lenka7348 komentáře u knih
Nenadchne, neurazí. Bylo tam víc věcí, co mě štvaly, nicméně pro mě nejhorší byly chyby v překladu a překlepy...
Musím říct, že jsem mile překvapena. Tohle byla dle mého názoru zatím nejlepší kniha od Darcy Coates. Bylo to čtivé, napínavé, chvílemi strašidelné až nechutné, ale konečně to mělo aspoň trochu hororovou náladu, která mě nenutila se smát. Sice mi pořád přijde divné, že může přízrak něco nosit, měnit, hrát si s lidskou myslí. Ale na druhou stranu, proč by to tak nemohlo být? Amy byla v domě dlouho sama, její jakési schopnosti se mohly časem prostě vyvíjet...
Sečteno, podtrženo, tentokrát mohu s čistým svědomím říci: "Určitě si to jako oddechovku přečtěte!" :-)
Námět zajímavý, celkem jsem i chtěla vědět, jak to vše dopadne, ALE...Forma psaní paní autorky mi prostě opravdu nevyhovuje. Stálé opakování stejných motivů/myšlenek, např. proč se Nick/Sam/Tim chová tak divně, má Jo v hypnóze pokračovat nebo nemá atd., mě fakt chvílemi ubíjelo. To je hlavní důvod, proč jsem knihu četla tak dlouho. Dala by se klidně zkrátit o 200 stran, a vůbec nic by se nestalo...
A ten konec? Ten to prostě úplně zabil, hůř to opravdu skončit nemohlo.
Prostě a jednoduše - nebylo to nejhorší, ale od této autorky opravdu stačilo.
Po knize jsem sáhla kvůli letošní čtenářské výzvě, a musím říct, že žádné velké nadšení se nekonalo. Asi jsem očekávala něco jiného, vtipnějšího. Zde šlo spíše o popisy jednotlivých vyšetření/zásahů, což mě osobně moc nebavilo. Práci pana Cranstona obdivuji, ale psaní knih by měl asi raději přenechat někomu jinému.
(SPOILER) Od přečtení knihy uplynulo několik dní, a já stále přemýšlím, co k ní napsat...Takže asi takto:
1. Netušila jsem, že je to třetí díl jedné série. Trochu mě rušily neustálé narážky na to, co se stalo tam a tam. Neměla jsem totiž potuchy, o co jde...
2. Děj byl chvílemi vleklý a opakující se.
3. Situace, do nichž se hlavní hrdinka dostává, byly někdy hodně přitažené za vlasy.
4. Při čtení takovýchto knih/sledování filmů si občas říkám: "Lidi, sakra, to spolu neumíte mluvit???" Když mě něco štve, tak se asi toho druhého zeptám, a nejedu hned na druhý konec Evropy, ne? Ale jasné, o čem by pak kniha byla, že?
5. Zkusím od autorky něco jiného, třeba to bude lepší.
Pořád přemýšlím, co k tomu říct, a pořád mě nic nenapadá. Je to tedy jasné - kniha mi příliš dlouho v hlavě neutkví. Nemůžu ale říct, že by byla vyloženě špatná, spíše takový slabý průměr.
Některé příběhy v knize bych neřadila mezi pověsti, ale jinak je to zajímavá knížka pro ty, co mají daný žánr rádi.
Styl, jakým je kniha napsána, mně osobně příliš nesedl, proto bohužel nemohu dát vyšší hodnocení.
Opět skvěle napsáno, k tomu netřeba nic dodávat.
Do poslední chvíle jsem neměla tušení, kdo je vrah, respektive můj úsudek byl poněkud jiný. Poirot prostě nikdy nezklame.
Upřímně jsem byla spíše zklamaná než nadšená. Po všech těch pozitivních recenzích jsem asi očekávala něco jiného. Při čtení jsem si připadala jako na horské dráze, kdy jsem si říkala "jo, super, chci víc", a za chvíli "chjo, kdy to jen skončí". Ne že by mě kniha vyloženě nebavila, ale taky mě úplně nestrhla. Pravděpodobně ale dám autorce ještě šanci a něco si od ní přečtu.
Knihu jsem četla v rámci letošní výzvy, a musím říct, že nadšená úplně nejsem. Na základě anotace a zdejších komentářů jsem čekala, že se budu lámat v pase smíchy, a za 2 dny nebude co řešit. To se však bohužel nekonalo.
Za mě byl nejlepší konec a začátek, to mezi tím bylo občas zmatené, ale hlavně zbytečně dlouhé. Nemůžu říct, že by to byla nejhorší kniha, která se mi dostala do rukou, ale k přečtení dalších dílů mě to nenavnadilo.
Příběh připomíná pohádku o "Malé mořské víle", kdy se mořská panna také rozhodne opustit moře kvůli lásce k muži. Autorka se ale snažila Amelii vykreslit trochu jinak. Jako specifický živočišný druh, pro který je těžké začlenit se do lidské společnosti řídící se příliš mnoha pravidly. Je to příběh o touze, nepochopení, chtivosti, ale také velké lásce. Určitě nelituji, že jsem si "Mořskou pannu" přečetla, a domnívám se, že se k ní jednou zase vrátím...
Konečně dočteno. Říkám konečně, protože mi to trvalo snad věčnost. Netvrdím, že na tom nese vinu pouze kniha, ale přesto si myslím, že kdyby mě zaujala víc, šlo by to rychleji.
Můj prvotní dojem z knihy je, že se tam vlastně nic nedělo, i když se dělo. Může to znít divně, ale je to tak, lépe svůj pocit popsat neumím. Rozhodně to není kniha, která by mi nějak změnila život nebo se mi zapsala hlouběji do paměti. Prostě přišla, proplula, a je zase pryč. Na další díly mě to taky nenalákalo, tak si tak říkám, proč jsem to vůbec dočetla? Jednoduše mi to nedalo, chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Ono to není napsané úplně nejhůř, i když ty chyby tam být nemusely (za to však autorka nemůže).
Přišlo mi, že autorka celkem dobře vystihla dobu, ve které se děj odehrává. Postavy také nebyly úplně špatně vykreslené. Některé zápletky lepší, některé horší. Ale ten konec jako z červené knihovny mě dorazil, to si to opravdu nezasloužilo.
Jak říkám, do dalších dílů se pouštět opravdu nebudu...
!OBSAHUJE MALINKÝ SPOILER!
Jako pohádka dobré, ale horor nebo thriller to teda fakt není. Kniha mě vystrašila spíše stylem psaní než nějakým děsivým příběhem. Daniel mi přišel jako totální trubec, který se na nic nezeptá, vytvoří si v hlavě příběh, a rovnou jedná. Kyle je zas prostě bezpáteřní h*vado, ale Daniel ho ve své naivitě neustále omlouvá. A vrcholem všeho je krásné poklidné soužití člověka, poloducha, kočky, havranů a ducha, kterým kniha končí.
Do čtení jsem se musela kolikrát fakt nutit, a jsem jen ráda, že jsem si ji tentokrát nekoupila, ale jen půjčila v knihovně. Za mě teda stejný, ne-li horší, brak jako Duch domu Ashburnů.
Přesně něco takového jsem teď potřebovala. Oddechovku, která je však dobře napsaná a nenudí.
Jsem překvapená, jak moc se kniha liší od seriálu, ale jsem celkem ráda, že jsem si ji přečetla. Kniha se četla dobře, a kupodivu mě tam Elena neštvala tolik jako v seriálu. :-)
Samozřejmě je nutné podotknout, že se jedná o young adult, tudíž nelze očekávat přespříliš kvalitní literaturu, ale na zahnání nudy dobré...
Po přečtení této knihy mi v hlavě pořád dokola běží jedna věta, a to: "Čeho je moc, toho je příliš." Opět jeden román ze série neuvěřitelných a totálně přeslazených příběhů. Člověk už od začátku ví, jak to všechno dopadne, ale čte dál v domnění, že se přece jen objeví nějaký zádrhel nebo zaškobrtnutí. A ejhle, nic takového nepřijde! Děj dál líně plyne jako řeka Seina. Autorka zde nepřinesla nic nového ani zajímavého. Navíc je vidět, že je to psáno očima turisty, který Paříž navštívil jednou, možná dvakrát v životě. To se ale dá odpustit, vzhledem k faktu, že hlavní hrdinka je vlastně turistka. A to jejich neustálé oslovování a litry kafe! Škoda mluvit...
Hodnotila bych maximálně dvěma hvězdičkami, ale jednu přidávám za to, že mi kniha připomněla krásné chvíle strávené ve Francii, a vyvolala touhu po opětovné návštěvě města světel.
Pokud máte rádi med, jakože hodně medu, jděte do toho. Pokud máte v knihách rádi alespoň trošku reality, této se vyhněte obloukem. Což já pravděpodobně udělám s dalšími díly od paní Baggot.
Z knihy mám rozporuplné pocity, proto ty 3 hvězdičky. Na jednu stranu mi děj přišel zmatený a občas i nezáživný, na druhou stranu mě něco nutilo číst pořád dál.
Pravděpodobně bude lepší, když si knihu přečtu ještě jednou, až se budu blížit k věku hlavního hrdiny. Pokud si tedy vzpomenu na název, nebo alespoň na autora...
Kdo by v životě nechtěl zažít lásku, která ho pohltí tak, že má pocit, že může hory přenášet a bez toho druhého se ani rána nedožije...
K této knize mě přivedla čtenářská výzva, a rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla. Velmi obdivuji p. Sparkse, že jako muž dokázal tak krásně popsat veškeré emoce, které čtenáře (pokud není z kamene) zasáhnou - to se často nevidí. Nicméně po dalších jeho knihách prozatím sahat nebudu, abych si případně nezkazila dojem. :-)
Knihu jsem četla již podruhé, a opět mě prostě bavila. Ano, není to tak humorné jako Aristokratka, ale i přesto dokáže zaujmout. Sprostá slova mi nevadila, nebylo to zas tak hrozné, spíše ty zázraky byly trošku moc, ale tak v knihách je vše dovoleno. :-)