jerisno komentáře u knih

Ve své době neocenitelný průvodce pro všechny hledače, pátrače a hlavně příznivce domácí filmové tvorby. Lexikon zahrnuje období let 1930 až 1996 a slovníkovou formou přináší přehled (snad) všech filmových výtvorů daného časového období. Jednotlivá hesla jsou psána stručně a přehledně s hlavními údaji o tvůrcích, hercích, lokalitách, ději i nasazení a sledovanosti v kinech. Každý film je navíc opatřen graficky velmi výrazným hodnocením v % a žánrovým zařazením (škatulkou). Potěší také závěrečný, abecední přehled všech filmů a jmenný seznam režisérů.
Tak jako u každého přehledu uměleckých děl i tady je hlavní subjektivní pocit diváka a i zde se mohou názory na hodnocení jednotlivých filmů lišit.
Nevýhodou každé encyklopedie je doba jejího vzniku a tedy časová ohraničenost. Od roku 1996 u nás vzniklo mnoho nových filmových projektů a jak samotná díla, tak i jejich diváci a fanoušci, by si zasloužili podobně ucelený přehled. Pokud vím, tak zatím žádné pokračování nevyšlo a (za mne) je to škoda. I když je možné vše vyhledat na internetu (např. čsfd) v takto podobně sevřené, knižní formě, by to bylo vítané.
Příjemná, rychlá a užitečná berlička pro všechny zájemce o tuzemský film.

5 05.02.2022

Tuto útlou publikaci jsem si cíleně nezakoupil (ani jsem to neplánoval), ale dostal jako dárek. Říká se "darovanému koni na zuby nekoukej", ale je to první kniha v mém čtenářském životě, kterou jsem nedočetl. S takhle chaotickou a nepřehlednou úpravou jsem se již dlouho nepotkal.
Sám autor působí na portrétu mírně neuspořádaně a pravděpodobně se to promítlo do této skládanky. Jednotlivé profily kapel a umělců jsou nepřehledné, je zde mnoho odboček, výhybek a slepých kolejí.
Zatímco punková a hard core hudba se poslouchat rozhodně dá, jejich verbální projevy, zaznamenané způsobem Alexe Švamberka, se číst moc nedají. Vše je v jedné lini : drogy, neuspokojivé sociální prostředí, problémová minulost, spásný zájem o hudbu, zakládání kapel, uvědomění si nebezpečnosti návykových látek, opětovné problémy, ztráty spoluhráčů a přátel, neujasněná a nejistá budoucnost, zkrátka "No Future". Před 40 lety bych to pochopil, ale těm chlapíkům, či děvčatům již není patnáct, nebo dvacet. Dostal jsem se, s velkým přemáháním, asi do půlky, dále to nešlo. Přitom hudební články pana Švamberka, se kterými jsem se setkával na stránkách různých hudebních časopisů, jsem konzumoval bez potíží. Zde, v koncentrované podobě, je to horší. Možná moje chyba.
Zatímco popisovaní umělci žádnou budoucnost nevidí, tato kniha ji má jasnou : Bazar, či antikvariát.

5 05.05.2019

Se zahanbením na sebe vyzradím, že ke koupi této velmi zajímavé knihy mě nevedla znalost autorky (slyšel jsem o ní poprvé), ani povědomí, že jde o úvodní díl jakési pliocénní ságy, ale jen a pouze barevná a velmi přitažlivá obálka se dvěma lepými děvami. Když se, po několika dnech, mé oko dostatečně potěšilo, dostavil se spásný a nečekaný nápad si knihu také přečíst. Byl jsem lapen, překvapen a nadmíru potěšen. Hodně originální námět, spojený s cestami časem, poutavě a velmi čtivě napsaný. Později se mi do rukou dostal druhý díl "Zlatý náhrdelník", kterým jsem byl už mírně zklamán, rozhodně nedosahuje kvalit dílu prvního. Teprve po čase jsem zjistil, že se chystá i díl třetí "Nezrozený král", ale na ten v mé knihovně už nezbylo místo. Nic to však neubírá na vysokých kvalitách této úvodní části. Mám v plánu se k celé sérii ještě jednou vrátit (důchod ?) a tentokrát ji "zkousnout" kompletně.

5 27.02.2018

Je to vtipné, je to čtivé , je to pohádkové, je to futuristické, je to kybernetické, je to ilustrované, je to snové, je to skvělé.
Je to Lem!

5 25.02.2018

Podotýkám, že válečné romány jsem nikdy moc nevyhledával, nevyhledávám a vyhledávat nebudu, ale tahle kniha rozhodně stojí za přečtení. Popis událostí, jak to s Paříží mohlo dopadnout, ale naštěstí nedopadlo. Psáno z pohledu několika hlavních postav, přesto se v ději ani v osobách neztratíte. Za pozornost stojí i černobílé filmové zpracování (jak je uvedeno v příspěvku níže). Vlastním vydání z edice GaMA, kterou jsem měl velmi rád, pro její grafickou "čistotu" a vytříbenost. Velmi doporučuji.

5 25.02.2018

Jelikož jsem věděl, že jde o přepsané filmové scénáře, měl jsem z četby docela obavy. Byl jsem ale mile překvapen, kniha se čte velmi dobře. Paralelně jsem sledoval i jednotlivé díly filmového zpracování (zásadně po přečtení) a i zde (na rozdíl od většiny komentujících na čsfd) jsem spokojen. Po přečtení mrzí jen určitá nelogičnost filmových Pelíšků (jiná jména, rodinné poměry, příbuzní, bydliště a pod.). Nelze tedy brát, jako doslovný "pelíškovský" prequel. Jako samostatná kniha ale "Zahradnictví" působí velmi dobře.

5 21.02.2018

Přiznám se, že za ty peníze jsem čekal víc. Spíše obrázková revue, než zdroj nových, či zajímavých informací. Fotky jsou ovšem pěkné. Dříve vydané monografie jsou mnohem více serioznější. Překlad občas kostrbatý a místy i lehce zmatený. Bohužel průměr.

5 21.02.2018

Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy přečetl (a to nejsem příznivcem právě tohoto žánru). Velice vtipná i dojímavá. Četl jsem ji opakovaně, jako žádnou jinou a vždy se dosyta pobavil.
Komu uteklo vydání v roce 1973 z Melantrichu, má možnost si sehnat novou edici (2017, nakl. Prostor) v původním "Melantrichovském" překladu a s novou, brožovanou obálkou. Neváhejte !

5 09.02.2018

K této příjemné knížce jsme s nejmladší dcerou (pro kterou byla kniha zakoupena a byla jí čtena) přistoupili podobně, jako přispěvatelé níže, tedy každý den jeden kratičký příběh před spaním. Což bylo tak akorát, aby se dítě patřičně zklidnilo a čtecí rodič neusnul dříve, než objekt uspávání. Ne každý den se to podařilo, ale po roce a "něco" byly příběhy komplet zvládnuty. Teď kniha čeká na vnučku, až patřičně doroste a porozumí.
Užitečně strávený rok.

4 20.03.2022

Kniha, na kterou jsem měl opravdu dlouho políčeno a kterou jsem nakonec i ulovil. Přesto doufám, že někdy vyjde ještě dotisk (Indies Records ... spíte ? ), aby se předešlo kšeftování a handlování, za ceny od 2000 - 10000 kč za výtisk, což považuji za nehoráznost.
Pro hudební fandy příjemné čtení, spojené s velkou mírou nostalgie po těch černých, dlouhohrajících, vinylových artefaktech s dírkou uprostřed.

4 09.02.2022

Zajímavý i když subjektivní přehled významných hudebních děl populární hudby od roku 1956 (Elvis Presley) do roku 2015 (Gorillaz). Nebudu vypisovat v čem se s autorem neshoduji, co by mohlo být jinak, nebo kde se (snad) mýlí. Já oceňuji příjemné grafické zpracování jednotlivých hesel, jejich stručné zařazení v kontextu celé populární hudby i závěrečné odkazy na desky a umělce podobného charakteru. Líbí se mi kapesní, malé provedení i závěrečný přehled základních hudebních stylů a nezbytný rejstřík pojmů.
Ze 101 alb pana Klusáka jich mám, nebo jsem měl asi 60 a i u těch, která nevlastním, nebo se s nimi žánrově, či časově míjím, oceňuji, že ve své době patřila mezi ty, ne-li největší, tak určitě významná díla světového popu a rocku.
Příjemná kapesní pomůcka pro hudební fandy.

4 05.02.2022

Nejnovější románová fikce Leoše Šeda je v pořadí čtvrtou knihou, kterou jsem od něho přečetl. S předchozími tituly jsem byl velmi spokojen a tak jsem se s chutí pustil i do této novinky. Její úderný název je odvozen od plánovaného pojmenování metropole nové velkoněmecké říše.
Jde o fantaskní verzi dějin, ve které se fašistické Německo ocitne na straně vítězů (spolu s Itálií a Japonskem) a jediným skutečně poraženým v II. Světové válce je Sovětský svaz. Británie uzavře s Němci (v roce 1941) mírovou smlouvu a nepřímo podpoří jejich útok na SSSR (pod slibem likvidace komunismu), západní fronta se neotevře, Francie se stane bezvýznamnou a USA (po angažmá v Tichomoří a severní Africe), se stáhnou za oceán. Samotné nové Německo vykazuje silně totalitní prvky, založené na fašistické ideologii, nenávisti k židovství a nesmiřitelném boji s „dekadentní“ a morálně upadající Amerikou.
To, co zde uvádím není žádný spoiler, vše se dozvíte na prvních stránkách knihy, hlavní děj románu se odvíjí jinými cestičkami.
Příběh čtyř dávných spolužáků je vyprávěn jedním z nich a prokládán útržky z oficiálních dějin nové německé říše. Všichni hlavní hrdinové jsou na vysokých a vážených postech (šéfredaktor vládního denníku, ředitel prestižní kliniky, vysoký důstojník stále obávaného gestapa a diplomat - vypravěč). Po letech se setkávají na oslavách 100. výročí založení NSDAP, kolem kterých se hlavní dějová linka i točí.
Leoš Šedo píše zajímavě a čtivě, ale některé jeho fabulace jsou trochu přitažené za vlasy. A to jsem z celoživotní četby Sci-fi, uvyklý na různé skopičiny. Jsou to ale JEHO alternativní dějiny, tak proč ne (i když prostá záměna některých skutečných dějinných reálií SSSR a Německa, je trochu průhledná a dějově hodně zjednodušující). Autorem popisovaný osud prchajícího Stalina a hlavně nabalzamovaného Lenina, jsem mu však nezbaštil. To bylo i na mě trochu moc.
Není to špatná kniha, v ději občas lehce rozvláčná a v závěru logicky méně pravděpodobná, ale vzhledem k atraktivitě námětu určitě čtivá.
Z jeho dosavadních knih, se kterými jsem se doposud setkal, však pro mě asi trochu méně akceptovatelná.
Tři a půl hvězdičky za zpracování a za nápad, o půl hvězdy víc za graficky výraznou obálku.

3 24.03.2022

Tento nenápadný a celkem tenký román, jsem zakoupil v roce 1980 na pardubickém vlakovém nádraží, které jsem často využíval při cestách na studia (mimochodem - v těch letech se pyšnilo oceněním jedné z nejhezčích nádražních hal v republice).
Příběh mapuje život mladého muže, který zpětně rekapituluje své dětství a dospívání v neúplné, rozvedené rodině. I když jsem tento životní stav nikdy nezažil, styl vyprávění pana Bezoušky mi byl velmi blízký a sympatický a myšlenkově jsem se s hlavním hrdinou úspěšně ztotožňoval. Bezouška navíc prokládal děj odkazy na tehdejší uměleckou scénu, včetně rockové hudby (The Beatles, Rolling Stones, The Doors, Led Zeppelin) a tím si mě asi získal definitivně. Knihu jsem považoval za jeden z nejzajímavějších příběhů s tématem života a problémů tehdejší mladé generace.
Postupem času se knížka někam zatoulala (asi při nějakém stěhování "vzala do zaječích"), ale stále jsem ji měl v paměti. Přesně po 40 letech jsem na ni narazil v jednom antikvariátu a protože byla v perfektním stavu, zakoupil jsem ji znovu a s očekáváním opět přečetl. Ale kouzlo minulosti už nezafungovalo. Ta doba byla pryč a i když jde pořád o slušný příběh, moje tehdejší vnímání bylo ovlivněno mnoha okolnostmi, které dnes již neplatí, nebo nejsou tak dominantní.
Výtisk jsem vrátil zpět do čtenářského oběhu. Přesto určitě za přečtení stojí.
Tehdy bych dal pět, nyní tři, celkem tedy čtyři hvězdičky !

Autor Martin Bezouška je i úspěšný scénárista a dramaturg, podepsaný pod několika televizními, nebo filmovými projekty (za všechny např. mysteriózní "Maharal - Tajemství talismanu", nebo krimi série "Místo zločinu Ostrava", popř. "Místo zločinu Plzeň").

3 09.02.2022

Skvělý a lidsky hluboký příběh. Fascinoval mě jazyk původních obyvatel této drsné krajiny. Na pohled tvrdý, neohebný, ale přesto až magicky krásný a přitažlivý.
Kniha mě přinutila si o Walesu něco přečíst i z jiných pramenů a kdysi způsobila, že jsem si tuto zemi zařadil mezi tři krajiny, které bych chtěl někdy navštívit (psal se rok 1980 a o nějakém cestování nemohla být ani řeč). Třeba by realita byla jiná a byl bych zklamán, nebo naopak ještě více potěšen. Teď už to je ale jedno. Zatímco další dva státy jsem si splnil (Francii a Španělsko), do Walesu se už nepodívám. Nevadí, budu si ho i nadále připomínat tímto drsným a přesto nadmíru lidským příběhem.
Váháte-li, tak neváhejte !

Bylo to asi koncem roku 1984. Přijel jsem na vánoční dovolenou za rodiči a starším bratrem do svého rodiště. V té době jsem se o malířství lehce zajímal, občas i sám něco amatérsky načmáral, ale jen tak pro sebe.
Bratr tehdy našel pod stromečkem právě tuto výpravnou knihu (dárek od jeho dívky, mé pozdější švagrové). Pořád někde lítali, měli jiné zájmy a já, vida opuštěnou knihu, jsem ji zkusmo otevřel. Do konce dovolené jsem už nic jiného nestihl. Pozorně jsem si prohlížel stránku za stránkou, obraz za obrazem a zároveň poctivě pročítal upozorňující a metodické popisky, jak který obraz studovat, zkoumat, čeho si všimnout, co nepřehlédnout. Obrazy jsem začal vidět z úplně jiných úhlů a pohledů a nemohl jsem se nabažit.
Hned po vánocích jsem si dokoupil své vlastní vydání a ještě dlouhou dobu jsem takto knihu "studoval". I dnes ji občas otvírám a stále v ní nacházím příjemné uspokojení.
Důstojná vizitka naší národní galerie.

3 02.02.2022

Technický obor, který mě živil téměř celý můj aktivní, pracovní život a s kterým se, za necelý rok, rozloučím. Tato kniha byla jen jednou z mnoha základních teoretických pomůcek, nutných k alespoň částečnému zvládnutí průmyslových měření i celého procesu provádění technické diagnostiky v praxi. Čemu mě tento obor naučil ? Samostatnosti, systematičnosti, důslednosti, přesnosti a nezbytné rozhodnosti. O co mě připravil ? O spoustu času, kerý jsem mu věnoval navíc, ale kterého vůbec nelituji. Těch 33 let nebylo vůbec špatných a to i díky této publikaci, jakož i mnoha dalším, novějším a modernějším, neboť technická diagnostika je obor, kde se musíte celý život dovzdělávat a nasávat novější technické poznatky, modernější měřící metody a dokonalejší sledovací i vyhodnocovací programy a procesy.

2 29.03.2022

Oficiálně Doubrava, ale doma jsme jí vždycky říkali Doubravka.
Rodí se z drobných pramenů v oblasti Ždárských vrchů u Radostína, nedaleko Velkého Dářka a po 88 kilometrech předává důstojně své vody Labi v Záboří nad Labem, nedaleko Kolína.
Kdybych se tehdy s prutem pořádně rozmáchl, mohl jsem v řece chytat ryby přímo z kuchyně. V mém dětství (zlatá šedesátá a přelom do sedmdesátek) bylo s touto řekou spojeno téměř vše. Na jedné straně pomalu ustupující Železné hory a z druhé krásná zákoutí Doubravky, lemovaná hustým porostem olší.
V zimě pravidelně zamrzala téměř celá a kromě hokeje se po ní dalo bruslit i několik kilometrů v celku. V létě docházelo na skoro každodenní chytání ryb, koupání v tůních, nebo jen bezcílné bloumání po březích. Ryby jsme převážně chytali do ruky. Pod většími kameny, v dlouhých vlnitých říčních trávách, nebo v černých kořenech stromů (dnes bych tam už ruku nestrčil). To byli v Doubravce ještě raci, říční škeble, mihule a drobné plevelné rybky : vranka obecná (místními zvaná "šulák") a mřenka mramorovaná ("židovice"). Hlavní ale byli pstruzi, bělice, jelci, lipani, občas okounek, nebo štika a za vhodných podmínek i úhoři.
Po celodenním lítání venku, nebo na blízkém hřišti, jsme se v řece večer i myli, vodou zalévali zahrádky, popřípadě u ní pořádali táboráky s prvními, nesmělými kontakty s kuřivem, pitivem a tím druhým pohlavím (fakt jich víc nebylo ...).
K přehradě Pařížov to Doubravka měla ještě nějakých 15 až 20 kilometrů a tak byla klidná, mírná, skromná. Zazlobila občas na jaře, při pravidelném tání, ale vždy nakoukla jen na dolní okraj naší zahrady. V tu chvíli z ní šel docela strach. K domu se ale neodvážila (ani při tisícileté vodě v roce 2002).
Dnes je už jiná, ale pořád naše. Krásná, tichá, až nenápadná.

Publikace je psána čtivě a svižně, se spoustou užitečných informací a místních pozoruhodností. Všem, kteří mají k tomuto kraji, či samotné řece nějaký vztah, vřele doporučuji.

2 02.02.2022

Kulaté, černobílé, skákající nic !

2 18.12.2018