ivetka859 komentáře u knih

Prý jsem si to měla přečíst, protože jsem taky zrzka. Jsem ráda, že jsem to přečetla až v dospělosti, teprve teď totiž víc docením kontext knížky k době jejího vzniku. A také mám v rukou režimem nezkrouhnuté vydání.
Je to pohádka pro děti i pro dospělé. Věci mívají dobrý konec, má to mravní ponaučení, kapitoly jsou napříč spektrem, co by mohlo dospívající dítě zajímat. Krásný příběh snění a fantazie a popisy přírody mohou zase dospělého vytrhnout a přivést k zamyšlení.

7 25.01.2024

5*, ačkoli nejsem cílovka pro tuhle knížku. Je krásná, uklidňující, jen tak sem tam otevřít a pokochat se, anebo si pomalu pročítat příběh. Pro lidi, kteří rádi listují knížkami - ideál, má úžasné zpracování. Pohlazení po duši. Pro lidi, co potřebují větší terno, asi nemá takový význam.

7 24.01.2024

Příběh se odehrává mezi lidmi jedné šumavské vesnice. Mezilidské vztahy, selské tradice skrze celý rok, místní hraběcí rodina, bába, pytláci, pověry, léčitelství a lásky...
Knížku jsem našla u babi ve staré knihovně - vydání z r.1951, a byť už je to verze s "modernější" řečí, nářečí je zachované a trvalo mi, než jsem začala textu a ději dobře rozumět.
Všechny obrazy jsou takové milé, hladí po duši. Lidé měli dříve život prostý, jasný účel a řád, a přesto žili tak barvitě, vnímali více, co pro ně bylo důležité.

7 21.01.2024

Někdy během loňského roku mi přišlo, že instagram změnil ráz z estetického na informační, zaplnil se texty a citáty, nadáváním na politiku v čele s premiérem, o právech a emancipaci žen, o vlastní individualitě, sexualitě, veganství posílilo... Přijde mi, že autor to všechno vzal a narouboval do kostry superhrdinského sci-fi. Jenom na to superhrdinství nakonec nezbylo moc místa. Chyběla mu tam už jenom Greta, fast fashion a podpora podniků.
A aby tomu dal cool a punk kabátek, máme tu hovorovou češtinu s anglicismy, Žižkov, zvratky po alkoholu, kocoviny a patologický vztah s rodiči, podvody ve škole nebo třeba mileniálské nadávání na mileniály...

Mimochodem, k smrti nenávidím "bysme".

Možná, kdybych od začátku věděla, do čeho jdu, že hlavní téma bude teda STALKING, četlo by se mi to jinak. Ale když celá první polovina knížky je "pain" kvůli jazyku i bezcílnému obsahu, a druhá půlka je "pain", protože to už teda chcete dočíst, když jste si to protrpěli tak daleko, dobrý pocit z toho nemám.

7 08.11.2021

(SPOILER) Možná jsem měla jenom velká očekávání, možná jsem málo empatická, možná jenom nemám ráda deprese, nevím...

Do první třetiny autorka stihla zakomponovat smrt dítěte, rozvod, deprese a alkoholismus, smrt domácího mazlíčka, holocaust, samoživitelku a chudobu a pár dalších drobností. Prostě na co sáhne, to je špatně. Trochu mi to připomínalo Řadu nešťastných příhod.
Předvídatelnost knížky byla na lvl milion, až do vztahu Štěpána s ošetřovatelkou nebo k tomu, že otec svolil se samostatným bydlením.
Lidi vyzdvihují, že se jich knížka úzce dotýkala. Ono se není čemu divit, přeci jenom máme 50% rozvodovost, 0,5mil lidí s rakovinou ročně, první lásku zažil někdy skoro každý z nás, věrnostními programy jsme u nás posedlí a předvánoční obchody zažíváme šestinu roku.

Kdyby aspoň knížka přinesla něco nového: podnět k zamyšlení, nový náhled na cokoli z obsahu, hezkou vzpomínku... Ne, je to jenom portfolio životních ztroskotání bez jakéhokoli resumé.

Postavy jsou buď bezpodmínečně pašáci nebo bezpodmínečně blbci.

Plusové body jsou za obálku a vystihnutí toho, jak Štěpán nad věcmi přemýšlel během svého dospívání.

7 04.11.2021

Očekávala jsem víc smíchu, ale nemůžu říct, že by mě knížka zklamala, naopak, obdivuju, kolik mi toho na 120stranách dala.
Psychologie, empatie, příhody, stereotypy, vztah k práci, výchova dětí, pochopení, a to všeobecněji, než by se z názvu mohlo zdát.
Tenhle styl psaní, trochu komentátorský, se mi čte příjemně, zlehka, nenuceně. Členitost kapitolek dá člověku prostor si je mnohem víc vychutnat, zamyslet se, nadechnout se, nebo si je očima rovnou prolétnout znova.
Těším se na druhý díl!

7 19.02.2021

Jo, to téma je depka, veliká. Bolí to trochu míň, když víš, o čem budeš číst. Ale to, jak autorka umí popsat a přiblížit životní situaci, emoci, postavy, stav mysli, náladu i prostředí, to je jedno velké wow. U několika povídek jsem žasla, jak dokáže oddalovat konec, ale přitom nepolevit na síle a napínavosti, ba naopak, jak tím využije místo na dobarvení detailů, které zapadnou jak poslední puzzlík do skládačky. Bylo to všechno jako živé.
Ještě jednou wow!

7 15.01.2021

Jak dědičně přenosné je silné trauma a násilí. A zároveň tak nerozklíčovatelné, pokud první kroužek řetězu chce tu bolest spíš udupat, než se jí zabývat.

Nevěděla jsem, že do další knížky od autorky nalítnu tak brzy. Ale možná mi to pomohlo ještě interpretačně pohnout s tou knížkou předchozí. Co nebylo dostatečně pokryté v Penězích od Hitlera, tady je do posledního zrnka písku. Jestli Peníze od Hitlera byly více historicko-politologické, A já pořád kdo to tluče doplnila tu psychosociologickou rovinu.
V textu je spousta detailů, zdánlivě drobností, náhodných setkání, jmen, kolemjdoucích, slovních hříček, metafor. Na 150 stranách je toho tolik! A žádné z toho není jen tak, vniveč.. Každé slovo má svůj dvojnásobný účel, vede jak k vnitřní úvaze, tak k doplnění děje. Denemarková je prostě sytá. A jazykově opět brilantní.
Kniha je tak mnohovrstevná, že i když jsem si přečetla anotaci, tak ano, ty zmíněné prvky byly součástí, ale pro mě o ně šlo minimálně. Teď prostě řeším výchovu, vnitřní strupy, atd., a to pro mě bylo majoritním tématem knihy. Jinak řečeno, každý si v tom najde něco jiného.

Rozhovory s Radkou Denemarkovou mi pomohly lepit další střípky do mozaiky. Těch záznamů je dost a dost a obsahově se neopakují. Doporučuji si něco poslechnout i bez čtení knih. Já jsem díky nim třeba vnímala Birgit jako obraz autorky - práce s ženstvím, psaní na papír a potřeba samoty a klidu k tvorbě, názorové paralely ad...
Čro mi zase pomohlo smést všechno to smetí a drobky na jednu hromádku, a vyhrábnout chuchvalce zapadlé za skříní. (Já se tady pokouším, ale Denemarková je mistrině metafory). Například mi otevřelo druhý smysl jména hlavní postavy. Opět je to obsahově proškrtané audio, ale jako doplněk posloužilo.

6 01.04.2024

V rychlém sledu za sebou je tohle moje druhá knížka pro děti a mládež o holocaustu (druhá byl Hanin kufřík). Tentokrát čistý dobový příběh, což mi asi sedlo víc.
Válečnou literaturu z oblasti severských zemí jsem nikdy nečetla a upřímně nemám ani dobrou znalost historie, jak si tyhle státy stály. Byla to příjemná změna, i když ukotvení k místu mohlo být silnější - lepší seznámení s Kodaní?
Líbilo se mi, jak autorka seznamuje skrze knihu o holocaustu nejenom o obětech, ale hlavně o hrdinech, odboji, soudružnosti a vlastenectví. Nebylo to deprimující a senzachtivé, ale inspirativní a obohacující!
Styl není nijak objevný, nic, co by mě nalákalo k další autorčině tvorbě. Ale to je asi pochopitelné v dětské literatuře.

6 31.03.2024

Možná jsem se uvelebila ve stylu autorky, možná jsem měla po Naslouchači vysoká očekávání, ale tahle kniha byla slabší. A nevyhnu se srovnávání ani dál:
V předchozím díle byl rozsah rozdělený mezi seznámení se světem a události. Ve Fajovi to byly jen události. Jedna příhoda a zvrat za druhým, pořád se něco dělo. Většina z nich mi přišla předvídatelná, přesto mě čtení nenudilo a odsýpalo to. Stejně tak nebylo těžké uhodnout, které střípky autorka zakomponovala pro budoucí potřeby.
Na pokračování se těším, tentokrát ne kvůli čtivosti a kvalitě čtenářského zážitku, ale čistě ze zvědavosti, jak se bude děj vyvíjet dál.

6 30.03.2024

Možná to bylo velkým očekáváním po Hrdém Budžesovi, možná pokračování prostě nikdy nejsou taková, možná mi k tomu chyběla ta vizualizace divadelního představení.
Musím uznat, že knížka skvěle mapuje náladu společnosti zralé na převrat a konec režimu, zvlášť z pohledu maturantů, kteří mají nejširší znalostní záběr. Taky je to jedna z mála knížek, kterou jsem dočítala s pocitem, že ještě můžu hodně vytěžit z opětovného čtení, to se mi nestává.
Ale chybí tomu ten šmrnc, vtip, možná ta dětská naivita a prostota. Nějakou větší emoci to ve mně nezanechalo.

6 27.03.2024

Rok vydání (1835) mě překvapil: nejdřív mi přišel děj chabý, ohraný, ale pak jsem zjistila, kniha vyšla o půlstoletí dřív než Obraz Doriana Graye (1890).
Co mě ale fascinovalo, byla barvitost jazyka a bohatost a sytost vyjadřování. A asi ze všeho nejvíc schopnost uhodit hřebíček na hlavičku a vybarvit naprosto živě pocit, situaci, emoci. Ruská literatura mě znovu uchvátila.
Samozřejmě znovu vyvstává otázka, jak by vyzněl moderní překlad. Je až s podivem, že tohle dílo u nás vyšlo jen 2x (1960 a 1972).

6 27.03.2024

(SPOILER) Kdybych měla najít plusové body, určitě jich Dan Brown několik dostane:
-čtivost: stránky ubíhaly jedna za druhou a díky krátkým kapitolám se čtenář snadno zapomene.
-prostředí děje: je neuvěřitelné, jakou znalost Říma a Vatikánu, stejně jako historických postav a dějů autor má. Tedy, pokud opravdu existují/existovaly. Je jich tolik, že si neumím představit jejich ověřování a dohledávání. Takže plusy i za protkání knížky tolika fakty.
-knížka ve mně probudila touhu se znovu rozletět do Itálie a zkoumat to bohaté umění.

Ale...
Natáhnout necelý den na 500 stran bylo útrpné, tolik oddalování, uf.
Co každých pár stran jsem kroutila hlavou, jestli to už s těmi náhodami autor nepřehání, "tohle nemůže myslet vážně, to má čtenáře za takové primitivy?". Tolikrát přitažené za vlasy, až to bolelo. Že se v několika případech objeví kolemjdoucí, který vysype z rukávu klíčovou informaci? Nebo kolikrát za jediný večer Langdona zachrání poslední pokus před vyčerpáním? Nebo kolik "domnělých" zrádců autor nabízí, až je to ten jediný, který na rozdíl od ostatních postav působí celou dobu čistě? O závěru ani nemluvě, ale to už mi fakt bylo hloupé knihu nedočíst. Konci se nedá ani říct "plný zvratů", byl prostě překombinovaný kotrmelci, nechápu, v jakém rauši musel Dan Brown být, aby tohle vyplodil.

Po dočtení jsem váhala, jestli se prostě na té knize neodrazilo to čtvrtstoletí věku. Možná byla mentalita kolem technologií dřív opravdu jinde. Informovanost taky nebyla taková a příběh tedy mohl fungovat... Tím spíš ale nechápu to množství nadšených hodnocení z posledních let.

6 21.03.2024

(SPOILER) Pro mě to bylo nové téma, ze začátku mi knížka hodně připomínala Plachetnici na vinětách, kterou jsem četla nedávno. Ať už jihočeským venkovem, motivem letní lásky lidí z odlišných světů, sourozenecký spor - kdo byl v dětství oblíbenější a kdo naopak udržuje rodinou tradici živobytí, jedno dítě v rozvedeném páru, město x venkov ad.

Možná pro ten obraz tradic a vesnice se mi to tak líbilo. Nutilo mě to se zamýšlet nad mezigenerační neporozuměním a lhostejností, nad tím, co je dávná a co nedávná historie, jak moc záleží na tom znát rodinné šrámy a taky na tím, co je životní kapitál a odkaz dětem.

Hned od začátku až do posledního odstavce jsem měla pocit, že mi čtení dává podněty a že mě knížka drží.
Danielu bych nejradši poslala do prdele :-D

6 10.06.2021

Obsah převyšoval formu. Je skvělé, že téma KLDR je díky Nině Špitálníkové celkově více slyšet a zaujalo nové čtenáře. Je dobré tuhle knížku přečíst pro tu informativní funkci. Líbilo se mi i ozdrojování textu jakožto inspirace pro další četbu.
Líbil se mi postoj autorky k popisovanému. Ano, je to pro nás v mnohém absurdní a nepochopitelné, ale neodsuzujme jednotlivce, že nejsou prozíraví. Taky našla spoustu krasného a obdivuhodného. Škoda, že konec byl najednou takový odosobněný a učebnicový, ale asi co jde s výkladem historie dělat...
Čekala jsem víc srovnání těch dvou návštěv. Možná to tam bylo, ale v začátku knihy mi přišlo, že autorka skáče mezi větami jak kamzík v kopcích a prostě jsem v tom to srovnání nevyčetla.
Jako jo, ta kniha by mohla být lépe zpracovaná, ale i takhle za to fakt stojí.

6 23.05.2021

Dostojevského Zápisky pro mě byly silným čtenářským zážitkem. Až po chvíli, když jsem se uvelebila ve vypravěčském stylu, jsem začala doceňovat a objevovat, jakou psychologii v sobě knížka nese a jak barvitý jazyk užívá.
Z jazykového hlediska Dostojevskij rozhodně nešetří slovy, věty píše květnaté, používá výrazy, na které by si člověk ani nevzpomněl. V hádkách trestanců se objevuje nespočet lidových průpovídek a frází, které mají svoje kouzlo. A upřímně, jak tu dříve někdo haněl věty typu "jak jsem již dříve zmínil", pro mě to bylo spojením autora s dějem, v tu chvíli se mi připomněl jakožto moderátor vyprávění a zároveň účastník příběhu. Takže tahle stránka knížky se mi moc líbila a byla pro mě obohacující.
Jinak jsem knížku četla především jako psychologický rozbor jedince a skupiny, vztah člověka ke svobodě a přežití. Zní to epicky, ale Dostojevskij to dokázal předat s takovou lehkostí a všedností, že mi moje vlastní horlivost a emoce nepřekážely. Myslím, že člověka ta četba dohání k větší toleranci, možná i nastavení zrcadla a zamyšlení, jak sebou nechal díky krásné rétorice manipulovat.
Mám vydání z 1958, přečetla jsem ho včetně doslovu od Vladimíra Dostála o tom, jak strašlivé bylo žití v trestnicích a jak zlý osud Dostojevského potkal, jak ho ruský svět káral a kolik životů bylo promrháno... Ještě že "Přesnou a konečnou odpověď ... dal Lenin" - achjo, teď abych to četla znovu, tentokrát jako politologický rozbor

6 28.03.2021

Román s velkým R. Kniha je o ženách a tedy spíš pro ženy, ale i tak v knize, a v první polovině obzvlášť, převládá hodně naučného vyprávění o tradicích rodinného života v Číně, o společenské hierarchii, o ročním cyklu a svátcích spojených s úrodou a počasím, o životních etapách podle hlavní úlohy ženy v domácnosti.
Život plný podvolení se předurčenému osudu a zvyklostem, podvazování chodidel, o smířlivosti, o upřednostňování konvencí před osobním blahem a projevem citů. Doporučuju přečíst si i autorčiny poznámky na konci, kde upevňuje a objasňuje vztah příběhu ke skutečným poměrům.
Bylo to pro mě hodně nové téma, ale styl a um autorky mě uchvátil. Snad se mi dostanou do ruky i další knihy od ní.

6 07.03.2021

Básně plynou, hladí i smutní. Jsou rytmické, pravidelné a uklidňují. Tématem je venkov, pohádky, příroda; samá víla a vodník. Bylo příjemné číst si básně před spaním.

6 13.12.2020

Čtenářská jednohubka, která se dá číst dlouho a několikrát. Na každém řádku je ponaučení, místy trochu depresivní, drastická a bez obalu, ale tím vlastně ze života. Příběh neplýtvá slovy ani oklikami.
Knížka je pohádkově a jemně ilustrovaná a ilustrace dotváří pointu - obal, stránky před příběhem i každá další dvojstrana je graficky promyšlená a krásná.
Tuhle knížku chci mít v knihovně.

6 12.12.2020

120 stran rozdělených mezi několik povídek, kterými Jan Drda, literát a žurnalista reagoval na dění uprostřed války - snad všechna velká témata - Heydrichiáda, 28.10.1939, udavačství, partyzáni, propojení s dalšími Evropany, ukrývání lidí i stahování se německých vojáků na konci války.
120 stran poeticky pojaté tvrdé reality o statečnosti, víře, bojovnosti a odhodlání, které zůstávaly do posledních vteřin bytí.
Kniha vyšla jako soubor povídek v roce 1949 a ze stejného roku je i věnování v mém výtisku. Dává jí to větší sílu, stejně jako dobový jazyk.
Některé povídky pro mě byly působivější, jiné méně, ale určitě bych vytěžila víc ode všech, kdybych si je dávkovala, namísto zhltnutí celé knihy naráz.

5 31.03.2024