kingmaker komentáře u knih

Pro mě vcelku nuda. Jednotlivé příhody mě, až na výjimky, nebavily a ani mi nepřišly moc vtipné. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že se Winston Groom opakuje a začíná vykrádat sám sebe. Taky mě trochu unavuje neustálé kopání do americké armády a administrativy. Mám pocit, že pokud chcete být dneska in, musíte si ve svém díle povinně kopnout do vlády. A je jedno o čem píšete.

2 01.10.2011

Další důkaz, že dnes může napsat „historickou“ knihu kdokoliv. A když máte titul a studoval jste něco, co se o historii aspoň trochu otřelo, najdou se i blbci, kteří si to půjčí, v domnění, že narazili na takovou lehčí, popularizační, ale přece jen podloženou literaturu. Ano, i já jsem se, už po několikáté, zařadil mezi ony blbce. Abychom si rozuměli, je to čtivé, i já jsem to dočetl až do konce, ale čtivé je to asi tak, jako je čtivý Blesk. To znamená, když prostě vypíchnete pár jakoby senzací a pěkně je rozmáznete, když občas budete na čtenáře pomrkávat sexuálním podtextem… Napadá mě jeden příklad z knihy-podle pověsti měla nějaká uherská jeptiška věštecký sen před bitvou na Moravském poli. No to je přece jasný důkaz, že měla s Přemyslem Otakarem vášnivý sexuální vztah, ne? Však to přece znáš, čtenáři, že, co už tak jiného můžeme čekat od jeptišky a vášnivého Přemyslovce? A takových blbin je tam povícero, za vrcholnou považuji pak ještě důkaz, že Břetislava I. zavraždil roku 1100 japonský samuraj, který pak spáchal sebevraždu sepuku. Jinak je tam tradiční přehlídka nepřesností, podložených knihou Vlastivědy pro 4. ročník, dávno překonaných historických informací (jak by také nebyly překonané, když hlavním zdrojem jsou pro Koláčka Dějiny markrabství moravského z roku 1906, nebo přímo výmyslů a nesmyslů. To vše doplněno značným množstvím překlepů dokazujících, že editaci byla věnována stejná pečlivost, jako samotnému psaní. Na takové knihy by se měla lepit upozornění stejně, jako na krabičku cigaret. Ne, tady by mělo být varování ještě přísnější, vždyť taková četba škodí nejen zdraví, ale i rozumu.

1 08.11.2012

Tak se mi zdá, že se pan Martin rozmáchl trochu moc a po výtečném prvním, ucházejícím druhém a na konci zachráněném třetí díle, nám naservíroval čtyřku. A pokud bych ji měl hodnotit a charakterizovat, pak bych použil výraz „únavný“. A to se to prosím odehrává hlavně v Králově přístavišti a jednou z hlavních postav je Cersei. Intriky a politické pletichy jsou přitom Martinovou silnou stránkou. Jenže… Jenže i tady se rozhodl Martin vydělat prachy, takže píše opravdu „od metru“. Když se šikovně zbavil některých svých postav, rychle je doplnil jinými, aby v tom byl chaos. A to některé postavy velkoryse zabije po dvou jim věnovaných kapitolkách (viz. Královnotvůrce). Z celé knihy je prostě na první pohled cítit, že je to fakt až moc natahované a že Martin prostě ujel na svém umění a nyní ani sám neví, jak to vlastně všechno skončit. Ale možná to ani skončit nechce, bude psát „Písně ledu a ohně“ až do smrti. Vždyť i Prattchet si vystačil se Zeměplochou. Jenže, nic proti Martinovi, ale jeho dílo takový potenciál nemá. Začíná to být nuda.

1 07.11.2012

Knih o Napoleonovy vychází dost, ty Kovaříkovy jsou ale na naše poměry zvláštní tím, že se věnují především vojenské otázce. Ale i on se zaměřuje zejména na období po roce 1804, takže knihy o tom, co se dělo po vojenské za revoluce jsou vcelku vzácné zboží. Proto je třeba být za tuto knihu vděčný. Kovařík v ní odvádí svůj standard, takže píše čtivě, často prokládá text ukázkami z dobových pramenů, popisuje události hlavně z pohledu Francouzů. To všechno je v pořádku. Jde mu vytknout vlastně jen jednu věc, takový druh literatury je protkaný geografickými lokalitami a to je potřeba doplnit mapou. Mapy tady nechybí, ale nejsou úplně přehledné a spousta lokalit zmíněných v textu, zde není zakreslena a člověk se tak poněkud ztrácí. Ale jen poněkud.

1 24.08.2012

Tahle kniha má dvě tváře-westernovou a zamilovanou. Westernová linie je vcelku dobrá, myslím, že King si splnil dávný sen a napsal vcelku čistokrevný western. Proto mi přijdou zbytečné ty nadpřirozené jevy, příběh by fungoval i bez nich a myslím, že lépe. Postava Rolanda a jeho přátel, to jsou typičtí jezdci z neznáma, bez minulosti a budoucnosti, ti, kteří přicházejí napravit zlo. Postavy Velkých lovců rakví jsou také výborné, přesné postavy zákeřných padouchů. Nechybějí rančeři, zaplivaný saloon i s pianistou, prostě dobrý western. Zamilovaná linie ale skřípe. Možná se lidé ve svých patnácti chovají pitomě, když jsou zamilováni, ale ti dva milenci se chovají ne jednu stranu pitomě, ale na druhou stranu hrozně dospěle. Vůbec tomu vášnivému vztahu nevěřím a myslím si, že King ho ani napsat neumí, jeho síla je jinde. Co mě ale nejvíc nebavilo, byla děsná ukecanost a přetažená délka. V některých případech to může působit tak, že to zvyšuje napětí, ale tady mě to spíš znechucovalo a nudilo. Zatím nejslabší kousek „Temné věže“.

1 13.04.2012

Trochu zvláštní komiks. Na jednu stranu se nebere vážně, některé postavy a děje jsou vyloženě komické, ať už jde o hlavního hrdinu Johna Difoola, nebo imána Horloga, na druhou stranu se tváří, jakoby mě měl velký myšlenkový přesah a světe div se, co myslíte… Má ho tam! V knize se mísí třeba skvělá a humorná část z planety Bergů, kde všichni obyvatelé získali podobu Johna Difoola s filozoficky promyšleným bojem s Temnotou. Autoři se dotkli hloubky lidského vědomí, ale udělali to s lehkostí a humorem, jaký se jen tak nevidí. Uvažoval jsem nad pěti hvězdičkami, ale nakonec jsem zaváhal. Plný počet ode mě dostávají jen skutečně epochální díla, na která bych se s chutí vrhl okamžitě znovu a tady přece jen něco chybí. Jen maličko. Škoda, že nejde dát čtyři a půl.

1 27.02.2012

Kovařík napsal čtivou a dobrou knihu, stručný, ale dostatečný přehled revolučních a napoleonských válek z pohledu těch, kteří se dostali na špici. Je zajímavé vidět, jak se jejich charaktery měnily, jak stárly spolu s maršály. Jak se z některých stali bezcharakterní podlí lumpové, kdežto jiní zůstali věrní svým ideálům až do konce. Kniha popisuje období, kdy se lidé ve válkách naposledy chovali rytířsky. Ta doba je romantická a její hrdinové jsou romantičtí neméně. Kniha sice není tak dobrá, jako Orlové Napoleonovy armády, ale dobrá pořád je.

1 20.02.2012

Autor opět odvedl svůj obvyklý nadstandart. Píše čtivě a poutavě, skvěle prokládá text vzpomínkami současníků, ale... Na knize je vidět, že byla šita horkou jehlou, objevují se opět překlepy a některé vzpomínky jsou použity vícekrát. Škoda, protože to úroveň výpravné knihy sráží.

1 12.01.2012

Kniha je to dobrá, autor odvádí svůj obvyklý standart, úroveň knihy ale sráží časté překlepy.

1 01.01.2012

Autorovi fejetony jsou vtipné a odvážné, na dobu kdy byly napsány. Z čeho však mrazí, je dopis vládě SSSR v němž se Bulgakov doprošuje práce.

1 17.12.2011

Vtipná kniha, která ukazuje, že lidské srdce bývá často horší, než psí. A nebo lidská hypofýza?

1 17.11.2011

Moje první kniha od Palahniuka mě zanechala na vážkách. Ano, je to deprimující, ano, je to místy děsivé, ale je to především hnusné.Jenže tak zvláštně hnusné, popisuje věci, které k lidskému životu patří-umírání, smrt, rozklad... Ale přes doslov pana Podaného mě nikdo nepřesvědčí, že pan Chuck Palahniuk má rád lidí. Podle mého názoru je nesnáší a pozoruje je pod drobnohledem stejně, jako člověk pozoruje nějakého hnusného, ale veskrze zajímavého brouka.

1 22.10.2011

Kniha mi přišla místy zdlouhavá a dost "ukecaná", ale to je problém hodně knih od Dana Simmonse. Dokonce, a to se přiznám, jsem měl místy chuť jí odložit (třeba v některých částech příběhu konzula, nebo básníka). Jenže Simmonsovi se nedá upřít, že psát umí a je to člověk s obrovským rozhledem. Dokázal to i v Hyperionu, přestože kvalit Drooda, nebo Terroru tato kniha určitě nedosahuje a v "hororových botách" je autor přece jen jistější. Ale je to jistě kniha, která stojí za přečtení.

1 16.10.2011

SPOILER Druhá část je znatelně lepší, než část první především proto, že se v ní něco děje. Zmizela část k uzoufání nudných popisných pasáží a konečně se osudy hrdinů zase někam posunuly. Některé situace se naopak zařadily k nejlepším scénám díla, mám na mysli zejména Rudou svatbu. Na druhou stranu jako by autor trochu vyměkl. Zatímco ve Hře o trůny ani v nejmenším nezaváhal a připravil o život i vysoce sympatické postavy, tady je vidět, že mu trpaslík Týrion přece jen natolik přirostl k srdci, ale mě také, že ho dost krkolomně zachránil z Temných kobek. K poněkud podivným krkům bych zařadil i zmrtvýchvstání lady Catelyn, ale tady uvidíme, jak se to vyvine. No a Petyr se stává natolik odpornou a zápornou postavou, až to přestává být věrohodné na druhou stranu se osvobození otroci konečně servali mezi sebou, takže uvidíme, kam se děj posune.

25.10.2012

Počítačové textové editory jsou na jednu stranu požehnáním ulehčujícím práci a zjednodušující život, ale na druhou stranu jsou prokletím. Stehen King tomu říká „slovní průjem“, tomu, co umožňují. Jak je s nimi jednoduché psát, lákají k tomu produkovat obrovské, nekonečné ságy a eposy a v nich mnohdy utonou i zruční spisovatelé, jakým Martin určitě je. Píše pořád zručně, avšak čím dál rozvláčněji. Už předchozí díl tím poněkud trpěl a tento na to téměř dojíždí. Jistě, Martin není zrovna akční spisovatel, nikdy se nevyžíval v popisu válečných scén, ale to po něm nikdo ani nechce. Jeho síla je v popisu politických intrik a úskoků, které samozřejmě nechybí ani v tomto dílu, avšak znatelně jich ubývá. Místo toho jsme zahrnuti popisy cesty, krajiny a okolí. Všichni hrdinové někam putují a autor se vyžívá v popisu všech těch stromů, řek, jezer a já nevím čeho a místy se to téměř nedá číst. Občas je v tom nudný jako Jirásek. Upřímně jsem se děsil kapitol, jejichž vypravěči byli Jon, nebo Arya, protože jsem měl pocit, že další porci krajinomalby nesnesu. Dokonce jsem uvažoval, že bych ty kapitoly přeskočil, což jsem nakonec neudělal. O to víc jsem se ale těšil na kapitoly Tyriona, nebo Sansy, tedy kapitoly z centra moci, protože tam se něco dělo a v tom je autor prostě nejlepší. Co však bylo největším zklamáním, je osud Denerys. Měl jsem tu holku rád a dokonce mi jí bylo líto, ale co se změnila v osvoboditelku otroků, je směšná. To je Martin opravdu tak naivní, aby si myslel, že to výjde? Aby věřil tomu, že otroci, kteří nikdy nepoznali svobodu a vlastně neví, co to je, otroci ze společnosti, kde je otroctví běžné, tak aby tito lidé nadšeně skočili po svobodě a neservali se mezi sebou jako vzteklý psy? Autor je vcelku realistický, ale tady ujel. Myslím, že to je teď nejslabší část knihy a největší sci-fi.

18.10.2012

Druhý díl velkolepé a dlouhé ságy Písně ohně a ledu (chvála pánu Bohu za počítače, napsat takhle dlouhé dílo na stroji by bylo nemožné) je pořád zatraceně dobré čtivo, Martin psát určitě umí. Ale… Ve srovnání s prvním dílem dost pokulhává. Nejmarkantnější rozdíl je v uzavřenosti děje, v první části byl každý příběh v knize uzavřen, ať už šlo o Neda Starka, Tyriona, a nebo Aryu, kniha byla, přes to, že šlo jen o první díl, v podstatě uzavřená. To u druhého dílu chybí. Je to roztříštěné vyprávění z mnoha různých pohledů, ale nic není uzavřeno, kniha v podstatě začíná z ničeho, ale hlavně v končí v polovině vyprávění, nedozvíme se vlastně nic, nic není uzavřeno. To mi dost vadí. A navíc mi některé části přišly dost nudné, zejména ty popisné, v nichž se Martin rozplývá nad krásou přírody, tady mi to přišlo, jako bych četl Jiráska. Takže mě nudili hlavně ty části o Jonovi Sněhovi. Zato Tyrionovi části, nebo vyprávění Sanzy, tedy tam, kde se dostáváme do soukolí velké politiky, tam se Martin cítí ve svém a je to na tom vidět a zatraceně, tyhle části jsou prostě skvělé. No uvidíme, jak se bude vyprávění vyvíjet dál. A ještě jedna poznámka, zatímco v prvním díle své postavy autor nijak nešetřil, Ned Stark, nebo Robert Baratheon by o tom mohli vyprávět, tady si je dost šetří. Přežije Tyrion, Bran, Stannis, umírají jen postavy okrajové. Snad jim to nandá v dalších dílech.

23.09.2012

Druhý díl velkolepé a dlouhé ságy Písně ohně a ledu (chvála pánu Bohu za počítače, napsat takhle dlouhé dílo na stroji by bylo nemožné) je pořád zatraceně dobré čtivo, Martin psát určitě umí. Ale… Ve srovnání s prvním dílem dost pokulhává. Nejmarkantnější rozdíl je v uzavřenosti děje, v první části byl každý příběh v knize uzavřen, ať už šlo o Neda Starka, Tyriona, a nebo Aryu, kniha byla, přes to, že šlo jen o první díl, v podstatě uzavřená. To u druhého dílu chybí. Je to roztříštěné vyprávění z mnoha různých pohledů, ale nic není uzavřeno, kniha v podstatě začíná z ničeho, ale hlavně v končí v polovině vyprávění, nedozvíme se vlastně nic, nic není uzavřeno. To mi dost vadí. A navíc mi některé části přišly dost nudné, zejména ty popisné, v nichž se Martin rozplývá nad krásou přírody, tady mi to přišlo, jako bych četl Jiráska. Takže mě nudili hlavně ty části o Jonovi Sněhovi. Zato Tyrionovi části, nebo vyprávění Sanzy, tedy tam, kde se dostáváme do soukolí velké politiky, tam se Martin cítí ve svém a je to na tom vidět a zatraceně, tyhle části jsou prostě skvělé. No uvidíme, jak se bude vyprávění vyvíjet dál. A ještě jedna poznámka, zatímco v prvním díle své postavy autor nijak nešetřil, Ned Stark, nebo Robert Baratheon by o tom mohli vyprávět, tady si je dost šetří. Přežije Tyrion, Bran, Stannis, umírají jen postavy okrajové. Snad jim to nandá v dalších dílech.

23.09.2012

Každý, kdo se zajímá o historii vojenství z dob, kdy jsme byli členy velké mnohonárodnostní monarchie, by si měl tuto knihu přečíst. Dost podrobně ho seznámí s historií válečného námořnictva, takže člověk pozná nejen jaké lodě námořnictvo vlastnilo, ale i zbraně a výstroj lodí i námořníků. A jako návdavek jsou zde popsány dvě nejslavnější námořní bitvy rakouského námořnictva v 19. století, bitva u Helgolandu a u Lissy. Touto knihou je alespoň částečně napraveno, že o tomto období a o námořnictvu toho u nás mnoho nevyšlo.

06.09.2012

Napsat biografickou knihu o vojevůdci může být ošidné, protože se v tom ukrývá několik nebezpečí. Tím největším je, že autor může sklouznout pouze k suchopárnému popisu bojových operací typu-táhl tam, pak táhl tam, statečně bojoval tuhle, nepřítele zahnal támhle. Člověk se pak začne v těch geografických pojmech ztrácet, zvláště když knize chybí mapová příloha, což ostatně považuji za její hlavní chybu. Pokud chce mít člověk nějakou představu, musí mít v hlavě GPS a nebo číst s velmi podrobným atlasem, nejlépe historickým. Popis bojů začne být také po nějaké době trochu monotónní, zejména když podle autora je Bagration dokonalý a nedělá chyby. je škoda, že třeba soukromému životu nevěnoval víc než jednu krátkou kapitolku, protože soukromý život ruského generála byl také zajímavý. Autor také nehodnotí některé kontroverzní Bagrationovi kroky, třeba jeho sprosté udavačské dopisy na Barclaye de Tolly, jehož taktika nakonec vedla k Napoleonově porážce v Rusku. Kdyby velel Bagration a řídil se obvyklou Suvorovovou taktikou-Na bodák vpřed, pak by Rusko jistě prohrálo. Autor tyto dopisy popisuje , to ano, ale hodnocení nepřidává, nechává ho na čtenáři.

01.09.2012

Pro zainteresované vcelku zajímavá kniha. Pohlíží na fenomén chodské vzpoury z hlediska lidových vyprávění, hledá kořeny tradovaných, ale nepravdivých vyprávění o božím soudě a Lomikarově smrti, zabývá se líčením pověstí o Lomikarově strašení a pověstmi z tohoto okruhu vůbec. Koho zajímají lidové pověsti a principy jejich vzniku, je to vcelku zajimavé čtení, i když ne vždy je to psáno čtivě.