jerisno komentáře u knih

Kdyby byl Ondřej Štindl malíř a předložil mi svůj obraz, namalovaný podobným způsobem, jakým nahrnul tento příběh, nazval bych ho "přeplácaný". Za takhle ukecanou knihu, s tolika zbytečnými slovy, by se nemusel stydět ani Palacký.
S každým jejím otevřením se mně pravidelně zhoršila nálada a s vypětím všech sil jsem vyhlížel konec. Považoval jsem za čtenářskou profesionalitu příběh dočíst, ale bylo mně naprosto ukradené, jak to s hlavními (ne) hrdiny dopadne. A to by se knihám a příběhům stávat nemělo. A čtenářům už vůbec ne. Kdybych tento román nevyhrál v rozhlasové hudební soutěži, nikdy bych po něm nesáhl. Beru to jako poučení do budoucna. Za mě toto opravdu ne. Jen doufám, že za moji kritiku na mě autor nenaběhne (v duchu románu) a nezačne mi dělat ze života peklo. Krysy fakt nemusím :-) !
Dvě sotva blikající, ušmudlané hvězdičky a sbohem (bez šátečku).

11 22.04.2022

Příběh pana Švejdy se mně v době koupě (1982, Spirála), hodně líbil, což dokazuje i to, že mám knihu stále umístěnou v knihovně. Co mě však zaujalo možná ještě více, byly ilustrace pana Michaela Rittsteina, které mě svoji bizarností a fantazií uhranuly (až natolik, že jsem později navštívil několik výstav s jeho obrazy) a v prodejnách jsem sahal po každé knize, kde se na obálce skvěla jeho kresba.
Za Rittsteina bych dal bez mrknutí oka pětku, ale protože jsme na knižním webu, dávám panu Švejdovi zasloužené 4 hvězdičky.

Vynikající "ušatý" příběh, zpodobněný jako chytrá a dokonalá alegorie lidské společnosti. A také hluboký, skoro jako králičí nora. Knihu jsem si zakoupil a přečetl až v pokročile dospělém věku a byl jsem velmi potěšen způsobem, jakým pan Adams celý děj vystavěl. Také český překlad si zaslouží absolutorium. Když jsem mezi známými utrousil, že čtu knihu o králíkách (popřípadě králících), obočí většinou letěla udiveně vzhůru a rty vykouzlily "chápavý" úsměv. Opravdu ale nečekejte nějakou dětskou vyprávěnku.
Myslím, že se později objevil i animovaný seriál, který hodnotit nemohu, zahlédl jsem jen útržky, ale animace se mi nezdála z nejhorších.
Kniha nabízí dobrodružství, napětí, přírodní poetiku, hravost i otázky k zamyšlení. To není málo ! Vřele doporučuji.

11 03.02.2022

Pro mne, milovníka klasické sci-fi, bylo zakoupení téhle antologie rovno menšímu orgasmu. Koupil jsem ji cestou na kolej, na vlakovém nádraží v Pardubicích, kde bylo, přímo v nádražní hale, sympatické stánkové knihkupectví (hned vedle byl bufet a tak docházelo na pravidelné dilema, zda knihu, nebo párek s pivem. Já byl ale tehdy velký knihomol). Než jsem dorazil na ubikaci, měl jsem půlku přečtenou a byl jsem v sedmém nebi. Až po revoluci jsem zjistil, že tohle první vydání bylo ochuzeno o pět povídek, které se objevily až v pozdějších vydáních.
Jejich kvalitu ale nemohu posoudit, neboť jsem zůstal věrný této edici. Výborný obsah, zasvěcený komentář Asimova i velmi kvalitní ilustrace a grafické zpracování vůbec. Zásadní kniha.

11 25.02.2018

Jeden příspěvek jsem již pod tuto knihu napsal. Chtěl jsem ho rozšířit, ale když je tady tolik prázdného místa, tak napíši nový.
Dcera, která si knihu zakoupila, ji slušně vynachválila a když se později zalíbila i manželce (četla do čtvrté hodiny ranní, takový nerozum, ale prý se nemohla odtrhnout), začal jsem uvažovat, že bych to také zkusil.
Včera v neděli, po dobrém obědě, jsem si v televizi naladil finále MS ženské kopané a pustil si k tomu Madonnino album "Ray of Light" (jediné, které od ní můžu). Na stole bábovka, vůkol vůně čerstvé kávy a snad, že těch dívčích a ženských okolních podnětů bylo najednou tolik, knihu jsem váhavě otevřel. Četl jsem do dvou do rána, nedalo se odtrhnout :-). A v pět jsem vstával do práce. Je pondělí ráno a je to brutální. Tak takhle ne, paní autorko, to by nešlo. Jsem "Pra-se" (pracující senior) a jako důchodce potřebuji spánek zdravý, nepřerušovaný, ale hlavně dlouhý. Dlouhý, paní Šárko. Jestli mě nechcete mít na svědomí, tak snad už raději nic nepište.
Ve výše zmiňovaném fotbalovém utkání vstřelila děvčata nakonec jen jednu branku. To já nastřeluji pod tuto knihu hvězdiček pět. Pětka, jako vyšitá.
A pište klidně dál. Ten spánkový deficit už nějak doženu. Třeba až přestanu s pracovním procesem laškovat úplně. Těším se.

10 21.08.2023

Skupinu F.R. Čecha se Schelingerem za mikrofonem, jsem sledoval jen tak po očku. Více mě bavil zahraniční rock a ringovy "hity" s pletacími dráty, parními stroji, tkajícími Jitkami a různými Rudolfy, ať už s Reném, nebo bez něj, mě docela úspěšně míjely. Názor jsem ale musel lehce upravit po desce "Hrrr na ně ...", kde už mě jejich humor docela oslovil a také po návštěvě koncertu, kdy mě dostali (nejenom) slušně zahranými covery zahraničních hitů (Black Sabbath, Deep Purple, Status Quo, Santana ...). Také občasné humorné příspěvky Ringa v tehdejší Melodii mě rozesmávaly a tak jsem musel sáhnout i po této publikaci. Už jenom fakt, že parta "zvířat", která se v kapele zrovna nacházela, putuje po tehdejším Rusku, se všemi jeho vymoženostmi i nemožnostmi, skýtal dostatečnou záruku mnoha humorných a absurdních situací.
Knížečka se mi líbila tehdy i nyní, při nedávném pravidelném čtení na rádiu Beat. Nemusím s F.R. Čechem souhlasit úplně ve všem, co pronesl, pronáší a určitě ještě pronese, ale smysl pro humor mu upřít nelze.

10 04.03.2022

Hudební měsíčník Melodie jsem odebíral od ročníku 1974, to mi bylo necelých 15 a pod vlivem dvou starších bráchů jsem už vážně sledoval naši i zahraniční populární hudbu (s důrazem na hudbu rockovou). Články Jiřího Černého jsem četl nejraději. Nejen, že byly psány živě a odborně, ale také se nejvíce "překrývaly" s mým hudebním zaměřením. Každé číslo Melodie jsem přečetl několikrát a nemohl se dočkat dalšího výtisku. Tehdy jsem si také představoval, jak by bylo skvělé, kdyby tyto články, profily, recenze a úvahy vyšly sebrané v nějaké knize. Pěkně pohromadě a na jednom místě. Po 40 letech se mi to splnilo a já jsem si okamžitě zakoupil tento 2. díl (první jsem vynechal, byl žánrově trochu jinde).
Černou "bichli" pana Černého jsem poctivě přečetl, zavzpomínal a v dalších letech přikoupil také 3. a 4. část. Po přečtení jsem však zjistil, že už nemám potřebu se k těm článkům vracet, snad mi chyběl ten měsíční formát Melodie, nebo důležité průvodní fotografie, které jsem měl s každým článkem spojené. Rozhodl jsem se tedy předat knihy nějakému dalšímu čtenáři, který je zpětně více docení. Nic to nemění na tom, že knihy jsou vypraveny velice pečlivě a graficky vkusně (nakladatelství Galén), ani na tom, že Jiřího Černého považuji za našeho nejlepšího hudebního i společenského publicistu.
Stejný "problém" jsem řešil i u sebraných článků Jana Rejžka v knize "Jak tohle vůbec můžete otisknout ... ", která je také výborná a kterou jsem také poslal čtenářsky dál.

10 09.02.2022

Haškova Švejka jsem začal číst v době mojí aktivní vojenské služby. Už jsem znal filmové zpracování, kterému se v televizi uniknout nedalo a určitě lehce ovlivnilo i moje vnímání této knihy. Vojna se dala přečkat určitě i bez Švejka, ale mně četba docela pomáhala (zvedala mi "ducha"). Byl jsem někdy dost překvapen, kolik tehdejších absurdních vojenských situací a příhod, se podobalo těm Švejkovým. Jeho příběhy (i přes nepříliš vstřícné a podnětné prostředí) mě velmi pobavily i poučily.

Je to už hodně let, co jsem tuhle knihu četl. Málokdy se mi stane, že bych se při četbě nahlas chechtal, ale co si pamatuji, tady jsem se nemohl udržet (ani v autobuse). A to se jinak docela ovládám.
Výborná kniha, skvělý Bulyčov.

John Lennon byl slušně rozporuplná osobnost a vyjít s ním v jedné kapele dalo ostatním asi zabrat. To, že kromě skládání (téměř) geniální hudby, se věnoval i psaní (nebo spíš písání) jsem věděl již dávno. Přesto je Nanebepění první jím psanou knihou, kterou jsem se pokusil čtenářsky zkrotit. Nepovedlo se. Kromě úvodní části jsem se chytal jen málokdy. A to mám absurdno celkem rád (například u filmů si v něm přímo libuji).
Je mi líto, pane Lennone, ale nanebepět s Vámi nemohu. Rozdali nám každému jiné partitury.
Tři hvězdičky za to, že je to John a také za jeho vztah k Yoko, ač mu to okolí dávalo řádně "sežrat".

9 24.08.2023

Hezká knížka o příhodách chytrého a odhodlaného vikingského klučíka. Malého Vikeho je všude plno a vždy si dovede nápaditě a zručně poradit. Velmi pěkné jsou i výrazné ilustrace Ewerta Karlssona. Je to jediná kniha, kterou jsem od Runera Jonssona četl a dodnes s ní mám spojeny velmi příjemné vzpomínky.
Snad se na mě malý Vike nebude zlobit, ale musím mu napařit čistokrevnou, rohatou pětku !

9 07.04.2022

Pěkné souhrnné vydání "Příhod Malého boha" a navazujících dobrodružství. V době, kdy příběhy vycházely v ABC, jsem je měl velmi rád a více-méně nasměrovaly mé čtenářské choutky do oblasti vědecké fantastiky. Ilustračně výborné, dějově lehce naivní, ale bylo to určeno dětskému čtenáři, takže v pohodě. Silná a zasloužená čtyřka.

9 24.03.2022

Nádherná kniha (včetně ilustrací). V dětství jsem ji četl velmi rád a později jsme ji koupili i pro naše děti.
Manželka pracuje s prvním stupněm ZŠ a každou chvíli nosila domů památník k namalování nějakého obrázku. Občas (když se to nahromadilo) jsem ji pomáhal a tato kniha byla, jako předloha a inspirace, ideální. Teď jsem si uvědomil, že památníky asi už tolik "neletí", protože jsme dlouho nic nemalovali ...
Velmi milé a laskavé příběhy pro nejmenší čtenáře, či posluchače.

9 03.03.2022

Bylo to v době, kdy už za rohem nakukovaly devadesátky. Jel jsem na návštěvu k bráchovi a švagrové a protože ta byla v očekávání a já chtěl něco přivézt, rozhodl jsem se koupit ji nějakou knihu o miminech. Jméno Iry Levina jsem znal již z příběhu "Stepfordské paničky", který byl pro mě vkusně fantaskní a tak jsem spojil příjemné s užitečným a zakoupil ji tento dvojromán (z mého oblíbeného Odeonu). Příběh o Rosemary jsem neznal a netušil nic o jeho žánrovém charakteru.
Návštěva se vydařila, knihu jsem věnoval, popřál hezké mateřství a v klidu odjel. Až po nějakém čase mi švagrová sdělila, že knihu začala číst (nic netuše) již v pokročilejším stavu těhotenství a čím víc se začítala, tím víc měla divný pocit (nastávající matky jsou přece jenom více citově rozjitřené). Knihu nakonec nedočetla a (snad) včas odložila. Dobře to dopadlo, synovec se narodil v pohodě a dnes je z něj úspěšný a chytrý mladý muž. Ani nevím, jestli se švagrová k tomu příběhu někdy vrátila (musím se poptat). Já osobně jsem ho doteď nečetl a ani nebudu (co kdyby ... ?) !
Hodnotím tedy jen "Stepfordské paničky" a ty jsou velmi slušné.

9 04.02.2022

Bylo to asi v šesté třídě ZDŠ. Podařilo se mi donést domů docela hezké vysvědčení a mamka mi nabídla, abych si za odměnu vybral dárek. A tak jsem v nejbližším městečku pendloval mezi papírnictvím (krásná sada tenkých fixů) a knihkupectvím (tato kniha). Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, ale nakonec zvítězil Farley Mowat s pěkným příběhem Jamieho a Awasina. Takhle nějak jsem si, jako kluk, představoval přátelství a kamarádství a příběh této knihy ve mně rezonoval ještě docela dlouho. Snad mě i v něčem ovlivnil.
A ta krásná sada tenkých fixů? Za pár dní po vysvědčení jsem slavil 12. narozeniny, dostal jsem tašku s dárky a co myslíte? Byly tam !

Neznalému se Mikoláš Chadima může jevit jako takový zahořklý, divný patron, ale já si myslím, že je naprosto v pohodě. Jeho hudbu jsem sledoval, ať už v Extempore, Kilhets, MCH Bandu, nebo na sólových věcech a vždy jsem si ji užíval, jako něco vyjímečného, jinde neslyšeného.
Logicky jsem tedy sáhl i po jeho knižních vzpomínkách. Je mi záhadou, jak si může všechno pamatovat, protože já si nepamatuju skoro nic (a to jsem nezažil ani desetinu toho, co Mikoláš). Jeho trefné, nekorektní a cílené komentáře a "špílce" tehdejší doby, nejenom hudební, byly zábavné, poučné i povzbudivé. Celý první díl Alternativy je skvělá zážitková jízda a já jsem si ji náležitě užil. Co se týká dílu druhého, navazujícího, dobré 3/4 knihy jsou neméně čtivé a zajímavé. Ta poslední čtvrtina je věnována událostem po roce 1989 a na můj vkus je tam už mnoho politiky. Ale taková byla doba a i já, zcela apolitický jedinec, jsem tehdy politikou a společenským děním naplno žil.
Možná proto musím ocenit, že Mikoláš Chadima si i v této etapě zachovává střízlivost a odstup a je schopen i společensky glorifikované jedince sepsout na první dobrou.
Děkuji za Vaše vzpomínky pane Mikoláši a budu se těšit na případné další hudební novinky.

8 29.03.2022

Jako dítě školou povinné jsem ji měl několikrát půjčenou ze školní knihovny a prožil s ní báječné bání nad obrázky roztodivných potvor. Až jako dospělý jsem si uvědomil, že jejím spoluautorem byl mnou obdivovaný Josef Augusta. Tehdy mi to nějak uniklo.
Zde, na knižní databázi, jsem knihu musel chvíli hledat, protože nějaký bájný šotek způsobil, že mi z hlavy vypadl její název. Ale nakonec jsem šotka přemohl a "Draky a obry" úspěšně dohledal.
Z nostalgie a kvůli panu Augustovi musím dát za 5 !

8 25.03.2022

Uf, ... tak jsem ji nakonec dohledal! Z knížky mi utkvěla v paměti jen platinová paruka hlavní hrdinky, že ji napsala polská autorka a byla to úsměvná detektivka. Knihu jsem zde hledal asi měsíc, ale pátrání se nakonec vyplatilo.
Četl jsem ji někdy koncem 70. let a hodně jsem se u toho bavil. Potom mi zmizela z dohledu a bohužel i z paměti. Jsem rád, že jsem si nakonec vzpomněl.
Pokusím se ji někde sehnat a znovu přečíst. Třeba to už bude jiné, ale kdo ví? Zatím nechám plný počet (už za tu námahu).

8 17.03.2022

Příběhy Rychlých šípů jsem v dětství znal jenom z černobílého TV seriálu "Záhada hlavolamu", kde mě děsil mladý Jan Tříska v masce, coby "Širokko". Kreslené příběhy neměl nikdo v okolí a tak jsem měl smůlu. Někdy v sedmé třídě mě ale dětský doktor odeslal do okresní nemocnice na kraji města v Havl. Brodě, aby se mi tam pokusili rozehnat zdivočelé slepé střevo.
To se docela dařilo a když jsem se po pár dnech začal nudit, jeden mladší spolupacient mi půjčil tyto kreslené příhody. Kniha mě tak zaujala, že jsem ani nechtěl domů.
Nechci upírat doktorům a sestřičkám jejich zásluhy na zaplašení zlobivého apendixu, ale já si myslím, že v tom měli prsty i komiksové Rychlé šípy.
Dostatečně napínavé a klukovsky přitažlivé příhody v báječných ilustracích.
Já i moje (stále vlastněné) slepé střevo, dáváme za 4.

8 06.03.2022

Tato kniha je velmi milá a přítulná (stejně, jako ostatní Mikulášové od René Goscinnyho). Jakmile ji otevřete, zlepší se Vám nálada a rozhostí se pohoda a radost v duši.
Doporučuji otevírat co nejčastěji (zejména s dětmi).

8 10.02.2022