ladynka komentáře u knih

Obdobně jako první díl - na jednu důležitou informaci připadá spousta hlušiny, neboli několik stránek niterných pocitů jednotlivých osob, takže když se popadesáté dozvídám, že osoba a nenávidí osobu b, už je to jen únavné.
Sice bych uvítala mnohem více informací zvenčí než subjektivizované prožitky okamžiků postav z románu, ale tohle je právě osobitost, na níž kniha stojí a která mě bohužel otravuje. Ve sci-fi si mnohem víc cením střízlivosti, uměřenosti a dávkování informací než zahlcení emocemi.
Stále mě ale zajímá, jak se bude rozvíjet tajemství kolem Lodí, co to vlastně znamená a co čeká hlavního hrdinu, takže pokračuji dál.

5 30.01.2015

Z prvního dílu nyní rozečtené série mám rozporuplné pocity. Kladně hodnotím propracovanost světa a originální prvky (byť s obdobnými biotechnologiemi přišla např. Porucha reality), horší je to s postupným odkrýváním informací a odhalování principů, jak to vlastně v tomto světě funguje. Spousta cizích termínů, které jsou vysvětleny někde ke konci, takže čtenář se podobá odhadci nebo tušiteli, neboť často ani nezná principy, jak nebo co funguje.
Dění plyne pomalu, vlastně se za celou knihu zas až tak moc nestane. Díky předchozímu čtení jsem si ujasnila, že mi spíš vadí přístup Mycelium v jeho úvahách než přímočařejší jednání v Algoru, byť je to obdobně hra o moc a politikaření. Ovšem v Mycelium prostoupené mytologií Össe, což zahrnuje spoustu myšlenek, méně už popisů chovaní a vysvětlovaní.
Postavy - světlou strankou románu je určitě hlavní hrdina, kterého s jeho humorem a jízlivostí nelze nemít rád. Jeho domácí zvířátko Pinky, ten roztřesený uzlíček nervů, je pro mě za poslední dobu jedna z nejotravnějších postav, o níž jsem četla.
Přestože mi postupné odhalování v Myceliu nepřijde zas až tak úžasné a na jednu důležitou věc tu připadá několik desítek stran zaobírání se touhle věcí, což mi přijde nepodstatné a zbytečné, pořád je to zajímavý a ucelený svět, který se vyplatí dál sledovat. Už jen díky kritickému myšlení Lucase, s nímž komentuje tento svět náboženského fanatismu, indoktrinace a malicherného politikaření.

4 29.01.2015

Space opera s jejími pozitivy i negativy. Předností je rozsáhlost světa, který zobrazuje, takže se zde setkáme s rozmanitým prostředím a mnoha zajímavými postavami. Přesto mi schází obecný pohled na dobu, do které je děj Algoru zasazen. Kolik je vlastně osídlených světů? Těch několik, které jsou v knížce zmíněné? Zobrazené planety jsou od sebe jasně odlišené a připomínají soudobé státy. Samotný děj je čtivý, napínavý a dobře provázaný. Postavy jsou charakterově různorodé, přesto srozumitelné a nepříliš komplikované. Zatím jde však dějově i charakterově (aspoň doufám) pouze o počáteční nástin - Jak je to s algorskou politikou? Co graciánský řád? Provázání politiky a obchodu na Menabaranu, genetický výzkum, další světy atd. Doufám také, že se dočkám většího zapojení Petrova...

5 23.01.2015

Pochybné zařazení mezi sci-fi (jde o postapokalyptickou zemi nebo alternativní realitu?), žádné technické sci-fi prvky, civilizace na úrovni středověku. Kdo si to plete s fantasy, tak žádné fantasy prvky tam nejsou, jen nepodložené rádoby zázraky (nebo že by tajemné Zaječí kotě?). Jednání hrdinů podložené, ale nijak zajímavé a nesympatické.

1 17.01.2015

Nic vyjímečného. Popisovaný svět je celkem zajímavý, nicméně postavy vynikají nejvýš tak přehnanou ctižádostivostí a přitom jsou nebetyčně malicherní. Nejsou ani černobílé, ale ani nijak poutavě složité. Bartimaeus je fajn.

18.09.2014

Tahle knížka mě opět na dlouhou dobu odradila od touhy přečíst si nějaký román ženského autora. Zápletka zní zajímavě, zpracovaní mě ale znechutilo. Dávkování informací (tj. co se stalo, co se děje a jak to na světě funguje) není nijak pečlivé, spíš připomíná náhodné útržky. Většina událostí je citově zabarvená stejně jako neustálé vršení citových pohnutek hlavního hrdiny - jak s ním zamávalo tohle, jak se cítil při tomhle. Nedochází tím k prohloubení jeho charakteru, ale jde jen o bezúčelné hromadění jeho pocitů. Celek připomíná román o bandě neurotiků. Byť chápu, že lidstvo v takové situaci by pravděpodobně mohlo v takové stádium dospět, to neustálé omílání bez skutečné hloubky je jen a jen otravné.

2 16.01.2014