J.P.S. komentáře u knih

Čím je pro žánr dramatu W. Shakespeare, pro žánr dobrodružného historického románu A. Dumas, pro žánr sci-fi Jules Verne, pro žánr fantasy J.R.R.Tolkinen, pro žánr (proti)válečného románu E. M. Remarque a pro žánr indiánek K. May - tak přesně tím je R.L. Stevenson pro žánr pirátských příběhů.

V jeho díle nalezneme všechna klasická pirátská klišé v té nejlepší podobě: Jednonohý pirát s papouškem, pirátský poklad zakopaný na ostrově, vzpoura na lodi, souboje na šavle a muškety, trojhranné klobouky proti šátkům, vlajka "Jolly Rogers" (kterou nakonec Jim Hawkins hodí do moře). Přijde mi, že všechny pozdější pirátské žánry jsou vždy tak trochu kompilátem tohoto Stevensonova díla, byť asi ani on sám jistě nebyl zcela originální. Nicméně v pozdějších pirátských žánrech sotva najdete něco, co v nějaké podobě nenaleznete již v tomhle nesmrtelném dílu.

Když jsem tuto knížku četl poprvé v 11 letech, představoval jsem si sám sebe jako Jima Hawkinse (který byl asi o dost straší). A doufal jsem, že kdybych byl na jeho místě, zachoval bych se stejně (teď po letech uznávám, že bych se v sudu s jablky nejspíš po**al strachy :)) Nebylo špatné si tuto knihu po letech připomenout, na spoustu věcí se dnes dívám jinak. Třeba jako dítě jsem Johna Silvera považoval spíše za kladnou postavu, protože i když to byl pirát, tak se přece kamarádil s Jimem. Dnes to chápu spíš tak, že to byl hnusný manipulátor, jehož přátelství s Jimem nebylo nijak upřímné, ale byl v tom čistý kalkul - kluk byl pro něj jen prostředkem coby most k "těm druhým", až všechno selže. Zatímco jako děcko jsem doufal, že Silverovi jeho závěrečný útěk dobře dopadl, tak dnes bych mu spíš přál anglický soud a šibenici :)) Nojo, asi je to tím, že dnes už holt nejsem ve věku Jima Hawkinse, ale spíše ve věku doktora Liveseye či kapitána Smolleta, kteří pro Silvera přesně tohle chystali :))

21 07.08.2023

Druhá knížka, kterou jsem si od pana Kotlety přečetl. A musím říct, že autor si u mě po nemastném-neslaném Undergroundu dost vylepšil reputaci!

Znáte-li slavnou PC hru "Fallout", tak román "Spad" je nejen jejím českým překladem, ale především přenesením post-apokaliptického prostředí do oblasti České republiky v nedaleké budoucnosti. Dostáváme popis světa zničeného jadernou válkou, kde lidé doslova živoří a bojuji o přežití. Kontakt s okolním světem téměř zanikl, jediné spojení je skrz říční dopravu do Hamburku či k osadám na jihu. Zato cesta z Prahy do Brna znamená projít přes pustinu plnou nebezpečí, a hlavně se nesmíte dostat příliš na jih k území bývalého Rakouska, které je zamořeno radiací.... Jen ti, kterým je okolo padesáti, si ještě pamatují dobu, kdy každá domácnost měla doma elektřinu a tekoucí vodu a kdy ještě existoval internet. Tuto krásnou dobu však odvál prach několika navazujících válek, v nichž došlo i na jaderné zbraně...

O tom, co stálo za vypuknutím jaderné války, která převrátila svět naruby, se dozvídáme z krátkých fiktivních novinových článků v úvodu každé kapitoly. A je dost mrazivé, že událost, která dle románu odstartovala jadernou válku, byla ruská agrese na Ukrajinu, jež ztroskotala na hrdinném obraně ukrajinského národa a vyústila ve fiasko Rusů při snaze dobýt Kyjev....ne, to prosím opravdu není popis reálných událostí z roku 2022, ale popis románové fikce, kterou autor vymyslel již v roce 2016. Tak jen doufejme, že ve všem ostatním se autor mýlil a že se nikdy nedočkáme časů, v nichž se odehrává děj tohoto románu. Protože já určitě nejsem takový frajer jako plukovník Michálek a jeho parta :))

21 16.01.2023

Zapadlé městečko Salem v americkém státě Maine se během několika týdnů v roce záhadně vylidnilo. Většina obyvatel se odstěhovala nebo zcela beze stopy zmizela, a místní média si marně kladou otázku, proč k tomu došlo a proč se k tomu bývalí obyvatelé, které se podařilo dohledat, nechtějí vyjadřovat. K tomu, co se v Salemu doopravdy stalo za hrůzu, se dočtete v této knize...

Jak už někdo psal v předchozích komentářích, kniha má trochu pomalejší rozjezd, to seznamování s jednotlivými obyvateli Salemu možná nemuselo být až tak podrobné (i tak jsem měl v postavách občas trochu zmatek). Ale jakmile máme úvodní seznamovačku za sebou, tak se děj neskutečně rozjede a vy držíte Benu Mearsovi i jeho partě palce, aby tu hrůzu zastavili, dokud je čas...

(Viděl jsem i obě filmová zpracování. První film z roku 1979 se knižní předlohy drží poměrně věrně a hodnotím jej jako celkově zdařilejší, až na ztvárnění hlavního záporáka Barlowa, které je spíše karikaturou. To ve druhém filmu z roku 2004 je Barlow v podání herce Rutgera Hauera o dost přesvědčivější, jinak je ale tato pozdější verze o dost horší a knihy se drží spíše volně. Na rok 2022 je chystáno nové filmové zpracování, tak uvidíme… ).

21 02.12.2021

Jak už napsali mnozí hodnotitelé přede mnou, největším benefitem této knihy je opravdu mimořádná ČTIVOST. Přestože má na první pohled jakoby "učebnicový" formát, patří jí zcela oprávněně titul populárně-naučná. Pravda, kniha nejde do úplných podrobností, každého fanouška antiky jistě napadne řada hlubších děl, nicméně jako základní přehled o klíčových událostech římských dějin je více než dostačující, a zejména má velký potenciál nadchnout i čtenáře, který se dějiny starého Říma dosud nezajímal.

Za velké plus považuji paralely k moderní době. V této souvislosti mnozí hodnotící zdůrazňují, že autor někdy nezastírá nadšení komunismem a neváhá citovat z Marxe. Je možné, že ve starších vydáních tomu tak bylo, nicméně vydání z roku 1995 (včetně audioknihy načtené Pavlem Soukupem) je od tohoto zřejmě už očištěno, protože já tento pocit neměl. Je-li např. v kapitole 8 citováno, co Marx napsal o římských proletářích, pak tuhle odbočku chápu spíše jako paralelu s problémy v časech překotných společenských změch, na které bylo 2. stol př. nl . v Římě podobně bohaté jako 19. století v Evropě (čili nehledal bych v tom vysloveně adorování Marxe). Naopak, v jiných částech knihy nalézám na svou dobu docela odvážná přirovnání, u kterých se skoro divím, že v době prvního vydání prošla. Například v kapitole 12 o počínající krizi v době vlády Severovců jsou uváděna (velmi přiléhavá) srovnání z moderní ekonomie, autor dokonce natvrdo říká, že znehodnocení měny v každém dějiném období přineslo problém (napsat toto v době, kdy lidé ještě pamatovali drastickou finanční reformu prezdienta Novotného, to chtělo docela odvahu). Nebo v kapitole 13 vylíčené poměry v době vlády Konstantinovců:
"Lid dostával své příděly chleba a občas i vína, měl své lázně a hry, práci si také našel, jestliže o ni stál, a o veřejné věci se nestaral. Nobilita - také už ne římská - považovala za nejvyšší politickou ctnost poslušnost a změnila službu státu za přisluhování císaři. Když jí plynuly výhody z odchodu na východ, bez váhání jich využila" (publikovat tahle slova v době normalizace bylo také docela odvážné).

Ale možná je to opravdu dáno tím, že jsem měl k dispozici pozdější vydání (proto nemohu srovnat s prvním vydáním, které zde zmiňují někteří hodnotící).

20 04.11.2021

Zcela souhlasím s předchozími komentáři.

Jde o ucelené shrnutí dějin armády habsburské monarchie, která byla zároveň armádou "naší". Skutečně jiný obraz císařské armády, než jaký si odnesete např. ze Švejka. Je s podivem, že různí národovci (od Jiráska až po ty současné) si v souvislosti s českou vojenskou tradicí všímají především husitů. Přitom třeba taková "vojna s Turkem" nebylo nic jiného než zastavení islámské expanze do Evropy, které se ve velkém zúčastnili i vojáci a důstojníci původem z Českých zemí. Přesto v souvislosti s národovectvím častěji uvidíte symbol kalicha a pod ním vidláka s cepem (přitom třeba císařský kyrysník svírající useknutou hlavou sultánova janičáře by byl naprosto cool motiv:)). A třeba takový Zdeněk Kašpar Kaplíř (=jeden z velitelů Vídně obléhané Turky) nebo o dvě století později žijící maršál Josef Václav Radecký nebyli o nic menší vojevůdcovské talenty než tolik opěvovaný Žižka. Nehledě na to, že jeden i druhý byli z dnešního pohledu nepochybně vzdělanější a kultivovanější než jednooký lapka z 15. století....

V našem národoveckém povědomí je holt uniforma císařské armády zkrátka podvědomě vnímána jako "špatná strana". Přitom právě příslušnosti k někdejšímu rakouskému mocnářství můžeme být vděčni nejen za to, že na našem území nikdy nevládl půlměsíc (narozdíl od Uher či zemí Balkánu), ale paradoxně i za zachování češtiny, neboť v případě příslušnosti našich zemí k militantnímu Prusku by bylo sotva představitelné něco jako národní obrození...

Myslím, že právě zajímavé knihy jako tahle mohou pomoci tradiční jednostranný pohled dost změnit.

20 13.06.2021

Krátké a úderné příběhy plné tajemna, strachu či otázek "sakra, co se asi mohlo dít dál?" Snad kromě dvou kousků děj všech neuvěřitelně odsýpá a napětí by se dalo krájet. Zcela souhlasím s hodnoceními níže, že jde opravdu o mistrovské dílo.

Díky těmto povídkám jsem si Kinga opravdu oblíbil. Pokud jste od Kinga ještě nic nečetli, doporučuji začít touto sérií povídek (zn. : pozor návykové!)

(Povídky, které mi nejvíce utkvěly v hlavě: Prokletí Jeruzalémské, Kostlivec, Žena v pokoji, Na dobrou noc, Mrtví se někdy vracejí a Nekuřáci a. s. )

19 30.11.2021

Tak tohle je něco pro fajnšmekry! Já si klasické příběhy z Kytice K. J Erbena v komiksové formě velice užil. Jde však o dílo více ilustrátorů, jejichž úroveň se dost liší.

Za nejzdařilejší považuji jednoznačně komiksovou podobu Svatební košile (horor jak víno a hlavní hrdinka fakt kočka :)). Velice zdařilé jsou i Poklad (netradiční zasazení do prostředí války), Vrba (netradiční zasazení do současnosti), Holoubek (překrásné ilustrace, z nichž melancholie doslova čiší) a Zlatý kolovrat (tady není nouze o krev ).
Naopak mě docela zklamalo zpracování Vodníka a Polednice, jejichž forma je spíše karikaturou, ale to je už otázka vkusu.

Myslím, že forma jako je tahle je idální k tomu, aby se s Erbenovou klasikou seznámili například školáci z druhého stupně ZŠ či středních škol.

19 26.07.2021

Chorvatsko, jak jej neznáte. Zapomeňte na prosluněný Jadran, zapomeňte na filmové mayovky - tady vás čeká temný kraj Mezimuří, kde na pozadí hrdinného odporu chorvatského bána proti turecké invazi spřádají své plány temné síly. Tajemný černý jezdec z tohoto příběhu strčí tolkienovy nazghúly do kapsy ;))

Opět skvělá kombinace historie, dobrodružství, nadpřirozena a hororu.

Kvalita se vrátila na úroveň prvního dílu a plný počet je zcela zasloužený ;))

19 16.08.2020

Tento díl ságy se od předchozích tří velmi liší, neboť příběh zde není líčen chronologicky, ale jsou zde představovány spíše samostatné "bloky" událostí, které se vzájemně překrývají. Děj se často vrací zpět v čase a popisuje události očima jiné postavy, čímž se otevírají jiné dějové linky, které se na sebe postupně nabalují. Tento "nový" styl vyprávění ságu opět trochu obohatil. Navíc v tomto díle přestává být Geralt ústřední postavou a tuto roli zde přebírá spíše Ciri, díky čemuž sága neupadí do stereotypu a naopak dostává svěží vítr. Závěrečná jatka, která Ciri připraví pronásledovatelům na zamrzlém jezeře, byla pověstnou třešničkou na dortu. A postava zabijáka Bonharta je naprosto famózní (je to arcilotr, ale za to, jak vykuchal Potkany, jsem mu upřímně tleskal, protože tuhle partu mladistvých gaunerů jsem upřímně nesnášel :)))

Zároveň si ale myslím, že tento díl ságy mohl být klidně i posledním, stačilo přidat pár kapitol a příběh se mohl důstojně uzavřít. Bohužel se tak nestalo a sága se dočkala ještě jednoho dílu, který už ale být nemusel (viz můj komentář ke knize Paní jezera).

Úžasná historická fantasy z doby osmansko-habsburských válek. Dobrodružný příběh zasazený do reálií drsného života v Uhrách druhé poloviny 17.století spolu s přiměřenou dávkou nadpřirozena vytvořilo přesně ten koktejl, po kterém mé čtenářské srdce prahlo :)) Přečteno skutečně jedním dechem.

Neočekávejte klasickou fantasy, spíše než sword&sorcery bych tohle označil za gunpowder&mystery. Ale o to zajímavější zážitek to je :))

(PS: Speciálně palec nahoru za scénu ve mlýně, ze které vás bude zaručeně mrazit)

18 16.08.2020

K tomuto dílu jsem se dostal docela náhodou, vůbec jsem neměl tušení, že Stínadelská trilogie má pokračování.

A byl jsem velmi mile překvapen. Velinský nejenže na Foglara výborně navázal, ale hlavně ho dosti překonal. Sice se snažil držet styl jeho jazyka, ale pokud jde o děj, tak se mu povedlo odstranit většinu nelogičností, jimiž se předchozí příběhy hemžily. V pojetí Velinského totiž Stínadla dávají mnohem větší smysl. Hlavně to není úplně izolovaná čtvrť bez napojení na okolní svět, jak se mohlo zdát z Foglarova originálu. Nemusí být neobvyklé, aby někdo třeba bydlel ve Stínadlech, ale do školy chodil či pracoval na Druhé straně, a tedy přirozeně přicházel do kontaktu s oběma komunitami zdejších obyvatel. Někdo se také mohl přestěhovat z jedné čtvrti do druhé, takže logicky nemohl zpřetrhat všechny původní vazby. Takže ne každý, kdo se narodí či bydlí ve Stínadlech, musí být automaticky Vont. Zkrátka a dobře celé pojetí Stínadel je v podání Velinského mnohem uvěřitelnější a smysluplnější, aniž by to šlo na úkor tajemna.

Skvělé bylo i zapojení dívčích hrdinek, na které Foglar ve svých dílech tradičně kašlal. Copak bylo možné, aby se v těch zápolících partách dospívajících kluků nikdo nezajímal o holky? Copak i Vontové neměli nějaké sestry či spolužačky? Ne, to foglarovské totální potlačení výraznějších dívčích postav prostě nedávalo smysl. A právě tady Velinský vyrovnal dluh, aniž by tím popřel základní koncepci, že jde stále hlavně o příběh party kluků. Každopádně Tonča s Martinou byly sympaťačky a jsem moc rád, že právě ony tak výrazně zasáhly do posledního příběhu Rychlých šípů.

Také si mi líbilo, jak Velinský otevřel otázky, které vyvstávaly při čtení předchozích dílů: Bylo možné nacpat celý plán létacího kola do malé kuličky v podobě ježka v kleci? Mohlo létací kolo skutečně létat? Mohl železný ježek vydržet rok v bahně svatojakubské stoky, aniž by přitom úplně zrezivěl? A jak se vlastně hlavolam dostal do rukou Jana Tleskače? Na toto všechno nalezneme v knize rozuzlení.

Zkrátka : Pokud vám u klasických foglarovek (stejně jako mě) vadila určitá nelogičnost či naivita příběhu, tak tahle kniha se to pokusila v rámci možností narovnat. A pokud naopak patříte mezi skalní fanoušky foglarovek, tak pro vás může toto dílo představovat hezký epilog stínadelské ságy s uzavřením všech neuzavřených linek.

17 24.07.2023

Za prvé chci pochválit styl psaní a členění kapitol. Od pana Kmenty jsem už četl více knížek, ale tato „odsýpala“ snad nejlépe. Oproti jiným knížkám téhož autora (triologie o Mrázkovi, Rudý Zeman…) jsem se méně ztrácel v popisovaných vazbách a nějak lépe se orientoval. Je vidět, že autor je zase o něco víc vypsaný a že předkládané informace i navzdory jejich rozsahu umí lépe dávkovat.

Největší pochvala samozřejmě směřuje k vlastnímu obsahu, za kterým je opět velký kus poctivé investigativní novinařiny. Za vůbec nejhodnotnější považuji zhruba první třetinu mapující osobní zážitky lidí, kteří kdysi do ANO vstoupili a na vlastní kůži zažili vnitřní fungování (klobouk dolů za jejich sebereflexi a ochotu mluvit!). Právě tady jde nejlépe vidět, oč Andreji Babišovi od samého počátku šlo, a že to v žádném případě není blaho občanů této země. Autor v této souvislosti velmi trefně přirovnává hnutí ANO k předraženým hrncům z předváděcích akcí. Výborná (byť žaludek obracející) je také poslední třetina, ve které je podrobně a konkrétně popsáno, které subjekty z koncernu AGROFERT čerpají státní podporu či evropské dotace a v jakém rozsahu (např. se přesně dozvíte, jak to přesně bylo s onou dotací na toastový chleba). Třebaže je tato kniha zaměřena hlavně na dění posledních sedmi let, pro dokreslení kontextu vás v nezbytném rozsahu seznámí i s činnostmi Andreje Babiše v dobách socialismu a ranného kapitalismu (aneb shrnutí předchozí knihy Boss Babiš v pár odstavcích). Pochválit musím i autorovu snahu vcítit se do voličů hnutí ANO, jejichž rozhořčení nad výsledky minulých vlád je zcela oprávněné.

Pokud bych měl zmínit nějaké negativum, tak snad jedině to, že knihy tohoto druhu přesvědčí hlavně ty, kteří jsou již dávno přesvědčení… Což je vlastně na tom to nejsmutnější. Po dočtení se mě zmocnil velmi pesimistický pocit, že je jen otázkou pár let, než to u nás bude jako v orbánovském Maďarsku (není otázka zda, ale kdy…). Nicméně autor v závěru předkládá optimistickou vizi, tak budu naivně doufat, že má možná pravdu…

Za mě dosud nejlepší kniha od pana Kmenty

17 26.07.2021

Zcela potvrzuji vše, co psal v předchozím komentáři Darkry - nejedná se o "klasický" životopis s chronologickým řazením, ale spíše o výběr nejzajímavějších momentů z života jednoho z největších státníků. Napsáno skutečně čtivě.

Nejvíce mě zaujala část popisující, kterak Churchill zabránil uzavření separátního míru mezi Británií a nacistickým Německem, ke kterému v létě roku 1940 scházel skutečně jen malý krůček. Týž malý krůček totiž dělil obyvatelstvo Evropy od dějinné katastrofy, neboť v případě neutrality Británie by se do války s Německem velmi pravděpodobně nezapojily ani USA (patrně by bojovaly jen s Japonskem), čímž by se o Evropu servali jen Hitler se Stalinem a starý kontinent by se po skončení války dělil mezi území s nacistickou a s komunistickou diktaturou. Právě zde si člověk uvědomí, jak může být lidstvo - a obyvatelstvo Evropy speciálně - vděčné, že v kritickém období byl ve vedení Británie někdo, jako byl sir Winston (který byl v soukromí mnohdy asi ne zcela sympatickým společníkem).

Poslechnuto jako audiokniha načtená Pavlem Rímským.

(Za velmi udivující považuji, že autorem díla je člověk, který sám od osobnosti sira Winstona nemůže být odlišnější...)

17 14.02.2021

Zpočátku mi dělalo problém zvyknout si na trochu netradiční vyprávěcí styl a (záměrně) dlouhá souvětí popisující posloupnost myšlenkových pochodů postav. Ale časem jsem si na to zvykl a příběh se velmi dobře rozjel. Od chvíle, kdy skupina překročí hranice a začne se "probíjet" přes NDR, je popis děje naprosto strhující a maximálně dobrodružný.

K hodnocení samotných Mašínů:
Komunisté se (nejen) k jejich rodině zachovali naprosto odporně a nenávist vůči nim byla naprosto pochopitelná. Potud lze s Mašínovic skupinou sympatizovat. Veškeré sympatie však končí, jde-li o volbu prostředků a způsob provedení akcí, které (alespoň na mě) působily spíše jako souběh neuvážených činů než jako boj proti totalitnímu režimu. Jak proboha má režimu uškodit to, že zastřelíte účetního Josefa Rošického vezoucího výplatu pro zaměstnance podniku Kovolis? Jak má boji za svobodu prospět, že vystřelíte oko dobrovolnému hasiči Janu Leciánovi, který se snaží zasáhnout, když vidí hořet stohy obilí ? Oběti jako tito dva zmiňovaní lze jen těžko omlouvit tím, že se odvoláte na boj s režimem... A naopak: Mezi těmi, které Mašínovic skupina "dostala" , nebyl jediný STBák ani vysoký komunistický funkcionář.
Shrnuto: Ušlechtilé myšlenky, ale zcela nesprávná (až zvrhlá) realizace. To je důvod, proč k osobám Ctirada ani Josefa ml. Mašínových nikdy nebudu chovat úctu ani sympatie (narozdíl od jejich otce).

Rozhodně ale stojí za to seznámit se s jejich příběhem a v tomto směru kniha svůj účel zcela splnila.

(P.S.: Kdyby Josef Mašín st. při svých akcích během nacistické okupace uvažoval stejným způsobem jako o deset let později jeho synové, tak by jeho odboj proti nacistům mohl vypadat nějak takto: "Zastřelím člověka totálně nasazeného na otrockou práci v německé zbrojní fabrice, protože je to přisluhovač říšského průmyslu..." J. Mašín st. nic takového samozřejmě nikdy neudělal, jen se snažím vystihnout, jak na mě působily akce jeho potomků ...)

17 29.09.2020

Hustá atmosféra zimního podkrkonoší, akce v lesích pod Rýchorským hřebenem jsou našlapané :)) Zajímavé bylo poněkud jiné představení Steina a Jaroše, kteří zde byli představeni v jaksi "lidštější" stránce (holt jim chyběl Barbarič:)). Nevěřil jsem bych, že takový mrzout a cynik jako Stein může k někomu chovat hluboké city, zde se však ukáže jako vzorný manžel a milující otec. A dokonce i tajemný kaprál (zde již seržant!) Jaroš otevře své srdce dívce - leč jejich lásce nebude příliš přáno.

Tento díl mi však seděl o chlup méně než předchozí, přeci jen jsem poměrně brzy vytušil, co je trutnovský hejtman zač. Také mě trochu zklamala skutečná identita "Krakonoše", čekal jsem přeci jen nějaké vysvětlení sahající hlouběji do dávné minulosti.
Navzdory tomu velmi dobrá kniha, která drží kvalitu série.

(P. S. : Služky Jarmily Ježkové mi na konci bylo fakt líto - ale holt taková byla doba :))

17 20.08.2020

Na v pořadí devátý (chronologicky však osmý) díl jsem se těšil jak malé děcko, a to tak moc, že jsem nečekal na český překlad a nechal si od Ježíška nadělit slovenský originál. Lovec čertů se tak stal první knihou, kterou jsem přečetl ve slovenštině. A přiznám se, že mi to občas dalo zabrat - slova jako „chýr“, „čiered“, „oštara“, „garbiarnie“, „vankúš“ nebo „paripa“ jsem dovodil jen z kontextu a vidět je zcela samostatně, byl bych ztracený jako kapitán Galovič po vstupu do Ženského hradu : )) Vtipné jsou některé rozdíly ve skloňování, například zatímco v češtině škrtíme TÍM řetězem, ve slovenštině zásadně TOU reťazí – a jak se dočteme, zrovna otisk řetězu/reťaze na krku bude v tomto díle klíčovou stopou a zásadním dějovým zvratem : ))

K samotnému ději: Bohdan Jaroš funguje samostatně perfektně, líbí se mi, že jeho sólovka má docela jinou dynamiku než Barbaričova sólovka v díle „Vlk a dýka“, neboť na rozdíl od analytického notáře je katův synek spíše racionální pragmatik s mimořádným šestým smyslem. Velmi se mi líbila první polovina od úvodního duelu s korlatským čertem přes vyšetřování v nevěstinci až po pronásledování podezřelých k dnešním Jaslovským Bohunicím, z nichž po nájezdu krymských Tatarů zbyly jen trosky a kouř (ten je tam vlastně dodnes, avšak jeho původcem již nejsou obchodníci s otroky, ale chladící elektrárenské věže). Nicméně od okamžiku, kdy Jaroš dostane na ruce okovy, jsem nabyl dojmu, že se po zbytek příběhu už spoléhá spíše na Fortunu než na vlastní um. Finální část mi přišla už vyloženě uspěchaná. Spousta událostí, na jejichž průběh jsem byl zvědavý, se nakonec smetla časovým skokem v ději. A i když vím, že pro tuto sérii jsou typické otevřené konce, tak utnutí děje přímo uprostřed rozjeté akce mi do závěrečného epilogu vyloženě nesedlo...

Celkově stále velmi solidní úroveň, ale přeci jen v porovnání s jinými díly mi tento přišel trochu slabší. Možná ale ve mně jen doznívá rozporuplný pocit z příliš uťatého epilogu.

16 27.12.2023

Možná je v tom ještě přetrvávající euforie z právě dočteného díla, ale druhý díl Zapomenutých příběhů mi přijde zatím nejlepší z dosud přečtených.

Nesmírně oceňuji, jak umně autor propojuje přírodovědná a společenskovědní témata, aneb jak zájemcům o historii nenásilně přisune poučení v technických či přírodovědných oborech, a naopak technickým nadšencům ukáže krásy historie. Přesně to se v tomhle díle povedlo na maximum. Při čtení o kurdějích, jež kosily námořníky více než děla nepřátel, se dozvíte, jak reaguje tělo na nedostatek vitamínů a proč neznalost funkce a původu vitamínu C vedla při snaze vymýtit kurděje k tolika tragickým omylům. Když čtete o tom, jak se dříve při soumraku zastavil život a jaké patálie byly spojeny se snahou zavést ve městech veřejné osvětlení, tak se dozvíte principy fungování plynových lamp (věděli jste, že se do nich dával velrybí tuk?), i principy fungování elektrického oblouku a způsob výroby prvních žárovek (věděli jste, že jedna vyrobená v roce 1901 v Kalifornii dodnes svítí?). Také se dozvíte, že brambory, kterých jsou dnes v supermarketech plné regály, znamenaly revoluci ve výživě Evropanů a že právě díky nim zmizely z Evropy periodicky se opakující hladomory. Ironií osudu právě bramborová plíseň vedla k jednomu z posledních hladomorů, který v letech 1845-1849 zdecimoval téměř třetinu populace v Irsku. Příběh irského hladomoru byl pro mě fascinující hlavně tím, jak hluboce k němu přispěla zmatečná opatření ústřední vlády v Londýně, což mi lépe pomohlo pochopit averzi Irů vůči Angličanům.

Neméně mě fascinovalo, jaké náhody až banality přinesly zásadní zvraty ve válečných konfliktech. Dosud jsem netušil, že Blitzkrieg do západní Evropy byl vlastně narychlo sestaveným plánem B, neboť původní plán šel k ledu díky osobnímu selhání jediného důstojníka, který se z pařby v důstojnickém klubu nechal odvézt letadlem a neuváženě si přibral i kufřík s operačními plány. Nebo že o vstupu USA do první světové války nakonec rozhodlo jedno neuvážené prořeknutí německého ministra zahraničí (jehož upřímná snaha nelhat je ale v porovnání s vykrucováním současných politiků až skoro dojemná). Hrozivé bylo srovnání, kterak infekční nemoci kosily lidstvo mnohem víc než válečné konflikty. Kromě již zmiňovaného příběhu o kurdějích mě mrazil závěrečný příběh o pandemii španělské chřipky z let 1917-1919, jež počtem obětí překonala zákopové boje první světové války. V této souvislosti byl děsivým mementem úplný závěr, kde autor vyslovil obavu, že návrat podobné pandemie ani dnes nemusí být zcela vyloučen - což napsal na jaře roku 2019 (téměř přesně za rok na jeho slova došlo...).

Zkrátka famózní dílo, za mě 6* z 5*

16 10.09.2023

Knížku jsem si přečetl na základě (velmi zajímavého) rozhovoru s autorem v Hospodářských novinách.

Musím ocenit velmi působivou atmosféru Prahy z roku 2107. Popis města, které je zcela izolováno od zbytku světa a v němž vládnou bezohledné korporace, je velmi realistický. Je tam zhmotněno vše, z čeho máme v dnešní době obavy: Dopady globálního oteplování (v prosinci jsou běžně teploty přes deset stupňů), nedostatek životního prostoru (v určitých úrovních města už přes zástavbu není vidět na nebe), nedostatek surovin (potraviny jsou takřka výhradně z umělých náhražek a „skutečné“ jídlo je luxus pro bohaté), drastická sociální nerovnost (životy v různých úrovních města podle sociálního statusu), přehršel technologií a přehlcení informacemi (v každém prostředku MHD běží televize s lacinou zábavou), rozpad klasického státního zřízení (o vládu se zcela dělí šéfové několika korporací), nežádoucí důsledky digitálních implantátů zabudovaných v těle (když vám je někdo vypne, může vaše tělo doslova zkolabovat). K tomu svižný a ostrý jazyk. Velmi mě pobavily narážky na „minulost“ (např. zastávka generála Kovyho, křížení ulic Daniela Landy a Romské, socha hokejisty s divným účesem v okrajové části Prahy kdysi nazývané Kladno – tak to mě opravdu rozsekalo : )).

Navzdory zajímavému prostředí mě ale příliš nezaujal samotný děj. Příběh měl sice zajímavý potenciál, ale autor až příliš tlačil na pilu akčnosti. Občas to bylo jako číst silově přehrávaný akční film, v němž se hlavní hrdina se zajímavým charakterem nechtěně stává karikaturou Chucka Norrise (aneb když desítky letorkářů s nejlepšími laserovými puškami dokola podléhají obyčejné pistoli…).

Za mě tedy celkově lepší průměr, ale nic, co by mě vysloveně ohromilo.

16 05.03.2022

Když jsem si zkusil odmyslet, kdo to napsal a co se ve světě odehrávalo v první polovině čtyřicátých let, tak mi tato knížka přišla jako slovně-emoční průjem člověka, který je buď naprosto pomatený, nebo který na něčem ujíždí a sype ze sebe svoje nejhorší momentální strachy a noční můry. Legrace ale končí ve chvíli, když si uvědomíme, že "bláboly" obsažené v téhle knize se jejich autor pokoušel uvést v život a výsledkem byla smrt milionů lidí.

Pokud má tato kniha nějaký "pozitivní přínos", tak je to právě poselství, že u veřejně prezentovaných názorů psychicky vyšinutých jedinců bychom se vždy měli mít na pozoru a nikdy nepodceňovat jejich systémovou nebezpečnost, třebaže se jimi prezentované plány a vize jeví na první pohled jako pomatené až směšné.

Vždyť v roce 1925, kdy vyšel první svazek této knihy, se jistě nejeden čtenář (byl-li aspoň trochu příčetný) musel upřímně bavit nad tím, o jakých fantasmagoriích to ten pomatený autor píše. Dovedl si tehdy někdo představit, jak bude svět vypadat o nějakých 15 let později?

(P. S. : Hodnocení nedávám, protože jsem knihu nedočetl a v zájmu zachování duševního zdraví to ani nemám v úmyslu).

Druhá kniha samostatných zaklínačovských povídek. Spolu s předchozím svazkem Poslední přání to považuji za to nejlepší, co jsem kdy ve fantasy četl. Poslední dvě povídky z této knihy jsou zároveň prequelem k pětidílné sáze.

16 01.10.2020