonusové body za umístění do okolí mého rodného místa, ale jsem ráda, že jsem to dočetla a myslím, že už se ke knize jen tak nevrátím. Samozřejmě, že pokud mi to mělo přiblížit nehezkost a těžkost stáří, jistým způsobem se to povedlo, ale jsem asi ještě příliš mladá na to, aby mě to oslovilo.
Tajemství zpívajícího města
Christoph Marzi
Přečteno za dva večery a dle mého názoru jde o milou odpočinkovou fantasy. Forma, kterou byla kniha napsána mi opravdu nijak nevadila.
Hra osudu
Juliet Elizabeth McKenna
Mladá Livak se mi stala v mnohém velikou inspirací, tím a mnohým dalším se celá série knih stala součástí mojí knihovničky, na kterou nedám jen tak dopustit. Dle mého názoru jde o nadějnou a zase trošku jinak pojatou fantasy.
Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
Jsem natolik rozmazlená jednoduchostí dnešní četby, že jsem byla v jednu chvíli opravdu na pochybách, zda Markétu Lazarovou dočtu. Povedlo se a jsem na sebe náležitě hrdá. Jde o příběh, který si v dějinách české literatury vydobyl (právem) své stálé místo a tak by si ho dle mého názoru měl každý milovních literatury přečíst.
Upírské příběhy
Arthur Conan Doyle
Tato kniha obsahuje naprosto strhující kousky. Příběhy, které neobsahují Holmese (tak proslule známého) jasně utvrzují o velikém talentu a nadání. Takový Parazit nebo John Barrington Cowles mě zcela pohltili. Můžu vážně jen dodat - palec nahoru a více takových spisovatelů v budoucnosti.
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Od samého začátku jsem očekávala od knihy něco, co stále nepřicházelo (a nepřišlo). V půlce jsem to vzdala a více se zaměřila na postavy samotné, jejich pohnutky, myšlenky, činy. Začala jsem nad nima přemýšlet a celá kniha mě naprosto uchvátila. Ačkoli jiným způsobem, než bylo původně v plánu. :)
Těžké melodično
Terry Pratchett
Na mém žebříčku se Těžké melodično také vyšplhalo do kolonky s názvem "nejoblíbenější". Opět jsem se neskutečně nasmála, takže - palec nahoru. :)
Zjevení Orfea
Jack Kerouac
V mém devatenáctém roce života mě upřímně fascinuje také. Jde o jednu z Kerouacových prvotin bez jakéhokoli vyvrcholení či vysvětlení, ale možná právě v tom spočívá celé kouzlo.
Bílá velryba
Herman Melville
Bílá velryba obsahuje spoustu krásných a nadčasových myšlenek a já teprve po jejím úplném dočtení (leč se přiznávám dost problémovém) chápu pravou hodnotu této knihy.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Svatopluk Čech
Kdyby mě neuvěřitelně nenudily dlouhé a nezáživné popisy Prahy, v které já (jakožto vesnický balík) mám problém orientovat se i dnes, kdyby mi nebyl neuvěřitelně odporný a nepříjemný hlavní hrdina, kdyby...
Nee, nelíbilo se mi to. Pravý výlet Pana Broučka do Měsíce byl lepší, tam mi hlavní hrdina až tak nevadil a bylo nastolené zajímavé prostředí :)