Laaca komentáře u knih
Perfektní na čtení dceři před spaním. Ale velká škoda odfláknuté korektury překladu. Tolik chyb v textu jako překlepy nebo nesprávně složené věty, to se jen tak nevidí.
Kniha od ruského spisovatele s neruským hrdinou, který nesnáší Rusy, ale dočasně s nimi musí spolupracovat. Ukazuje se ale, že pořádní parchanti jsou ale i militanti ímáma Šamila. Těžko pak volit menší zlo.
Co trochu vadí při čtení, je nesrozumitelnost historie Hadži Murata. Co se ale děje v přítomnosti, to už je srozumitelné dobře.
Pohádka o tom, jak Andrej Babiš k moci a penězům přišel. Netuším, nakolik je to podle pravdy a nakolik vybájené. Tak nějak mi to ale bylo jedno. Obsah knihy (nechce se mi použít slovo děj) je vlastně krok za krokem vypsaná posloupnost, jak si sociopat plní sny o moci. Velmi nekomplikované čtení, beze zvratů a bez napětí. Tím, jak je kniha psaná prostince, tak se vlastně dobře a rychle čte. Přečetl jsem ji normálně doma, ale takový matroš se hodí spíš do čekárny k zubaři nebo na nádraží. Slátanina to není, ale slabota ano.
Střídají se zajímavé pasáže s nudnými. Po celou knihu jsem si nějak nedokázal oblíbit ani jednu postavu. Jakoby budhistické učení lišek knize škodí - mělo být scvrknuto na podstatně menší prostor. Naopak je prima vysvětlení, jak to "doopravdy" bylo s některými historickými událostmi. Jakože pejsek lajka nebyl jentak nějaký pejsek, ale psí vlkodlak, jak vlastně funguje těžba ropy v ruské arktidě a podobně...
Dvakrát jsem ji četl v dětství, ale i přes tu dobu si ji pamatuju velmi dobře a jsem si celkem jistý, že kdybych si ji přečetl teď, potřetí, že by se mi knížka líbila pořád.
Kniha, kde spisovatel měl nápady, stylistika mu celkem šlape, ale děj románu překombinoval, v jednotlivých zápletkách se utopil a vedení příběhu jednoduše nezvládl. Ani postavy pochválit nelze. Mefistofeles měl působit jako trochu poťouchlý démon, ale vylezla z toho rozplizlá karikatura. Ostatní postavy dopadly ještě hůře. Škoda, že si autor po dopsání knihy nedal delší kritickou pauzu, třeba rok, a po tomto odstupu děj neseškrtal a neučesal. Výrazně by to bylo prospělo, protože potenciál tu byl.
Ne tak dechberoucí jako románové knihy, ale přesto velmi pěkné povídky o daleko podivnějších lidech než v sirotčinci.
Školu jsem zažil "jenom" jako žák či student, za katedrou jsem nikdy nestál. Přesto jsem měl dojem, že útrapy učitelského sboru v knize, odehrávající se v SSSR v polovině 80.let, že jsou úplně stejné jako problémy u nás v současnosti. Jen my máme navíc to multikulti běsnění a ideologie je trochu jiná. Mezi řádky je v knize pěkně vidět, že společnost v SSSR v dané době byla hodně zahleděná na úspěchy v minulosti, a vpředu už lidé moc perspektivy neviděli.
Autor, nebo snad spíše překladatel, má skvělý cit na slova a ve všech polohách jazyka (formální/hovorový/řeč dětí) vše zní úplně přirozeně.