jakub2199 komentáře u knih

Zajímavě zpracované válečné drama. Obzvláště autentické zážitky prakticky nedospělého mladíka nebývají často tématem vojenské literatury (některé romány z 1SV zachycují mladé dobrovolníky, ale rozhodně ne mladší 18 let). Surovost s kterou je válka zobrazena, nenechává prostor pro moderní či poválečnou idealizaci válečné mašinérie. Válka způsobuje utrpení a neštěstí. Kniha nerozebírá velké strategie, nemluví o politice. Je to příběh mladého chlapce, kterému válka převrátila život naruby a který se snaží si ho znovu poskládat dohromady. Příběh dává nahlédnout za oponu života vojáka/námořníka, jeho dennímu životu, jeho myšlenkám, přáním a někdy i motivacím a přístupu ke světu kolem něj. Škoda, že není známější. Rozhodně bych ho doporučil k povinné četbě ve škole vedle takových klasik jako Na západní frontě klid, Komu zvoní hrana. Když pro nic jiného tak alespoň pro dokreslení války.

2 15.05.2019

Strašně jsem chtěl mít tuto knihu rád. Moc a moc jsem se snažil, ale vždy, když se zdálo, že autorovi budu moci odpustit mnou chápané prohřešky u některých titulů, tak je zopakoval znovu a znovu. A tak i přes mé upřímné přání se s knihou po dočtení rozcházím se smíšenými pocity. Předně je koncept rozhodně hodný pochvaly a svým encyklopedickým záběrem rozhodně může leckterému čtenáři rozšířit obzory. Sám se považuji za znalého čtenáře (byť jsem nečetl vše o čem znalosti mám) a i tak mi kniha odhalila hned několik titulů o kterých jsem ani nevěděl, že existují. Už v úvodu sám autor přiznává, že se jedná vlastně o soubor esejí, že výběr byl eklektický (vzhledem k množství knih na světě se snad nic jiného nedalo očekávat) a že jde o jeho subjektivní hodnocení. Ovšem to by bylo čtenáři jasné i bez upozornění autora - a tím nastává má první (a pohříchu nikoliv poslední) výtka. Jakýkoliv seznam musí být subjektivní, když při ničem jiném tak při svém výběru knih. Autor byl alespoň takovým profesionálem, že uvedl knihy o kterých, nebo alespoň jejich autorech měl nevalné mínění. Můj problém s jeho subjektivitou spočívá ve zpracování látky. Například uvedu jméno John Locke - kdokoliv přečetl knihu hned pochopí. Autor Johna Locka neměl rád, dozvídáme se to již v úvodu a následně v mnoha a mnoha příspěvcích. Někdy věcně u autorů Lockem ovlivněných či žijících v jeho době, ale mnohdy také u autorů s Lockem naprosto nesouvisejících, kde je zmínka o Lockovi připojena jen tak pro formu. Dávám příkladmo Lockea, ale podobné schéma se opakuje i u jiných autorů. Časté jsou situace, kdy si Seymour-Smith váží knihy, ale nikoliv jejího autora a tak dodá několik odstavců o jeho lakomosti, či sexuálních preferencích a podobně. Co se tím snažím říci je, že autor se nikterak nesnažil korigovat své pocity a tím se jakkoliv chatrné zdání objektivity často naprosto rozplývá. Lze také vytknout, že v některých příspěvcích autor věnuje většinu času spisovateli a jeho životu či jeho jiným dílům a na samotnou knihu zbude prostor na pouhém jednom odstavci. Velice mě takový nekonzistentní přístup na esejích rušil. Ovšem i tak u příspěvků, které autor obdivoval nebo alespoň potlačil svou antipatii, do té míry, že nebyla patrná, bylo čtení obdivuhodně kvalitní. Informace byly věcné, kusé, tam kde to stačilo, detailní tam, kde to bylo potřeba. Mnohokrát přišel s vhledem, s kterým jsem se nesetkal a byl rozhodně novým světlem na starou tématiku. Naneštěstí měl-li bych to hodnotit, tak poměr kvalitních esejí vůči předpojatým (nazvěme je třeba tak) byl 1:2 a tak jsem měl spíše rozpolcené pocity. Potenciálnímu čtenáři bych doporučil přečíst ke každé knize, která vás zajímá jednu, o které jste buď neslyšeli nebo na vás nijak nezapůsobila, třeba mezi nimi objevíte pár pokladů jako já.

2 24.04.2019

Monografie na téma ústavním principů v českém právu. Studijní pomůcka nebo čtení k doplnění vědomostí. Sám se nemohu rozhodnout. Čtivost a přístupnost podané látky je rozhodně ku prospěchu, ale systematizace textu by mohla být o chlup lepší. Vzhledem k složitější materii ústavního práva by myslím lepší vizuální systematizace textu pomohla. Možná náhodou, možná ne kniha připomíná (formátováním textu) Ústavní právo od Prof. Pavlíčka. Inspirací by mohla být učebnice Římského práva od tria Kincl, Urfus, Skřejpek, která je vynikající učebnicí. To mě ovšem vrací zpět k úvaze, zda šlo o učebnici nebo doplňující text. Kloním se spíše k druhému a proto jsem tak knihu četl. V tomto ohledu musím rozhodně pochválit. Autor obsahuje téma dostatečně široce a dokonce se ke konci pouští do výkladu Evropského a Mezinárodního práva, pro dokreslení a dovysvětlení určitých mechanismů ústavního práva. Určitě stojí za prostudování.

2 15.04.2019

Nádherná esej (původně přednáška) k zamyšlení. Je až neuvěřitelné kolik filosofie se může ukrývat v prostém příběhu a jak taková informace může být úplně jasná, když ji vysvětlí někdo jako Martin Buber (filosof-rabi-vypravěč). Překvapilo mě kolik paralel, lze najít mezi chasidismem a buddhismem. Vzhledem k rozsahu snad přímo povinná četba.

2 07.01.2019

Kvalitně zpracované skriptum. Podává základní informace o probíraném materiálu, slouží spíše jako shrnutí, či uvedení do problematiky filosofie. Vzhledem k tomu, že každá kapitola obsahuje shrnutí a doporučení pro doplňkovou práci studentů, tak by mohla být skvělou pomůckou i pro učitele. Pro mě osobně splnila přesně, co jsem od ní čekal, tedy shrnutí základních informací přístupnou a koncentrovanou formou. Pro jakékoliv hlubší informace je samozřejmě třeba sáhnout po jiných pramenech, ale to bezpochyby nebylo autorčiným cílem.

2 23.12.2018

Pohříchu málo čtená kniha od stejně málo čteného autora (tedy pokud jde o naši zemičku, v americké domovině jde o legendu). Knihu jsem četl po autorově slavnější knize (nebo vlastně jediné knize vzhledem k omezenosti jeho publikované tvorby) Kdo chytá v žitě. Nevím jestli jde o mou vlastní reflexi, ale připadá mi jako by obě novely (vzhledem k rozsahu možná spíše povídka a novela) duchovně navazovaly na Holdenovo putování. Jako by se otázka vlastního postavení vůči světu (vztah já-ty / já-svět) objevovala znovu a znovu u staršího a staršího protagonisty. Holden je ryzí teenager, Franny je počínající dospělost a Zooey je vyzrávající dospělost. Jako by každá z postav ukazovala novou stránku toho samého problému - jak se člověk snaží najít, když věci, které znal a vztahy,které chápal, přestanou dávat smysl.
Chronologicky na sebe příběhy navazují a je rozhodně prospěšné je číst v pořadí po sobě, přesto, že se jedná ve své podstatě o uzavřené příběhy. Vzhledem k tomu, že dostáváme vhled do obou postav je možné jejich akcím a myšlenkovým pochodům trochu lépe porozumět.
Rozhodně poutavé čtení. Nejspíš vyžadující specifického čtenáře, hledajícího něco k zamyšlení, ale ne přímo existencionalistickou četbu.

2 04.12.2018

Nečetl jsem autorovu prvotinu, tak nemohu porovnat, ale pro mé první seznámení s autorem to bylo příjemné čtení. Stylisticky mi připomíná W.Kinga - obsáhlý popis, úsporný jazyk a smysl pro humor. Autorem vytvořený svět je veskrze prodchnutý věděckým realismem, nebo by bylo lepší to nazvat perfekcionismem. Někdy se stávalo, že to trochu brzdilo plynutí děje, ale nádech realismu byl příjemným mementem cyberpunku a noir stylu, jen veselejší. Už se těším, co má autor nachystáno dalšího.

2 30.10.2018

Můj první pokus s kouzelníky. Kniha jako prakticky všechno od sira Terryho je báječná. Jeho prakticky konstantní podemílání očekávání týkající se děje, postav, charakterů je jedním z konstantních potěšení při čtení jeho knih. Bohužel musím přiznat, že alespoň tato kniha jako reprezentant kouzelnické série mi připadala slabší než ostatní, s kterými jsem se setkal. Nebyla špatná, to ani z daleka, pouze ne tak dobrá (ostatními sériemi mám samozřejmě na mysli městskou hlídku, SMRŤE, čarodějky...). Každopádně jsem se mnohokrát velice hlasitě rozesmál a obzvláště poslední část jsem přečetl jedním dechem, bohužel pro mě trvajícím pozdě do noci.

2 27.10.2018

Zajímavá kniha. Ne zrovna nejplynnější četba, ale bezpochyby dostatečně zajímavá na to aby stála za úvahu. Když jsem začal číst, tak mi kniha připomínala Kdo chytá v žitě, přestože se tento pocit zmenšoval s každou přečtenou stránkou, jistý element se nevytratil. Pokud bych to měl popsat, tak by to byl Kdo chytá v žitě je o přechodu z mládí do dospělosti a Velký Gatsby o přechodu z dospělosti do zralosti. Jde o příběh, který zároveň opovrhuje a zároveň je fascinován privilegovanou vrstvou a snaží se odhalit jejich povrchnost a zároveň smutek, který je jejich způsobu života nevyhnutelně vlastní. Vždyť jediné dvě alespoň vzdáleně slušné postavy jsou Gatsby a Carraway a obě končí příběh nešťastnější. Možná se za několik let ke knize vrátím a zkusím objevit další roviny.

2 21.09.2018

Zajímavý pohled do fungování čínského režimu. Široký záběr byl možná knize ovšem na škodu, autor rozebírá čínský režim a jeho fungování z pohledu politologie a snaží se analyzovat, mnohdy se ovšem dostává spíše do popisného cvičení. Některé analýzy si stanoví průřezové body na základě, kterých chce autor dojít k závěru, ovšem poslední bod kolikrát přelétne na jedné dvou stránkách, kdežto zbytku se věnoval prakticky celou podkapitolu. Někdy bohužel ani k závěru nedojde. Ze systematického pohledu není kniha dobře zpracovaná, ale jako série informací o čínském režimu a jeho fungování, ovšem bez vyvozených závěrů a bez jakékoliv dalšího vstupu lze s knihou pracovat.

1 16.08.2023

Zajímavá kniha, která ovšem trpí jednou zásadní vadou a to tím, že jde o pouhý fragment.
Skrz to málo, co je v textu zachované prosvítá skoro až literární genialita. Dílo oscilující na hranici mezi filosofickým spisem a náboženskou básní. Bohužel pokaždé když mě řádky vtáhly, tak jsem byl následně zklamán tím, že další text chybí. To řečeno v jednom světlém okamžiku, kdy je text nepřerušen - na počátku očistné písně -jde o literární skvost.
Pro zájemce bych možná nejprve doporučil brilantně zpracovanou esej Emedokles u Akragantu od Romaina Rollanda. Případně nově zpracované dílo od Tomáše Vítka, které ve II svazku obsahuje překlad všech dostupných zlomků - z nichž je v této historické knížce pouhý fragment.

1 14.03.2021

Nádherná básnická sbírka. Seifert a jeho poezie má jistou hudebnost, kterou především u modernějších básníků postrádám. Jde o rozsahem nevelkou sbírku, takže je možné přečíst celou knihu za jediný den. Mé doporučení je si ji ale přečíst více než jednou a vychutnávat si jednotlivé verše. V případě vydání z roku 1962 pak také doprovodné ilustrace od Ludmily Jiřincové.

1 07.03.2021

Edice portrétů byla a stále je jednou z nejzajímavějších edicí československého nakladatelství. Ačkoliv samotná kvalita prací se různí, některé zpracované "biografie" jsou na velice vysoké úrovni. Obzvláště neobvyklé je vzhledem na dobu vydání například práce se zahraniční odbornou literaturou a to ne jen tou sovětskou ale i západní.
Zarathuštra je zpracován velmi informativně ač by bylo rozhodně možné vytknout například jistou systematiku v závěrečné části knihy, kde jsou citované literární odkazy. Samotná životopisná část knihy a poté základní přehled o zoroastrismu jsou na vysoké literárně vědecké úrovni a jsou rozhodně přínosné i dnes. Přestože rozhodně existují mnohem obsažnější knihy na dané téma, ale pro základní úvod a přehled k tématu rozhodně doporučitelné čtení.

O Janu Patočkovi se pěje chvála jako o nejoriginálnějším českém filosofovi. Rozhodně ho mohu položit na roveň autorů světových. Problém pro mě spočívá v tom, že většinu konstrukcí, či spíše závěrů, nejsem schopen sledovat. Konstrukce jsou na mě tak komplikované, že se ztratím v jedné větě a potom několik stran netuším o čem to vlastně autor psal.
Je důležité poznamenat, že je kniha tvořena dvěma díly - ty sice nesou platonismus jako spojující myšlenku, ale mimo to jsou vlastně úvahy nad tématem metafyzické filosofie. První z prací - Negativní platonismus mi přišla mnohem stravitelnější, v druhé bych řekl, že se obtížnost lišila kapitolu od kapitoly. Jako celek tedy hodnotím jak hodnotím. Mám v plánu se ke knize vrátit a přečíst ji znovu. Doufám, že odstup a čas pomohou jejímu pochopení. Prozatím pro mě spíše jako čtenářská zajímavost.
Nemohu si odpustit poznámku o řeckých názvech - setkal jsem se s tím v nakladatelství Oikoymenh několikrát. Proč jsou řecké výrazy psány v řečtině? Například při četbě Aristotela je text prakticky nepochopitelný, protože vůbec netuším o čem se v něm píše, protože klíčové výrazy jsou psány v řečtině a to bez překladů, stejně tak i zde.

1 17.10.2020

V porovnání s ostatními knihami od p. Zakarii jsem byl spíše zklamaný. Nejde o špatnou knihu, nebo špatně napsanou, ale když jsem dočetl jeho předchozí knihy (Postamerický svět a Budoucnost svobody) tak jsem se cítil obohacen, autor mi představil myšlenky, postoje a názory, které byly zajímavé a nečekané a skoro mě až nabádaly si o věcech zjistit něco dalšího.
Ovšem v případě této knihy jsem nic podobného nezažil. Celá kniha by se za mě dala shrnout takto - liberální vzdělávání je důležité, nejsou pro to žádné přesvědčivé důkazy, ale takový je můj názor. Paradoxně stojím na straně autorově a myslím, že liberální, či spíše všeobsažné vzdělávání je důležité, ale pokud bych jeho názor nesdílel, tak tato kniha by mě o opaku rozhodně nepřesvědčila.
Pokud mohu doporučit knihu o učení či důležitosti zdánlivě nesouvisejících zkušeností a vědomostí, tak doporučuji prakticky cokoliv od M. Gladwella především Mimo řadu a od Ch.Duhigga knihu Síla zvyku.

1 31.07.2020

Klasicismus - období literatury, které nám přineslo Goetha. V mé mysli je tak neodmyslitelně spojeno s romantickou literaturou a myslím, že je v jistém smyslu jejím prodloužením. A podle mě nebylo krásnějšího literárního období. Byron, Puškin, Novalis, Lermontov, to jsou velikáni literatury. A Uloupená kadeř je stejně nádherné dílo, básnicky zajímavé a podmanivé. Měl jsem ze čtení podobné pocity, jako když jsem poprvé četl Démona od Lermontova, nebo Ruslana a Ludmilu od Puškina. Báseň se četla jedním dechem a rozhodně se k ní mám v plánu několikrát vrátit.

1 29.07.2020

Krátká sbírka plná národních básní k oslavě či možná motivaci českého národa. Musím říci, že s výjimkou básně Láska, která byla úžasná mě ostatní příliš nenadchly. Nevím jestli je na vině jejich až na můj vkus strojený nacionalismus nebo prostě jen stylistika, ale rozhodně jsem od Nerudy četl už i krásnější básně. Přesto báseň Láska mohu s radostí doporučit.

1 08.07.2020

Tato kniha je spíše pro znalce fyziky než pro neznalce. Je spíše pro studenty, než amatéry. A tak váš závěr, vaše porozumění a vaše zhodnocení po dočtení bude reflektovat vaše postavení ve fyzikálním světě.
Knižně je to rozhodně zajímavý pokus. A přesto, že je prezentován jako úvod do fyziky, berte to spíše s rezervou protože Feynman od vás očekává více než jen elementární znalost fyziky. Jde každopádně o zajímavý výbor nejzajímavějších fyzikálních fenoménů a proto je možné ho využít jako odrazový můstek při hlubším studiu fyziky, či jako zdroj informací.
Rozhodně je skvělá pro nahlédnutí do fungování mysli jednoho z největších fyziků 20.století.
Za mě byl kniha polovičním úspěchem, měla zajímavé pasáže a čtivé úseky. Ale stejně tak měla ekvivalentní množství kapitol, kterými jsem se prostě jen pročetl a myslím, že jsem si z nich neodnesl vůbec nic.
Myslím, že pokud zvažujete přečtení, tak zkuste přečíst dvě kapitoly, pokud vás kniha neosloví do té doby, tak to už lepší nebude.

1 22.02.2020

Jako zakladatel většiny vědních oborů a můžeme říct první "moderní" vědec je těžké knihy hodnotit, protože většina jeho myšlenek byla již rozvedena dále. Ale rozhodně jde o zajímavé čtení - je to spíše úvod do jeho státovědních úvah, základní kameny. A samozřejmě nesmíme zapomínat, že jsou velice dobově poplatné (obhajoba otroctví, nižší postavení žen) - zajímavé historicky a pro rozšíření znalostí, ale jako autora filosofického zatím stále preferuji Platóna.

1 09.02.2020

Úvod knihy začíná velice silně, ale ke konci je to trochu slabší. Nemyslím si, že by to bylo chybou autorova psaní, spíše probíraná tématika ztratila pro mě na zajímavosti. Ale úvodní kapitoly a kapitola poslední rozhodně stojí za doporučení. Český překlad je oproti originálu slabší, takže doporučuji komukoliv, kdo to zvládne si přečíst originální text.

1 26.11.2019