jozik_v_tumane komentáře u knih

Byl to hezký zážitek, většinou mě kniha bavila, bylo to napínavé, čtivé, dobře napsané. Na věk 24 let je to docela neuvěřitelné. A neuvěřitelný je celý ten příběh, to si my dnes asi vůbec neumíme představit, co to bylo, ta okupace a válka. Byly tam i slabší momenty. Stále dokola omílané snění o Ireně je nepochybně věrným obrazem mladé mužské mentality, ale z literárního hlediska už to nebylo moc přínosné. Intelektuálně to není světová literatura 1. třídy, žádné hlubokomyslné úvahy tam nejsou. Síla knihy je v navození atmosféry, člověk se do Dannyho velmi vžije a hltá události, jako by tam byl. Tohle funguje a čtivost velmi oceňuji. Místy je to taky vtipné. Je to prostě upřímná stylizovaná zpověď mladého muže ve víru historických událostí. Je to takové to trochu nekoncepční psaní ve stylu "zažil jsem něco velkého a teď to prostě převyprávím". (Vzpomínám na Sestru od Topola: to je stejná metoda psaní; a jak pravil pan Činátl, je to v podstatě literatura pro mládež, ne pro dospělé.) Ideální věk pro čtení je stejný jako věk hlavního hrdiny – kolem dvacítky. Jako doklad z historie této země velice poučné. Taky to byl zajímavý exkurz do češtiny 40. let, spoustu germanismů a jiných slov jsem si musel hledat. Jedno slovo mě strašně otravovalo a jsem fakt rád, že se už nepoužívá: "líbnout" (namísto políbit, dát pusu). Přijde mi to vulgární. Taky dost divný výraz je "holkovský" místo holčičí.

4 24.11.2021

Zhruba v polovině jsem se zasekl a nebyl schopný si ujasnit, zda mě kniha vlastně nenudí, přestože námět je zajímavý, nebo zda je jen nepřístupná, protože je tak zvláštní, specifická, neobvyklá. Velmi mě zajímala a přečetl jsem ji, ale občas jsem se musel trochu nutit. Neoznačil bych ji za čtivou, všechny dramatické momenty jsou zvláštním způsobem zploštěny do holého konstatování, dávno jsem např. nečetl tak chladný, necitový záznam milostného poměru dvou lidí. Příběh plyne velmi monotónně až unyle, přestože je to drama a postavy prožívají velké životní proměny, ba přímo osobní přerody (z mešťáka v proletáře). Politické vyznění je nejednoznačné. Říct, že je to "kritika stalinských čistek", je velmi zjednodušující a zavádějící. Spíš mi to přijde rozpolcené. Budování židovských osad v Palestině je podáno jako falešný sen, oproti tomu Sovětský svaz, přes svou nedokonalost nebo i hrůznost, jako něco pravdivého, čemu lze věřit a za co má smysl i položit život. Evropa (Praha, Vídeň) je oblastí idealizovaných vzpomínek, která však pro žádnou z postav nepředstavuje naději ani budoucnost. Ani Ri, ani Jan neuvažují o návratu, přestože jejich život ve Svazu je strašně těžký. Přitom v románu není výslovně řečeno, proč vlastně zůstávají, co je tam tak osudově drží. To se můžeme jen domýšlet. Ri se přerodila z moravské buržoazní slečinky v sovětskou údernici a vedoucí oddělení v továrně vlastně jen na základě své obrovské přizpůsobivosti a ochoty změnit svůj život. Proč ale zrovna tímto způsobem? Do jaké míry byla věřící komunistkou? Nevíme. Víme jen to, že do Svazu následovala svého muže (aby ho vzápětí chladnokrevně podvedla) a že chtěla žít plnohodnotně v kontextu, ve kterém se ocitla. Stejně tak nevíme, do jaké míry byl přesvědčeným komunistou Jan, o tom, jak a proč do Svazu odešel, se nedozvíme nic. Oba se chovají jako svědomití budovatelé, ale jejich vnitřní postoj neznáme. Těžiště knihy je v nepřikrášleném popisu atmosféry Moskvy 30. let a života v nekonečném koloběhu těžké práce, politické výchovy a propagandy. Je to tíživé a tragické, budovatelsky "radostné" na pozadí existenciálního zoufalství. Sovětský režim jim ničil životy a oni ho přesto milovali nade vše. Z mého pohledu je to především román o odevzdání se osudu. Autor nevyslovuje jakýkoli jednoznačný politický soud, jen konstatuje tragičnost lidského údělu. Velmi tíživý, smutný příběh. Žádný nadhled a vtip. Čiší z toho chlad. Děsivější než 1984, Proces i My.

4 09.11.2021

Další Grinův poklad... Úžasně vykreslené psychologické romantické drama...

4 30.12.2020

Nejdřív jsem od autora četl Nedostatečný pocit vlastní hodnoty, a to se mi až tak moc nelíbilo. Ale Závislé vztahy mě dostaly. Pracuje s kazuistikami extrémnějších případů, což je samozřejmě vhodné pro názornost. Já tedy nejsem alkoholik, ani na drogách (závislá porucha osobnosti často vede k chorobným závislostem), přesto jsem se v postavě husopasky v mnoha ohledech našel a myslím, že se v ní najde mnoho z nás – pokud jsme připraveni si závislou povahu svých vztahů přiznat. S nadsázkou mohu říct, že tato kniha mi „změnila život“ – resp. myslím (doufám), že mě k jistým důležitým změnám přiměje. Uvědomil jsem si díky ní naplno některé velmi zásadní věci, kolem kterých jsem posledních několik let jen kroužil (a tušil, že je něco špatně, ale naplno si to nepřiznal). Kniha popisuje skutečnost velmi nekompromisně, ale zároveň soucitně. Nemám co vytknout. V četbě autora budu pokračovat.

4 03.12.2020

Splnil se mi sen: Hořavovi vyšla další sbírka povídek. Zachvátila mě podobná omamně melancholická euforie, opět ve mně text probudil ty nejhlubší proudy, ani sám nevím jaké šílené touhy žít, jako u Pálenky. Na Pálence mě asi nejvíc fascinovala ta obsedantní asketičnost (až bernhardovská), s jakou autor lpí na svém banátském vyhnanství. Mezipřistání je vyzrálejší a klidnější, ale sevřenost a soustředěnost formy stejně úžasná.
Edit 18.11.2023, přečteno znovu, již asi potřetí a je to pořád stejně omamné...

4 18.11.2020

S knihou jsem zápasil, je to náročný text plný vynechávek a nedokončených vět, kdy si čtenář musí domýšlet... Sci-fi je to jen okrajově, spíš filozoficko-psychologická novela o jedné šílené lásce v jednom šíleném světě. Mnoho vět jsem musel přečíst 2× či 3×, abych je dokázal nějak uchopit. Někdy jsem si musel dokonce pomáhat vyslovováním textu. Je to klasika, na svou dobu samozřejmě skvělý nápad, deníková forma dramatická, závěr strhující. Ale protože se do textu tak těžko proniká, nemohu to označit za slastný čtenářský zážitek – proto 4/5.

4 04.10.2020

První část dobrá. Druhá část velmi originální, nejzajímavější a také nejvtipnější (výborný úlet alternativního sexuálního fungování rodiny v paravesmíru, to mě fakt bavilo!); zápletku však potenciálně rozvíjela tak monumentálně, že bylo vlastně jasné, že rozuzlení musí být zklamáním. Netrpělivě jsem hltal třetí část, abych se dozvěděl, jak to dopadne; zklamání bylo velké. Celá třetí část působí oproti prvním dvěma odbytě, rozvláčně, a obsahuje příliš mnoho pseudovědeckých rozborů, kterým jsem vůbec nerozuměl. Jak už tu bylo řečeno, tři části spolu téměř nesouvisí; souvislost je jen v rovině společného teoretického problému s energií, ale děj, dílčí zápletky a postavy se mezi jednotlivými díly neprolínají. Souhlasím také s tím, že je z textu cítit autorova nadutost a samolibost. Závěr samotný je vysloveně trapný amerikánský demokratický a zamilovaný happy end (egoistický měsíční vědec je přehlasován "láskyplnou" většinou a tím je zmařen jeho záměr; a žena emancipovavší se z jeho vlivu má sex s pozemšťanem, který záměr vědce odsuzuje, ačkoliv o chvilku dřív se s měsíčňankou shodli na tom, že láska je důležitější než sex). Z toho je mi blivno. (To už radši roztomile naivní odér spásného komunismu v některých slabších Strugackých.) Sečteno podtrženo: 1. část velmi slibná, 2. část svým způsobem geniální, ale 3. část a samotný závěr to celé dost shodily.

4 28.09.2020

Novela Ďábel mezi lidmi: 4/5, dobrý standard, ale nic extra, trochu unylé. Je to zajímavý komentář k černobylské havárii.
Román Hledání úradku: má 4 části: 1. a 2. část – SKVĚLÉ, patří mezi to nejlepší, co jsem od ABS četl (mimo jiné také velmi vtipné – u žádného jiného díla ABS jsem se tak nenasmál), 3. část – dobrá, i když úplně jiná, 4. část – výrazně slabší, celkem nuda, a jako by byla z docela jiného románu – souvislost s předchozími 3 částmi jsem chápal jen velmi omezeně a závěr byl pro mě už úplně nesrozumitelný...
Je to zvláštní, jak žalostně je ta 4. část horší, než první dvě – jakoby to vůbec nepsal tentýž autor, ačkoliv právě jde o román napsaný samotným Borisem. Působí to úplně schizofrenně...
Povídka Detaily ze života Nikity Voroncova: paráda :-)
Poznámka k vydání: Kromě ošklivého přebalu mě zaráží, že kniha nemá obsah (!), ačkoliv obsahuje tři samostatné texty. Také v žádném socialistickém vydání ABS jsem neviděl tolik překlepů. Doslov je úplně pitomý.

4 11.12.2019

Absolutní nádhera.

4 13.11.2019

Úžasná knížka... Pavel Moc píše naprosto přesvědčivě, věcně a přesně, s citem pro smysl příběhu a jeho srozumitelné a čtivé podání, jako profesionální historik. Přesně takhle se má psát literatura faktu, mnozí by se od něj mohli učit! Čtivost a napínavost vyplývají z toho, že jde jasně poznat, že autor si nic nevymyslel ani nedomyslel, nepřikrášlil; že každá věta a informace velice přesně odpovídá skutečným událostem. Nemluvě o perfektních fotografiích. Hluboce smekám před touto pečlivou a extrémně cennou prací, kdy autor z fragmentů archivních materiálů (velká část byla zničena) dokázal rekonstruovat tyto neuvěřitelné, hrdinské a inspirativní příběhy lidí, kteří se NEBÁLI, nenechali se zlomit a nedovolili pošpinit svůj charakter nelidským režimem, který v lidech podporoval to nejhorší. Tato kniha se zabývá především osudy tzv. "milešické skupiny" kolem převaděčů Petroviče, Rachače, Důry, Kasky a Maška. Minimálně o posledních dvou by se dal napsat podobný román jako Návrat Krále Šumavy o Josefu Hasilovi... Z těchto pěti jediný Petrovič unikl komunistickým lágrům, když emigroval se ženou do Austrálie, ovšem za cenu celoživotního odloučení od jejich syna... Doufám, že touto knihou nedocenitelná práce Pavla Moce nekončí a že sepíše snad ještě aspoň jednu knihu o převaděčích! Moc děkuji.

3 22.03.2024

Tahle knížka mě rozčilovala a štvala. Za prvé obsahuje naprosto neodpustitelné faktické chyby (vždy znovu mě šokuje, jak je vůbec možné, že se takové chyby vyskytují v literatuře faktu od obecně uznávaných, renomovaných autorů), např.: "Podle některých pramenů Vladimír již podnikal výpady na byzantská území, přičemž obsadil Cherson na krymském poloostrově." (str. 22). Ne, Cherson prostě není na Krymu. Ať se na mě nikdo nezlobí. Takovou nepřesnost opravdu nedokážu odpustit. Za druhé, jestliže chce autor napsat tisíciletou historii Ruska v tak skromném formátu, čekal bych, že se bude snažit o maximální informační zhuštěnost. Sám autor v předmluvě píše, že se "nutně musel soustředit jen na to podstatné". Co pak v textu dělají takové úplně zbytečné bláboly typu: "Velký chán, Batuův strýc Ogataj měl pověstnou zálibu v pití. Když se dvořané pokusili omezit počet sklenic, které denně vypil, jednoduše je nechal zvětšit." (str. 41)? Jaký význam má pro historii Ruska, že si nějaký chán ve 13. století "nechal zvětšit" sklenice? A jaká je důvěryhodnost takové informace? Nebo: "Vhodnějším překladem ruského slova Groznyj by patrně bylo Ivan Strašný, nebo dokonce Ivan Děsivý, jakkoli by to mohlo znít jako přezdívka nějakého kalifornského surfaře." (str. 54) Co má co dělat zmínka o kalifornském surfaři v knize o historii Ruska? Různé takové debilní, banální, anekdotické větičky jsou do textu vkládány systematicky, zřejmě se autor snaží čtenáři "zalíbit" a učinit svou knihu "čtivější". Mně tím dokonale odrazuje a rozhodně ve mně nevzbuzuje dojem, že mám co do činění se seriózním historikem. A i kdyby mně nebyl protivný autorův styl, kniha je v každém případě skutečně až příliš stručná, takže popisované události do sebe nezapadají, nenavazují a nedávají smysl. Také obsahuje časté překlepy. Zkrátka děsivá publikace, i když to může znít jako přezdívka nějakého novozélandského lovce klokanů...

3 29.02.2024

Několik let jsem četbu tohoto románu odkládal, protože jsem tušil, že to bude skvělé -- a taky že jo. Na svou dobu (1890) je to neuvěřitelně moderní, obsahem i stylem. Nějak mi to připomínalo My od Zamjatina -- asi tou maniakální posedlostí vytyčeným tématem a formou. Jasně v tom vidím předzvěst Grina a Kafky.
Nepopisuji své dojmy, protože nemám slov... Jedním slovem: strhující. Extrémně citlivý hrdina popisuje svou strastiplnou existenci, kdy dává přednost hájení svých morálních zásad před zajištěním své materiální existence, což ho ovšem přivádí do takové bídy, kdy se i morální zásady začínají hroutit... Extrémně vnímavý pozorovatel, zaznamenávající všechnu ubohost, nízkost a pokrytectví lidské společnosti, se sám propadá do hlubin, kde sám sobě nerozumí... Samozřejmě potká i svou dobrodinku, k níž zaujme naprosto ambivalentní vztah mísící lásku, touhu, lhostejnost a pohrdání... Každou chvíli pláče ze stestku a lítosti nejen nad sebou, ale i nad celým světem... Vše je mi to velmi blízké. Výjimečně citliví lidé to pochopí, těm ostatním to asi bude připadat jako "podivínské psycho".

3 04.02.2024

Ze začátku jsem byl nadšený originálním námětem i stylem. Někde zhruba v půlce jsem si uvědomil, že mě vlastně nebaví to číst. Rovina dobrodružného příběhu se nerozvíjela důvěryhodně, jednotlivé události jsou řazeny více méně nahodile za účelem dosažení kýžené situace v rovině psychologicko-filozofické. Úvahy a zvraty v Robinsonově životě jsou často zajímavé a krásné, jen ten příběh se čím dál víc jeví jako konstrukt, který je jen nositelem těch úvah a osobnostních proměn. Závěr je ovšem skvělý, události zase dostanou spád a působí věrohodně a pointa, byť očekávatelná, je dojemná. Nezařadí se mezi mé nejoblíbenější knihy, ale byl to svého druhu krásný zážitek.

3 23.09.2023

Je to hezky a čtivě napsané, ale to je asi tak všechno. Pár poetických pasáží, jinak mě kniha nezaujala. Čte se to jedním dechem, vypravěčský talent autor má, ale myšlenka a koncept chyběly. Pro mě to byl prostě jen snový výlet do atmosféry studentského života v časech nadšeného budování socialismu v SSSR...

3 12.09.2023

Mistrovské dílo! Na každé stránce jsem u vytržení. Sám autor ho prohlásil za svou nejlepší povídku a to se tedy není co divit. Od Andrejeva musím přečíst vše. Neuvěřitelný vypravěčský talent, metafyzický přesah a humor! Sofistikovaná hra se čtenářem, která se ale nikdy nezvrhne v samoúčelnost, je vždy jímavě přátelská. Jedním slovem: geniální.

3 16.06.2023

Čekal jsem něco jako osobní vzpomínky na budování socialismu v Jugoslávii, kterého se Đilas účastnil. Ale je to brilantní analýza skutečné podstaty komunismu. Překvapilo mě to svou neúprosnou přesností a Đilas mě překvapil svou erudicí. (Stylem mi to připomnělo Rozpravu o dobrovolném otroctví.) Místy jsem měl dojem, že se autor zbytečně opakuje a záživná četba to jistě není, ale k pochopení fungování komunistického režimu je to jediná kniha, kterou si stačí přečíst.

3 07.06.2023

Kniha je mírně nevyvážená. Úvodní kontext je zbytečně široký, je zde popisován mimo jiné samotný vznik ruské říše, což je téma velmi vzdálené kavkazským válkám. Celá první polovina knihy je pak věnována válkám Ruska s Osmanskou říší a Persií. Druhá polovina knihy je povrchní popis nekonečné řady bitev mezi povstalými národy severního Kavkazu a carskými jednotkami.
Chybí politický a společenský kontext, nebo je místy jen velmi letmo naznačen. Je to jen o posouvání hranic, budování pevností a vraždění. Není zde ani slovo o tom, jak byla ruská vojenská okupace vnímána národy jižního Kavkazu. Prostě byli obsazeni a hotovo, dál se to nijak nerozebírá.
Dalším nedostatkem knihy je, že se podle mého odhadu autor příliš spoléhá na hodnověrnost ruských historiografických zdrojů. Je jasné, že jiných než ruských zdrojů k těmto válkám asi moc není, jestli vůbec nějaké. Ale bylo by dobré aspoň zmínit, že údaje o počtech raněných a mrtvých mohou být silně zkreslené (je známo, že toto silné zkreslování má v Rusku tradici). Často se jedná o na první pohled těžko uvěřitelná čísla, řádově 10 a někdy i 100 (!) zabitých murídů na 1 ruského vojáka...
Na druhé straně je kniha napsána příjemně civilním a věcným stylem a díky rozdělení do kratičkých kapitolek se dobře čte.
Přes všechny výhrady jsem za knížku vděčný, mám teď aspoň hrubou představu o tom, co se na Kavkaze v 18. a 19. století dělo. V češtině je region Kavkazu velmi chabě historiograficky zpracovaný, takže díky za každý střípek...

3 16.04.2023

Nedočteno. Moc mě to nezaujalo. Je to prostě konstatování, jak to v Rusku chodí. Archaická, barbarská společnost.

3 31.03.2023

Fantastická kniha! Neuvěřitelně napínavé a dobrodružné čtení – a přitom je to s vědeckou přesností rekonstruovaný průběh skutečných událostí. Skvělý "doplněk" k beletristickému zpracování týchž událostí Návrat Krále Šumavy. Hluboce se klaním a mnohokrát děkuji autorovi za všechny pečlivě shromážděné a stručnou, jasnou a čtivou formou podané údaje o převaděčských cestách Josefa Hasila a dramatických příbězích dalších osob. Okamžitě kupuji další knihu autora.

3 26.02.2023

Naprosto o ničem. Nechápu, jak zde někdo mohl napsat, že kniha obsahuje "zajímavé úvahy". Neobsahuje totiž vůbec žádné úvahy, takže je nelze ani nijak hodnotit. Autor jen stále dokola opakuje, že prší, že mu je zima, že má žízeň, jací ptáci mu létají nad hlavou, co ho zrovna bolí a do jakého domu či chatky se vloupal k přenocování. Věta z anotace "velký hypnotický text o světě posledních zkušeností" je hodně velká nadsázka. Není to velký text v naprosto žádném ohledu a o "posledních zkušenostech" zde není ani slovo. Netuším, na co to má být narážka. Je to záznam o putování totálního zoufalce, který se o sebe nedokáže postarat a chybí mu to nejzákladnější vybavení. Sám jsem před dvěma lety (shodou okolností ve stejném věku, jako autor) podnikl 800 km dlouhou pěší cestu napříč Bavorskem (z Prahy do Švýcarska). Moje zápisky jsou o mnoho zajímavější. Kromě toho je mi protivné, že se bez okolků denně vloupával do cizích stavení a poškozoval cizí majetek a hrdě se k tomu hlásí. Nenacházím v tom vůbec nic cool ani zajímavého. Dočetl jsem jen proto, že je to tak kratičké.

3 11.01.2023