kaj.uska.cte
komentáře u knih
Prokleté královny
Catherine Doyle
wow >
Už od začátku jsem ale měla problém s vyprávěním z třetí osoby, s čímž jsem se nemohla pořádně začíst. Ale to nevadilo protože už od začátku přišlo to klišé. Wren a Rose s musely rozejít každá za svým. Wren jela do Gevry za uvězněnou babičkou a Rose se vydává na cetu po Eaně. Ale samožrejmě nic si neobejde bez žádných chyb. Myslím si, že Rose to měla jednouší, páč měla u sebe Shena a Elske.
Wren to měla mnohem horší. Byla tak trochu sama, ale ještě že tam byl Tor že. A co se stalo v Gevře? To přečkalo moje očekávání. omgg to bylo tak boží užívala jsem si to více než u Rose.
Wren mám teda raději než Rose, ale obě jsou prostě nejvíc. Shena a Tora miluju už od Korunních princezen a tady to nebylo jinak. A Alarik jakože uuu. moc jako nevím co si mám o něm myslet.
Co mě hodně naštvalo bylo, že není v knize mapkaa!! občas jsem byla zmatená, ale hlavně mě zajímalo kde aspoň jsou.
Jak už jsem řekla Korunní princezny jsou >>> ale Prokleté královny jsou ještě více boží. Je i fajn že kniha není, tak deep jako od Maasové, je to spíš taková odlehčenější romantasy, ale samozřejmě, že tu byly i krvelačné bitvy a mnoho překvapení. A ještě ta obálkaaa>> ta je nádherná! Ještě hezčí než u v prvního dílu. Ale nutně potřebuju třetí díl! Protože tak to přece skončit nemůže.
.
~4,8/5
Motýl, který zapomněl létat
Vanessa Vernerová
Příběh se věnuje závažnému tématu, což je smrt a vyrovnávaní se s ní.
Asi jsem čekala, že tady bude více emotivního příběhu a myšlenek, proto jsem asi čekala heavy contemporary, které mě zasáhne a rozesmutní, jenže jsem dostala letní oddechové contemporary.
Thia je silná hlavní hrdinka a líbilo se mi, jak postupem příběhu se s tou smrtí vyrovnávala a snažila se žít dál. Clara je dobrá hrdinka a nejlepší kamarádka. Daniel je super kluk, ale ničím zvláštním mě nezaujal.
Díky prostředí a frázím, které se tady často objevovaly, jsem se více vcítila do atmosféry léta ve Španělsku, kde se taky i příběh odehrává. Možná mi asi v příběhu chybělo nějaké klišé. Samozřejmě že už smrt je už takové klišé, ale jakože asi mi tam chybělo nějaké ALE, jenže vše plynulo jak má být.
Ještě by to taky chtělo na konec epilog nebo nějakou bonusovku, která by ještě doplnil a dotáhla celý příběh.
Kniha má milý, letní, španělský vibe na téma smrt a ztráta blízkého. Jsem i docela z toho trochu zklamaná, protože jsem fakt čekala smutný a emotivní příběh, jenže jsem dostala jednoduchý, letní příběh.
I přesto trochu zklamání jsem docela ráda, že jsem si knihu nakonec přečetla.
