iceVS komentáře u knih
Bez Carelly pro mě není léto :-)
A vůbec mi nevadí číst díly na přeskáčku.
McBain mě neuvěřitelně baví. Nejspíš proto, že jeho knihy jsou živé, líp to říct neumím. Prostě mám pocit, že děj se odehrává právě teď, nikoliv před více než šedesáti lety.
Umím si Carellu a spol. představit s mobily v ruce a počítačem na stole, ale oni to vůbec nepotřebují :-D
Mně se ten první díl vlastně líbil nejvíc z celé série...
Bylo v něm hodně akce, milostná zápletka, známé prostředí. Některé vtípky byly lehce ošoupané, ale nemohla jsem se od knížky urvat.
Špičkový to bylo :-)
Mohla bych napsat - jak vizionářské...
Jak nápadité..
Jak filozofické...
Jak ironické...
Jak nadčasové...
Ale to všichni vnímáme.
Takže napíšu - smutný, smutný, smutný...
Kdo měl zájem na tom, že jsem se tak totálně zdeptala...?
A Bert potkal Claire...
Vždycky mě u mcbainovek bavila ta soukromá linka detektivů. Seznámili se, vzali se, měli děti, měli problémy... nebo někoho vzala Smrt...
A to vše ne v jedné knize, ale po letech, po desetiletích.
Vlastně to nejsou ani tak detektivní příběhy jako spíš sága :-)
Neurazilo, nenadchlo...
Co se skvěle vyjímá na FB bohužel dost často na papíře skomírá...
Přiznám se, že nemám pocit, že bych se dozvěděla něco o Kubě jako takové, spíš mi to přijde jako výlet s protivným dědou do Benešova.
Protože Benešov má s Kubou společného přesně tolik, co tahle knížečka :-)
Protivnýho dědu.
PS: Pobavil mě rozhovor s autorkou. Děda po přečtení nekomunikuje, protože polovina historek byla nadsazená...
To je divný... :-D
Každá kniha Petera Wohllebena mě baví a chytne za srdce a taky trochu dojímá. Se pak vždycky přistihnu, že se mi chce objímat každou soušku :-)
Zřejmě jsem jediná, koho každou chvíli nezamrazilo. Ať už hlavní či vedlejší hrdinky, tak zjevně i čtenářky.
Mně už tam chyběl jen hejkal...
Ta křečovitá snaha o hororovou atmosféru mě velmi odradila, třetí pokus už nebude.
Výborný, skvělý, úžasný. Pět hvězdiček mi nestačí.
Bohužel vždy tak hltám text, že si v průběhu čtení neumím vychutnat výtvarné provedení. Což je u grafického románu poněkud trapas :-)
Takže mi pak nezbývá než projet knihu znovu a zapojit další část mozku - a vychutnávat podruhé :-)
Bomba. Opět kniha, kde mi hvězdičky nestačí. U kapitoly s domácími úkoly jsem řvala smíchy. Nic moc tragického jsem v knize neviděla, moje dětství bylo podobně "razantní".
Já se u téhle knížky neuvěřitelně... nudila...
Bylo to jak poškrábaná deska, jedna otáčka tam a pak o čtyři drážky zpět. Věci, co byly ještě před patnácti lety běžné a konali jsme je podvědomě, nyní musíme rozebírat, pitvat, analyzovat - abychom je snad pochopili...? Nějak mě ta kudrlinkatá nálož mouder a filozofie neoslnila. A zřejmě nezbytné kvóty zdůrazňující migraci a rasu v kladném tónu, to tedy také nemusím.
Potěšila mě překladatelka svojí invencí o uvozovkách. A pak zase ne, co je špatného na slůvku šatna?
Tahle sbírka divných lidiček mě nijak nepobavila, nedojala ani nenadchla. Moje chyba, asi jsem na ně byla až příliš natěšená.
Jak může souviset sexuální revoluce a škrobený univerzitní profesor, lehce za zenitem?
Já jsem se u téhle knihy neuvěřitelně bavila. A přišlo mi, že je trochu nedoceněná. Jednak pro neotřelý nápad střídání stylu psaní; jedna kapitola je normální popis, další formou dopisů, následující pak formou výstřižků z tisku, poté retrospektiva, potom zas filmový scénář a kdoví, co jsem ještě neodhalila... A za druhé, skvělý suchý anglický humor, to je bonus. Za zmínku stojí neuvěřitelná scénka, kdy bývalý vedoucí katedry pronásleduje jednoho z hostujících profesorů a následuje divoká honička v univerzitním páternosteru. V podstatě ukrutně nudný popis komické situace - a to mě dostalo, smála jsem se nahlas...
"...Morris vyjel do devátého patra, přestoupil, sjel do šestého, vyjel do desátého, sjel do devátého, vyjel do jedenáctého, sjel do desátého, vyjel až nahoru, otočkou se vracel dolů a vystoupil ve dvanáctém..."
Knihu jsem si odnesla z antikvariátu, ze sekce Vše za desetikorunu, myslela jsem, že po přečtení půjde dál do světa, ale vybojovala si místo v mé knihovně :-)
První kapitola mi dala dost zabrat. A pak jsem se od knihy nemohla utrhnout, moc mě to bavilo. To, jak zmínka o čemkoli o pár desítek stránek dostane najednou své místo v dokonalé mozaice. Bavily mě i trochu tajné odkazy a šifry autora k různým lidem či událostem. Jak to do sebe všechno zaklaplo. Bezvadná kniha.
Co k tomu říct..? Kdyby to skutečně psala žena, řeknu, že je to velmi nudný deník moralizující romantičky. Něco jako seznam literárních děl a k nim trocha poučení. Kniha je koncipována jako jednotlivé příběhy návštěvníků knihkupectví, ale stejně je v každém jednotlivém příběhu 90 % úvah a "hlubokých myšlenek" majitelky knihkupectví. Setrvalé vědomí toho, že je ovšem autorem muž usilovně vydávající se za ženu, moje zoufalství z knihy pouze násobilo. Tuhle perlu skutečně nemůžu s čistým svědomím nikomu doporučit.
Skvěle vybrané případy, brilantní úsudek a taky trochu chuť na spoustu dobrot z pařížských hospůdek. Je to labužník. A tu zmínka o koňaku, tu o pastisu, tu calvados, tu bílé víno, tu červené, tu víno šampaňského typu, tu pivo...
Jen ta fajfka mě neláká :-)
Krize středního věku, boj s větrnými mlýny. Tahle kniha se mi četla hůř, asi úplně nerozumím chlapskému myšlení.
Na celé trilogii mě bavilo spousta věcí. Znám Libějovice, Vodňany, Hlubokou, znám práci s matrikami, práci s katastrem, znám i potíže s nespavostí, ale nejvíc mě prostě bavily ty návraty do osmdesátek. Hájíček mě zkrátka dostal :-)
Výborná kniha. Miluju Kmotra, takže Frankovo vyprávění jsem si také vychutnala. Na film jsem vyloženě natěšená. Z mého pohledu je kniha hlavně o tom, že pokud jste měli ještě nějaké iluze o světě, nutně jich musíte pozbýt. Má to i humornou stránku - třeba když mafie bojuje projímadlem. Tahle kniha mě fakt hodně bavila. Nakonec - je to v ní i napsáno: "...hodné holky chtějí zlobivé kluky..."
Úžasný příběh, který jsem objevila jen díky příspěvkům zdejších čtenářů. Tohle je kniha, ke které se jistě ještě vrátím a kterou bych si přála mít ve své knihovničce.
Prvně jsem ji četla v roce 1981 - páni to je let... - a lidi jsou z ní uchvácení i teď. Není to krása? Zdali dáte dohromady tři robotické zákony...?
To byla partička teda...
Bezbřehá fantazie, neuchopitelný humor a ďábelská nekorektnost, těším se na pokračování.
...Je skoro poledne a já ještě nedopil snídani...
:-D
Odevzdanost, neodvratnost, přesto idyla. V půlce knížky jsem se s postavami dokonale sžila, na konci mi všichni už chyběli. Patovi jsem neskutečně fandila, byť už dopředu s vědomím, že ani u něj to podle jeho představ nedopadne.
Trošku mě zarazilo slovo "oblásky". Nechce se mi zjišťovat, zda to byl v roce 69 korektní pravopis, nebo zda je to chybka. Každopádně jsem se tam maličko zasekla. Obrok, občas, obden, obláska... Co všechno by se pod obláskou mohlo skrývat...?
Se mi to slovíčko vlastně líbí.