JiříŠkorpík komentáře u knih
Byl to sice fašista, ale jeho píle a schopnost dotahovat projekty do konce i s minimálními prostředky byla obdivuhodná. Jeho názory na práci studentů postgraduálního studia ve strojírenství by byly aktuální i dnes a to nepočítám, že jeho diplomová práce byl kluzák-myslím tím skutečný a ne jen nakreslený.
Po krátké době další sci-fi, které jsem nedočetl. Už si nevzpomínám jak se mi tato kniha dostala do knihovny, jedná se totiž o space operu, tedy žánr, který mi moc nesedí. Tato kniha je určitě hezky napsána, ale v podstatě bez myšlenky, navíc jsem po první stránce zjistil, že se jedná o druhý díl větší série.
Tato kniha se mi náhodou dostala do ruky v antikvariátu právěv době, kdy jsem v Technickém týdeníku četl článek v souvislosti s memoárem jednoho předního českého technika v oboru kmitání působící ve Škodovce nebo v ČKD (žel na jeho jméno si už nevzpomenu). A právě v tomto článku byla zmínka i o světovém odborníkovi v oboru kmitání REDu Bishopovi, který rád jezdil do Československa. Kniha mě na první pohled zaujala tím, že neobsahuje ani jeden matematický vztah. To je v knize o kmitání naprostá rarita, přesto lepší knihu, která by mechaniku a důsledky kmitání popisovala jsem nečetl. Také velmi srozumitelnou formou vysvětluje i základní pojmy v oboru kmitání. Z knihy lze poznat velkou autorovu zkušenost s kmitáním a snad na každé straně uvádí konkrétní příklad a řešení problému. Přitom čerpal z mnoha odvětví techniky i fyziologie.
Ač jsem absolvoval na VŠ kurzy všech tří mechanik (mechanika tuhých těles, hydromechanika, termomechanika), tak k pochopení některých příspěvků jsem musel napnout veškeré své duševní síly. Ale odměnou mi je ujasnění si některých pojmů a směrů uvažování při řešení úloh z mechaniky tuhých těles, které se věnuji ve své profesi nejméně. Nádherná třešnička na dortu je v české literatuře zcela ojedinělé příspěvky, které přináší zajímavé případy z dlouholeté praxe autora v daném oboru (například řešení problému převodovek na tanku T34) a příběhy z historie mechaniky a to čtivou populárně naučnou formou.
Myslím, že je to ta pravá kniha, pro dobrodružné povahy, které láká tajemství odlehlých míst a historie jejich dobývání člověkem. Četl jsem ji poprvé jako náctiletý, ale rád se k ní vracím.
Tuto knihu jsem četl jako dvacetiletý a doslova jsem ji hltal. Především vyprávění o plavbě v Bulharsku a Rumunsku dá čtenáři plastickou představu o tom jaká obrovská a žívá řeka Dunaj je.
Jedná se v podstatě o Umbertův pohled na ztroskotání vzducholodě Italia. Knihu jsem si přečetl abych získal na toto, pro mě přitažlivé, téma jiný pohled než je Běhounkův, ale jsou tam i dobré popisy předchozích vzdušných výprav na severní pól.
Čekal jsem trochu více. Bylo mi jasné, že se bude jednat o geometrii strojů a přístrojů a nikoliv o jejich návrh, ale zklamala mě absence historie vývoje toho daného prvku. Knize se nevyhnula důkladná cenzura a to možná už i autorova, dokonce se mlží i v technické oblasti, aby nešlo poznat, že něco takového nevymysleli soudruzi ze SSSR, ale někdo jiný z "imperialistického" světa a soudruzi to pouze okopírovali.
Cítím hlubokou úctu k autorovi jakou knihu napsal, jaký měl na to čas a v jaké době ji psal. Kniha vyšla sice až po únoru 1949, ale kromě úvodu do ni zřejmě nebylo politicky zasaženo. Kniha obsahuje výsledky výzkumu vysokých rychlostí během druhé světové války v Německu i na straně spojenců a především klíčový výzkum prováděný na západě v letech 1945 až 1948.
Problematika atomového pohonu letounu je zde popsána populárně naučnou formou se spoustou technických dat , které by měl pochopit každý středoškolák. Z tohoto pohledu, pokud se chce něco dovědět o atomové energii, je kniha užitečná. Kniha vyšla za hluboké totality, takže o narážky na mírový socialismus a barbarský kapitalismus není nouze, ale dá se to s odstupem času překousnout vzhledem k technickému obsahu. Podobně pobaví představa obrovského dopravního letadla na atomový pohon, když čtenáři je jasné, že autor popisuje atomový bombardér.
Tři hvězdičky za bohatou fotografickou přílohu, která stojí za zhlédnutí. Kniha se zaměřuje na popis problémů úkonů při zalétání německých letounů v období 1935 až 1940, je tam sice několik podrobností a postřehů, které stojí za přečtení, ale jinak je to spíše zaměřeno pro vyzdvižení německého technického náskoku v letectví oproti spojencům. V knize je také několik rasových narážek.
Je to kniha vydaná za normalizace a v některých směrech jsou údaje zkreslené. Samozřejmě veškeré politické souvislosti, kterých naštěstí není mnoho, jsou k ničemu a lze se jim dnes jen smát, kdyby přitom tenkrát neumírali lidé. Co se týká technického popisu problému při vývoji různých letounů v Sovětském svazu, tak tam už je kniha mnohem poučnější. Autor popisuje vyloženě i chyby, při kterých umírali zkušební piloti i neuvěřitelný tlak z hora na konstruktéry často i od samotného Stalina. K pochopení některých částí výkladu nutno mít základní znalosti strojírenství. Dokonalou tečkou na závěr byl popis výběrového řízení na vojenský vrtulník pro indickou armádu, kde každý nabízený typ musel splnit v terénu různé stupňující se úkoly a zakázku dostala společnost jejichž vrtulník zůstal až do konce testu letuschopný. Předpokládám, že výběrové řízení na Pandury a ještě lépe Casy probíhal trochu jinak.
Na tuto knihu pozor, už její název je dvojsmyslný. Kniha popisuje možnosti energetické politiky státu a především moc energie v tomto případě v podmínkách třetí říše. Je propagandisticky a rasově zabarvená, ale jako kniha o energii obsahuje spoustu zajímavých údajů a hospodářských principů platných dodnes.
Překvapilo mě jakou velkou charakterovou proměnou za svůj život, tento velký politik, prošel. Doposud jsem o něm slyšel jen to, co se vztahovalo k druhé světové válce.
...Je třeba mít vytrvalost a víru v sebe. Je třeba věřit, že něco dokážu a dokázat to za každou cenu...
Téměř románový popis osudů posádek mě naprosto vtáhl do děje. Pro evropana dobře pochopitelné chování japonského námořníka, který dobrovolně z rozkazu měl za úkol vlézt do torpéda a potopit loď...nakonec přežil a svůj příběh odvyprávěl.
Byl jsem překvapen kolik informací taková malá knížka obsahuje. Od historie vývoje, popis válečných taktik, které se měnily velmi dynamicky s narůstajícím výkonem letounů, popis drtivé většiny střetnutí včetně akce "Africké" vzducholodi. Bohatá fotografická a obrazová dokumentace včetně morbidní fotografie otisku v poli po vojákovi, který raději z hořící vzducholodě vyskočil.
Nádherná velkoformátová kniha bohatě ilustrovaná. Dozvěděl jsem se nejen to jak vyhledat místo pro vodní mlýn, jak postavit vodní kolo a jeho mechanismus, ale i něco ze života mlynářských rodin, které byly uzlem prostého života lidí. Děkuji autorům, že se do takové práce pustili a napsali i druhý díl zaměřující se na větrné mlýny a popisy osudů posledních mlynářských rodin. Před lety mi psali z Vietnamu, že v jejich vesnici není zavedena elektřina a že by si chtěli postavit vodní kolo, které by pohánělo dynamo. Jeden místní uměl česky a taková kola u nás viděl. Doporučil jsem jim tuto knihu, poděkovali za ni a už se na nic neptali, tak snad přispěla k exportu českého Know-how do zahraničí.
Kniha mapuje pouze vynálezy, o kterých si autor myslel, že jsou v té době klíčové. S odstupem času mnoho typů popisovaných strojů se přestalo používat a některé, které v té době již existovaly, opomněl jako neperspektivní viz. např. plynová turbína. Ale jinak vynikající kniha a zdroj historických a technických informací. Neviděl jsem tak podrobnou knihu v novějším vydání, proto i když je z roku 1941 nechávám si ji a často z ní cituji.
Kniha plná utrpení. Doufám, že už nikdo nebude muset prožít něco podobného.