JiříŠkorpík komentáře u knih
Od této autorky jsem do této knihy nic nečetl. Narazil jsem na ni náhodou, když jsem hledal román z dob kolektivizace od spisovatele, který v té době a prostředí žil. Kniha mě nadchla, že popisuje lidi i dobu takové jaké byly. Kupodivu mě zaujal i popis vztahu manželů Přecechtělových – a to je co říct. Uprostřed děje jsem prožíval frustraci, jak je jednoduché udělat přes noc z pracovitého člověka vykořisťovatele, kterého je nutné se zbavit a vzít mu vše, i domov jinak se nebudeme mít dobře, ale konec byl moc krásný, i když bych ocenil, kdyby byl delší.
Za mě mnohem slabší než kniha Řecký zázrak. Jde poznat, že Řecký zázrak autor napsal deset let po této knize, kdy měl už více zkušeností nebo ji prostě psal delší dobu. Četl jsem vydání z roku 1967, ve kterém se na některých místech očividně snaží o komapraci dějinných událostí s myšlenkami komunismu, neopomněl zmínit i Gottwaldovo nadšení Spartakem a už vůbec nezmiňuji citace Marxe, Engelse a Lenina. Jinak ale oceňuji neobyčejnou autorovu orientaci v dějinách.
Povídky prostě nemám v oblibě, většinou na ně velmi brzo zapomenu, až na dvě výjimky: London a Simak. Londonovy povídky v této knize mají neskutečnou hloubku i příběh. Samozřejmě jsou zde i slabší kusy, ale takový Mexičan předčí i mnoho dnešních románů. Většinu povídek z této knihy jsem určitě nečetl naposled.
Pokud je kniha určena širšímu publiku (laikům), tak s hloubkou výkladu můžete být spokojeni, ale šíře výkladu v této knize je zbytečně velká – informace se často opakují, zvláště u dekontaminačních prací. Chápu knihu jako vítaný příspěvek k podpoře jaderné energetiky, ale na druhou stranu mi připadalo, že autor už moc "tlačí na pilu" neustálými komentáři ke statistikám. Závěrem bych jen dodal, mou zkušenost s lidmi bydlícími v blízkosti JE: Oni se nebojí obětí, ví, že v případě evakuace bude dost času, takže statistika obětí může být klidně nula, ale problém je návrat. Žijete s tím, že je tu možnost, že toto vše jednou možná budete muset opustit, (dům, zahradu, stromy, místo, kde jste prožili dětství, práci ...) a s tím by se mělo pracovat.
U knih z dob normalizace jsem zvyklý na chválu komunismu a Sovětského zřízení, ale vždy to byly víceméně oddělené odstavce, které šlo hravě přeskočit. U této knihy to tak ale není, text je dokonale protkán tímto a jiným moralizujícím balastem (nemám nic proti takovým myšlenkám a morálním zásadám, spíše mi vadilo jak se nustále opakovaly) a nelze se mu vyhnout, protože příjdete o unikatní informace nejen o panu Vlčkovi, ale i dalších velikánech naší let. techniky a vývoj L-29, L-39 a dalších projektů uskutečněných v ČSSR. Smekám před týmem Jana Vlčka.
Kniha o matematice skoro stejně stará jako já, ale předčí mnohé současné tituly. V Německu se dočkala dalších doplněných upravených vydání, snad se tady taky dočkáme.
Obdivuji autora kolik oborů lidské činnosti a přírodních zákonnitostí spojil dohromady jejich průnikem – informací. Na druhou stranu nemyslím si, že to zvládnul na pět hvězd, z knihy lze cítit spousty omáčky a vlastní fylozofie a místy jsem měl pocit, že neví o čem píše.
Vzácný případ, kdy se kniha a film navzájem doplňují. Forester navíc dobře zvládl psychologii ženy a muže žijící společně na malém prostoru; i proto kniha působí neskutečně reálně.
Obě knihy pana Bedřichovského, které jsem četl se vyznačují výrborným přehledem v dané obslasti, v tomto případě o vývoji bojových ponorek a jejich nasazení. Na druhou stranu je v této knize více propagandy, než je pro období, kdy tato kniha vyšla typické. To celkový dojem dost kazí. Také jsem si všimnul kapitol, které jako by byly opsány z knih, které jsem již četl.
Asi celkový přehled o dřevě, jeho růstu, složení, technických vlastnostech, kácení, zpracování...prostě pro každého, kdo se dřevem dělá.
Nádherné čtení o schopnostech původních obyvatel ruské sibiře. Těším se na další díl. Skoro se nedá věřit, že tato kniha vyšla v edici Svět sovětů. U této edice jsem zvyklý, že obsahuje spoustu propagandy – v této knize snad nenajdete ani slovo propagandy, dokonce na konci knihy je hlavní hrdina v sovětském městě okraden, přitom měl pocit, že v životě ho nikdo neokradl. Je to kniha, ke které se vrátím.
Knihu jsem objevil v knihovně hotelu, ve kterém jsem byl na dovolené. Zaujala mě na tolik, že jsme si pořídil i první díl.
Jedná se o zkrácenou verzi knihy Stezkami Hrdinů (neobsahuje mapy a fotografie).
Na této knize je skvělé původnost díla. Autorka napsala tuto knihu na základě rozhovorů a komunikace s aktéry nehod nebo si dohledala zprávy (u starších nehod) a doptala se odborníků na interpretaci. Dokonce šla někdy tak daleko, že se přihlásila do kurzu letušek nebo výcvikových kurzů pro piloty, aby o tom mohla skutečně co nejvěrohodněji psát.
Oceňuji autorovu snahu text doplňovat originálními obrázky, to se u českých knih už moc nevidím. Na druhou stranu, mi připadalo, že autor už moc zkracoval, aby se mu do knihy vešlo neuvěřitelných 40 případů.
Složení ovoce a zeleniny na jednom místě a následné chemické reakce, ke kterým může dojít. Za mě vědecké odpovědi na několik mýtů z dětství typu: zelené brambory jsou jedovaté, jádra z meruněk obsahují kyanid apod. Jediná věc, která mi vadila byla celostránková info-grafika ke konkrétnímu případu tj. jedna strana textu, jedna strana grafiky (obsahuje to samé co text), takže kniha má dvojnásobný objem. Na druhou stranu, pro středoškolskou chemii asi úžasná výuková pomůcka.
Dělám to nerad, ale knihu jsem nedočetl. Přečetl jsem polovinu, ale kniha není o farmě jako takové, ale o lidech, celých generacích, které farma spojuje (dědečkové, babičky, tety, strýcové, bratranci, sestřenice, služební, sousedi) postav je několik desítek a o všech se musíte dozvědět jak bydleli (včetně vybavení), co dělali, koho měli rádi, koho neměli atd. Prvních 50 stran ještě jde (žije zakladatel), ale pak je to spíše pohled na vznik a vývoj amerického města během devatenáctého století.
Jedná se o odbornou knihu, kterou by nikdo v oboru neměl minout. Jedná se skutečné o komplexní dílo.
Za prvé, už na první pohled je poznat, že kniha měla těžkou cestu na svět; porovnejme její fyzickou podobu třeba s knihou Dobré ráno Afriko, také od Bárty. Při čtení je to ještě patrnější, například očividně vynechané odstavce, a uvnitř odstavců jakoby docela často chyběly věty a myšlenky nejsou dokončeny. Za druhé je to pecka. Jediná kniha o expedici Tatra klem světa popisující celou cestu (kromě Argentiny, kterou autor vynechal). Tento typ cestopisu plný technických detailů mě baví a navíc v dětství byla plechové autíčko tatry kolem světa můj nedostižný sen a teď mám alespoň tu knihu. S touto knihou se navíc vrátíte do myšlení Čechoslováků v osmdesátých letech – takto jsme skutečně viděli svět.
Přehledný pohled na čínské dějiny. Na druhou stranu se nemohu zbavit pocitu, že ten pohled je až příliš německý.