lenka7348 komentáře u knih
Nápad je to jistě dobrý, ovšem provedení je spíše tristní. Bohužel to není vůbec čtivé, přitom by se z těchto příběhů dalo tolik vykřesat...
Velmi se mi toto zpracování atlasu líbí - názorné fotografie a zajímavosti. Pro běžného uživatele, který se chce během procházky dozvědět, co kde roste, naprosto ideální. :-)
Na knize je znát doba, kdy vznikla - zvláštní slovní obraty a některé názory. I přesto jsem se zde ale dočetla mnoho zajímavých informací nejen o Mánesovi, ale i o době, ve které žil. Zájemcům o osobu J. Mánesa však doporučuji sáhnout i po jiných publikacích.
Přemýšlím, jak to říct a neurazit...Styl autorky prostě není pro mě. Tohle byla druhá kniha, kterou jsem od ní četla, a mohu odpřisáhnout, že je zároveň i poslední. Já nevím, v Grófce jsem ke konci nějaké to zalíbení našla, Pohlednice z kavárny pro mě však byly velkým zklamáním. Jsou to prostě takové "kecy", které ve mně nevyvolávaly žádné emoce. Chápu, že to má asi nějak odrážet poklidnou chvíli u kávy, ale z toho prostě přímo odkapávala nuda. Říkala jsem si, že by ve mně kniha mohla alespoň vyvolat chuť navštívit Provence, bohužel ani to se nekonalo. Ale tak za tu snahu 2*.
Zajímavá kombinace lehké duchařiny, milostného příběhu a detektivky. Byly chvíle, kdy to trochu zadrhávalo, ale konec mě teda dostal. Docela ráda bych věděla, jak se bude příběh vyvíjet dál, takže nejspíš sáhnu i po dalším díle. :-)
Abych byla upřímná, nenadchlo mě to tak, jak jsem očekávala. Některé momenty pro mě byly až strhující, jiné zase příliš zdlouhavé. Bylo to prostě jako na vlnách italského moře - v jedné chvíli nadšení a chuť číst dál a dál, když vtom jsem se ocitla pod hladinou, a ne a ne se vynořit. Možná za to mohl autorův styl psaní, možná to, co se odehrávalo v Eliově hlavě.
Závěrem: nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale víc jak 3* dát nemohu.
Opravdu oceňuji, že si autorka dala velmi záležet na tom, aby to byl historický román založený na faktech, a nejedná se jen o pár ověřených informací doplněných výmysly.
Nicméně se mi kniha nečetla úplně lehce, vlastně jsem se jí docela dost prokousávala. Pravděpodobně to bude způsobeno tím, že příběh Jindřicha VIII. a jeho žen je zpracováván poměrně často, a proto je mi až notoricky známý. I přesto pro mě však kniha byla přínosná - v některých faktech jsem se utvrdila, něco mě překvapilo (např. barva Kateřininých vlasů).
Román určitě stojí za přečtení, ale spíše doporučuji těm, co se v dané problematice moc neorientují, nebo jsou naopak skalními fanoušky anglické historie.
Velmi pěkná kniha obsahující základní informace k jarním svátkům, ale hlavně krásné ilustrace od pana Lady.
Poměrně zajímavý nápad, ale na zpracování je vidět, že je kniha určena především mladším čtenářům.
Přibližně do poloviny jsem se nemohla vůbec začíst, protože se tam toho moc nedělo, nějak to nemělo spád. V posledních kapitolách se toho zase naopak událo až moc...
Nelituji, že jsem si ji přečetla, ale vracet se k ní nebudu.
Hezky a přehledně uspořádané, hlavně se mi líbila část věnovaná hrám a vyrábění s dětmi.
Román přečten velmi rychle, což bylo způsobeno hlavně nízkým počtem stran a zvoleným řádkováním.
Ze začátku to vypadalo celkem slibně. Pak ale přišla část, která mi trochu připomínala 50 odstínů šedi (bohatý muž s tajemstvím, mladá a krásná žena, do které se hned zamiluje, a starší žena, jejíž vztah k muži je přinejmenším pochybný). Nejvíc mě ale dorazil konec - taková dost těžko uvěřitelná slátanina, která rozhodně nepůsobila jako ze života.
Vhodné jako rychlá oddechovka, když chce člověk na chvíli totálně vypnout.
Hezky napsané pověsti, nicméně by asi bylo lepší si přečíst nějakou jen sem tam. Po čase mi to přišlo trochu monotónní.
Povídka o Gideonovi a Savanně byla fajn, konečně člověk trochu nahlédl do jejich vztahu.
Co se týče Eastona, upřímně mi nikdy příliš k srdci nepřirostl. Je sice nejvtipnější z bratrů Royalových, ale to jeho neustálé chlastání, mlácení a š*kání všeho, co se pohne, mě fakt iritovalo. Nejinak tomu bylo i na začátku Padlého dědice. Čím víc jsem se ale o něm dozvídala, tím víc mě začínal bavit. A ten konec...No, jsem zvědavá na další díl.
Jak se zde občas zmiňuje, kniha opravdu vybočuje z "klasického" proudu. Jenže vybočuje až moc, což byl nejspíše důvod k udělení ceny Magnesia Litera. Prostě a jednoduše jsem se do toho nemohla začíst.
Ještě poznámka: trošku mi to tou náladou připomnělo díla polské spisovatelky Olgy Tokarczuk, ale do té to má opravdu hodně daleko...
Novela je krátká a dobře napsaná, tudíž jsem ji přečetla doslova jedním dechem. I když nejsem moc fanouškem gotických a hororových románů/novel, mohu říci, že se mi Carmilla opravdu líbila. Mělo to spád, žádné zbytečné kudrlinky nebo několikastránkové popisy přírody. Rozhodně to stojí za přečtení.
Rychle se to četlo, ale má očekávání byla trochu jiná.
Líbila se mi otevřenost paní Zdenky, ale jak už tu někdo psal, bylo by asi lepší, kdyby knihu napsala ona sama. Pohled dvou generací na život v odlišných dobách je jistě zajímavý, ale to je snad jasné, kvůli tomu se nemusí sepisovat kniha. Možná kdyby se to uchopilo nějak jinak, nevím, ale prostě mě to nezaujalo. Asi mě to mrzí o to víc, že jsem měla tu čest paní Procházkovou jednou potkat, a bylo vidět, že je to hrozně milý člověk nabitý energií s tolika zkušenostmi a krásnými vzpomínkami, že by to vydalo za 10 dalších...
Typická kniha od pana Vondrušky s Oldřichem z Chlumu v čele. Tentokrát se dostává více na scénu i jeho žena Ludmila, což oceňuji. :-)
I když jsem velký fanoušek "Gilmorek" a některé pasáže byly zajímavé a vtipné, tak jsem se většinu knihy nudila...
Zajímavé připomenutí dětských her. Některé jsem neznala, u jiných si zase upřesnila pravidla.