JFK117 komentáře u knih

Kniha bude mít v mé knihovně vždy čestné místo. Je po mé mamince a s věnováním autorky.
Zaujala mě pečlivost a autorčiny znalosti našich dějin. Uvědomila jsem si, že v našich pohanských dobách měly nadpřirozené bytosti své místo a Jirásek na to zřejmě zapomněl.
Nechala jsem se inspirovat a začala číst i další autorčiny knihy. Ale to už byl úplně jiný šálek kávy, ty bych ani hodnotit nechtěla. Skončily v knihobudkach.

3 24.05.2022

Kniha spíše pro ty, kteří mají vlastní hříbě nebo koně se specifickými povahovymi problémy. Ale i já bez koně a jezdec začátečník jsem našla spoustu rad o komunikaci s koněm, technické rady pro zvládnutí jízdy na koni atd.

3 19.05.2022

Čtivé, vtipné, zábavné. Když se chce, všechno jde. Švéd, Nor a Němec můžou být dobrá parta.

3 07.04.2022

Knížku jsem měla z knihovny a hrozně jsem ji nechtěla vrátit. Přečetla jsem ji dvakrát, některé části i vícekrát. Prostě je to typ knihy, která má být doma v knihovně. Koně jsou úžasná zvířata a když člověk chce, poskytnou mu spoustu informací i o něm samotném.
" když na myšlenku dozraje čas, současně se objeví jakoby kouzlem všude."
"lidé soutěží úplně jiným způsobem než koně : mají instinkt soupeře zničit a získat trofej. U koní žádné trofeje nejsou."

3 02.03.2022

Závěrečný díl je stejně čtivý, jako předešlé dvě knihy. Hodně mě bavily kapitoly s příběhem ze středověku. Asi se teď vrhnu na historii. Tak děkuji za inspiraci.

3 21.12.2021

Zřejmě pro mě poslední kniha od této autorky (nebo autorů). Měla jsem pocit, že už jsem něco podobného četla v jejích ostatních knihách (podobné téma, jména hlavních postav a jejich životních výher a proher). Opět se autorce podařilo přinutit mě ke vzpomínání na vlastní minulost, ale tentokrát už to pro mě bylo málo.

3 14.08.2021

Bylo by fajn a docela správné, kdyby svět fungoval tak, jako v tomhle příběhu. Všichni by věděli, že když někoho zabíjí, on se vrátí v příštím životě a určí je jako pachatele. Každý by si to, podle mě, rozmyslel a soudy by řešily jen malichernosti.
Knížka se čte moc dobře, chvílemi dojímá, ale i pobaví.

3 15.06.2021

Je to jako sledovat nekonečný seriál... vlastně nuda, ale jak to dopadne?

3 02.03.2021

Musela jsem si odpočinout od Temných koutů a tahle kniha je úplně ideální antistresová oddychovka. Jak rozdílné starosti hrdinky knih měly. Takový je asi dnešní svět. Někdo na hranici bídy, jiný řeší, jak se orientovat v blahobytu.

3 27.12.2020

Celkem příjemná kniha, na kterou se dá snadno zapomenout. Poklidný život bankovního úředníka v důchodu naruší živočišná tetička, diky níž vyrazí na životní cestu za sebepoznanim. Nikdy není pozdě na změnu, jen najít odvahu. Pak si člověk může spolu s hlavním hrdinou říct :"Byl jsem šťastný, ale byla to strašlivá nuda."

3 03.08.2020

Kdo je normální a co to vůbec znamená normální? Mám raději knihy, kde je poslání skryté a je na mně, jestli ho najdu, osloví mě. Zde je dobro i zlo rozdělené (Domov - okolní svět) situace a konflikty průhledné. Ale asi je to můj pohled. Přiznávám se veřejně, já bych to prase snědla.

3 22.04.2020

Až při čtení jsem si vzpomněla, že jsem tuhle divadelní hru viděla. Asi to tak bude i s knihou. Za rok mi bude nějak povědomá, možná si ji půjčím a pak zjistím, že jsem ji četla... Všechno mi přišlo průhledné, černobílé, čitelné, nebýt závěrečné kapitoly. Takhle se asi pozná Pan Spisovatel.

3 06.03.2020

Indianka 20.století. Dobrodružství, moudrost, humor. Stálé propojení člověka s přírodou. Občas jsem se při čtení ztrácela (proto jen 4*),ale nechám si ji. Možná jsem jen moc chvátala a šla po ději, příště budu pozornejší.
"... Člověk zamíří na Měsíc, aby tam něco našel. Aby učinil objev. Aby uvnitř sebe nalezl člověka. Ne, tak to není, jediný člověk uvnitř tebe je ten, kterého tam vložíš..."
"Dvacet šest koní říká, že každý máme něco, čeho se chceme zbavit, a já bych řekl, že někdy jsme to v prvý řadě my sami..."
Ještě poděkování panu Robertu Křesťanovi za pěkný překlad

3 15.01.2020

Blogy na blog, fejetony do novin a beletrii do knih. Některé formy psaní v tištěné podobě prostě nefungují.

3 04.09.2019

Nějak jsem se ztratila v příběhu i čase. Ke konci knihy jsem zjistila, že mě osud pánů Nečase ani Zpovědnice vlastně nezajímá.

3 20.06.2019

"Kdo si život smutkem krátí,
ten zahořkne, volovatí,
sám sobě si nevěří,
život je mu přítěží."
... V básnické sbírce se odráží nejen láska k rodnému kraji, ale i životní moudro. Knihu jsem dostala jako dárek, počáteční nedůvěra rychle vyprchala. Jsem ráda, že ji mám v knihovně.

3 30.05.2019

Čtu většinou večer nebo v noci, což se mi u téhle knížky nevyplatilo. Není přehnaně sentimentální, přesto se mi usadila v hlavě a měla jsem do rána co řešit. Zemřít podle svého a tam, kde to má člověk rád, je v dnešní době skoro zázrak.

3 16.05.2019

" lidé fungují veskrze tak, že slyší to, co chtějí slyšet, a věří tomu, čemu chtějí věřit."
Naděje existuje!

2 12.03.2024

Bylo to poučné. Číst knihu psanou v češtině, ale vlastně v angličtině. Od tohoto "zážitku" si budu více vážit překladatelské poctivé práce. Tvar zájmena JÁ jsem na jedné stránce našla 7x. Pak už jsem jen hledala chyby (špatně čárky mezi větami atd.)
Byla jsem v podobné situaci jako hlavní hrdina. Nesplněné představy vedou k velkému zklamání.

2 19.03.2023

Mnoho linií vyprávění, množství historických i místopisných údajů, několik časových vrstev a celé to nějak nedrží pohromadě.
"Vypadá to, že pomalu každý, kdo ve Vídni přelomu století něco znamenal, měl českou babičku nebo českou židovskou babičku".
"Češi se k novodobým válkám vždycky tak nějak namanou. Jako třeba Leopold Lojka, rodák z Telče, osobní řidič moravského hraběte Františka Harracha.... Který v Sarajevo špatně odbočil, a způsobil tak světovou válkou."
"Češi a Němci žili pohromadě tak dlouho, až se z nich staly spojené nádoby. Za sedm set let k sobě nenašli cestu, ale zároveň spolu vydržely. "

2 16.11.2022