LisaBella
komentáře u knih
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Od první stránky jsem byla docela zvědavá, jak se příběh rozvine. Nebylo to vůbec zlé, ovšem plně má očekávání nesplnila. Ale to může být tím, že jsem čekala příliš mnoho. Konec je velký, zajímavý, ale nějakou dobu už to tušíte.
Ti druzí
C. J. Tudor
Je mi líto, ale kniha mne nezajímala ani chvíli. Ke čtení jsem se přemlouvala a brala to spíš tak, že když přečtu ještě kapitolu, už to budu mít za sebou. Do konce jsem dočetla jen proto, že jsem doufala, že najdu něco, co všichni tak ohromně chválí. Nenašla jsem. Pokud je to nejlepší kniha Tudorové, zcela určitě si další tituly nepřečtu.
Květy zla
Charles Baudelaire
Ze břicha v rozkladu, nad kterým zněl šum hmyzu,
se táhly larvy v tisících,
a oblévajíce ty živé cáry slizu,
tekly jak hustý kal kol nich.
... nedokáže nikdo napsat takový hnus s takovou noblesou ...
Přežít nebo zemřít: Manuál pro přežití ve zlých časech
Aleš Přichystal
No... UUUUFFF ... To byla hrozná knížka! 98% všeho, co je tam sepsáno, normální průměrně inteligentní člověk ví. Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že jen někdo sedl a sepsal obecné věci, aby vydělal pár korun. Rozhodně nepomůže, nevysvětlí, nenaučí a co nejhůř - nevyplatí se vůbec koupit.
Politické systémy
Lubomír Kopeček
Naprosto otevřeně - není to kniha, která by vše vysvětlila. Je napsána poměrně čtivě, ale jako zdroj znalostí slouží pouze jako informativní spojení věcí, které už musíte vědět a znát. Pánové Hloušek, Kopeček a Šedo jsou sympaťáci, ale při psaní knihy jim nedošlo, že ne každý čtenář je tak široce obeznámen s politickými systémy obecně.
Předsókratovští filosofové
Geoffrey Stephen Kirk
No, co si budeme vykládat - velmi velmi těžké čtení, ale když se ponoříte do hlubin filozofických vod a necháte je volně plynout, jde o velice povedené autorské dílo, které čtenáře provede světem mytologie, vývoje lidské duše a rozumu a vývojem světa a lidství vůbec. Jen pro úplné začátečníky moc nedoporučuji, pokud nemáte základní povědomí o historii, těžko se vám budou chápat souvislosti.
Jeden život
Guy de Maupassant
Maupassant byl Pan spisovatel. Jdou mu kratší díla, která jsou svižná a zajímavá. Romány nejsou úplně ideální, ale i tak se začtete. Je to jeden z těch správných spisovatelů, kteří dokáží zapsat pocity. Když čtete Jeden život, nečtete příběh, není ničím zajímavý, ale po celou dobu přesně víte, jak se máte cítit, Jste smutní, překvapení, naštvaní, veselí... A to umí opravdu jen málokdo.
Osobní asistentka
Renée Knight
Tohle ani trochu nestojí za přečtení. Zní to sice skvěle, no, skvělé to není. Není to ani dobré. Těšila jsem se na to téma jako malá holka a knížku jsem si nechávala až na den, kdy budu mít opravdu celý den volno, abych ji zvládla bez odkládání, ale nakonec jsem ji asi v polovině odložila a vrátila se k ní až za dva dny. V té polovině už je totiž naprosto jasné, co se stalo. Druhá půlka je jen soudní proces a hromada divných a velmi lítostivých myšlenek. Nebavilo mě to. Konec byl velkým zklamáním. Snaha tam byla, ale ani z daleka to nestačí.
Manželky
Tarryn Fisher
Trochu jsem doufala, že to bude mazec. Dnešek k takovému tématu přímo vybízí, už to není tabu, víme hodně o tom, jak to funguje... Tohle byla příšerná slabota. Konec si hraje na překvapení, ale každý, kdo nad tím jen trochu přemýšlí ... Nu, za přečtení to asi stojí, ale ...
Cesta ze ztracena
Cecelia Ahern
Také se vám někdy stane, že jste před lety četli nějakou knihu a pak se k ní vrátili... a ona to vlastně nebyla kniha z vašich vzpomínek? Tak tohle je ta moje. Tedy jedna z nich. Četla jsem ji před lety, byla dokonalá. Sandy se ocitne v místě, kde končí vše, co se někdy ztratí (tužka, levá ponožka, CD, někomu půjčená kniha....). Je to naprosto skvělý nápad. Líbila se mi myšlenka, že skutečně existuje místo, kde končí ztracené věci. Je to milé a pronikavé čtení. Tedy taková byla moje vzpomínka. Když jsem se ke knize vrátila cca po deseti letech, byla to hrůza. Trochu mělké vyprávění, které v podstatě nijak negradovalo, prostě se jen odehrávalo něco, co nebylo zajímavé ... a konec?
Něco vám povím - někdy je prostě vzpomínka lepší než skutečnost a jsou knihy, které jsou k jedinému přečtení a měly by mít na obálce upozornění.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Dostojevskij je mistr svého řemesla, to bezesporu, ale jo také žvanil. Zdlouhavé úvahy jsou tak dlouhé, že kdybychom z knihy nechaly jen ty podstatné části, měla by 20 stran a byla by pochopitelnější pro většinu čtenářů. A řekněme si to popravdě - dost jsem toho přeskočila.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Tak nějak jen povídka přečtená za slabé dvě hodinky. Příběh silný a velmi pravdivý, ale i já se zařadím k těm, kteří nebyli tak uchváceni jako jiní..
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
Veeeeelice povedená záležitost. Knihy založené na cestování odnikud nikam jsou vesměs postavené na cestě a potvrzuje, že i cesta je cíl. Doporučuji přečíst a alespoň dvakrát pasáž na vogonské lodi ..
Trhlina
Jozef Karika
Je to klasika - napínačka od začátku až do konce. Musím uznat, že kvalitka, ale není to zrovna můj šálek čaje. Ovšem hodnotit budu objektivně. Je to napsáno dost čtivě i přesto, že se příběh tak trochu táhne a prakticky se nic moc neděje. Autor spoléhá na atmosféru a kupodivu to funguje.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Neskutečný příběh malého chlapce, který má naprosto jednoznačné a ukázkové pohádkové prvky - trojka, dobro/zlo, sedm ... Příběhy, které Malý princ vypráví jsou tak jasné a nádherné, že je opravdu potřeba číst pomalu a přemýšlet. Kniha je sice psána "pro děti", ty ji ale jen těžko pochopí. I já do ní musela dorůst.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
No kniha je báječná. Četla se skoro sama, příhody dědouška, do kterého by z vyprávění nikdo neřekl, že v reálu by asi těžko zvládl 99% dobrodružných událostí, je strhující, vtipný a hluboký.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Příšerně příšerně smutný příběh. Chvílema jsem dokonce brečela. Nejsem na to moc pyšná, ale osud dvou sester je dechberoucí, autentický a velmi těžký. Začetla jsem se a nebýt toho, že jsem si musela dávat emocionální pauzy, přečetla jsem celou knihu bez dechu.
Rosemary a její syn
Ira Levin
Ne příliš vydařené pokračování osudů Rosemary a jejího potomka. Na rozdíl od prvního dílo je dvojka velmi prvoplánová, předvídatelná. Ira Levin je mistrem svého řemesla, do jeho knih se člověk velmi rychle začte a netouží je odložit, ale v tomto případě je to zejména styl, kterým je dílo psáno, než příběh samotný, co vám dovolí knihu dočíst až k ne moc nápaditému konci. Velmi velmi slabé. Jsem z toho smutná.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Rozhodně doporučuji si knihu přečíst. Dokonce bych řekla, že i jako jedna z mála knižních předloh se s filmem dá rovnat. Strhující příběh mladé ženy vás vtáhne a nepustí. Styl, kterým je kniha napsaná, je velmi podmanivý a nevtíravým způsobem vám zaleze pod kůži. Dnes už všude ve výprodejích za bezvadnou cenu. Žádný milovník zajímavé četby ji ve své knihovně neměl postrádat - je to zase něco trochu jiného.
Syn
Jo Nesbø
Pro milovníky detektivních příběhů a napětí je to jistě ideální četba. Nesbo je klasickým případem, kdy s nápadem přichází kvalitní zpracování, potenciál byl vyždímán do poslední kapky. Příběh má učebnicový děj, spád i pointu. Zajímavý příběh zajímavého chlapíka. Jen já osobně mám raději, když je příběh uvěřitelný, zasaditelný do života.